NÁVRH NOVELY ZÁKONA 172/1991 Sb.

Ing. František Kučera - Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů

Co je obsahem vypracovaného návrhu novely zákona č. 172/91 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí? Stručně lze říci, že se jedná o odstranění nedostatků zákona, na které je poukazováno již od doby aplikace tohoto zákona do právní praxe. Novela se snaží odstranit následující nedostatky zákona:

I.           Zjednodušení a zpřesnění podmínek pro vydání pozemků, které obce získaly v rámci přídělového řízení po roce 1945.

II.           Oprava nesprávného znění § 2 odst. (3), který řeší tzv. právní nástupnictví zaniklých obcí.

III.           Umožnit na obce převod staveb účelových komunikací a dalších drobných staveb, které tvoří funkční celek

IV.           s předávanými pozemky.

V.           Umožnit obcím navrácení lesních pozemků, které jsou v současné době součástí národních parků.

Novelou se mají odstranit pochybnosti; nezakládají se žádné nové právní nároky; ty zde byly již dány zákonem č. 172/1991 Sb. Předložená novela má pouze upřesnit výklad toho, co vše obec vlastnila ke dni 31. 12. 1949 a odstranit pochybnosti při výkladu nabytí vlastnictví (zda byl rozhodující den převzetí přídělu, nebo vydání přídělové listiny). Novela nebude ani retroaktivní, nebude zakládat žádná práva zpětně ke dni 24. 5. 1991. Novela jen specifikuje původní zákon zásadou superfluum non nocet (nadbytečnost neškodí), zvláště v případě majetku obcí.

ZJEDNODUŠENÍ A ZPŘESNĚNÍ PODMÍNEK PRO VYDÁNÍ POZEMKŮ

Dne 24. května 1991 nabyl účinnosti zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Podle tohoto zákona mělo přejít do majetku obcí v ČR asi 370 000 ha pozemků a stavby, které obce vlastnily k 31. 12. 1949. Do konce roku 1997 obce uplatnily nárok na 326 000 ha lesů, avšak skutečně převzaly pouze asi 290 000 ha lesů. Podle údajů zveřejněných v LP 9/1999 vydaly k 31. 12. 1998 LČR 335 476 ha lesů, lesním družstvům obcí 24 005 ha.

Zpracovatelem zákona bylo Ministerstvo financí. Nejvíce problémů pramení paradoxně z jednoduchosti zákona, který konstatuje přechod vlastnictví k obecně určenému okruhu nemovitostí “ze zákona” při splnění podmínky, že jde o majetek České republiky, který obce vlastnily ke dni 31. prosince 1949. Zákon však již nestanoví způsob, jak má, resp. musí být prokázáno, že majetek k uvedenému datu vlastnila. To má za následek, že mnoho obcí se prostřednictvím soudů všech úrovní dovolává přechodu vlastnictví k majetku, nabytému podle přídělových zákonů, avšak nezaknihovanému z různých důvodů do 31. 12. 1949.

Ustanovení § 2 citovaného zákona sledovalo a sleduje restituci majetku obcí, který byl s účinností od 1. ledna 1950 na základě zákona č. 279/1949 Sb. zestátněn. Zákon hovoří o tom, že se vrací majetek, který obec vlastnila ke dni 31. prosince 1949. Aplikace tohoto ustanovení v právní praxi, zejména ohledně aplikační praxe soudů a katastrálních úřadů, však ohledně některého majetku činí potíže, které obcím a městům znesnadňují, ba neumožňují, vykonávat jejich zákonné právo vlastnit majetek a dovoleným způsobem s ním nakládat.

Tímto nemovitým majetkem je majetek nabytý zejména podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, a podle dekretu číslo 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. Podle těchto právních předpisů nebylo k přechodu vlastnického práva ze státu na přídělce, kterým byly i obce, zapotřebí intabulace. V mnoha případech byl tento majetek obcí převzat na základě návrhu přídělů nebo na základě výkazu přídělců, avšak do 31. 12. 1949 nebylo vlastnické právo zapsáno do pozemkových knih, neboť to zapotřebí nebylo. Vlastnické právo k přidělené půdě na přídělce přecházelo dnem převzetí držby. Jsou rovněž časté případy, kdy obec majetek fakticky převzala a držela před 31. 12. 1949, ale rozhodnutí o přídělu bylo vydáno až po

31. 12. 1949. Lesy ČR, s. p., odmítají předat pozemky a vydat souhlas s provedením návrhu na provedení zápisu vlastnického práva podle uvedených dekretů do katastru nemovitostí záznamem s poukazem na to, že:

1. vlastnictví obce nebylo do 31. 12. 1949 zapsáno v pozemkové knize, nebo

2. přídělová listina (kterou se ovšem již osvědčoval existující vztah) byla vydána po 31. 12. 1949, nebo

3. rozhodnutí o přídělu jednoduše neexistuje - nikoliv vinou obce (!) ačkoliv je nepochybné, že obec příděl držela a hospodařila s ním, o čemž svědčí například schválený grafický přídělový plán, rozhodnutí o právoplatném přídělu lesů, zápis o odevzdání zkonfiskovaných lesů přídělci, doklad o úhradě finanční náhrady obcí za přidělené pozemky a jiné.

Nejasnosti stávajícího znění zákona 172/91 Sb. umocňuje skutečnost, že některé předpisy vydané po květnu 1945 znamenaly průlom do principu intabulace zápisů do pozemkových knih v obecném občanském zákoníku z roku 1811 a obecném knihovním zákoně z r. 1871. Z hlediska vlastnictví obcí jde zejména o dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. Pro určení doby nabytí vlastnictví k nemovitosti měl zápis v pozemkové knize význam jen při smluvním převodu vlastnictví, nikoliv při přechodu vlastnictví k nemovitosti, k němuž došlo ze zákona nebo na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu.

V době přijetí zákona nebyla zmapována problematika ukončení přídělových řízení v jednotlivých regionech a dostupnosti a úplnosti dokladů, které se k tomuto řízení vztahovaly.

Důkazem existence praktických problémů při aplikaci zákona č. 172/1991 Sb. je i nejednotná rozhodovací praxe soudů ve sporech mezi obcemi a státem o určení vlastnictví k nemovitému majetku a to, že se touto problematikou zabýval vícekrát i Ústavní soud (č.j.: I. ÚS 73/98 ze dne 11. 8. 1998, č.j. IV. ÚS 99/99 ze dne 28. 4. 1999, a č.j. II. ÚS 423/97 ze dne 21. 10. 1998), a to s různým závěrem.

Navrhovaná úprava řeší jednoznačně znovunabytí nemovitostí získaných obcemi příděly určenými k jejich hospodaření. Navrhovaná úprava je důvodná a nenaruší celkový proces restitucí a pozemkových úprav, neboť obce již v jiných případech, podle zákona č. 172/1991 Sb., jsou vlastníky zemědělských a lesních pozemků a účastní se bez problémů procesu pozemkových úprav jako řádní účastníci. Navíc i v těchto případech je zřejmé, že faktická držba obcí nastala před 31. 12. 1949, neboť jinak by ji příslušné orgány státu nesměly po 1. 1. 1950 podle tehdejší právní úpravy potvrdit úřední listinou.

ŘEŠENÍ PRÁVNÍHO NÁSTUPNICTVÍ ZANIKLÝCH OBCÍ

Stávající znění § 2 odst. (3), které se týká právního nástupnictví obcí, je nesprávně formulováno, neboť nezakládá právo obcím na vydání historického majetku v případě, že obce zanikly fyzicky či zanikla jejich právní samostatnost z důvodů slučování obcí v období od 1. 1. 1950 do 24. 5. 1991. Tento výklad LČR se opírá o rozsudek Okresního soudu v Tachově č.j. 5C 225/95-37 ze dne 1. 4. 1997. S ohledem na datum vydání rozsudku nutno upozornit, že se nejedná o apríl. Je těžko pochopitelné, že by obecní majetek měl zůstat v majetku státu pouze z důvodu dlouhodobé koncepce územního členění státu. Sloučené obce by měly patrně jako jedinou možnost získat zpět svůj majetek pouze v případě, že by se osamostatnily pouze za účelem získání vlastnických práv ke svému majetku a poté, již se svým majetkem, se opět sloučily. V případě dřívějšího slučování či rozdělování obcí nebo změn v jejich území je třeba, k vytvoření případných i již nastalých sporů, se jednoznačně zákonnou úpravou přiklonit k principu územního nástupnictví, který je jediný bez problémů právně jistý a má podklad v právní úpravě, která byla homogenní a konzistentní po celé období 1949-1991 a je kompatibilní i dnes (katastr nemovitostí).

PŘEVOD ÚČELOVÝCH KOMUNIKACÍ A DROBNÝCH STAVEB

Hospodaření v lesích značně komplikuje neúplnost stávajícího znění citovaného zákona, neboť v mnoha případech nepřešly na obce stavby lesních cest a další drobné stavby sloužící lesnímu hospodářství, ačkoliv tvoří s předávanými pozemky jeden funkční celek. Bývalí správci (tedy stát) se o ně nestarají, protože nejsou na jejich území a noví nemohou, protože je nevlastní nebo je nemají ve správě, a tak například lesní cesty a další nemovitosti chátrají. Přitom tento majetek tvoří příslušenství lesů a byl vytvořen po r. 1949 z prostředků získaných hospodařením na bývalém majetku obcí, vznikl by, i pokud by tu obce na tomto majetku po roce 1949 hospodařily samy. Úprava vychází z úpravy obdobné problematiky u zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Na druhé straně bylo v minulosti prodáno nebo zbouráno mnoho hájoven a dalších objektů, které byly pro státní lesy nezajímavé, v mnoha případech obce převzaly hájovny ve zdevastovaném stavu, neboť opravy těchto budov nebyly prováděny vůbec, nebo v minimálním rozsahu. Například u lesního majetku města Hradec Králové bylo z 27 hájoven převzato 18 budov, u lesního majetku města Olomouce nebyla předána 1/4 hájoven. Proto považujeme za oprávněné, aby stavby sloužící lesnímu provozu na majetku obce přešly bezplatně na obce, neboť i zbývající hájovny obce převzaly bez jakéhokoliv finančního vyrovnání.

NAVRÁCENÍ LESNÍCH POZEMKŮ, KTERÉ JSOU DNES SOUČÁSTÍ NÁRODNÍCH PARKŮ, OBCÍM

V zákoně č. 172/1991 Sb. se neřeší problematika lesů v územích národních parků. Dosavadní úprava v zák. č. 172/1991 Sb. provedená zákonodárci v r. 1991 je zřejmě v této věci v rozporu s Ústavou, neboť znerovnoprávňuje obce proti ostatním původním vlastníkům, kterým byly pozemky v národních parcích vydávány podle zákona č. 229/1991 Sb. Jako jediný důvod přitom při přijetí úpravy v r. 1991 byl zákonodárci uváděn důvod, že u obcí by nebyla jistota dobré ochrany životního prostředí národního parku. To však řeší zvláštní zákony stejně pro obec, stát či jiného vlastníka uložením příslušných povinností. V tabulce je uveden rozsah historických lesních majetků obcí v národních parcích v ČR. Jde o výměru, která nepřesáhne celkem 7500 ha, navíc jejím efektem bude i vtažení obcí do problematiky řešení ochrany a užívání národních parků jako vlastníků půdy v nich.

JDE V ÚPRAVĚ POUZE O LESNÍ MAJETEK?

Novela se dotýká všech pozemků, které byly předmětem přídělového řízení, to znamená i zemědělských pozemků. Je nutné si však uvědomit, že přídělové řízení se u měst a obcí týkalo pouze nemovitostí, které zcelily jejich majetky. Přitom ke zcelení těchto obecních majetků byly použity pouze pozemky, které nesouvisely s lesními celky převzatými státem o výměře nad 100 ha a tudíž nebyly vhodné pro státní lesy k řádnému a hospodárnému využívání. Rovněž byly z přídělového řízení předem vybrány pozemky, které byly předány z důvodu zemědělské výroby horským pastevním družstvům. Obcím tak byly přiděleny pouze pozemky vedené v kultuře les, nebo zemědělské pozemky určené k zalesnění, které z důvodu rozdrobenosti držby, nebo z důvodu umístění uvnitř uceleného obecního majetku bylo a stále je obtížné obhospodařovat jiným vlastníkem než obcí. Ve směrnicích pro příděl lesní půdy bylo rovněž stanoveno, že obce mohou získat souvislé lesní plochy do 50 ha, pokud tyto konfiskované plochy nemohou být přičleněny ke státním lesům. Důvodem přídělů nebylo tudíž předat obcím majetek, nýbrž umožnit hospodárné využití nemovitostí v konkrétním katastrálním území.

Pokud se týká oblasti bývalého Severomoravského kraje, novela se dotýká z více než 90 % pozemků určených k plnění funkcí lesa, zbývající pozemky tvoří zemědělská půda bezprostředně navazující na lesní pozemky, což jsou většinou louky s nálety dřevin nevhodné k zemědělské činnosti.

V kolika případech byly vydány lesní pozemky bez vydané přídělové listiny a jaký bude další osud těchto pozemků?

Postoj LČR k vydávání přídělového majetku obcí měl svůj vývoj, který odrážel dostupnou judikaturu a výklady zákona. Na základě stanoviska Ústavu státu a práva ČSAV č.j. 406/92 z 19. 8. 1992 LČR považovaly za odpovídající doklad o vlastnictví přídělového majetku obcí:

- přídělovou listinu MZ - NPF, nebo

- grafický příděl, nebo

- jinou listinu MZ - NPF, v němž je jednoznačně uveden převod vlastnictví, nebo

- seznamy přídělů z archivu MZ.

Například v oblasti bývalého Severomoravského kraje se zaknihované příděly téměř nevyskytují. U 10 % přiděleného majetku se podařilo nalézt přídělové listiny, u 70 % obcí je možné doložit grafický přídělový plán, u 10 % majetku lze doložit jiné doklady a pouze u 10 % nejsou k dispozici hodnověrné doklady prokazující přidělení pozemků. Většina z vyjmenovaných dokladů byla vyhotovena, nebo byla pozměněna (jedná se o upřesnění výměr, které bylo prováděno dodatečně v rámci odstranění nesrovnalostí v přídělovém plánu daného okresu) v roce 1950 až 1951.

Za rozhodnutí o přídělu lze považovat kromě schváleného grafického přídělového plánu rovněž schválený přídělový plán lesní půdy v obvodu konkrétního bývalého politického okresu. Toto rozhodnutí MZe bylo učiněno převážně v roce 1947 až 1948, rozsah přiděleného majetku je specifikován v tzv. lesních celcích. V roce 1951 pak bylo toto rozhodnutí upřesněno rozhodnutím MZe “Odstranění nesrovnalostí v přídělovém plánu lesní půdy v obvodu konkrétní bývalé OK MZe. Zde je přidělený lesní majetek již specifikován číslem přídělu v daném katastrálním území. Lze dovodit, že v případě tohoto rozhodnutí o přídělu lesního majetku obce převzaly i ostatní zemědělské pozemky, které jsou součástí přídělu uvedeného pod konkrétním číslem v přezkoušeném návrhu přídělu. Na základě těchto dokladů byly na severní Moravě obcím vydány lesní pozemky o výměře několik tisíc ha. Podle stejných dokladů postupoval při výdeji zemědělských pozemků Pozemkový fond ČR. Jelikož některé doklady předložené obcemi nebyly podle představ LČR dostatečné, čím dále více případů se řešilo prostřednictvím soudů. Ty, jak je výše uvedeno, přijímaly různá rozhodnutí, což prodlužovalo pocit nejistoty jak u obcí, tak i u LČR. Na lesních porostech se tento stav projevil negativně kůrovcovou kalamitou kolem roku 1996.

Zásadní vliv na postoj LČR měl rozsudek Ústavního soudu (I. ÚS 73/98), který za podmínku vydání přídělového majetku stanovil předložení přídělové listiny. Přestože již máme k dispozici další dvě rozhodnutí Ústavního soudu, která pro přechod vlastnictví stanovují den, kdy se přídělce držby přídělu ujal, LČR s poukazem na rozsudek ÚS 73/98 požadují pro prokázání oprávněnosti požadavku obce na vydání přídělového majetku doložení přídělové listiny. Tento stav trvá od 5. 10. 1998 a bez přijetí novely zákona 172/91 Sb. bude nejasný nejen další osud ještě nevydaného majetku (odhadem do 10 % přídělu), ale zejména osud již předaného lesního majetku, který byl vydán již dříve na základě dokladů vyjmenovaných ve výše citovaném stanovisku Ústavu státu a práva ČSAV. Pokud tato novela zákona nebude přijata a soudy se v dalších řízeních přikloní k rozsudkům, kterými LČR argumentují proti vydávání sporných majetků obcím, lze si snadno dovodit, že LČR mohou požadovat po obcích zpětné navrácení takto předaných lesních pozemků. Rozsah tohoto lesního majetku, odhaduji na severní Moravě na 17 000 ha, což tvoří asi 30 % vydaného majetku obcí. Dvě třetiny těchto pozemků by se navracely z důvodu nepředložení přídělové listiny a jedna třetina z důvodu neprokázání právního nástupnictví obcí podle představ LČR. Na tyto majetky byly zpracovány již LHP s platností na 10 let, takže jejich zpětný převod na LČR by znamenal značné finanční újmy.

Konkrétní údaje o rozsahu předaných lesních pozemků na základě zpochybňovaných dokladů nejsou k dispozici, LČR odmítají na úrovni LS zveřejnit tyto informace. Podle kvalifikovaného odhadu by přijetím novely došlo k dalšímu předání asi 10 000 ha tzv. přídělového majetku obcím v oblasti bývalého Severomoravského kraje. V rámci celé ČR se odhady různí, ale odhadujeme výměru tohoto majetku v rozsahu přibližně 40-50 tis. ha.

Tabulka: Rozsah historického majetku obcí v národních parcích v ČR

Obec/město	výměra v NP v ha	z toho výměra v 1. zóně v ha
Kašperské Hory	5000	400
Volary	750	ostatní dohromady 100
Rejštejn	300
Kvilda	100
Hartmanice	50
Prášily	50
Odhad ostatních mimo NP Šumava	1250
Celkem	7500	500