NAPLŇOVÁNÍ ETÁTU OBNOVNÍ TĚŽBY PŘI PŘECHODU K JEMNĚJŠÍM ZPŮSOBŮM OBHOSPODAŘOVÁNÍ LESA

Milan Košulič st.

Opouštění lesa věkových tříd je spojeno se zjemňováním hospodářských způsobů. To vyžaduje aspoň na části porostní plochy snížení intenzity obnovní těžby. Především by mělo docházet stále více k ústupu od holosečí. Takové tendence se chvályhodně uplatňují. Článek je o tom, jaké problémy mohou vznikat při ústupu od holosečí a do jaké míry vůbec je lze opouštět, když dosud mají oporu přímo v lesním zákoně a přitom zejména po loňských záplavách jsou naopak mnohými striktně odmítány. A to při umísťování obnovních těžeb v rámci celé výrobní jednotky (LHC), což zdůrazňuji.

PROBLÉMY NEHOLOSEČNÉ TĚŽBY

Něco jiného je totiž chápat tento problém v rámci konkrétních porostů bez jiných než pěstebních a ekologických limitů (požadavků) a v rámci LHC jako hospodářsko-úpravnický a provozní problém naplňování zákonného etátu mýtní těžby v lese věkových tříd při přechodu k podrostnímu hospodářství. Pro ten účel musíme obrátit zřetel k možným důsledkům všeobecného využívání neholosečné těžby a sledování základního cíle, tj. relativního optima výnosu, obnovy a ekologických účinků na LHC. Každá neholosečná těžba je spojena s prořeďováním porostů. Když brzy poté nevznikne nárost nebo kultura podsadbou na redukované holině, dochází k přírůstovým ztrátám. Čekat na přirozenou obnovu po proředění porostu těžbou obvykle větší intenzity, než je běžný přírůst porostu, nelze dlouho, tj. asi 5 let, výjimečně déle (v genových základnách, v porostech kategorie A). Nedostaví-li se v této době samoobnova, je nutné porost podsazovat. To se však většinou neděje. Důkazů v proředěných porostech bez podrostu či kultury je všude dost. Zejména ve smrčinách soustavně prořeďovaných nahodilými těžbami. V důsledku toho musí být souhrnné výnosové ztráty v našich lesích velké. Také ekologické účinky řídkých porostů podstatně klesají. Mnohem lépe se pěstebně, výnosově a ekologicky chovají těžby velmi mírné intenzity ve výši přibližně periodního běžného přírůstu zralostním výběrem - těžbou cílových tlouštěk: "Je sklizní, zmlazováním a péčí o les současně; do krajností komprimovanou formou pěstebního jednání, maximum pěstebního rozumu, nepřekonatelná v účinku a přece až do konce jednoduchá" (H. Reininger, 1992). Předchozí problémy mají v porostech po této těžbě úplně jiný řád. Úplný ústup od holosečí při přechodu k převážně standardnímu podrostnímu hospodářství navozuje za předpokladu nutného, požadovaného dodržení normativního etátu mýtní těžby následující úvahy:

1. Porosty již proředěné a většinou také zabuřenělé, ale bez podrostu či podsadby, nelze dále prořeďovat ze zákona (pod zakmenění 0,7). To má důvod ve stupňování výnosových ztrát a zhoršování podmínek pro přirozenou obnovu. V těchto porostech je nutné nejdříve obnovovat a další těžbu oddálit do doby stabilizace podrostu (podsadby). Tím je porost dočasně vyloučen z realizace etátu neholosečnou těžbou. Je-li takových porostů na LHC více, bylo by vůbec sotva možné etát takovou mýtní těžbou naplnit.

2. Pokud by se nadále systematicky prořeďovaly obnovními těžbami i ty porosty, v nichž se již neočekává samoobnova, musely by se současně podsazovat. Většinou by to muselo být ve velkém rozsahu. To samo o sobě by nebylo na závadu. Naopak by to pěstebně, bioekologicky i výnosově prospělo nové i současné generaci lesa. V ekologicky rozvinutém lesnictví by k tomu také mělo skutečně docházet. Počátek takové praxe však bude (byl by) značně problematizován. Nelze totiž popřít, že podsadby jsou pracovně a organizačně náročnější než obnova na holoseči. Proto je vhodné nejdříve s nimi získávat zkušenosti; učit se je zpočátku (5-10 let) v menším rozsahu. Kromě toho bude ještě dlouho chybět to velmi podstatné: sadební materiál vypěstovaný v polostínu; jiný není vhodné k podsadbám využívat ani u smrku. Jinak riskujeme růstové deprese a větší ztráty. To je v zásadě známé (B. Polanský et kol., 1966), ale praxí dosud nevnímané, natož aby se takové sazenice vůbec požadovaly.

3. Průměrná intenzita obnovní těžby vyplývající ze zákonného těžebního ukazatele - "pasečného" etátu mýtní těžby (těžební % a "normální paseka") - se blíží 50 % zásoby mýtních porostů. Např.: LHC 1000 ha, obmýtí 100 let, plocha mýtních porostů 210 ha, prům. zásoba mýtních porostů 570 m3/ha: dec. etát M-těžby podle těžebních procent činí 68 600 m3, podle "normální paseky" 56 900 m3, upravený dec. etát M-těžby = 55 000 m3, tj. průměrné zatížení 1 ha mýtních porostů obnovní těžbou je ve výši 262 m3/dec., tj. 46 % zásoby. Tedy těžební intenzita sotva vyhovující počátkům obnovy vůbec a na živných a vodou ovlivněných stanovištích zvláště (a těch je u nás převaha, cca 32 %). Kromě toho je mnoho porostů již na počátku obnovy více nebo méně proředěných nahodilými těžbami. O to méně se pak v nich musí těžit s ohledem na zahájení samoobnovy. To však znamená zvýšit těžbu v jiných porostech, příp. hledat vhodné kompenzace. Mýtní těžba normativního etátu totiž tvoří v rámci mýtních porostů spojité nádoby. Snížení těžby v jedněch porostech je nutné kompenzovat zvýšením v jiných (viz dále). To v nich pak samozřejmě zhoršuje obnovní podmínky.

4. Vše je dále komplikováno výskytem živných stanovišť. V nich musí být obnovní těžba na počátku obnovy ze všech porostů nejnižší. Ostatně při postupné maloplošné obnově by tam těžba vlastně měla být dlouhodobě, po celou obnovní dobu nízká, tj. nižší než na kyselých (až svěžích) stanovištích, když usilujeme o samoobnovu na co největší části porostní plochy. Kromě toho by měla být soustředěna hlavně do semenného roku hlavní dřeviny. Prováděna mimo semenný rok by často vedla k selhání samoobnovy vůbec pro předčasné silné zabuřenění. Takový pravidelný postup v dobré víře v další šťastný vývoj samoobnovy by mohl během krátké doby výnosově i pěstebně zdevastovat celé komplexy mýtních porostů na živných stanovištích. Tak jako kdysi toulavá seč. Provádět tam obnovní těžbu mimo semenný rok, o němž předem nic nevíme, znamená čekat na jeho náhodný výskyt někdy i řadu let. Čím to je později, tím hůře, a to nejen se ztrátami přírůstu na proředěné zásobě a nerealizovaném nárostu, ale nakonec většinou i vůbec s nedosažením samoobnovy ze shora uvedeného důvodu. Proto je vhodné oddálit těžbu v porostech na živných stanovištích do semenného roku. Tím se do jisté míry komplikuje výběr porostů k těžbě v letech mimo něj. V souvislosti s jinými zde uváděnými obtížemi s naplňováním neholosečné těžby pak přichází ke slovu (a vhod) holoseč, těžitelná kdykoliv.

Holosečná těžba je maximální plošnou koncentrací naplňování těžebního etátu, s technickými výhodami a okamžitě následujícím zalesněním, tj. s pokračujícím přírůstem nové generace lesa. Podrostní varianta realizaci těžebního etátu mnohonásobně rozptyluje. Co se holosečně provede na desítkách hektarů, to podrostní těžba mění na celé stovky. Nebezpečí ze šíření ředin bez podrostu na živných stanovištích po nekomplexně a nepromyšleně prováděných podrostních těžbách je velké. Připomínám, že i to mj. před cca 200 roky otevřelo dokořán dveře holosečnému hospodářství. Špatné pěstební, výnosové i ekologické důsledky poté nejsou jediné. Podstatně se neholosečnou těžbou zhoršuje těžebně-dopravní provoz. To se nakonec promítá do výrobních nákladů, cen dřeva a rentability celého odvětví.

Zmíněnou situaci pamatuji z krátkodobého poválečného zákazu holosečí a z nekritického nadšení pro přirozenou obnovu. Na stovkách hektarů mýtních porostů s paušálními mapovými zákresy clonných sečí a kotlíků jsem je sám prováděl. S osudovými důsledky pro řadu původně pěkných, dosud nezabuřenělých porostů, v nichž se samoobnova po neúměrných těžbách, zabuřenění a škodách zvěří nedostavila. Brzy nato se staly vítanou příležitostí k dotěžování holosečemi. "Kdo by je komplikovaně podsazoval", říkalo se tehdy. Pro mnohé se staly dokonce důkazem nereálnosti podrostního hospodářství u nás. Věru si nepřeji, aby se toho mladší kolegové znovu dožili. Aby k tomu nedošlo, musí se problém naplňování etátu mýtní těžby uchopit celistvě.

PODMÍNKY PŘECHODU K NEPASEČNÉMU LESU

Otázka: Lze vůbec přejít od holosečného lesa věkových tříd ke strukturním lesům jen neholosečnou cestou? Odpověď: Ano, ale za těchto předpokladů:

- Když bude respektován ryze "pěstební etát" podle konkrétních těžebně-obnovních potřeb jednotlivých porostů nezávisle na normativním etátu mýtní těžby; ale do "pěstebního etátu" je nutné zahrnout i ty případy obnovní těžby, kdy maloplošná forma holé seče (včetně násečné těžby) je objektivně potřebná; např.: na srážkově a půdně extrémně chudých stanovištích, při obnově nepřirůstavých monokultur (ale i pařezin, podle potřeby) na stanovištích vyžadujících melioraci přípravným porostem, za extrémních terénních podmínek atd. Již tyto příklady dokazují objektivní nevhodnost úplného "zákazu holosečí". Všechny však zařazuji pod výraz "výjimečné". Je totiž skutečně velmi potřebné, aby se podíl holosečí a ředin v našich lesích radikálně snížil. Pominu-li výnosovou újmu plynoucí z těchto ploch, jsou jejich hydrické vlastnosti mnohonásobně horší. Povodněmi drasticky zdevastovaná koryta horských bystřin a s nimi souběžných lesních cest pod dlouhými svahy s mnoha pasekami s dosud nezajištěnými opět smrkovými kulturami a s řídkými starými porosty, např. v Jeseníkách, se zoufale sníženou retenční schopností, to bez výpočtů na první pohled dokazují.

- Pokud vlastník lesa trvá z ekonomických důvodů na využití všech těžebních možností daných normativním etátem mýtní těžby, pak je dočasné kompenzační využití holé seče v lese věkových tříd eventuálně i nad rámec shora uvedených případů většinou objektivně nezbytné. A to proto, aby se jinde, na větší či menší části porostní plochy, mohla provádět těžba neholosečná, mj. i velmi nízké intenzity, sledující specifické výnosové a pěstební zájmy. Pak půjde o vynucené systémové zařazení holé seče do optimalizačního procesu zvyšování podílu přirozené obnovy ve zbývajících porostech. V jakém to bude rozsahu, uvádím dále. Přitom je nutné využívat jiné, užitečné těžební kompenzace, které by potřebu holých sečí minimalizovaly. Např. těžební příprava stabilizačních pruhových prvků (odluk, rozluk atd.), obkacování lesních cest, rozšiřování rozdělovacích linií, příprava skládek, ale i větší neplánovanou, avšak porostům odpovídající výchovnou těžbou.

ORIENTAČNÍ STANOVENÍ PODÍLŮ RŮZNÝCH DRUHŮ OBNOVNÍ TĚŽBY

V období přechodu k nepasečnému lesu uvažuji o neholosečné těžbě jednak velmi nízké intenzity zralostním výběrem ve výši přibližně periodního běžného přírůstu (PBP) konkrétních porostů, jednak maloplošných clonných sečí a náseků s průměrnou těžební intenzitou v těženém porostu, např. 30 % porostní zásoby za decennium. Součástí těžebního etátu je podle potřeby i maloplošná, kompenzační holá seč. V péči o co nejlépe produkující zásobu mýtních porostů a současně vytvoření co nejlepších podmínek pro samoobnovu existuje potíž. Relativně nejvhodnějším pěstebním prostředkem pro právě uvedené je obnovní těžba zralostním výběrem (cílové tloušťky) nízké intenzity (PBP). Ale normativní etát mýtní těžby je vždy vyšší než periodní běžný přírůst všech stávajících mýtních porostů LHC. Nelze jej tudíž naplnit ve velkém rozsahu porostů jen těžbou nízké intenzity.

Vycházejme z předpokladu, že normativní etát mýtní těžby musí být (podle přání vlastníka lesa) naplněn. Obnova zralostním výběrem (ZV), příp. skupinovou clonnou sečí v 1. fázi (SCS), v obou případech ve výši přibližně PBP, znamená v těchto porostech pokles pod "etátový" hektarový těžební průměr (PBP = cca 80 m3/ha/dec., dec. těžební etát = 262 m3/ha/dec., viz shora uvedený příklad). Toto snížení mýtní těžby v jedněch porostech musí být kompenzováno zvýšením mýtní těžby v jiných, příp. kompenzováno zčásti jinak podle shora uvedeného "pravidla spojitých nádob". V rámci úmyslné mýtní těžby, po odečtení jiných těžebních kompenzací, nemůže být další provedena jinak než některou jinou podrostní sečí s vyšší těžební intenzitou (např. v širokém průměru 30 % zásoby konkrétních porostů) a pravděpodobně i určitým zastoupením holosečí. Zda holoseče přitom budou skutečně nutné, vyplyne z modelových kalkulací.

PŘÍKLAD 1

Zadání: výměra LHC 1000 ha, obmýtí 100 let, smrkové porosty; plocha mýtních porostů (PM) = 210 ha; decenální etát mýtní těžby (DET) = 55 000 m3; průměrná zásoba mýtních porostů (Z) = 560 m3/ha; periodní (10 r.) běžný přírůst (PBP) = 80 m3/ha (průměrný); těžební kompenzace ve prospěch mýtní těžby: nahodilou těžbou 20 % = 11 000 m3, vyšší vých. těžbou 2000 m3, těžbou na plošných zpevňovacích prvcích a obkacováním cest 3000 m3, celkem 16 000 m3.

Úkol: Na jaké ploše lze uplatnit podrostní obnovu clonnými, příp. násečnými postupy s průměrnou těžební intenzitou 30 % zásoby, příp. je nutné uplatnit i holé seče, když se požaduje uplatnit obnovní těžbu nízké intenzity (PBP) zralostním výběrem (ZV) a skupinovou clonnou sečí (SCS) na porostní ploše LHC a) 30 %, b) 50 %?

Výpočet:

1. decenální etát mýtní těžby po odečtení kompenzačních těžeb:

DET'= DET - 16 000 = 55 000 - 16 000 = 39 000 m3

2. decenální plocha mýtních porostů pro obnovní těžbu nízké intenzity ve výši PB (ZV + SCS):

a) PNI1 = PM x 0,3 = 210 x 0,3 = 63 ha;

b) PNI2 = PM x 0,5 = 210 x 0,5 = 105 ha

3. decenální plocha mýtních porostů pro ostatní mýtní těžbu, tj. clonnými sečemi s intenzitou

30 % zásoby a holosečemi:

a) PO1 = PM - PNI1 = 210 - 63 = 147 ha;

b) PO2 = PM - PNI2 = 210 - 105 = 105 ha

4. decenální plocha mýtních porostů pro:

clonné seče těžební intenzity 30 % zásoby = x, holé seče = y, pak:

x1 + y1 = PO1 = 147 ha,

x2 + y2 = PO2 = 105 ha

5. decenální obnovní těžba zralostním výběrem (ZV) a skupin. clon. sečí (SCS) nízkou intenzitou ve výši PBP:

a) TNI1 = PNI1 x PBP = 63 x 80 m3/ha = 5 100 m3;

b) b) TNI2 = PNI2 x PBP = 105 x 80 m3/ha = 8 400 m3

6. decenální obnovní těžba pro clonné seče vyšší intenzity (30 % zásoby) a holé seče:

a) TO1 = DET'- TNI1 = 39 000 - 5100 = 33 900 m3;

b) b) TO2 = DET'- TNI2 = 39 000 - 8400 = 30 600 m3

7. výpočet plošných podílů clonné seče vyšší intenzity (30 % zásoby) = x a holé seče = y:

- těžební intenzita clonné seče na 1 ha:

TCS = Z x 0,3 = 560 x 0,3 = 170 m3/ha

- těžební intenzita holou sečí:

THS = Z = 560 m3/ha

a) TO1 = x1 x TCS + y1 x THS = 33 900 = 170 x1 + +560 y1; x1 + y1 = PO1 = 147 ha, x1 = 147 - y1; 33 900 = 170/147 - y1/ + 560 y1; 390 y1 = 24 900; y1 = 23 ha, x1 = 124 ha

b) při stejném výpočtu: y2 = 33 ha, x2 = 72 ha

8. výpočet hmotových podílů clonné seče vyšší intenzity (30% zásoby) a holé seče:

a) clonná seč: 124 x 170 = 21 000 m3;

holá seč: 23 x 560 = 12 900 m3;

b) clonná seč: 72 x 170 = 12 200 m3;

holá seč: 33 x 560 = 18 500 m3

9. souhrnný přehled plošných a hmotových podílů jednotlivých druhů mýtní těžby


A B

ha m3 ha m3
zralostní výběr



(ZV + SCS 63 5 100 105 8 400
nízké intenzity) 30,0% 9,3% 50,0% 15,3%
ve výši PBP



SCS vyšší intenzity 124 21 000 72 12 200
(30% zásoby) 59,0% 38,2% 34,0% 22,2%
holá seč 23 12 900 33 18 400

11,0% 23,5% 16,0% 33,5%
ostat. těžební
16 000
16 000
kompenzace
29,0%
29,0%
decenální etát 210 55 000 210 55 000

100,0% 100,0% 100,0% 100,0%

PŘÍKLAD 2

Zadání: jako v příkladu 1.

Úkol: Jaké plošné zastoupení by musely mít mýtní porosty, aby se obnovní těžba nízké intenzity (PBP) mohla provádět v plném rozsahu decenálního etátu mýtní těžby?

Výpočet: PM = DET': PBP = 39 000 : 80 = 487,5 = 490 ha, tj. 49 % celková porost. plochy LHC

PŘÍKLAD 3

Zadání: jako v příkladu 1.

Úkol: V jakém rozsahu je nutné uplatnit holosečnou obnovu, aby na zbývající ploše mýtních porostů bylo možné provádět podrostní obnovu s průměrnou těžební intenzitou 30 % zásoby mýtních porostů?

Výpočet: x = plocha porostů s podrostní obnovou (30 % zásoby, tj. 170 m3/ha); y = plocha porostů s holosečnou těžbou 560 m3/ha; x + y = 210 ha, x = 210 - y; 170x + 560y = 39 000 m3 = 170 (210-y) + 560y; 390y = 3300; y = 8,46 = 9 ha, x = 201,54 = 201 ha; tj. 4,3 % + 95,7 %; hmotové podíly: pro clonnou seč: 201 x 170 = 34 000 m3, tj. 87,2 %; pro holou seč: 9 x 560 = 5000 m3, tj. 12,8 %; celkem 210 ha 39 000 m3, tj. 100 %

Z příkladových výpočtů vyplývá:

Obnovní těžbu nízké intenzity přibližně odpovídající periodnímu běžnému přírůstu konkrétních porostů lze provádět i při "pasečném" etátu mýtní těžby (při nahodilé těžbě 20 % a dalších kompenzačních těžbách v celkové výši 29 %) v poměrně vysokém plošném rozsahu, aniž by bylo nutné provádět na větší ploše holoseče. Při 50% plošném podílu obnovy zralostním výběrem (PBP) je nutná holoseč na ploše 16 % mýtních porostů, tj. 33,5 % ve hmotě. Při 30% plošném podílu zralostního výběru tj. jen 11 % v ploše a 23,5 % ve hmotě, a to při současném uplatnění podrostní obnovy při intenzitě těžby 30 % zásoby na zbývající ploše mýtních porostů LHC. To je rozhodně povzbuzující zjištění. Tzn. že obnova zralostním výběrem by se nemusela stát jen okrajovým obnovním postupem. Ba naopak může hned od počátku přispět i v lese věkových tříd k jeho smysluplné přestavbě na strukturnější, přírodě bližší les za odpovídajících podmínek. Decenální etát mýtní těžby nelze při daném zadání vytěžit bez holé seče ani tehdy, když se obnova zralostním výběrem vůbec neuplatní a obnovní těžba se provádí jen s průměrnou intenzitou 30 % zásoby těžených porostů. I přitom je nutná kompenzace holou sečí na ploše 4,3 % (12,8 % ve hmotě) - viz příklad 3. Při daném zadání by k uplatnění obnovy zralostním výběrem nízké intenzity (PBP) v plném rozsahu decenálního etátu mýtní těžby bylo nutné zastoupení mýtních porostů vhodných pro tento postup nejméně na ploše 49 % celkové výměry porostní půdy LHC. Při nižších těžebních kompenzacích, místo v příkladu uvedených 29 % jen 15 %, by musela být výměra takových porostů 60 % LHC. Optimální výnosové a obnovní poměry se dosáhnou teprve s výskytem strukturních porostů s možnostmi dlouhodobé těžby tlustého dřeva nízkou intenzitou na co největší porostní ploše, nejlépe na celé. Pak lze těžit běžný přírůst z celé porostní plochy LHC jen ve strukturních porostech s převahou tlustého dřeva a bez kompenzačních holosečí.

ZÁVĚR

Článek nepodporuje holou seč. Naopak podporuje co nejhojnější využívání neholosečné těžby. Ale s otevřenou zmínkou o nutném vidění potřebných doprovodných a podpůrných opatření: potřeby sice rychlého nástupu, ale pak pomalého, dlouhodobého rozvíjení obnovy po zahájení mýtní těžby, nezbytné těžební kompenzace malými holosečemi při současných obnovních těžbách nízké intenzity v jiných vhodných porostech, na odpovídajících stanovištích a v přiměřeném rozsahu, který by potřebu kompenzačních holosečí příliš nezvýšil. A to za podmínky, když vlastník lesa trvá na využití těžebních možností daných normativním etátem mýtní těžby. Takto zdůvodněné využití holosečí i v tomto přechodném období umožní postupné rozšiřování porostní plochy s výběrnou těžbou nízké intenzity s efektivním pěstebním provozem. Tím i přechod k cílenému stavu lesa s lepší porostní výstavbou. V přechodném období, a je otázkou zda vůbec, nelze disponovat při obnovní těžbě vším se 100% výhodností. Mnoho užitečného na jedné straně musí být zaplaceno daní v podobě něčeho méně výhodného na straně druhé, v daném případě jistým podílem holosečí. K zajištění kontinuity těžby nízké intenzity (zralostním výběrem) nezávisle na budoucím personálním řízení LHC bylo by vhodné zahrnout tyto porosty do samostatné "hospodářské skupiny", při každé obnově LHP s jistým rozšířením, a se stanovením těžebního etátu jako ve výběrném lese. K dosažení relativního těžebně-obnovního a výnosového optima je nutné jednotlivé druhy obnovních těžeb s různou pěstební, časovou závislostí a intenzitou zásahů v rámci decenálního etátu dobře "rozplánovat". Ale to je námět pro jiný článek.