ZÁKLADNÍ PRINCIPY LESNÍHO PRÁVA V SOUSEDNÍCH ZEMÍCH - III.

(Spolkové republice Německo, Rakousku, Polsku, Slovensku),
3. část - Zachování rozlohy lesů

Mgr. dr. ing. Martin Flora - Lesnická fakulta MZLU Brno

Zachování rozlohy lesa nebo její rozšíření je jedním ze základních cílů lesnické politiky ve střední Evropě a možno říci i ve všech vyspělých státech světa. Do lesního práva se tento cíl promítá v podobě ustanovení upravujících postup a vlastní možnost odnímání lesní půdy jejímu účelu.

Není samozřejmě možné chránit lesní půdu absolutně, neboť využití lesní půdy jiným způsobem je v některých případech nezbytné. Současné lesní právo se proto zaměřuje zejména na to, aby případy odnětí lesní půdy jejímu účelu podrobilo účinné kontrole a pokud možno je omezilo a ztížilo. Lesní právo některých států obsahuje vedle toho též ustanovení směřující k zachování rozumné rozlohy jednotlivých lesních majetků. Podoba se snahou o zachování rozlohy lesů je sice pouze gramatická, neboť myšlenková východiska jsou v obou případech odlišná, ovšem ze systematických důvodů budou zmíněná ustanovení sledována v této části přehledu.

SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO

Postup pro odnímání lesní půdy jejímu účelu (Rodung - klučení lesa) je rámcově upraven ve spolkovém lesním zákoně, podrobná pravidla pak nalezneme v lesních zákonech jednotlivých spolkových zemí. Problematiku ochrany lesní půdy upravují německé předpisy jednak v rámci ustanovení o základních povinnostech při obhospodařování lesa, jednak v rámci ustanovení o zajišťování funkcí při plánování a při přijímání jiných opatřeních ve veřejném zájmu, kdy je vždy třeba respektovat les a jeho funkce. Odnětí lesní půdy jejímu účelu lze provést pouze se souhlasem příslušného úřadu. Je možné provést je jak trvale, tak dočasně. Je-li v Sasku nebo Bádensku-Würtembersku les odňat svému účelu bez povolení, předepisuje zákon povinnost plochu znovu zalesnit ve lhůtě, stanovené lesním úřadem. Stejně jako odnětí vyžaduje souhlas příslušného úřadu i každé zalesnění nelesního pozemku, a to i v případech, kdy by nevznikl les ve smyslu zákona, nýbrž např. jen plantáž vánočních stromků nebo ozdobného chvojí. V Sasku a Bádensku-Würtembersku mohou lesní úřady předepsat zájemci o odnětí povinnost provést některá opatření vedoucí k omezení nebo úplnému odstranění nepříznivých následků odnětí. V případech, kdy odstranění nepříznivých následků není možné, se předepisuje peněžní dávka připomínající český poplatek za odnětí. Ustanovení omezující dělení lesních pozemků obsahuje pouze zákon v Bádensku-Würtembersku, podle kterého je, až na malé a specifické výjimky, při každém dělení lesních pozemků potřeba souhlasu lesního úřadu. Souhlas má spíše formální charakter, neboť lesní úřad může jeho udělení odepřít jen v případech, kdy by výměra rozděleného pozemku klesla pod 3,5 ha.

RAKOUSKÁ REPUBLIKA

V Rakousku je odnětí lesní půdy jejímu účelu možné pouze na základě povolení uděleného okresním správním úřadem, který je příslušný ve všech případech kromě těch, kdy je odlesnění potřebné v zájmu obrany státu - pak rozhoduje spolkový ministr zemědělství a lesního hospodářství, kromě odlesnění ve vojenských výcvikových táborech, kde existuje pouze oznamovací povinnost ministra obrany. Povolení je možno udělit pouze výjimečně a ve veřejném zájmu. Je časově omezeno a úřad je může vázat na splnění různých podmínek či provedení opatření, kterými bude zaručeno, že nedojde k překročení povolené výměry odnětí nebo k poškození okolních lesních porostů. Při odnětí může být úspěšnému žadateli uloženo náhradní zalesnění na jiném místě, při kterém jako zajišťovací prostředek slouží peněžní jistota. Ekonomické nástroje ochrany lesní půdy v podobě srovnatelné s českým lesním zákonem rakouský lesní zákon nezná. Jednotlivé spolkové země jsou zmocněny k vydání prováděcích předpisů stanovujících minimální plochu, kterou musí mít pozemky vzniklé rozdělením lesa tak, aby byla zaručena možnost racionálního obhospodařování lesů. Tato výměra byla pak většinou stanovena na 1 ha, někde je to ovšem 0,5 ha a někde i 2 ha s minimální šířkou 25-50 m. Další omezení drobení lesa v případě selských usedlostí vyplývají z předpisů upravujících dědické právo, týkají se však pouze těch usedlostí, pro které LH nepředstavuje hlavní nebo jediný předmět činnosti.

SLOVENSKÁ REPUBLIKA

Otázky ochrany lesní půdy upravuje na Slovensku především zákon č. 61/1977, v novelizovaném znění. Pro určení příslušnosti státních orgánů při řízení ve věcech ochrany lesní půdy je pak třeba použít zákon SNR č. 100/1977, o hospodaření v lesích a státní správě LH. Podle prvního ze zmíněných zákonů jsou uživatelé lesních pozemků povinni je chránit a racionálně využívat pro plnění funkce lesů. Za základní předpoklad ochrany lesní půdy je považována evidence lesních pozemků. Odnětí lesních pozemků jejich účelu může být provedeno pouze na základě rozhodnutí lesního úřadu a je možné provést je buď trvale nebo dočasně. Zvláštní pravidla se vztahují na zabezpečení ochrany lesní půdy při územně plánovací, těžební, stavební a průmyslové činnosti, projektování a výstavbě směrových a liniových staveb a při geologickém a hydrologickém průzkumu, takže např. bez předchozího souhlasu příslušného lesního úřadu není možné vydat územní rozhodnutí, kterým má být dotčena lesní půda, tímto souhlasem musí být opatřeny návrhy na stanovení dobývacích prostorů atd. Podrobnosti postupu při odnímání lesní půdy jejímu účelu jsou stanoveny prováděcí vyhláškou. Ekonomickým nástrojem ochrany lesní půdy je jednak institut náhrad za poškozování lesů, jednak "odvod za trvalé nebo dočasné vynětí z LPF". Odvod za trvalé nebo dočasné vynětí z LPF je povinen zaplatit ten, v jehož prospěch bylo o vynětí z LPF rozhodnuto. Odvod je příjmem Státního fondu zvelebování lesa. Výše odvodu a některé další záležitosti jsou upraveny vládním nařízením.

Lesní zákony neobsahují žádná zvláštní ustanovení bránící dalšímu drobení lesních majetků. Úprava této problematiky je obsažena v samostatném zákoně č. 180/1995, o některých opatřeních k úpravě vlastnictví k pozemkům. V jeho části třetí nazvané "opatření proti drobení pozemků" je (až na některé výjimky) výslovně vyloučeno, aby na základě právních úkonů, rozhodnutí soudu o vypořádání spoluvlastnictví nebo rozhodnutí o dědictví vznikaly lesní pozemky menší než 0,5 ha. Zároveň je při každém dělení lesních pozemků na základě uvedených právních důvodů, na jehož základě by vznikly pozemky menší než 2 ha, nabyvatel povinen zaplatit odvod ve výši 20 % vyhláškové ceny pozemku, má-li vzniknout lesní pozemek o výměře 5001-10 000 m2, a nebo 10 % vyhláškové ceny pozemku, má-li vzniknout pozemek o výměře 10 001-20 000 m2. Odvod je příjmem Státního fondu zvelebování lesa. Pokud by při vypořádání dědictví měly vzniknout lesní pozemky menší než 0,5 ha, rozhodne soud, že vlastnictví k pozemkům přechází na ty z dědiců, u kterých existují nejlepší předpoklady pro obhospodařování pozemků. Soud přitom rozhodne i o vypořádání s ostatními dědici. Pokud žádný z dědiců neprojeví o nabytí pozemků zájem do tří měsíců od výzvy soudu, pozemky přechází do vlastnictví státu a do správy Slovenského pozemkového fondu, a to za přiměřenou náhradu.

POLSKÁ REPUBLIKA

Ochrana lesní půdy je v Polsku předmětem zájmu dvou zákonů, které upravují základní zásady ochrany a postup při odnímání lesní půdy jejímu účelu, a to lesního zákona a zákona o ochraně zemědělských a lesních pozemků. Lesní zákon se kromě úpravy povšechných principů ochrany věnuje především problematice postupu při odnímání lesní půdy pro potřeby zemědělství. Taková změna v užívání lesní půdy je možná pouze v případě zvláště opodstatněných potřeb Státních lesů nebo vlastníků lesa. O odnětí v případě lesů ve vlastnictví státu rozhoduje na návrh nadlesního ředitel oblastního ředitelství Státních lesů, v případě lesů soukromých na návrh vlastníka lesa vedoucí oblastního správního úřadu (do výměry 10 ha) nebo vojvoda (nad 10 ha).

Zákon o ochraně zemědělských a lesních pozemků je naproti tomu zaměřen na zbývající případy, tj. na situace, kdy je lesní půda odnímána pro jiné než zemědělské účely. Jako ve všech předchozích státech je i v Polsku k odnětí lesní půdy jejímu účelu zapotřebí úředního rozhodnutí. Toto rozhodnutí, či přesněji rozhodování, má dvě fáze. V první fázi je vydáváno rozhodnutí o tom, že odnětí lesní půdy je v budoucnu možno provést, ve fázi druhé se rozhoduje o faktickém odnětí. Z toho důvodu zákon rozlišuje dva pojmy, a to "uvolnění pozemků pro jiné než zemědělské a lesnické využití" a "vyloučení pozemků ze zemědělské a lesní produkce". Zatímco první z pojmů označuje rozhodnutí o možnosti pozemky v budoucnu užívat jinak než pro účely zemědělské nebo lesnické, jde v případě "vyloučení" o stav následující po skutečné změně lesa na jiný než zemědělský pozemek. I zde je ovšem vyžadováno předchozí kladné úřední rozhodnutí, v němž jsou zpravidla uvedeny všechny závazky spojené s vyloučením.

Pokud jde o rozhodnutí o uvolnění pozemků pro jiné než zemědělské a lesnické využití, je při něm podle zákona nutno využívat především půdu neplodnou nebo málo produktivní. Uvolnění pozemků se provádí v územním plánu místní úrovně a u státních lesů vyžaduje souhlas ministra ochrany životního prostředí, přírodních zásob a LH. U lesů nestátních je vyžadován souhlas vojvody. Ve všech případech se k plánovanému uvolnění vyjadřuje místně příslušná obec a v případě státních lesů musí být doložen též názor ředitele oblastního ředitelství Státních lesů, v případě lesů na území národních parků pak názor ředitele parku.

V případě rozhodnutí o vyloučení pozemků ze zemědělské a lesní produkce je příslušným orgánem ředitel oblastního ředitelství Státních lesů a na území národních parků ředitel parku. Vyloučení je možno provést dočasně nebo trvale, přičemž maximální časová hranice pro dočasné vyloučení je 10 let. Vyloučení pozemků ze zemědělské a lesní produkce je spojeno s několika platbami, které je povinna uhradit osoba, v jejíž prospěch je o vyloučení pozemků rozhodnuto. V první řadě jde o tzv. "pohledávku", kterou je míněna jednorázová platba spojená s trvalým vyloučením pozemků, srovnatelná s naším poplatkem za odnětí. Výše "pohledávky" je určena tabelárně a závisí na stanovištním typu lesa (250-2000 zlotých/ha). V ochranných lesích se zvyšuje o 50 %. Od takto určené výše "pohledávky" se odečítá cena nemovitosti určená podle tržních cen běžných na dané lokalitě. Další platbou je tzv. roční poplatek, který se platí za každý rok trvalého i dočasného vyloučení, maximálně ovšem 20 let. Jeho výše se odvozuje od ceny 1 m3 jehličnatého řeziva určené pro potřeby výpočtu lesní daně podle lesního zákona. Poslední platbou je jednorázové odškodnění za předčasné smýcení lesních porostů. Příjem z uvedených plateb a případných pokut za porušení zákona je příjmem Lesního fondu, zřízeného při generálním ředitelství Státních lesů.

SHRNUTÍ

Lesní právo ve všech sousedních státech umožňuje odnětí lesní půdy jejímu účelu pouze na základě úředního rozhodnutí. V některých státech je stejně jako u nás navíc využívána i negativní ekonomická stimulace, takže při případném odnětí je osoba, v jejíž prospěch bylo odnětí povoleno, povinna zaplatit peněžní částku předem stanovené výše nebo splnit náhradní povinnost - jde zejména o výsadbu nového lesa odpovídající rozlohy na nelesním pozemku na jiném místě. V SRN, Rakousku a na Slovensku je pak omezováno i dělení jednotlivých lesních majetků tak, aby vzniklé díly neznemožňovaly racionální obhospodařování.