PROGRAM 2000
Ing. František Morávek - s. p. Lesy ČR, Hradec Králové
Předtím, než LČR vypracovaly svoji koncepci k zajišťování cílů veřejného zájmu v lesích spravovaných tímto podnikem, musely si položit otázku, co to veřejný zájem v lesích je a jak je v již přijatých dokumentech definován.
CO JE VEŘEJNÝ ZÁJEM
Je nutné konstatovat, že jedinou definici veřejného zájmu v lesích formulovanou státem lze nalézt v Zásadách státní lesnické politiky. Zde je veřejný zájem definován následovně: “Stát má zájem na trvalém a vyrovnaném využívání lesa jako obnovitelného přírodního zdroje a využívání veřejně prospěšných funkcí lesa ve veřejném zájmu. Je důležité pro všechny občany zabezpečit zachování vodohospodářské účinnosti lesa, zajištění půdoochranné funkce lesa, uchování jedinečnosti přírody a udržení genetické kvality lesa. Všechny tyto funkce je třeba více či méně podporovat. Další funkce poskytuje zdravý les převážně samovolně již svou existencí.”
Při tvorbě koncepce však LČR vycházely z předpokladu, že i o některé další funkce musí být alespoň zčásti řízeně pečováno. Např. o funkci rekreační, krajinotvornou i o zabezpečení druhové pestrosti. Je rovněž nepochybné, že trvale udržitelné obhospodařování lesů zajišťující stabilitu produkce ekologicky čisté obnovitelné dřevní suroviny pro příští generace je také veřejným zájmem. Předpokladem pro zajištění veřejného zájmu v lesích je zachování samotné existence lesa jako nositele těchto funkcí, a to zvyšováním jeho stability a ovlivňováním změn druhové skladby dřevin tak, aby lesy byly schopny plnit své funkce přes současnou antropogenní zátěž i v dalším tisíciletí.
Lesy České republiky, státní podnik, jsouce si vědomy postavení lesů jako významné složky krajiny a důležité součásti životního prostředí člověka i dalších živočichů a s odvoláním na
- proces mezinárodních aktivit od Štrasburku 1990 po Lisabon 1998, které se konaly za účelem zachování existence lesa a posílení všech jeho funkcí,
- definici trvale udržitelného hospodaření z Rezoluce H1 v Helsinkách, 1993,
- vládou přijaté Zásady státní lesnické politiky, 1994,
- Programové prohlášení vlády České republiky, 1998,
- Lesnickou politiku LČR, 1996,
- Program trvale udržitelného hospodaření v lesích - výchova a obnova lesa, 1997,
- záměr podrobného zveřejnění plánovaných aktivit LČR v rozvoji jednotlivých funkcí, včetně přípravy doprovodných projektů a
- naplňování § 3 odst. 2. zákona číslo 77/1997
-o státním podniku se rozhodly vydat další zásadní dokument s názvem Program 2000
- zajištění cílů veřejného zájmu u LČR.
ROZVOJ FUNKCÍ LESA
Záměr vydat další zásadní dokument, který shrne dosavadní aktivity LČR v oblasti rozvíjení řízených funkcí a současně vytyčí budoucí směřování těchto aktivit, měly LČR na paměti již při vydávání Programu trvale udržitelného hospodaření. Aktivní přizpůsobování lesa potřebám i oprávněným požadavkům veřejnosti je součástí naplňování veřejného zájmu již od založení podniku LČR. Jestliže se v Programovém prohlášení vlády ČR mimo jiné praví, že “Vláda ČR považuje lesy za významné celospolečenské vlastnictví s jejich nejen hospodářským, ale i ekologickým a sociálním rozměrem” a “lesní hospodářství bude orientovat na trvalý rozvoj produkčních a mimoprodukčních funkcí lesa”, potom pro naplňování programového prohlášení vlády bylo potřebné vypracovat dokument, který se bude zabývat právě rozvojem funkcí mimoprodukčních. Neboť rozvoj funkcí produkčních se již opírá o dříve vydaný Program trvale udržitelného hospodaření. V celém světě poslední desetiletí sílí tlak veřejného mínění na zvýraznění funkce lesa v životním prostředí a projevuje se to v intenzitě mezinárodních aktivit za účelem posílení této funkce.
Při vstupu do dalšího tisíciletí nastává vhodný okamžik k formulování a postupné širší realizaci programu, který položí základ k zajištění veřejného zájmu v lesích nad míru stanovenou lesním zákonem a vytvoří podmínky pro připojení se k moderním evropským trendům. Lesy ČR, s. p., chtějí tímto programem a jeho následným naplňováním také dokumentovat to, že lesníci dokáží pečovat o rozvoj funkcí lesů neméně tak dobře, jako ochrana přírody. Neboť již v minulosti to na mnoha majetcích dokázali. Nebojíme se to říkat přesto, že hospodaření v lesích z období desetiletí plánovitého socialistického hospodářství je podrobováno oprávněné kritice, zejména od ochránců přírody. Je totiž pravděpodobné, že s odstupem doby mohou být podobně kritizovány i některé současné praktiky ve zvlášť chráněných územích. Je však třeba vracet se k těm příkladným lesnickým přístupům z minulosti, které vytvořily z lesa takový subjekt, který je následně předmětem zájmu a zvýšené péče ochranářů, ale i přinášet mnoho nového do pojetí současného lesního hospodářství a myšlení personálu. Ale na druhou stranu je třeba mít hlavu vztyčenou a zdůrazňovat, že díky odbornosti lesníků, lesnické legislativě s několikasetletou tradicí, i díky přístupu konkrétních lesníků, jsou právě lesní ekosystémy, a to i přes vliv výše zmíněného období, jedněmi z nejzachovalejších složek naší krajiny.
Vlastníci nestátních lesů, pokud aktivně plní požadavky veřejného zájmu v lesích, činí tak buď z vlastního svobodného rozhodnutí, nebo za úhradu nákladů s tím spojených. U lesů ve státním vlastnictví se očekává aktivní přístup i v plnění mimoprodukčních funkcí. Významnou roli při zabezpečování účinků jednotlivých funkcí lesů bude hrát systém hospodářské úpravy lesů a jejich podchycování již při tvorbě LHP. Ačkoliv jakékoliv členění funkcí lesů je vždy relativní, neboť jednotlivé funkce se navzájem prolínají, podmiňují a doplňují, tak pro účely tvořeného programu byly funkce rozděleny na samovolné s převážně latentními náklady a řízené s převážně zjevnými náklady. Rozdělení je sice účelové, ale slouží tomu, aby bylo objasněno, proč se program zabývá jen některými z funkcí lesů (a nezabývá se třeba funkcí klimatickou apod.). Do funkcí řízených, vedle produkční funkce, jsou řazeny funkce vodohospodářská, půdoochranná, rekreační a léčebně-lázeňská. Dále sem patří funkční účinky zachování, ochrany a vhodného zvyšování biologické rozmanitosti. Prvořadým opatřením pro ochranu a zachování jednotlivých ohrožených druhů organizmů je ochrana jejich přirozených biotopů. Zpracovaný program tedy v 11 kapitolách pojednává o způsobech zajišťování jednotlivých řízených funkcí v lesích ve správě LČR. K nejdůležitějším environmentálním funkcím lesa v kulturní krajině patří vodohospodářská funkce v ochraně zdrojů pitné vody a v ochraně pramenných oblastí a proto je jí v dokumentu věnována významná pozornost. Rovněž funkce půdoochranná není podceňována a její zajištění je dostatečně rozebráno, ale přesto rozsahem největší jsou kapitoly o rozvoji funkce rekreační a ochraně biodiverzity, protože při zajišťování veřejného zájmu v lesích měli tvůrci programu na paměti zejména tvorbu prostředí pro člověka, i když současně brali v úvahu péči o prostředí všech živých organizmů. Funkční aktivity pro posílení vodohospodářské funkce zahrnují ochranu zdrojů pitné vody, ať v povodích těchto zdrojů, kde je cílem především ochrana jakosti surové vody a ochrana vodního režimu na přítocích do nádrží, tak v ochraně horských pramenných oblastí, kde je cílem zabezpečení přiměřené ochrany kulturní krajiny před vodním živlem a erozí zlepšováním útlumové vodohospodářské funkce lesa. Osobně se domnívám, že v této oblasti máme v důsledném zajišťování této funkce co dohánět a program by tomu měl napomoci. Jde zejména o dodržování technologické kázně, používání vhodných technologií, účelné a promyšlené dopravní zpřístupňování, časové nasazování prostředků ve vazbě na stanoviště a případně okamžité asanování erozních rýh, pokud při jednotlivých činnostech vzniknou.
Dále funkční aktivity zahrnují hrazení bystřin a regulaci vodní bilance v krajině, neboť všude tam, kde již les svými schopnostmi nestačí plnit vodohospodářskou funkci v celém rozsahu, je nutné přistoupit k doplňujícím opatřením ve formě stavebních úprav v korytech bystřin. Tyto potřeby byly zvýrazněny zejména po povodních v minulých dvou letech. Při všech těchto úpravách je však třeba zohlednit i přirozená řečiště potoků. Právě při povodni tyto potoky ukázaly místa, kde byly v minulosti násilně přesměrovány. Je však nezbytné podotknout, že je nutná větší ingerence státu při investování do hrazenářských činností v intravilánech obcí, aby tak podnik LČR mohl prostředky, které dosud musí vynakládat na odstraňování povodňových škod v intravilánech, vkládat do prevence v lesnatých částech povodí. V neposlední řadě do vodohospodářských funkčních aktivit patří péče o břehové porosty, lesní studánky a obnova vodních nádrží v lesích. Při pojednání o této funkci je třeba zmínit, že plnění některých úloh může být přínosem pro navazující podnikatelské aktivity jiných subjektů. V takovýchto případech financování musí být zajišťováno spolufinancováním podle míry přínosu tak, jak se o naplňování veřejného zájmu zmiňují i Zásady státní lesnické politiky. Podobným problémem je i odstraňování následků povodní související se správou drobných vodních toků a jejich financováním. Zde se domníváme, že je nezbytné využívat možnosti čerpat státní prostředky ve veřejném zájmu.
Funkční aktivity pro posílení půdoochranné funkce zahrnují zejména ochranu před erozí a sesuvy a zamezování nadměrnému zhutňování půdy volbou vhodných technologií a užitých materiálů i budováním vhodné infrastruktury.
Rekreační funkce je v programu rozsahem nejobsáhlejší a to proto, že je jednou z obyvatelstvem nejčastěji využívaných funkcí lesů. Veškeré funkční aktivity jsou směrovány podle kategorií lesů do jednotlivých pásem rekreačních zón sídel. Při realizaci těchto aktivit je třeba mít stále na vědomí to, že návštěvník lesa si do něj přichází hlavně odpočinout, načerpat novou energii a uklidnit se. Při tvorbě prostředí pro návštěvníka lesa však nesmí být opomíjena skutečnost, že více než nedostatek rekreačních objektů a účelové technické vybavenosti v lese působí na návštěvníka disharmonické účinky nevhodných hospodářských postupů a “nepořádek” v lese. A co je vůbec nejpodstatnější - návštěvník lesa musí cítit naši vůli ho v lese přijmout. Má své vlastní představy o lese a chce je uplatnit v diskusi, neboť lesníky provedená opatření se mohou od jeho představ lišit. Proto s ním musí být vedena nepřetržitá komunikace a způsoby hospodaření osvětlovány trpělivě tak dlouho, až argumentaci přijme. Tento postup se však nedá vměstnat do žádné koncepce, do žádného programu, ten musí vyplývat z našeho pochopení problému a osobní iniciativy. Program se tedy zabývá rekreačními úpravami porostního prostředí a cestní sítě, péčí o účelové stavby a objekty v lese a terénním rekreačním vzdělávacím a informačním systémem.
Při ochraně biodiverzity je prvořadým opatřením pro ochranu a zachování jednotlivých ohrožených druhů organizmů ochrana jejich biotopů. Program odděleně pojednává o ochraně biotopů chráněných a ohrožených rostlin, dřevin i živočichů a péči o ně. Ve všech bodech jsou navrhována jednotlivá opatření.
Ač rozsahem nejmenší není pominuta ani funkce produkční a to zejména v kontextu s tím, že produkční funkcí ve smyslu veřejného zájmu se rozumí zejména tvorba dříví jako ekologicky obnovitelného zdroje suroviny pro příští generace a dále péče o produkční funkci v oblastech, kde v minulosti byla významnou a kde je nyní nějakým způsobem výrazně ohrožena. Jedná se zejména o přeměny porostů v dlouhodobě imisně postižených oblastech, které jsou de facto obdobou sanace starých ekologických zátěží. Při odstraňování těchto imisních škod očekávají LČR podporu státu zejména v legislativní oblasti při získávání náhrad od emitentů a vytváření vhodného prostoru pro aktivity zahraniční pomoci.
ZÁVĚR
Program se dále zabývá demostračními objekty, na nichž bychom měli předvádět nejen ukázky lesnického hospodaření, ale i přístupy k zajišťování cílů veřejného zájmu. Dále se zabývá i důležitými otázkami prezentace výsledků a neméně důležité komunikace s veřejností. Samostatnou kapitolku tvoří přehled jednotlivých odborných expertiz, výzkumných úkolů a projektů z období let 1995-1998 financovaných LČR. Tyto aktivity již jsou nebo budou přístupné k využití i pro jiné vlastníky, státní správu lesů a další organizace. V tom vidíme i další přínos podniku LČR pro dosahování veřejného zájmu v lesích. Nezajímavý potom není ani součet nákladů na tyto aktivity vynaložených - 82 milionů Kč! Snad to bude dostatečná odpověď na výzvu, která byla adresována LČR v Lesnické práci a na kterou nebylo zatím takto souhrnně odpovězeno. Poslední kapitolou jsou speciální projekty ve veřejném zájmu (Dřevo pro život, Arboretum, Mezník apod.). Tato kapitola bude vlastně otevřenou částí celého programu a bude pořád doplňována. Autorský kolektiv byl tvořen pracovníky LČR, ale ti k tvorbě využívali i dílčích expertiz zpracovaných k jednotlivým kapitolám odborníky z příslušných oblastí. Program 2000 bude vytištěn do konce června letošního roku.