DODATKY TYPOLOGICKÉHO HODNOCENÍ K OBLASTNÍM PLÁNŮM ROZVOJE LESŮ

Ing. Eduard Průša, CSc.

V rámci nového zákona č. 289/95 Sb. o lesích, jsem uvítal vyhlášku MZe č. 83/1996 o vypracování OPRL (OPRL) a o vymezení HS. Tato vyhláška je satisfakcí za vyhl. 13/1978, jejímž výsledkem bylo holosečné hospodářství a nové monokultury smrku a borovice. Vyhláška 83/1996 staví lesnictví na zásady přírodě bližšímu hospodaření v mnoha ohledech. Je to zejména diferencovaný hospodářský způsob a minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu. OPRL mají zhodnotit všechny podklady a poznatky pro konkrétní přírodní lesní oblast (PLO). Výstupem jsou základní hospodářská doporučení, nezbytná pro odvození závazných ustanovení LHP.

TYPOLOGICKÉ ZÁPISY

V náležitostech OPRL není uvedeno vyhodnocení typologických (fytocenologických) zápisů a vyhodnocení půdních rozborů. Protože tyto materiály nebyly dosud souhrnně zpracovány, je nyní jedinečná možnost provést jejich vyhodnocení. Typologické zápisy a půdní rozbory jsou totiž nesmírně cennými podklady, které byly a jsou pořizovány v rámci terénního šetření po mnoho let. Vezmeme-li v úvahu, že na celkové ploše cca 2,8 mil. ha lesů se provedl převážně jeden typologický zápis (fytocenologický zápis + hodnocení dřevinného patra a popis kopané půdní sondy) na 50 ha, je to asi 40 000 zápisů. Půdní vzorky jsou i dnes odebírány min. z jedné sondy na 1000 ha, což je za dobu i s revizemi asi 4000 půdních sond s podrobnými půdními rozbory. Půdní rozbory byly dosud minimálně využity pro charakteristiky lesních typů (LT). Nebylo využito ani opakovaných rozborů za delší časové období, kde by se potvrdily i globální změny životního prostředí.

V pracovních postupech typologie lesů z r. 1973 se uvádí: "Zpracování typologického materiálu z jednotlivých LHC pro oblast zahrnuje doplnění a spojení základních typologických (fytocenologických) tabulek a nové sestavení podle přirozené skladby, porostních stadií a vyhodnocení přirozené fytocenózy s určením charakteristických a diferenciálních druhů. Po propočítání stálosti a průměrné pokryvnosti se sestaví výsledná (zkrácená fytocenologická) tabulka a z ní a dalších podkladů, které se v tabulce nevyhodnocovaly (edatop, půdní rozbory, taxační měření) se vypracují podrobné charakteristiky LT (zastoupení ekologických skupin druhů rostlin, růstové křivky dřevin). Vyhodnocení různých porostních stadií podle dřevin, světlostních a pasekových stadií umožňuje správné hodnocení současného stavu a tím i specifická hospodářská opatření v nich". K závěrečnému vyhodnocení podle PLO nedošlo, protože se význam typologie přesunul do oblasti tvorby rámcových směrnic hospodaření.

POROSTNÍ STADIA FYTOCENÓZ

V r. 1975 jsem vypracoval "Oblastní typologický elaborát středočeské pahorkatiny" v rámci středočeského kraje, který byl rozmnožen a rozšířen v Lesprojektu jako vzor. Uvádí výsledky typologických prací ze 70 000 ha lesa s vyhodnocením 1320 typologických ploch. Obsahuje totožné kapitoly jako OPRL, ovšem s vyhodnocením fytocenóz a půdních rozborů. Z tohoto materiálu jsem publikoval zásadní článek "Porostní stadia fytocenóz a jejich využití" (Lesnictví, 1972, 793-831). Pahorkatiny byly nejvíce postiženy přeměnami původně převážně listnatých dřevin na monokultury borovice a hlavně smrku, který se zde přirozeně vůbec nevyskytoval (2.-3. LVS). Proto při rekonstrukci přirozených společenstev byly intenzivně využity všechny zbytky listnatých porostů. Tak byly u mnohých LT získány základní fytocenózy i jejich porostní stadia, a to u 22 LT z celkových 72 LT. Pro 20 LT byl k dispozici jen materiál z porostních stadií smrku a borovice. Z tohoto vyhodnocení vyplynulo, že fytocenózy pod přirozenou skladbou dřevin a pod porostními stadii smrku a borovice se natolik liší ve stejném LT, že jsou si pak bližší různé LT určitého porostního stadia určitého LT (bk, sm, bo).

Ve své zájmové práci, která se týkala podrobného šetření našich pralesů (E. Průša: "Die böhmischen und mährischen Urwälder, ihre Struktur und Ökologie", ACADEMIA, 1985, 1-578) jsem se snažil zakládat paralelní plochy s půdními sondami v pralese a v sousedních jehličnatých hospodářských porostech (Ranšpurk, Razula, Milešice, Žofín), kde půdní rozbory prokázaly významné zhoršení svrchních částí půd. Ve spolupráci s ing. J. Vokounem se podařilo v Žofínském pralese vytvořit u 7 LT řady zápisů (pod pralesem, pod bukovými a smrkovými porosty) a vyhodnotit fytocenózy a půdní rozbory podle porostních stadií, graficky pak v ekologických spektrech (E. Průša, J. Vokoun: "Lesní společenstva a stromové patro Žofínského pralesa", Lesnictví, 1984, 1029-48).

UKÁZKY ZMĚN FYTOCENÓZ POD PRALESEM A JEHLIČNATÝMI MONOKULTURAMI

Zastoupení ekologických skupin rostlin u lesních typů 6B4 (bohatá smrková bučina s řeřišnicí trojlistou) a 6S2 (svěží smrková bučina bukovincová) pod bukovými porosty a v Žofínském pralese se jen málo mění ústupem ekol. skup. 5 (čerstvé, bohaté) ve prospěch ekol. skup. 10 (čerstvé, středně bohaté) u typu 6B4 (viz graf). Ke znatelnějšímu ochuzení dochází u typu 6S2 zvýšeným zastoupením skup. 9 (mírně vlhké, chudé). Změny jsou vysvětlitelné odvážením dřevní hmoty (energie) z lesa. Pod smrkovými porosty dochází k destrukci lesního společenstva, v obou případech k dominantnímu zastoupení skup. 9 (mírně vlhké, chudé) a téměř k absenci skup. 5 (čerstvé, bohaté). Tím se mění fytocenóza natolik, že svěží bohatá smrková bučina by se podle hodnocení aktuální vegetace řadila do kyselé smrkové bučiny (6K), tj. o 1-2 kategorie k horšímu. Z oblasti Beskyd existuje porovnání ze širšího materiálu jedlové bučiny mařinkové (5B1) pod bukovými a smrkovými porosty. Pod bukem je nejvíce zastoupena skup. 5 (čerstvé, bohaté) a skup. 10 (čerstvé, středně bohaté). Pod smrkovými porosty ustupuje o polovinu skup. 5 (čerstvé, bohaté), dvojnásobné je zastoupení skup. 10 (čerstvé, středně bohaté). Ostatní skupiny (6, 9, 13) zůstávají víceméně nezměněné. Je zřejmé, že živinami bohatý geologický podklad (flyšové pásmo) je proti změnám pod smrkem odolnější. Při typologickém mapování lze společenstva podle druhové kombinace pod smrkem dobře přiřazovat, přestože se blíží kategorii svěží (5S).

V lužním pralese Ranšpurk, v jilmovém luhu, na písčitých hrůdech (1L6) zcela převládají druhy skup. 6 (nitrofilní), málo je zastoupena skup. 4 (mírně vlhké, bohaté), skup. 5 (čerstvé, bohaté) a skup. 13 (vlhké, bohaté). Pod borovým porostem se přízemní patro zásadně mění. Převládá skup. 4 (mírně vlhké, bohaté), skup. 6 (nitrofilní) je zastoupena nepatrně, významně jsou zastoupeny skup. 9 (mírně vlhké, chudé) a skup. 10 (čerstvé, středně bohaté), čímž se blíží habrové doubravě. Pod další generací borových nárostů by se společenstvo blížilo svým projevem více borové doubravě, obdobně jako na Bzenecku.

DEGRADACE STANOVIŠŤ

Opakovaným pěstováním smrkových monokultur (převážně 2. generace) dochází ve stupni bukodubovém až jedlobukovém k tvorbě zhoršené formy humusu, redukci půdní živěny, zpomalení rozpadu opadu, ochuzení horních půdních vrstev. Při prokázaném zhoršení fytocenózy v porostních stadiích pod smrkem o jeden stupeň ke kategorii horší, např. z bohaté dubové bučiny (3B) do svěží dubové bučiny (3S) nebo ze svěží smrkové bučiny (6S) do kyselé smrkové bučiny (6K), přitom klesá obvykle produkce o jeden bonitní stupeň. To je již (porostní) degradační stadium, které výrazně snižuje výnos z lesa. Pokles produkce u bohaté dubové bučiny (3B), způsobený degradací do svěží dubové bučiny (3S), činí asi 13 % (ve 100 letech), u svěží smrkové bučiny (6S) do kyselé smrkové bučiny (6K) asi 20 % (ve 100 letech), což představuje 110 m3/ha (ještě větší rozdíly ve výškových křivkách, a tím i v produkci, vykazuje Lhotský, 1987). Toto však je zatím stále reverzibilní (vratné) porostní degradační stadium (d), kdy lze přiměřenou příměsí buku vrátit stanoviště do původní plné produkční potence. U silného degradačního stadia (D) dochází často ke zhoršení o 2 kategorie (např. 3S do 3M), kde rozdíl v produkci činí již 25 %; zde je obvykle třeba použít i chemickou melioraci. V typologické mapě je vhodné porostní degradační stadium vratné označit malým d, silné velkým D. Studiem porostních degradačních stadií se zabýval J. Lhotský a kolektiv v publikaci "Degradace lesních půd a jejich meliorace" (SZN, 1987) v úzké spolupráci s typology (ing. J. Jiráček, ing. J. Podhorník, ing. J. Vokoun), kteří garantovali výběr paralelních srovnávacích ploch. Tato spolupráce ing. J. Lhotského, DrSc. z Výzkumného zemědělského ústavu ve Zbraslavi vznikla na základě osobních přátelských vztahů a mohla by sloužit jako vzor pro spolupráci rozličných ústavů. Využitím typologických podkladů tímto způsobem by stoupla váha a prestiž typologie vůbec. Je škoda, že laboratoře ÚHÚL nepracovaly na stejném projektu dále nebo že VÚLHM tento projekt nepřevzal. Obecně je škoda, že VÚLHM ani nespolupracoval s typology při vyhledávání srovnatelných zkusných ploch v lesnickém výzkumu.

Poznatky z rozboru fytocenóz pod různými směsemi smrku a buku prokázaly, že stačí přibližně 30% zastoupení buku v rozptýlené směsi ve smrkovém porostu, aby se udržela nezhoršená humusová forma, přičemž prokořenění buku udržuje příznivý fyzikální stav půdy. Je ale na schopném lesním hospodáři, aby dokázal vyprodukovat oněch cca 30 % listnatého opadu pro udržení příznivého stavu půdy, např. stažením bukové příměsi do nižší úrovně pod smrk. Ideální, produkčně i biologicky nejlepší jsou smrkové porosty s bukovou výplní, která proniká až pod koruny smrku, takže vedle produkce hmoty (která je tu vlastně navíc), plní buk současně i funkci čistící (zvyšuje kvalitu smrkového dříví) a opadem listu udržuje půdu plně produkční.

Ve sborníku "Obhospodařování lesa podle zásad Pro Silva" (1998) uvádí P. Kantor informaci o výzkumném projektu "Ekologická stabilita a produkční potenciál smíšených lesních porostů v antropicky změněných podmínkách pahorkatin jako podklad pro návrh cílové skladby dřevin", řešeném Ústavem pěstění FLD MZLU v Brně. V letech 1959-1962 bylo založeno 10 trvalých výzkumných ploch v LVS bukodubovém (2x SLT 2S, 1x 2B) a dubobukovém (1x 3K, 3x 3B, 3x 3S, 1x 3W), a to různé směsi smrku (borovice) a dalších dřevin. Podrobně proměřené porosty jsou dlouhodobě sledovány, původně jako probírkové plochy. Přibližně za 40 let sledování výsledky potvrdily, že lesní ekosystémy pahorkatin s dominantním podílem smrku se mohou až zcela rozpadnout před dosažením mýtního věku, pokud v nich nejsou v dostatečném počtu a přiměřeném rozestupu zastoupeny ekologicky stabilnější dřeviny. Přitom smrk nelze zcela vyloučit z druhové skladby smíšených porostů jako produkčně významnou dřevinu. Je škoda, že nebyly použity série typologicky totožných ploch rozličných směsí a porostních stadií fytocenóz, kdy bylo možno jednorázovým šetřením a jeho vyhodnocením dostat alespoň přibližné výsledky pro doporučené skladby hospodářských porostů, ekonomicky a ekologicky vyvážených. Nutno zdůraznit, že SLT jsou pro tak závažná šetření nepoužitelné, neboť představují výseky ekosystémů s přechody do okolních SLT. Je proto nutné zakládat srovnávací řady na paralelních plochách úzce vyhraněných lesních typů.

ZÁVĚR

Ve směrnicích typologie z r. 1980 se stanovilo: "Úkolem typologa v roce podkladových prací je příprava podkladů pro návrh kategorizace lesů, současně s touto činností provede kontrolu zařazení a zákresu hranic lesních typů na typologických mapách. Pokud jsou zjištěny nesrovnalosti typologického mapování během popisu porostů, vyžádá si skupinář návštěvu typologa na ověření navrhovaných úprav i ve venkovní sezóně zjišťování stavu lesa. Během kancelářských prací připraví typolog koncept zákresu hranic SLT určený pro novou porostní mapu. Z důvodů přehlednosti je účelné hospodářsky a plošně málo významné SLT přiřadit k systematicky nejbližším". Tím v roce 1980 práce v lesnické typologii ustala na 15 let. Chybou bylo zjednodušovat podrobné zákresy v typologických mapách. Rovněž hrubé chyby se udělaly a dělají v zařazování celého porostu do převládajícího nebo plošně nejvýznamnějšího LT. Tím se nebere zřetel na ostatní, zcela odlišná prostředí, která vyžadují např. zcela jinou dřevinu nebo hospodářské zásahy. K závažným chybám dochází i při použití "sběrného" hospodářského souboru, který zahrnuje několik LVS (např. HS 23 obsahuje SLT 2M-5M) nebo má neúnosné ekologické i produkční rozpětí (např. HS 57 obsahuje SLT 5V, 5O, 5P, 6V, 6O, 6P, 6Q). Toto vše odpovídalo tendencím jak tehdejšího ministerstva, tak i některých pracovníků ústředí, kteří uvítali vyhlášku č. 13/1978 a prosadili trend hrubého zjednodušování, aby se výsledky přiblížily co nejvíce schematicky jednoduché praxi. Celkově je však možno hodnotit výstupy typologie jako revoluci v lesnictví, v myšlení lesníků a v jejich přístupu k lesu. Bude však vždycky správné a nutné každou hrubou chybu odstranit. Bez informací, které nám podává lesnická typologie, bychom se nemohli správně rozhodovat, jak to mohli dělat naši předkové "na pařezu" v převážně přírodě blízkých lesích.