AKTUALITY ZE SVĚTA

PEFC - PANEVROPSKÝ SYSTÉM CERTIFIKACE

25.-28. 3. 1999 se uskutečnil ve španělské Segovii interní seminář Panevropské certifikace lesů (Pan European Forest Certification - PEFC), jehož se zúčastnili zástupci 13 států Evropské unie, dále pak zástupci ČR a Slovinska a jako pozorovatelé i představitelé USA, Kanady, Austrálie a Malajsie. PEFC je evropská iniciativa, jejímž hlavním cílem je ustanovit mezinárodně důvěryhodný certifikační systém, který by zastřešoval iniciativy certifikace lesů vytvářené v různých zemích a umožnil tak jejich vzájemné uznávání. PEFC definuje základní požadavky certifikace a zakládá organizační uspořádání na Panevropské a národních úrovních. Zabývá se také ověřováním řetězce producent - spotřebitel (Chain of Custody) a nabízí používání společného loga pro označování certifikovaných produktů. PEFC vznikl z iniciativy finských, německých, francouzských, norských, rakouských a švédských vlastníků lesa na začátku srpna 1998.

V průběhu podzimu 1998 se do přípravy PEFC připojily i další státy a v současné době je do procesu PEFC zaevidováno již 15 evropských zemí: Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Itálie, Litva, Lucembursko, Norsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. Pracovní setkání ve španělské Segovii, kterým vrcholí proces přípravy oficiálního zahájení činnosti PEFC, bylo zaměřeno především na: 1. projednání a odsouhlasení základních dokumentů PEFC, kterými jsou statut a technický dokument pro stanovení minimálních požadavků PEFC; 2. projednání rozpočtu PEFC a způsobu rozložení členských příspěvků mezi jednotlivé členské státy; 3. schválení návrhu společného loga PEFC vypracovaného firmou Saatchi&Saatchi; 4. přípravu komunikační strategie PEFC; 5. přípravu semináře v německém Würzburgu (20.-21. 4. 1999), kde proběhne oficiální představení systému PEFC zájmovým skupinám evropského lesnictví.

Oficiální zahájení PEFC je plánováno na červen letošního roku v Paříži, kde proběhne první valná hromada zástupců členských zemí a ustanovení statutárních orgánů. ČR velmi pozorně sleduje tento proces a připravuje podmínky pro vstup Národního certifikačního střediska do evropských struktur v oblasti certifikace lesního hospodářství.

Jaroslav Tymrák

KONFERENCE IUFRO - VÍTR A OSTATNÍ ABIOTICKÁ RIZIKA V LESÍCH

Ve dnech 10.-14. srpna 1998 se konala ve finském Joensuu na toto téma mezinárodní konference IUFRO. Cílem konference bylo shrnout poznatky, které byly získány v oblasti výzkumu škodlivých abiotických vlivů (především větru) od předcházející konference IUFRO (Edinburg, 1993), zvážit možnosti společného vyhodnocení abiotických faktorů (vítr, sníh, oheň, mráz) a posoudit úrovně výstupů, které by byly důležité pro určení rizika ohrožení a následně pro rozhodovací procesy v hospodářských opatřeních.

Obsahová část byla rozdělena do 5 sekcí: lesnická meteorologie, biomechanika stromu, lesnická ekologie, kvantifikace rizik, kvantifikace rizik pro hospodářská opatření a způsob snížení škodlivých dopadů. Těžiště referátů první sekce spočívalo ve sledování a rozboru klimatických podmínek, které způsobují škody na lesních porostech. Metody, které jsou používány, spočívají jednak v terénních měřeních, dále pak v simulacích ve větrných tunelech. V oblasti biomechaniky dřevin jsou předmětem zájmu především mechanické vlastnosti kmene a kořenů, významnou roli však hraje i tvar, velikost a struktura koruny. Schopnost dřeviny přizpůsobit se prostředí hraje významnou roli. Struktura porostu a především dynamika jeho vývoje zásadním způsobem ovlivňuje mechanické vlastnosti stromu a jeho chování při působení větru, případně sněhu. Práce v oblasti lesnické ekologie se zabývaly především vlivem polomů na obnovu a vývoj lesních společenstev. Kvantifikace rizik určuje stupeň ohrožení jednotlivými škodlivými faktory, v tomto případě větrem a mrazem. Jako nejdůležitější se jeví oblast, která má za cíl zásahem člověka snížit, případně vyloučit, rizikové faktory, tedy strategické principy hospodaření a na jejich základě vlastní hospodářská opatření. Na konferenci byly prezentovány mimo jiné výsledky projektu STORMS, který za podpory EU probíhal ve vybraných zemích Evropské unie (Finsko, Velká Británie, Portugalsko, Švédsko, Irsko) od roku 1994. Cílem tohoto projektu bylo vytvořit regionální dlouhodobou lesnickou strategii pro hospodaření v lesích s ohledem na maximálním snížení rizika ohrožení větrem, sněhem a požáry. Současně byli řešitelé vedeni snahou po dosažení co nejlepší kvality dřevní suroviny v ohrožovaných porostech. Jednotlivé národní koncepce, jejichž základem jsou právě části výše uvedeného projektu, samozřejmě zohledňují místní podmínky a specifika.

Vladimír Lekeš

NA ČEM ZÁVISÍ VLASTNOSTI DŘEVA BOROVICE?

Studie, realizovaná Švédskou zemědělskou universitou v Uppsale, byla zaměřena na zjišťování hustoty dřeva, vlhkosti dřeva a podílu kůry borovice lesní (Pinus sylvestris). Výchozí materiál pocházel z 57 předmýtních i mýtních porostů, rozložených od severu k jihu Švédska. Zjištěny byly tyto výsledky: Hustota (objemová hmotnost) dřeva stromů z mýtních těžeb klesla od jihu k severu o 4 %. Pilařské výřezy z probírek měly vždy o něco vyšší hustotu dřeva (cca o 4 kg/m3) než pilařské výřezy z mýtních těžeb shodných dimenzí. Obvyklá jakost borových stromů v mýtních těžbách umožňovala při výšce stromů do 20 m výrobu tří pilařských výřezů (s průměrnou délkou 4,75 m), a protože hustota dřeva klesá od paty stromu k vrcholku, dosahovaly jejich hustoty průměrně těchto hodnot: 1. výřez 447 kg/ m3, 2. výřez 408 kg/ m3 a 3. výřez 393 kg/ m3. Celková průměrná změna hustoty dříví dosahovala v mýtních těžbách (od pařezu až po nehroubí) 114 kg/ m3, tj. 23 %, a v předmýtních těžbách 90 kg/ m3, tj. 20 %. Zjištěná relativní vlhkost dřeva vzrůstala s výškou od země od 51 % ve výšce pařezu (výška pařezu je ve Skandinávii přípustná do 1 % výšky těženého stromu), až do 62,5 % v horních částech stromu. Podíl kůry na objemu kmenové hmoty nejprve až do 20 % relativní výšky stromu klesal, a poté narůstal až do horních částí stromů. V probírkách činil průměrný podíl kůry 14,4 %, ale u oddenkových výřezů to bylo 18 %. byl průměrný podíl kůry 9 %, ale u oddenkových výřezů 13 %. Přitom rozdíly v podílu kůry mezi jednotlivými stromy téhož předmýtního či mýtního porostu činily cca 15 %. Prokázáno bylo, že rozdíly v hustotě dřeva ovlivňuje především roční přírůst, tzn. šířka letokruhů. Velikostí přírůstu lze údajně vysvětlit cca 50 % rozdílů v hustotě dřeva. Dalších 33 % rozdílů lze přičítat nadmořské výšce porostu, a zbytek ostatním vlivům. U probírkových porostů byla ověřena závislost, že každé zvětšení šířky letokruhu o 1 mm má za následek pokles hustoty dřeva o 20-40 kg/ m3. U mýtních těžeb odpovídalo stejnému zvětšení šířky letokruhu snížení hustoty o 14 kg/ m3. Ověřena byla rovněž závislost mezi nadmořskou výškou a hustotou dřeva. S nárůstem nadmořské výšky o každých 100 m údajně klesá hustota dřeva o 4-13 kg/ m3. Zobecnit lze, že v předmýtních těžbách ve Švédsku dosahují kulatinové výřezy borovice průměrné hustoty 425 kg/ m3 a vlákninové výřezy 401 kg/ m3. V mýtních těžbách pak dosahují pilařské výřezy průměrné hustoty 421 kg/ m3 a vlákninové výřezy 381 kg/ m3. Tyto závěrečné údaje jsou pro naše poměry zdánlivě nezajímavé, protože pocházejí z nesrovnatelných přírodních podmínek. V této studii byly např. předmýtní porosty charakterizovány věkem 24-111 let (na severu Švédska), průměrnou výškou porostů 14 m, tloušťkou v d1,3 10-16 cm, výtěží kulatinových výřezů 20-25 % (33,7 % oddenkových výřezů). Mýtní těžby byly charakterizovány výškou porostů do 20 m, nejtlustší stromy měly 28 cm v d1,3, výtěž kulatinových sortimentů byla prům. 93 % (8,5 % oddenkových výřezů). Omyl však spočívá v tom, že rozhodující celulózařské kapacity jsou v rukou nadnárodních firem, a přejímka vlákninového dříví pro ně se provádí hmotnostní přejímkou (ATRO, LUTRO). Přitom je pochopitelné, že etalon hustoty dříví stanovuje firma podle svých dosavadních zkušeností, které však zatím získala mimo naše území, a tím i mimo naše růstové poměry. Přepočtové rozdíly, které našim producentům vlákninového dříví "vyskakují" pak mohou být mimo jiné ovlivněny právě tím, že nasazená modelová hustota dřeva neodpovídá naším poměrům. Proto může být výše uvedená informace užitečná.

Rapport nr. 234 Sveriges lantbruksuniversitet, Sim

KOMBINACE HARVESTORU A LANOVKY JE REÁLNÁ

Technologická kombinace drapákových harvestorů a forwarderů na kolové bázi je ve sjízdných terénech běžná a nepochybná. Využití harvestorů v "lanovkových" terénech a tedy kombinace s lanovkovým přibližováním dříví je ve stadiu soustřeďování poznatků, technických řešení a praktických ověřování. Podstatou problému je způsobilost k pojezdu a práce harvestoru ve svažitém terénu a výkonnost technologického systému. V návaznosti na zkušenosti s harvestory na pásových podvozcích ve Skandinávii a v sev. Americe byl v Bavorsku v r. 1997 postaven pásový harvestor Impex 1650 T Königstiger, který otevírá nové možnosti práce v horském terénu. Pojezdovou bázi tvoří krátká verze pásového podvozku bagru ATLAS 1604 HD s motorem 125kW, s pásy o délce 400 cm a šířce 60 cm. Celková hmotnost harvestoru je 25 t, se specifickým tlakem na půdu cca 60 kPa. Hydraulický manipulátor s dosahem 15 m nese harvestorovou hlavici Lako 50. Šířka stroje 300 cm, potřebná šíře přibližovacích linek (tras) je 4 m, ve vzájemné vzdálenosti 30 m. Časové studie byly provedeny ve třech probírkových porostech, kde bylo zpracováno celkem 412 stromů o hmotnatosti 0,04-1,34 m3 b.k. Byla porovnávána výkonnost harvestoru v traktorových a lanovkových terénech, která při hmotnatosti 0,5 m3 činila na svahu se sklonem 25 % - -18,4 m3/hod, na svahu se sklonem 50 % - 14,2 m3/hod (rozdíl 4,23 m3 = o 23 % méně). Tento výsledek se považuje za příznivý. Evropské lesní lanovky jsou vesměs koncipovány pro práci v selektivních a maloplošných těžbách a jejich kombinace s "horskými" harvestory se přímo nabízí. Institut pro lesní techniku (Universität für Bodenkultur, Wien) uskutečnil pracovní studii přibližování dříví lanovkami po nasazení pásového harvestoru Königstiger. Nasazeny byly rádiem ovládané lanovky Syncrofalke a Turmfalke. Studie byla realizována na 12 trasách, délka tras 134-308 m v konkávním terénu bez mezipodpěr; celkem přiblíženo 833 nákladů; sklon terénu 20-58 %; obsluha - 1 strojník a 2 vazači na trase. Hlavní přínos pro výkonnost lanovky plyne z toho, že dříví je po nasazení harvestoru připraveno podél trasy lanovky, což přináší zkrácení stranového vyklizování na minimum, zvýšení počtu kusů a objemu jednotlivých přibližovaných nákladů (ze 4-6 ks na 10 ks, z 0,97 m3 na 1,23 m3) a zkrácení přibližovacího cyklu. Produktivita práce lanovky stoupla při hmotnatosti 0,15 m3 o 30 % (ze 14,7 m3/hod na 19,1 m3/hod). Vliv směru přibližování (proti nebo po svahu) nebyl patrný. Zrychlení pracovních cyklů lanovky si vyžádalo zvýšit počet poutačů nákladů na dva. Kombinace harvestoru na pásovém podvozku a lanovky v probírkách na svazích se považuje za příznivé racionalizační opatření, které se doporučuje v praxi využívat a dále vědecky hodnotit.

Forst & Technik 2/99, Sve

ROBOTY PRO TĚŽBU DŘEVA?

V posledních letech uvedly na trh některé skandinávské firmy kombinace harvestoru a forwarderu, určené pro těžbu dřeva s jeho současným přibližováním. Mají šanci na úspěch zejména v ranných probírkách, při malé koncentraci těžby a při krátké přibližovací vzdálenosti. Těžbu a přibližování vykonává jediný pracovník, snižují se náklady na přemisťování strojů i na celý těžební zásah. Vyšší stupeň této technologické kombinace představuje dálkově ovládaný Ekoharvester, uvedený ve formě prototypu na finském lesnickém veletrhu METKO 1998 Finským výzkumným centrem (VTT Automation, Tampere). Tento stroj kácí, odvětvuje, krátí kmeny na délky max. 4 m, ukládá je do tříoplenové korby a po jejím naplnění přiblíží dříví na odvozní místo. Čtyřkolový stroj o hmotnosti pouhé 2,1 t s kloubovým řízením, nemá kabinu řidiče a je ovládaný dálkově operátorem, který se pohybuje vedle stroje v terénu. Harvestorová hlavice je nesena čelně na překlápěcím rámu, na patu stromu je navedena pojezdem. Kácený strom je usměrněn do pádu ve směru pojezdu. Silný konec kmene je hlavicí zvednut nad čelo stroje, postupně zpracován a uložen do korby. Krátký čelní dosah hlavice neumožňuje práci z přibližovací linky, jako je tomu u harvestorů na hydraulické ruce a stroj zpracovává porost příčným pojezdem mezi přibližovacími linkami, vzdálenými od sebe cca 60 m. V jednoduchých terénních a porostních podmínkách dosahoval stroj výkonnosti 60 stromů za hodinu. Uvedený typ stroje by mohl být východiskem scénáře "Těžebního robota bez řidiče", který popsal Ulf Hallonberg ve SkogForsk News (2/98). Stroj má plnit funkce výše popsaného Ekoharvestoru, avšak operátor se nepohybuje v porostu, ale sedí na odvozním místě v převozném "velíně" a řídí práci 1-2 strojů pomocí počítače a GPS (Global Positioning System). Předností řešení má být to, že odpadá drahá kabina řidiče i starosti o dnes velmi náročné požadavky na ergonomiku a bezpečnost práce řidiče. Otevírají se dveře novým typům strojů pro lesní hospodářství. Autor spatřuje reálnost této vize v příštích 15-20 letech.

Forst & Technik 2/1999, Sve

POROVNÁNÍ OPTIMALIZOVANÉHO A KONVENČNÍHO ZPŮSOBU SORTIMENTACE (Schreiber, R. - Bergmann, A.)

Na rozdíl od švédských poměrů, kde pily dostávají dřevo podle dohodnutých ceníků, orientovaných na čepovou tloušťku dodávaného dřeva, lze německý způsob druhování označit za schematické zkracování na určité délky. Po dohodě mezi lesním úřadem Bad Lauterberg a pilou Klausner Holz v Duryňsku (Thüringen) bylo proto provedeno pokusné šetření o možnostech oboustranně výhodných dodávek cenově optimalizovaných sortimentů, a to za pomoci palubního počítačového systému Timberjack 3000. Pila tak mohla řídit diferencovanými cenami vztaženými na čepovou tloušťku a délku sortimentů automatické optimální druhování, ovládané řidičem harvestoru. Šetření přineslo vzdor nedořešeným metodickým problémům pozitivní výsledky, přestože se ukázalo, že schematická sortimentace dosáhla o 1,6 % vyššího objemového podílu průmyslového dříví. Podíl kmenového dříví však bylo možno v optimalizační variantě lépe využít a zvýšit tak jeho cenu o 1,5 %. Při celoročním výkonu těžebního stroje 20-25 000 m3 by to znamenalo pro lesní úřad přínos ve výši 30-37 500 DM. Návratnost investičních nákladů zatím v kalkulaci není obsažena, ale lze předpokládat, že celkový výsledek bude převažovat také v důsledku snížení nákladů na druhování.

AFZ-Der Wald 3/1999, Čk

LESNICKÉ FAKULTY SE REFORMUJÍ (Ahrens, S -Morgenthal, E.- Gruber, H)

Lesní správy jsou nuceny z úsporných důvodů škrtat stále větší počet míst, a proto musí absolventi čtyř lesnických fakult v Německu hledat uplatnění i v jiných oborech činnosti. Jejich dosavadní odborný profil a systém vzdělávání je sice koncipován poměrně široce, ale přesto není zcela v souladu s dnešní situací na trhu práce. Proto se fakulty snaží hledat vyhovující řešení reformou studia. Cesty k dosažení téhož cíle se však na jednotlivých fakultách poněkud liší. Společná je především snaha přizpůsobit ukončení studia mezinárodním zvyklostem (Bachelor/Master systém), zvýraznit úlohu diplomových prací, pro něž je s ohledem na žádoucí praktické zaměření vyhrazen celý semestr, snížit přetížení učební látky faktografií ve prospěch pracovních metod a odstranit možnost nezodpovědného přístupu části studentů ke zkouškám, který dosud zůstává bez větších důsledků. Krystalizují však i odlišnosti v pojetí reformy na jednotlivých fakultách. V Mnichově, Tharandtu a Göttingenu setrvávají na výuce formou přednášek, seminářů a praktických cvičení, naproti tomu ve Freiburgu zavedli tzv. blokové studium. Jeho podstatou je rozdělení studia na souvislé týdenní nebo dvoutýdenní celky zaměřené na určitý tématický okruh. Tyto "bloky" vede zpravidla několik učitelů, aby se v nich uplatnily aspekty různých oborů. Studenti si mohou sami zvolit formu průkazu o úspěšném zvládnutí bloku (referát, domácí práci atd.). Při hodnocení výsledku se kromě odborné způsobilosti přihlíží také ke schopnosti komunikovat a spolupracovat v týmu. Studenti musí celkově prokázat svou kvalifikaci ve čtyřech oborech a navíc v určité úzké specializaci, která dotváří jejich osobní odborný profil. Tato fakulta také zavedla mezinárodně uznaný ECTS-systém (European Credit Transfer System), který umožňuje hladký přechod studentů z jedné vysoké školy na jinou, i zahraniční. Na jeho přijetí se připravují i fakulty v Göttingenu a Mnichově. V Mnichově kromě toho zavedli tzv. "předdiplom" (složení 11 zkoušek), po němž je student postupně připravován a orientuje se na určitou osobní specializaci ve třech oborech. Tharandtská fakulta se zaměřila spíše na obsahovou reformu a povinnou součástí studia tu zůstává i obor "světové lesní hospodářství". Zavedení zkráceného "bakalářského" studia na všech fakultách má jistě perspektivně význam, ale prozatím je k němu možno v praxi cítit určitou nedůvěru.

AFZ-Der Wald, 6/1999, Čk

STUPNĚ PŘIROZENOSTI RAKOUSKÝCH LESŮ (Kolektiv autorů)

V souladu s mezinárodními požadavky se Rakousko zavázalo podpisem rezoluce o nutnosti zachovat v lesích biologickou rozmanitost k tomu, aby posoudilo a sledovalo stupeň přirozenosti lesů označovaný ve vědě nově jako "hemerobie". Tento pojem označuje určitý stupeň vlivu člověka na přírodní systémy, které brání jejich vývoji k rovnovážnému stavu. První výsledky uveřejnilo rakouské ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství formou atlasu barevných fotografií s doprovodným textem. Fotografie charakterizují jednotlivé typy rakouských lesů podle stupně jejich vzdálenosti od představy "přirozeného" stavu. Současně se uvádí, jaký je podíl lesů jednotlivých typů na celkovém lesním fondu Rakouska: Stupeň 9 - přirozené (ahemerobní) lesy, 3 %; stupeň 7 a 8 - obhospodařované přírodě blízké lesy (oligohemerobní), 22 %; stupeň 5 a 6 - mírně pozměněné lesy (alfa-oligohemerobní a beta-mesohemerobní), 41 %; stupeň 3 a 4 - silně pozměněné lesy (beta-euhemerobní a alfa-mesohemerobní), 27 %; stupeň 1 a 2 - umělé lesy (alfa-euhemerobní a polyhemerobní), 7%. Atlas je vybaven mapovými i jinými doplňky.

Příloha k Fztg, 1/1999, Čk

RAKOUSKÉ SPOLKOVÉ LESY A OCHRANA PŘÍRODY

Téměř polovina plochy Spolkových lesů (387 551 ha) patří nyní do chráněných území. Největší část z toho tvoří 46 chráněných přírodních území (Naturschutzgebiete, 32,2 %, 125 tis. ha), 64 chráněných krajinných oblastí (Landschaftsschutzgebiete, 43,1 %, 167 tis. ha) a 4 národní parky (12,8 %, 50 tis. ha). Přibližně třetina Spolkových lesů je řazena do skupiny přírodě blízkých (rakouský průměr je 25 %). Rakouské spolkové lesy obdrží ročně 40 mil. ATS ze spolkových zdrojů a od jednotlivých zemí z titulu smluvní ochrany přírody (z toho 15 mil. ATS jako odškodnění a 25 mil. ATS jako paušál za služby). Rakouské spolkové lesy vydaly k této problematice na konci roku 1998 brožuru nazvanou Natürliche Verantwortung.

Österreichische Forstzeitung 1/99, Proch

LESNICKÁ STRATEGIE EvropskÉ Unie PŘIJATA

Ještě za předsednictví Rakouska přijala Rada EU (15. 12. 1998) lesnickou strategii, což rakouský představitel G. Mannsberger, sekční šéf ministerstva zemědělství, považuje za jedinečný úspěch. Přestože nejde o právní předpis, je vyhlášení společné vůle členských zemí EU v LH mimořádně důležité. Konstatuje se, že různé dokumenty EU by nyní vypadaly jinak (např. Natura 2000). Navíc přijatá lesnická strategie bere vítr z plachet různým ekologickým skupinám, které usilují o získání stále většího vlivu v LH (např. hnutí Greenpeace vyhlásilo Rok lesa.) Vyhlášená linie je důležitá jak pro jednotlivé země, tak pro bruselskou administrativu.

Hlavní zásady lesnické strategie

Les je definován jako naprosto nezávislý ekonomický, ekologický a sociální faktor (výchozí základnu představují závěry z Ria 93, Lisabonu 98, Kjota 98 atd.); trvalost (trvalá udržitelnost) a polyfunkčnost lesů; respektování principu subsidiarity (tj. pravomocí organizačně nižších celků) a zároveň pozitivní role Komise při realizaci lesnické politiky; vyjasnila se nezbytnost koordinace, komunikace a kooperace generálních ředitelství zemědělství, životního prostředí, obchodu, průmyslu a výzkumu; biodiverzita - udržení a rozvoj rozmanitosti lesů; přínos lesů v boji proti změnám klimatu; zajištění zaměstnanosti a příjmů na venkově; zapojení LH do všech společných politik.

Stanovené priority

Zdokonalení systému monitorování stavu lesů; ochrana proti požárům; rozšíření lesnického výzkumu; vyzkoušení různých certifikačních systémů a potřebných právních předpisů; volný trh a konkurence; přepracování směrnice o použití osiva a sazenic; prověření konkurenceschopnosti lesního hospodářství a dřevařského průmyslu (tento úkol má na starosti komisař pro průmysl); výsledky mají být předloženy Komisi v průběhu pěti let (2003-2004)).

Holzkurier 3/99, Proch

NĚKOLIK INFORMACÍ O SVĚTOVÉM DŘEVAŘSKO-LESNICKÉM KONCERNU ENSO (STORA-ENSO-SCHWEIGHOFER)

Pohled do minulosti

Všechny podniky mají dlouholetou tradici. STORA začínala ve Falunu na severu Švédska v dolování mědi. V r. 1650 dosáhla špičkového výkonu 3000 tun surové mědi. Od 18. století začala být měď vytlačována železem a tak se podnik koncem 19. století plně orientoval na hutnictví železa a chemický průmysl. V r. 1885 koupil první pilu a v roce 1900 vybudoval továrnu novinového papíru. Postupně se tak z podniku stal jeden z nejdůležitějších výrobců energie, oceli a lesních produktů. Když narůstaly problémy s ocelí (1978), prodal podnik doly a hutě a stal se čistě lesnickým průmyslovým koncernem (lesy, celulózka, papír, karton), který v 80. letech expandoval nejdříve ve Švédsku a počátkem 90. let do dalších zemí.

Firmu ENSO založil Nor Hans Gutzeit, který svůj podnik kvůli vysokým cenám kulatiny v Norsku přestěhoval i se stroji a lidmi na jih Finska do Kotky (r. 1872). Nejdříve se mu dařilo, ale po silné recesi v r. 1880 změnil svůj podnik na akciovou společnost. Množství pil se v okolí Kotky zvětšovalo, čímž vznikl nedostatek kulatiny. Vedení podniku rozhodlo o zavedení vodní dopravy a zakoupení lesů v severní Karelii. Podnik pak vybudoval sulfátovou celulózku, kterou posléze rozšířil o papírnu. Po osamostatnění Finska v r. 1918 prodali norští akcionáři podnik finskému státu. Podnik byl zreorganizován a dostal název Enso-Gutzeit Oy. Stát podnik soustavně rozšiřoval a tak před vypuknutím 2. světové války byl třetím největším výrobcem celulózy v Evropě. Rusko-Finská zimní válka (1939-40) podnik připravila o značnou část lesů i celulózařské kapacity. Po r. 1945 byly do elektráren a do papírenských a kartonážních strojů vloženy značné investice. Podnik se neustále rozrůstal a vyrovnával svou úroveň uvnitř Finska v 60. letech i se zahraničními výrobci. Během 80.-90. let se k němu přičlenila řada významných podniků. V r. 1990 se název Enso-Gutzeit změnil na Enso Oy. V r. 1998 fúzovaly skandinávské giganty Stora a Enso a vznikl tak koncern světové velikosti. Téměř současně se utvořila dceřiná společnost Enso Timber po fúzi s Holzindustrie Schweighofer.

Současnost a budoucnost

Ve výroční zprávě za r. 1997 najdeme u podniků Stora a Enso tato čísla: více než 40 tis. pracovníků, roční obrat 134 mld. ATS, více než 90 % potřebné energie se vyrábí ve vlastních elektrárnách, papíru se produkuje 13,1 mil. t a řeziva (včetně Holzindustrie Schweighofer) 4,6 mil. m3, koncern vlastní přes 2,6 mil. ha lesů, starého papíru se zpracuje 1,8 mil. t. Na obratu se podílejí grafické papíry 45 %, karton a obalové papíry 20 %, lesní hospodářství 12 %, celulóza 8 %, obchod s papírem 7 %, řezivo 6 %, energie 2 %. Největším podílníkem na koncernu je finský stát, následuje švédský investor, Finská penzijní pojišťovna a další drobní podílníci. Synergický efekt má do roku 2002 přinést 3 mld. ATS (2 % obratu). Více než 20 % vloženého kapitálu bude při nejnižším riziku investováno do elektráren a do lesů. Koncern směřuje k tomu, aby se v celosvětovém měřítku stal ve svém oboru nejvýznamnějším podnikem.

Österreichische Forstzeitung 1/99, Proch

V RAKOUSKU JSOU OBLÍBENÉ MALÉ HONITBY

Rakouské spolkové lesy (a. s.) mají zájem lépe uspokojovat potřeby svých mysliveckých zákazníků. Aby lépe poznaly jejich problémy, představy a přání, provedly dotazníkový průzkum mezi nájemci honiteb, smluvními partnery a jednotlivými lovci. Typickými mysliveckými zákazníky jsou soukromí nájemci (jednotlivci) či skupiny o 2-3 osobách, kteří si honitbu pronajmou na dobu přibližně dvou let. Průměrná velikost honitby je 200-300 ha, přičemž 78 % klientů je s touto velikostí spokojeno a 17 % si přeje zvětšení honiteb. Honitby jsou nájemci poměrně intenzivně navštěvovány. Nájemce provede ročně v průměru 24 tzv. několikahodinových návštěv (čekaná, šoulačka aj.), 13 celodenních návštěv a 7 návštěv s rozsahem delším než 3 dny (např. o dovolené). Překvapující je vzdálenost bydliště nájemců od honiteb. Pouze 7 % dojíždí ze vzdálenosti do 20 km, 52 % bydlí do 100 km od honitby a 27 % trvale žije ve větší vzdálenosti. Polovina nájemců využívá lovecké chaty, 12 % hájovny a 15 % se ubytuje v různých zařízeních poblíž honitby. Zbývající část nevyužívá možnosti přenocování.

Holzkurier 7/99, redakce