OSMÁ VALNÁ HROMADA SDRUŽENÍ VLASTNÍKŮ OBECNÍCH A SOUKROMÝCH LESŮ

Připravila redakce (redakčně kráceno a upraveno)

Dne 9. března 1999 se konala v Pelhřimově osmá valná hromada Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů. Zprávu o činnosti SVOL přednesl předseda výkonného výboru ing. František Kučera. Hlavními tématy jednání byly novely právních norem v lesnictví, navracení majetku obcím a restituentům, prodej státní půdy, mezinárodní aktivity SVOL, aktuální problémy myslivosti a obchod se dřevem. Dále následovala vystoupení hostů a diskuse. V odpolední části přítomní slyšeli zprávu o plnění usnesení 7. valné hromady, zprávu o hospodaření SVOL a návrh rozpočtu na rok 1999, zprávu o stavu členské základny, návrh akcí SVOL na rok 1999. Na závěr delegáti valné hromady přijali usnesení. Jako hosté se jednání zúčastnili ing. J. Vašíček, CSc., vrchní ředitel sekce lesního hospodářství MZe, ing. M. Chytrý, ředitel odboru lesnické politiky MZe, ing. F. Dohnal, předseda Svazu měst a obcí, ing. V. Šebek, předseda Lesnického sdružení, ing. B. Jakubec, správní ředitel s. p. LČR, dr. P. Jindřichovský, vedoucí majetkoprávního odboru s. p. LČR, ing. J. Běle, poradce ministra ŽP, ing. J. Grůza, poslanec PS ČR, a další.

ZPRÁVA O ČINNOSTI SVOL ZA ROK 1998

Předseda VV SVOL ing. František Kučera ve své zprávě konstatoval, že vstup soukromých vlastníků lesů, odsouhlasený loňskou valnou hromadou a vyjádřený i změnou názvu, byl zásadní změnou v existenci SVOL. Znamenal nejen výrazné posílení členské základny, ale i celkového vlivu SVOL jak v rámci českého lesnictví, tak i v rámci EU. Avšak v zemích západní Evropy mají soukromé, obecní a ostatní společenstevní majetky a jejich svazy či sdružení daleko větší význam, váhu a vliv než u nás. V těchto zemích má obecní a zejména soukromé vlastnictví lesů úplně jiné postavení vůči lesům státním a není to dáno jen větší výměrou nestátních lesů. V západoevropských zemích jsou zástupci svazů či sdružení nestátních lesů spolutvůrci státní lesnické politiky a rozhodujícími činiteli v lesnictví. Podle ing. F. Kučery však v poslední době dochází v naší republice k opačnému vývoji. Roste moc státní správy, státních úředníků a v řadě případů vlastníci a jejich lesní hospodáři narážejí přímo na aroganci státní správy.

SVOL zaznamenal v minulém období opět výrazný nárůst členů, a to zejména u soukromých vlastníků lesa. K březnu 1999 je ve SVOL organizováno 29 soukromých lesních majetků o celkové výměře 51 tis. ha lesů, 292 obce a města s celkovou výměrou lesů 164 tis. ha, a dalších přibližně 200 obcí a soukromých vlastníků organizovaných v 18 lesních družstvech a sdruženích s celkovou výměrou 24 tis. ha lesa. O členství požádalo ve SVOL jedno školní polesí o výměře asi 800 ha. Celkem tedy je ve SVOL přibližně 520 subjektů s celkovou výměrou 240 tis. ha lesa, tedy téměř 10 % výměry všech lesů v ČR, 21 % výměry lesů členů SVOL dnes zaujímají soukromí vlastníci lesů. Tomu by mělo odpovídat i zastoupení ve výkonném výboru. V důsledku svého rozšiřování a nárůstu aktivit na národní i mezinárodní úrovni se SVOL bude v následujícím období zabývat možným regionálním rozdělením a zejména určitým stupněm profesionalizace vedení SVOL, tzn. vytvořením minimálního počtu pracovníků SVOL zaměstnaných na plný nebo částečný úvazek.

SVOL navázal kontakty s mezinárodními organizacemi, založenými v rámci EU, a to s Konfederací evropských vlastníků lesů (CEPF), sdružující soukromé i obecní majetky, a Federací evropských obecních lesů (FECOF). Na posledním zasedání předsednictva FECOF, které proběhlo v březnu 1999 v Praze, byl SVOL přijat za řádného člena této federace. Z Bruselu, ze sídla CEPF, bylo SVOL nabídnuto mimořádné členství v konfederaci - řádné je vázáno na vstup ČR v EU. Členové výkonného výboru SVOL se v uplynulém roce zúčastnili několika mezinárodních akcí, např. "Prv- ního evropského fóra o městských lesích" v Německu, mezinárodního semináře o horských lesích v italském Trentu a nebo zasedání předsednictva FECOF v Paříži. Při hodnocení snah SVOL o zapojení do evropských lesnických struktur a organizací ing. F. Kučera konstatoval, že zejména z ekonomických důvodů si SVOL nemůže dovolit všechny tyto aktivity v nejbližších letech příliš rozvíjet a musí pečlivě zvažovat každý další krok. Při velice omezeném rozpočtu SVOL a zejména při běžném pracovním vytížení členů výkonného výboru je časově náročné již jen odpovídat na běžnou korespondenci a pozvánky na různé mezinárodní konference, setkání a semináře.

V další části své zprávy se ing. F. Kučera zabýval vystoupením SVOL z Agrární komory ČR a ustavením Lesnického sdružení ČR. Dne 20. 5. 1998 proběhlo v Praze první zasedání představenstva Lesnického sdružení ČR, SVOL patřil mezi jeho zakládající členy. Na prvních zasedáních LS byly projednávány a přijaty základní dokumenty LS, stanovy, členské příspěvky, byl projednán a přijat určitý způsob komunikace mezi jednotlivými členy LS a navržen postup vypracovávání stanovisek, názorů a vyjádření LS. Členy LS jsou v současné době s. p. LČR, s. p. VLS, SVOL, ČAPLH, ČLS, Sdružení taxačních kanceláří a Sdružení pěstitelů sadbového materiálu lesních dřevin. V představenstvu LS zastupují SVOL dva členové, a to ing. V. Kodet, který je zároveň místopředsedou LS, a ing. F. Kučera. SVOL se intenzivně podílí na činnosti LS a přináší určité připomínky a náměty k jeho další práci a působnosti (viz Terra 1/99). Činnost LS ČR a následně pak jeho stanoviska, názory a postoje by měly být více zveřejňovány ve sdělovacích prostředcích a zejména v odborném tisku. LS dnes představuje jedinou platformu, kde se scházejí a komunikují spolu zástupci všech vlastnických kategorií lesů v ČR, podnikatelů a ostatních subjektů, které působí v LH. Výkonný výbor bude v příštích měsících vyhodnocovat činnost LS a zajímat se o to, zda bude možno právě prostřednictvím LS prosazovat a hájit zájmy vlastníků lesů - členů SVOL. Od toho se bude odvíjet i to, zda SVOL zůstane nadále v LS nebo bude-li uvažovat o své vlastní cestě.

V části věnované obnově vlastnických práv ing. F. Kučera apeloval na přijetí novely zákona č. 172/91 Sb., o navracení majetku obcím. Tato záležitost se projednává po celou dobu existence SVOL. Hlavním odpůrcem novely je ministerstvo financí. Upravená verze novely zákona je již v Parlamentu, ale nemá ještě přidělené číslo sněmovního tisku. Názor poslanců, kteří se ujali jejího prosazení, je takový, že by se mělo postupovat cestou vládního návrhu. Poslaneckou iniciativu by volili až v krajním případě.

Ing. F. Kučera se také zabýval navracením lesů obcí a měst ministerstvem obrany. Podle informací SVOL předložilo v roce 1994 po přijetí vládního usnesení č. 596, které vrácení lesů obcím umožnilo, celkem 97 obcí ministerstvu obrany požadavky na navrácení asi 6 tis. ha lesů. Některé požadavky byly oprávněné, jiné nikoliv. Deset žádostí bylo MO z různých důvodů zamítnuto a až v srpnu 1997 došlo k převodu 2541 ha lesů obcím. Od té doby ale žádné další předávání nenásledovalo. MO sice v roce 1998 připravilo dalších 20 smluv o bezplatném převodu lesů obcím, jejich realizace však byla zdržena v důsledku nevyjasněného stanoviska MF. To se mezitím podařilo upřesnit a lze předpokládat, že k vyřízení dojde v nejbližší době. Zbývajících 47 žádostí je z nejrůznějších důvodů (nevyjasněné záměry MO, neúplné doložení žádostí atd.) zatím v projednávání.

V závěru se ing. F. Kučera zmínil o projednávání novely zákona o lesích a o přípravě nového zákona o myslivosti. Dne 5. 1. 1999 bylo na MZe svoláno první pracovní jednání určené k diskusi o námětech na novelu zákona o lesích. Celkem zatím proběhly tři takové schůzky, všech se SVOL zúčastnil. Dále se SVOL podílí na pracích na novelách některých prováděcích vyhlášek k platnému zákonu o lesích, které probíhají na MZe. Ve výkonném výboru SVOL byla vedena intenzivní diskuse k možné a připravované novele zákona o lesích. Výkonný výbor SVOL nepovažuje novelu zákona o lesích za důležitou a v současné době nutnou. SVOLu se také po téměř dvouleté přestávce podařilo obnovit práci komise pro novelu nebo nový zákon o myslivosti, která byla před několika lety ustavena ministrem zemědělství.

NAVRACENÍ LESŮ OBCÍM A RESTITUENTŮ

O problematice navracení lesů referoval ing. Leopold Černý, člen VV SVOL: "Když jsem se začal připravovat na dnešní referát, tak jsem si kladl několik důležitých otázek, na které jsem hledal správnou odpověď. Stojí za to, abychom znovu a znovu klepali na dveře, za kterými sedí státní úředníci, poslanci a senátoři? Má cenu se stále soudit? Má cenu bojovat za právo, historické dědictví a tím o svěřené lesy? A dal jsem si jednoznačnou odpověď. Ano má, a je to naše povinnost. I přesto, že to jsou někdy zbytečně promarněné hodiny, zbytečně ujeté kilometry, zbytečně popsané archy papíru. Je pravdou, že neustále padající kapičky vody naruší i jinak pevný kámen. A my, pokud jsme řádní správci či majitelé lesů, musíme narušit tvrdou skořápku byrokracie a nezájmu. Za uplynulý rok jsme toho moc nedosáhli. Proč přibylo jen několik vyřešených případů? Důvodů je mnoho, i když by neměly být naší omluvou. Soukromí vlastníci lesů, obce i nakonec SVOL nemají vyčleněné pracovníky, kteří by se starali jen o navrácení majetku. Každý z nás musí zajišťovat velké množství dalších úkolů a tuto práci dělá navíc často bez nároku na jakoukoli odměnu.

ČR má cca 2,6 mil. ha lesů. To je asi 1/3 celkové rozlohy státu. Avšak na HDP se LH podílí jen 0,5 %. Proto je problematika lesů a LH na okraji zájmu jednotlivých ministerstev a politiků. Stále si většina politiků i státních úředníků neuvědomuje celkový význam lesů pro společnost, stále není doceněn les jako celek, jako regulátor klimatu a vodního hospodářství, není doceněn jeho význam protierozní, ochrana proti lavinám, ani rekreační hodnoty.

V současné době se zdá, že MO se staví k navracení lesů vstřícněji než MZe. MO nyní řeší navrácení lesů dalším 20 obcím, u 12 obcí jsou připraveny darovací smlouvy a řeší se s dalšími ministerstvy to, aby obce nemusely platit darovací daň. Jedná se cca o navrácení 2 tis. ha lesů. Často si kladu otázku, proč je MZe k navracení lesů stále chladnější. Vždyť by měl existovat zápis o převzetí přídělových majetků, vč. stanovených a zaplacených splátek. Na ministerstvu by měl též existovat grafický přídělový plán do r. 1950 schválený MZe. Je mi proto záhadou, proč MZe předalo řešení této problematiky s. p. LČR.

Jak se předávání realizuje v praxi, ukáži na příkladu města Ústí n. L., které získalo po válce přídělovým řízením do vlastnictví asi 200 ha lesa. Toto řízení proběhlo v r. 1947 a bylo završeno fyzických předáním lesních pozemků, o čemž má město archivní materiál. Mám-li zkráceně popsat průběh přídělového řízení, tak z dosud dostupných materiálů lze prokázat, že na základě rozhodnutí MZe došlo k vydání přídělu formou zápisu o převzetí majetku a tento akt převzetí byl stvrzen potvrzením o právoplatném přídělu, ve kterém je uvedeno, že obci byl majetek předán do vlastnictví a to za úplatu, což lze doložit předpisem úhrad přídělů uvedených ve výše uvedeném zápisu. Na základě těchto skutečností byl vypracován grafický přídělový plán. Ten poté sloužil k zápisu přídělů do pozemkové knihy. A zde je časový prostor, který je třeba vyšetřit a osvětlit jeho podíl na dnešní patové situaci.

Potvrzení o přiděleném přídělu je uvedeno následovně: přesné vymezení přídělu bude provedeno grafickým přídělovým plánem a zápis do pozemkové knihy provede národní pozemkový fond. Je si třeba uvědomit, že grafický přídělový plán byl zhotoven až po upřesnění přídělu zemědělské půdy, tudíž až poté mohlo dojít k vystavení přídělových listin, které sloužily pouze pro účely zápisu přídělu do pozemkových knih. V naprosté většině přidělených pozemků městu Ústí n. L. jsou grafické přídělové plány s výše uvedenými zápisy či potvrzeními v souladu. Potíže vznikají s datem přídělových listin, neboť následkem únorových událostí r. 1948 nebylo třeba řešit majetky obcí a přídělové listiny byly vydávány za účelem vedení knihového pořádku. V letech 1952-1953 město Ústí n. L. protokolárně vydalo lesní pozemky zpět státu a není tedy pochyb o neprovedení přídělu.

Dekret č. 28 z r. 1945 hovoří jasně. Vlastnictví se nabývá převzetím do držby. Pojem oprávněná, poctivá držba zde není na místě, neboť obec se přídělu ujala na základě pravomocného rozhodnutí a vystavení přídělové listiny leželo v rukách národního pozemkového fondu, tudíž na státu. Jen zatvrzelý státní úředník může tvrdit, že tato držba nebyla oprávněná a hledá skuliny, jak majetek obci nevydat. Je s podivem, že i výrok Ústavního soudu obsahuje slovo poctivá držba a ve svém odůvodnění vlastního výroku si odporuje tím, že nepopírá vznik vlastnictví dnem převzetí do držby. Přitom převzetí věci do držby není věcí přídělových listin, nýbrž právě zápisu o převzetí. Domnívám se tedy, že státní úředník svojí lhostejností v této době poškodil obce, které by mohly po státu požadovat vysvětlení, za co tedy zaplatily, když jim les dnes nepatří. Podíváme-li se do katastrálních map, tak jasně uvidíme, že v r. 1947 došlo u města Ústí n. L. ke scelení lesů. Ale nevydáním se v současné době držba opět rozdrobí.

Jiným příkladem je navracení lesů městu Brnu. Když ke konci r. 1992 vydal s. p. LČR městu Brnu historický majetek, které vlastnilo několik století, vše bylo v pořádku a bez zásadních připomínek. Ale v r. 1994 bez vědomí města požádal s. p. LČR katastrální úřad, aby mu zapsal zpět do vlastnictví plochy školek, které si nechal bez vědomí města oddělit geometrickým plánem z původních parcel. Katastrální úřad velkoryse zápis provedl, což bylo porušení platných zákonů. Až na upozornění vlastníka katastrální úřad rychle a tichou cestou opět majetek přepsal zpět na město. Pochopitelně, že s. p. LČR dal vše soudu. Soud je nezávislý, ať rozhodne. Rozhodl téměř ihned ve prospěch státních lesů. Avšak Krajský soud nařídil nové řízení a tam již oba Okresní soudy (Brno venkov a Blansko) rozhodly ve prospěch města: "O žádný funkční celek se nemůže jednat, protože zavlažovací zařízení a stavby byly zprivatizovány, proto lesní půda může být vydána". Ale pozor, s. p. LČR se opět odvolal a na můj dotaz proč, bylo mi odpovězeno, že pouze z principu. A MZe, zakladatel s. p. LČR, jej nechává se dál soudit. Brání se i ostatní města jako Planá a Stříbro, u nichž se jedná o nástupnické právo zaniklých obcí. Zde má s. p. LČR podle dr. Jindřichovského ten správný důvod: "Co když jim les vydáme a obec jej potom prodá. Původní obec se osamostatní a lesy mít nebude". Kvůli těmto nejasnostem chce starosta obce Plané Karel Vrzal pozvat poslance, aby jim spolu s dalšími obcemi problematiku vysvětlil.

V závěru svého loňského referátu jsem žádal LČR o dialog, při kterém bychom se pokusili vyřešit většinu sporných otázek. K oficiálnímu jednání došlo až v únoru 1999. S výsledkem jednání účastníci SVOLu nebyli příliš spokojeni. I když si myslím, že toto jednání nebylo zbytečné, a to proto, že jsme sice písemně nic nedostali, ale získali jsme ústní příslib, že s. p. LČR nebude požadovat navrácení lesů, které byly obcím vydány k datu, kdy byl vydán nález Ústavního soudu. Nyní s. p. LČR prověřuje, které lesy a na jakém základě byly vydány. LČR, s. p., také uznává nástupnická práva u těch obcí, které nezanikly a byly začleněny k jiným obcím. Vedení s. p. LČR je ochotno vyrovnat za 3 roky zpět výnosy za užívání těch obecních lesů, které budou vydány. Vedení LČR několikrát při jednání zdůraznilo, že se musí chovat tak přísně proto, že by zjištěné závady nevysvětlilo NKÚ. Na dotaz, jaké závady NKÚ zjistil, dostal jsem tuto krátkou písemnou odpověď: "Výtka vyplynula z kontrol oblastního inspektorátu v Plzni, prováděné v listopadu 1995 a týká se vydání lesních pozemků s porosty obcí při absenci příslušných listinných důkazů, resp. na základě příslibu obcí dodatečného dokladování, což nebylo do tohoto data realizováno".

Co říci závěrem. Protože existuje nebezpečí, že některé kroky budou nevratné, protože existuje návrh zákona o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, je třeba stále jednat. Jediná možnost je dále klepat na dveře státních úředníků, politiků a právníků. Jen novely zákonů č. 172/91 Sb. a č. 229/91 Sb. nám mohou vyřešit s konečnou platností většinu problémů s navracením lesů a majetků jak obcím, tak i ostatním vlastníkům. Stále nejsou totiž vyřešeny náhradní pozemky hlavně u lesů. Tyto novely jsou připravené, záleží jen na politické vůli novely co nejdříve projednat a schválit. A tady má prostor každý z nás přes své poslance a senátory."

PROBLÉMY LESNICKÉ POLITIKY

Zabýval se jimi ve svém vystoupení doc. ing. Zdeněk Blud'ovský, DrSc., místopředseda VV SVOL: "V koncepčních materiálech MZe je problém navracení lesů a obnovy vlastnických práv oprávněně postaven na jedno z předních míst a v návrhu koncepce státní lesnické politiky, zpracované MZe v prosinci 1998, je dokončení změn v držbě lesů zařazeno mezi tzv. pilíře, o něž se musí státní lesnická politika opírat při vytváření podmínek pro trvale udržitelné hospodaření v lesích. Praktická realizace navracení lesů obcím ale nepostupuje v úplné shodě všech, kterých se to týká. Musím uvést několik čísel, publikovaných MZe ve zprávách o stavu LH: Podle těchto zpráv obce v r. 1945 vlastnily 16,6 % všech lesů v ČR, tzn. 402 tis. ha. Po r. 1947 podle stejného pramene obce vlastnily 498,5 tis. ha. Ovšem zpráva z r. 1945 obsahuje ještě jednu informaci, kde se hovoří, že prý je možné, že obce v r. 1945 vlastnily 585 tis. ha. Zpráva MZe za rok 1997 říká, že k 31. 12. 1997 vlastnily obce 347 tis. ha. Podle koncepčního záměru z prosince 1998 se očekává, že po ukončení restitučního procesu bude obcím patřit 15,5 % lesů v ČR, což tedy znamená cca 360 tis. ha. Zde však vznikají některé oprávněné otázky. Kam se podělo těch 140-150 tis. ha, s jejichž navracením koncepce nepočítá? Jaká opatření lze provést k nápravě tohoto stavu a jaké jsou příčiny nedokončení restitucí?

Především je to už zmíněný zákon číslo 172/91 Sb., který je v mnohém nedokonalý. Další důvod je podle našeho názoru v tom, že prokazování vlastnických práv obcí je složité, administrativně náročné a ne všechny obce mají dost prostředků, možností a vybavení k tomu, aby své nároky uplatnily. Jiným důvodem je, že organizace, které vykonávají tzv. právo hospodaření na lesních pozemcích, nepostupují vždy s dostatečnou přísností při zpětném zkoumání vlastnických práv obcí, aniž by přitom měly povinnost ověřit, na jakém základě jejich práva hospodaření vznikla. Dalším důvodem je, že podpora obnovy vlastnických práv obcí ze strany příslušných ministerstev nebyla a dosud není dostatečná a necítíme ani účinnou podporu od Svazu obcí a měst. Z těchto důvodů vychází i náš názor na řešení, kterým je novelizace zákona č. 172/91 Sb.

Ve zprávě MZe se uvádí, že v r. 1945 bylo na území ČR 58 % a v r. 1947 12,2 % lesů v soukromých rukou. V r. 1997 zaujímaly soukromé lesy 22,4 % lesní půdy v ČR. Ovšem řada restituentů má obtíže s vydáváním náhradních pozemků za ty, které nemohly být z různých důvodů vráceny. Těchto pozemků není tak málo, jde poměrně o veliké výměry. SVOL o této záležitosti zahájil jednání s MZe a po konkretizaci požadavků a možných řešení bude jednání pokračovat. Konstatujeme, že na náš návrh byla otázka vydávání náhradních pozemků zařazena do návrhu koncepce státní lesnické politiky, zpracovaného MZe. SVOL také podporuje požadavek vlastníků soukromých lesů na snížení zatížení hospodářských lesů nepřiměřeně vysokou daní z nemovitostí. Jsme si vědomi i toho, že jednou z příčin vysoké daně je pochybný metodický postup při stanovení úřední ceny lesa a lesní půdy, která je v tomto případě základem pro vyměření daně.

Na majetkové problémy navazuje vytváření předpokladů pro racionální obhospodařování v malých či rozptýlených lesních majetcích. SVOL jednoznačně podporuje záměr státní lesnické politiky zlepšovat podmínky pro dobrovolné sdružování vlastníků lesů malých výměr. V r. 1997 bylo podle zprávy MZe vytvořeno celkem 31 sdružení s celkovou výměrou 22 tis. ha lesa. Sdružení získala dotační příspěvky v celkové výši 2,2 mil. Kč. Měřítka sdružování malolesů však zatím zdaleka neodpovídají významu daného opatření. Považujeme proto za účelné, aby dotační podpora sdružování byla zvýšena a aby zejména obce a OLH byly výrazně tímto směrem motivováni. Nevyhnutelným předpokladem je také odstranění některých legislativních bariér sdružování, které vznikají zejména v případech, kdy se jedná o sdružování lesů obcí a právnických osob. Na pomoc sdruženým malolesům je nutno orientovat poradenskou a informační činnost o uspořádání, ekonomických problémech, předpokladech i výhodách sdružování.

K arondaci územně rozptýlených lesních majetků prakticky vůbec nedochází. Příčinou jsou nemalé administrativní zábrany k provedení směn a zejména předpokládané citelné daňové důsledky realizace směnných smluv. Jsme přesvědčeni o prospěšnosti osvobození směn, prováděných za účelem arondace lesních majetků, od daně z převodu nemovitostí. Nemalé zklamání mezi vlastníky lesů vyvolává současné znění vládního návrhu zákona o převodu pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. V návrhu zákona se hovoří o převodu lesních pozemků, odloučených od komplexu státních lesů, ovšem více než iluzorní je představa, podle které je za komplex státních lesů považován pozemek od výměry 10 ha výše. Pokud je tedy porost 10,5 ha vklíněn mezi lesní pozemky jiných vlastníků než státu, není považován za odloučený pozemek vhodný k arondaci. Myslím, že lesníky není třeba přesvědčovat o tom, že z hlediska cílů státní lesnické politiky novým zákonem uvažovaný rozsah převodu státních pozemků v podstatě nic neřeší. Neřeší ani problémy jiných způsobů převodu, protože se týká převážně jen stavebních a jiných parcel, které lze používat nikoliv pro lesnické hospodaření, ale pro výstavbu nějakých zařízení.

Členové SVOLu jistě mají porozumění pro koncepční záměry státu orientované na rozvoj samovolně vznikajících i řízených veřejně prospěšných funkcí lesů. Avšak představy o dalším rozsahu opatření, jimiž je ve veřejném zájmu omezováno právo vlastníka využívat produkční schopnosti jeho lesa, by bylo třeba konfrontovat s ekonomickými možnostmi státu a případně zvyšovat objem dotací na péči o lesy pro jejich vlastníky. Výrazně také podporujeme návrh na zřízení státního fondu LH, který by mohl řadu problémů spojených s využíváním dotací vyřešit.

Ačkoliv naše sdružení přistupovalo velmi kriticky k textu návrhu lesního zákona v době jeho příprav a projednávání, dnes souhlasí se zpřísněním postihu těch, kteří v honbě za okamžitým ziskem jsou v rozporu s ustanoveními zákona ochotni drancovat svůj vlastní les. Nemůžeme ale souhlasit s paušálním zpochybňováním výsledků hospodaření v nestátních lesích, s nimiž jsme se v poslední době v tisku několikrát setkali.

Nepovažujeme za nejšťastnější formulaci, uvedenou v nedávno zveřejněné zprávě vlády o stavu české společnosti, kde se uvádí, že restituční proces vyvolal negativa, např. neoprávněné těžby či nezájem vlastníků o likvidaci kalamitních škůdců. Leckdo může tato slova vztáhnout na soukromé vlastníky lesů. To by ovšem bylo nedorozumění. Což na středoevropské poměry neobvyklý prodej dříví nastojato realizovaný u státních lesů nevyvolává obdobná rizika nekontrolovatelných těžeb? A kůrovcová katastrofa ve státem spravovaném NP Šumava nevyvolává dojem hazardování s neověřenými teoriemi a není v souladu s povinnostmi, které lesní zákon ukládá vlastníkovi lesa? Myslím, že nikoliv forma vlastnictví, ale nedbalost, nízká kvalifikace, ziskuchtivost či uplatňování subjektivně stanovených postupů a podobné nešvary jsou příčinou vzniku nedostatků a nevyhýbají se žádné vlastnické kategorii, včetně lesů státních.

Český lesní zákon je v porovnání s analogickými právními předpisy většiny evropských států velmi přísný a z ekonomického hlediska nesmírně náročný. Vítáme proto rozhodnutí MZe o tom, že podle dodržování lesního zákona bude měřena úroveň obhospodařování lesů a podle tohoto kritéria bude vystavován případný certifikační dokument tomu, kdo zákon dodržuje. Myslíme si, že pro mnohé majetky bude takový certifikát prospěšný, a to nejen z hlediska účasti na trhu, ale i z jiných důvodů. Jen nečekaně příznivý vývoj cen dřeva v předchozích dvou letech umožňuje většině vlastníků lesa a jejich OLH plnit všechna ustanovení zákona. Taková situace, jako je dnes na trhu dřeva, ovšem nemusí trvat věčně. Po zastavení růstu cen dřeva a při pokračujícím růstu nákladů se zřejmě řada lesních majetků, včetně státních, dostane do svízelné situace, mimo jiné i v důsledku realizace náročných požadavků lesního zákona."

OBCHOD SE DŘEVEM

Obchod se dřevem ve svém referátu rozebíral ing. Marek Netolička, člen VV SVOL: "Pokusím se zamyslet nad problémem, který vlastně pro většinu z nás dosud ani problémem není, tj. nad prodejem dřevní hmoty a v souvislosti s tím nad ukončením činnosti firmy DřevoSVOL. Říká se, že vládnout znamená být prozíravý. Značná většina z nás vládne nad prodejem dřevní hmoty z námi spravovaných lesů. Jsme ale skutečně prozíraví? Není nám až příliš často košile bližší než kabát? Jisté je, že v současné době není problém dobře prodat dřevní hmotu, tedy snad až na slabší listnaté sortimenty. Vydrží ovšem tato situace i nadále? V době, kdy stát (majoritní vlastník lesů v ČR) kapitálově vstoupil jako minoritní akcionář do soukromé firmy obchodující se dřívím a de facto ji tím posunul do pozice více než dominantního obchodníka na trhu se dřevem; v době, kdy majoritní vlastník klíčových lesních akciových společností založil firmu pro obchod dřevem a přes noc tak rovněž vyrostla jedna z dominantních obchodních společností, SVOL pro nezájem členů upouští od DřevoSVOLu. Je to prozíravé rozhodnutí?

Pokud se splní pesimistické prognózy a zároveň přání některých velkých obchodníků se dřevem, aby zkrachovaly nadbytečné nemoderní dřevozpracující kapacity, můžeme se snadno dostat do situace, kdy bude pro nás problém dobře prodat dříví, a to pro čím menšího vlastníka, tím větší problém. Je nasnadě si domyslet, komu tato situace bude nahrávat. Může se stát, že pro malé a střední vlastníky lesů bude nemožné prodat dřevní hmotu lukrativním odběratelům, zaručujícím dobré ceny a rychlé platby. Ostatně tento stav přímo pojmenoval generální ředitel s. p. LČR ing. J. Oliva v rozhovoru pro Lesnickou práci: "Drobné zpracovatelské kapacity musí využívat soukromé lesy, obecní a městské majetky i lesy v jiné státní správě. Všude v zahraničí mají velké podniky odpovídající odběratele a drobné kapacity využívají drobné vlastníky".

Sami dobře víte, jaké ceny nabízejí ony drobné kapacity. To by snad ani nebyl ten hlavní problém, ale sám z vlastní zkušenosti vím, jak jsou tyto drobné kapacity náchylné vůči druhotné platební neschopnosti, jak nejsou kapitálově zrovna silné a jaká je jejich pozice na trhu s řezivem. A srovnávat snad tyto drobné kapacity se zahraničím ani dost dobře nejde. Bylo tedy naším prozíravým krokem zavržení myšlenky DřevoSVOLu, který by mohl zastávat poměrně solidní místo na trhu se dřevem? Jestliže se s. p. LČR snaží, dovolím si opět citovat ing. Olivu, "usměrnit tok dříví na takové odběratele, kteří mají dobrou finanční kázeň i podmínky", a dodávám, které mohou zahltit dřívím, kladu si otázku, jaké podniky nám, drobným vlastníkům lesa, zůstanou. Jsou to snad ty podniky, které vyvolávají onu situaci dřevozpracujícího průmyslu, kterou přesně vystihl opět ing. Oliva, že "není dobrá a je zdrojem nestability"?

Navíc chování vyvoleného obchodního partnera s. p. LČR alespoň pro mě nebylo a není jasné a vypočitatelné a obávám se, že do budoucna ani nebude. Neboť jak jinak nahlížet na firmu, která v rozhovoru pro LP ústy svého ředitele prohlašuje, že cílem firmy nikdy nebylo dlouhodobě stanout na prvním místě mezi firmami obchodujícími se dřevem v ČR, což také značí, že s. p. LČR si nevybral moc ambiciózního partnera. A dále prohlásí, že je nutné změnit obchodní strategii LH v ČR, ale neřekne konkrétně, jasně a srozumitelně jak, a to nejen ve vztahu k LČR, ale zejména k ostatním partnerům. Tyto skutečnosti podle mého soudu k stabilizaci obchodu rovněž neprospějí.

Jak tedy dále? Jsme v situaci, kdy jsme zavrhli existenci naší obchodní firmy. Privatizace státních lesů či reorganizace s. p. LČR podle nového územního uspořádání znamená kroky, které by rozmělnily monopol obchodu se dřevem, a nejsou tudíž aktuální. Domnívám se, je-li například postup rakouských dřevozpracujících firem na našem trhu koordinovaný, že by také producenti dřevní hmoty v ČR měli postupovat cíleně a koordinovaně. Žijeme v době, kdy se mluví o globalizaci trhu, kdy se spojují nadnárodní obchodní firmy a nevidím tedy důvod, proč by se nemohli sejít zástupci vlastníků lesů v ČR, a to jak státních, tak soukromých či obecních, aby zvolili společnou strategii v obchodu se dřevem. Myslím, že by to bylo jen ku prospěchu lesa a jeho majitelů".