VÝZNAM LESA PRO VEŘEJNOST A ÚLOHA LESNÍKA

Doc. ing. Luděk Šišák, CSc. - Lesnická fakulta ČZU v Praze

Les plní ve společnosti mnoho různých mimoprodukčních či veřejně prospěšných funkcí. Z nich však mají bezprostřední, zcela konkrétní a podstatný význam pro veřejnost zejména funkce rekreační, šířeji zdravotně hygienické.

NÁVŠTĚVNOST LESA

Z výzkumů vyplývá, že les navštěvuje v České republice (ČR) ročně v průměru kolem 85 % obyvatel, což je informace poměrně překvapivá; je to však výsledek sociologických dotazníkových šetření v reprezentativních vzorcích obyvatelstva ČR v posledních 5 letech. Návštěvnost lesa na jednoho obyvatele a jeden hektar lesa přístupného veřejnosti ukazuje tabulka 1. Uvedená návštěvnost lesa na 1 obyvatele není v evropském srovnání zřejmě nikterak vysoká, je zcela srovnatelná se Spolkovou republikou Německo (SRN), ale přibližně 10x vyšší než ve Velké Británii. Na 1 ha lesa je ale návštěvnost u nás menší než poloviční ve srovnání se SRN, avšak dvojnásobná než ve Velké Británii. V návštěvnosti lesa jsou ovšem velké mezikrajové rozdíly a ještě větší místní rozdíly. Mezi hlavní účely návštěv lesa patří krátkodobý odpočinek (42 %), sběr lesních plodů včetně léčivých rostlin a hub (29 %), zájmová činnost - v níž významnou roli hraje myslivost, sport, poznávání přírody a společenské aktivity spojené s ochranou přírody (12 %), delší vícedenní rekreace (8 %), sběr paliva (4 %), jiné důvody - včetně pracovních a vlastnických (5 %). Tedy přes 90 % návštěv je spojeno v té či oné formě s rekreační funkcí lesa.

SBĚR LESNÍCH PLODIN

Sběr lesních plodin (nedřevní produkce lesa) je obecně považován za rekreační aktivitu, i když má v ČR rovněž nezanedbatelný ekonomický přínos. Ovlivňuje do značné míry také kvantitu a strukturu návštěvnosti lesa. Počet návštěv 1 ha lesa s porosty borůvky je oproti průměru vyšší o dalších 170 %, přičemž tato návštěvnost je koncentrována do poměrně krátkého období 2-4 týdnů podle charakteru lokalit. O tom by jistě mohlo velmi zasvěceně hovořit mnoho našich lesníků a majitelů lesů, i o tom, jak taková návštěvnost ztěžuje vlastní práce v lese a management zvěře.

Podle výsledků šetření se v ČR podílí 2/3 obyvatel a 4/5 domácností na sběru lesních plodin! Houby jsou sbírány ve více než 70 % domácností ČR v průměru za roky 1994 a 1995. Z bobulovin je nejvíce sbírána borůvka (téměř 50 % domácností), malina (necelých 30 %), ostružina (20 %), méně již brusinka (7 %) - jedná se nejen o sběr pro zpracování a využití v domácnosti či pro prodej, ale rovněž o malá množství přímo na místě konzumovaná. Bezinky byly sbírány v necelých 15 % domácností. Tabulky 2-4 ukazují objem sběru hlavních lesních plodin.

EKONOMICKÝ PŘÍNOS NEDŘEVNÍ PRODUKCE

Srovnejme průměrný roční objem sběru hlavních lesních plodin (2,7 mld. Kč) s objemem hrubého domácího produktu (8,6 mld. Kč), vytvořeným v lesním hospodářství (na bázi produkce dřeva) v r. 1997. Význam lesa v oblasti návštěvnosti a sběru lesních plodin není nijak nadhodnocen. Ve skutečnosti je zřejmě ještě podstatně vyšší, protože kromě hlavních lesních plodin jsou sbírány v menší míře i další a navíc se sbírají v lesích rovněž léčivé rostliny. V šetření z r. 1994 bylo zjištěno, že objem sbíraných hlavních druhů léčivých rostlin v suchém stavu činil v ČR celkem 2,8 mil. kg, přičemž podíl sběru z lesního prostředí byl kalkulován nejméně na 1/3.

Objem sběru nejvýznamnější lesní bobuloviny - borůvky na 1 ha plochy borůvkového porostu dosáhl v ukazateli charakteru hrubé produkce v průměru za roky 1994-1997 téměř 4 tis. Kč. Z uvedených údajů plyne, že veřejný, společenský, význam nedřevní produkce lesa jako externality je na lesní půdě pokryté borůvkou a na lesních typech s významným zastoupením borůvky často větší, než význam internalit - tj. produkce dřeva a dřevoprodukční funkce. Uvedená skutečnost a rovněž vysoká návštěvnost, svým způsobem zatěžující a mnohdy přímo poškozující les a lesní hospodářství (ročně více než 600 mil. Kč škod podle odhadů lesního personálu z r. 1994), by měla být zohledněna jak ze strany lesního personálu, tak ze strany finančních podpor.

Údaje číselně dokládají poměrně velký vliv, který zřejmě dané mimoprodukční funkce lesa ve společnosti mají, či mohou mít, v souvislosti s postoji veřejnosti k lesům, lesnímu hospodářství, lesnické politice, majitelům lesa, správcům lesa a lesníkům. To může znamenat poměrně značné důsledky v oblasti podpory lesa, lesního hospodářství (obhospodařování lesa), majitelů a lesníků včetně státní správy lesa ze strany veřejnosti, tj. společnosti.

AKTIVNÍ PŮSOBENÍ NA VEŘEJNOST

Z těchto příčin by aktivní působení lesníků, správců a majitelů lesa na veřejnost a všechny zainteresované složky ve společnosti nemělo být ponecháno stranou. Volný vstup do lesa a sběr lesních plodů v daných množstvích v našich společensko-historických poměrech může být důležitým argumentem v ovlivňování postojů veřejnosti a veřejného mínění. Les je obnovitelný přírodní společenský zdroj, který je svou přirozenou podstatou polyfunkční, má značný mimoprodukční význam, a to i v rekreaci a nedřevní produkci.

Lesníci a majitelé lesů by neměli nahlížet v praktické činnosti na les pouze jako na producenta dřeva - pro život společnosti významného ekologického a obnovitelného materiálu. Měli by si uvědomovat a ztotožňovat se i s jeho ekologickými funkcemi a měli by brát velmi vážně rekreační funkce lesa, nechápat návštěvníky lesa mnohdy jako přítěž, nutné zlo, které by bylo třeba omezit. Problému návštěvnosti se nelze zbavit odmítáním návštěvníků lesa a konfrontací s nimi. Naopak, tohoto zájmu veřejnosti a významu lesa pro veřejnost je třeba plně využít ve prospěch lesa a lesního hospodářství.

Víme, že veřejnost u nás je zcela nedostatečně informována o skutečném dění v lese a o jeho smyslu, o úkolech, cílech a účelech obhospodařování lesa majiteli lesů a lesníky. Ví jen minimálně o přístupech k obhospodařování lesa, o technice a technologiích v lese a jejich skutečných ekologických dopadech, o skutečném stavu lesa a jeho vývoji, o škodách na lese a jeho skutečných příčinách. Kdo jiný než lesníci všech úrovní, by ji měl při všech možných příležitostech vhodně informovat. Pokud je však veřejnost informována o kvalitě, způsobech a cílech obhospodařování lesa, pak je velmi často dezorientována chybnými informacemi, dezinformacemi a mýty ze strany zcela jiných subjektů než lesnických.

To vše se odráží v malé vážnosti odvětví a lesníků ve společnosti, v tom že ač lesníci na všech úrovních mnohdy vidí a řeší problematiku lesa v daleko větší šíři a hloubce a tedy ze strategického pohledu zřejmě objektivněji, neuspějí v prosazování svých koncepcí ve srovnání s jinými subjekty, anebo uspějí pozdě, až jsou mnohdy katastrofální důsledky chybných rozhodnutí jiných zcela zřejmé. Prosazování lesnických pohledů na les, které by měly koncentrovat jak vyvážená hlediska sociálně ekonomická, tak produkčně ekologická, polyfunkční, založená na moderních principech trvalosti, stojí pak neúměrně mnoho prostředků a sil, jestliže se je vůbec podaří prosadit.

Obecně platí, že lesník, ani vlastník lesa, často neví, jaká množství lidí a kdo nejen prochází lesy jeho revíru nebo majetku, ale kolik lidí a kdo je užívá, a jak je užívá. Kam lidé přicházejí a kam ne, jaké mají potřeby, apod. Les je v ČR komplexní společensko-přírodní objekt, multiprodukční a polyfunkční, je symbiózou internalit a externalit. Je objektem a majetkem zvláštního druhu s dlouhou reprodukční dobou a objektivně velmi pomalou adaptabilitou, pružností na módní a jiné trendy a revoluční změny. Lesník nejen obhospodařuje les, ale měl by jej řídit v krajině jako komplexní objekt pro jeho funkce, a to včetně rekreační. Lesník s lidmi v lese, který spravuje, obvykle aktivně nepracuje, neuvědomuje si, že je tu i pro návštěvníky lesa a sběrače lesních plodin. Nepůsobí na ně, nebere často návštěvnost lesa jako pozitivní faktor, aby přitom upozornil na význam lesa, lesního hospodářství a tím i na význam svého vlastního postavení ve společnosti. K tomu by ovšem potřeboval dostatečný pracovní prostor, často i motivaci, odbornou pomoc a organizačně technické zázemí a především pochopení zaměstnavatele. Pro uvedený účel by zřejmě bylo vhodné upravit rovněž systém finančních podpor.

PŘÍKLADY ZE ZAHRANIČÍ

V jiných vyspělých zemích vypadá vztah k veřejnosti jinak. Příkladem může být Švýcarsko, kde existuje převaha veřejného vlastnictví lesa a návštěvnost lesa je vysoká. Lesník zde mnohdy zcela záměrně, organizovaně a aktivně pracuje s veřejností navštěvující les, často si sám z vlastní iniciativy nejen všímá, ale přímo zjišťuje, kolik lidí, jakých, kde, za jakým účelem, navštěvuje jím spravovaný les a také to patřičně prezentuje. Lesníci neberou danou situaci jako nutné zlo, ale jako reálný fakt s tím, že aktivním kontaktem s návštěvníky lesa přispívají k přírodně-turistické zajímavosti té které venkovské krajiny Švýcarska, a tím i k příslušnému ekonomickému přínosu pro ni. Snaží se diferencovat technologie, techniku, dobu prací a způsoby obhospodařování lesa, umístění zásahů (ne “přícestní”, ale “odcestní” hospodářství) podle návštěvnosti včetně členění lesních cest a pěšin podle tzv. hustoty či intenzity rekreačního provozu, atd.

Velký důraz na práci s veřejností se klade rovněž ve Skandinávii, kde je naopak lesnatost nepoměrně větší než u nás, soukromé vlastnictví lesa převažující, ale návštěvnost lesa a sběr lesních plodin na jednotku plochy zdaleka ne tak intenzivní. Lesníci státní lesní správy, ale často i lesních společností a velkých vlastníků mají přímo za povinnost být jedním z tzv. patronů místních škol, realizují besedy a přednášky včetně části výuky v přírodovědných předmětech pro základní školy, nehledě na exkurze, výlety do lesa a přírodovědné vycházky žáků a studentů, kde místní, na takovéto působení dobře vybraní, pedagogicky připravení a technicky vybavení lesníci, nemohou chybět.

Tento obrat lesníka a majitele lesa k veřejnosti, která les navštěvuje a užívá, důraz na význam rekreačních a jiných mimoprodukčních funkcí lesa, na symbiózu produkčních a mimoprodukčních funkcí lesa, na službu lesníka nejen lesu, ale rovněž přinejmenším na stejné úrovni i veřejnosti, která les navštěvuje (s řadou lesnických výchovných a propagačních letáčků a materiálů), na zřizování moderních národních lesnických muzeí, pro jejichž výstavbu a provoz byly sdruženy prostředky mnoha organizací (Švýcarsko - Ballenberg, Švédsko - Gävle, aj.), na budování lesnických naučných stezek, apod., nevznikl ovšem jen z vlastní blahovůle a filantropické činnosti lesníků a majitelů lesů pro veřejnost.

Uvedené pojetí lesa a lesnictví jako víceprodukčního a polyfunkčního, prakticky sloužícího veřejnosti, bylo vynuceno mnohdy obtížnou ekonomickou či společenskou situací v lesním hospodářství řady zemí a jejím vývojem. Lesní hospodářství za daných poměrů potřebuje ve vyspělých zemích stále vyšší společenskou, finanční a legislativní podporu, protože se v evropských podmínkách stává stále méně efektivním, avšak zejména pro venkov sociálně ekonomicky a produkčně ekologicky velmi důležitým.

Podpora, a zvláště finanční, přichází z rozpočtů států a jednotlivých území včetně obcí jen v tom případě, když je jí veřejné mínění obecně příznivě nakloněno, když ví, že les, lesní hospodářství a lesník neslouží jen produkčním funkcím - internalitám, ale rovněž externalitám, veřejnosti, která nakonec jako daňový poplatník podporu poskytuje. A tu mnohdy nebude poskytovat majiteli pouze na splnění jeho soukromého zájmu. Pokud les a lesní hospodářství není jen věcí soukromou, ale přinejmenším na stejné úrovni rovněž věcí veřejnou, pak lesník musí sloužit a slouží nejen zájmům soukromým, ale rovněž tak zájmům veřejným, je rovněž významnou službou veřejnosti. Profese lesníka se pak stává daleko širší, než byla původně, rozšiřuje se o významnou společenskou dimenzi, nabývá důležitý společenský význam.

ZÁVĚR

Lesník, správce lesa, nemůže být v současné společnosti jen odborníkem, který dokáže vypěstovat a reprodukovat (obnovovat) les v žádoucím stavu, musí být i ekonomem, aby dokázal vypěstovat les a pro společnost významný přirozený ekologický a obnovitelný materiál efektivně, protože v případě trvale ztrátového lesního hospodářství by mohla společnost rozhodnout, že takto ztrátově obhospodařované lesy je efektivnější raději vůbec neobhospodařovat. Rozhodla by, že les není třeba nákladně a ztrátově pěstovat, ale že je výhodnější ponechat jej vlastním přírodním procesům, případně les pouze k těmto procesům nasměrovat tak, aby je unesl (takové procesy již v některých zemích probíhají). A pak je otázkou, zda-li by k tomu potřebovala vůbec lesníky v původním pojetí a ne spíše jiné odborníky.

Na druhé straně se lesník nemůže v praxi zabývat jen pěstováním lesa a ekonomikou produkce, ale i širším netržním významem lesa. Musí uspokojovat mimoprodukční potřeby a požadavky společnosti, veřejnosti, které mimochodem stále rostou. A jestliže lesníci, správci lesa navíc nebudou připraveni vidět veřejnost v lese a aktivně, pozitivně, využít jejího zájmu o les a jeho funkce v praktické činnosti, pak je opět postupně přestane veřejnost potřebovat a bude se snažit nahradit je jinými odborníky - bude poptávat jiné odborníky, protože konec konců by lesníci ve svém poznání, dovednostech a praktickém konání přestali symbioticky spojovat v dostatečné míře jak potřeby tržní - ekonomické, zajišťující ekonomickou efektivnost, tak potřeby mimotržní, sociální - zabezpečující širší společenskou efektivnost. V pozitivním pojetí by dynamickou a u nás zřejmě průkopnickou roli mohli v blízké budoucnosti sehrát zejména pracovníci státních lesů, nemusí to však ale být jenom oni.

LITERATURA

  • Šišák, L. a kolektiv: Sociálně-ekonomický význam produkce lesa mimo dřevo v České republice. Výzkumná zpráva připravená s podporou Ministerstva zemědělství, Grantové agentury České republiky č.504/94/0291, Státního podniku Lesy České republiky a Národní agentury pro zemědělský výzkum. Lesnická fakulta České zemědělské univerzity v Praze, 1996, s. 159.
  • Šišák, L. - Pulkrab, K.: Význam produkce lesa mimo dřevo a návštěvnost lesa. Závěrečná zpráva. Prognózování lesního hospodářství. Národní agentura pro zemědělský výzkum. VÚLHM Jíloviště-Strnady, 1998, s. 36.

Tabulka 1: Počet návštěv lesa v ČR

Jednotka Roky Průměr
1994 1995 1996 1997 1998  
Na 1 obyvatele 25,3 22,4 17,3 23,4 19,4 21,6
Na 1 ha lesa 105,7 93,4 72,0 97,4 80,7 89,8

Tabulka 2: Objem sběru hlavních lesních plodin v kg/domácnost v ČR v letech 1994-1998
Lesní plodiny Roky Průměr
1994 1995 1996 1997 1998
Houby 6,15 7,76 4,79 4,66 4,63 5,60
Borůvky 2,95 3,90 2,47 2,28 2,69 2,86
Maliny 1,11 1,52 0,82 1,04 1,28 1,15
Ostružiny 0,70 0,74 0,46 0,43 0,61 0,59
Brusinky 0,17 0,34 0,19 0,25 0,16 0,22
Bezinky 1,03 1,00 0,39 0,57 0,68 0,73
Celkem 12,11 15,27 9,12 9,23 10,05 11,15

Tabulka 3: Sběr hlavních lesních plodin v ČR v tis. t v období 1994-1998
Lesní plodiny Roky Průměr
1994 1995 1996 1997 1998
Houby 23,6 29,7 18,4 17,8 17,7 21,4
Borůvky 11,3 15,0 9,4 8,7 10,3 10,9
Maliny 4,2 5,8 3,1 4,0 4,9 4,4
Ostružiny 2,7 2,8 1,8 1,7 2,3 2,3
Brusinky 0,7 1,3 0,7 0,9 0,6 0,8
Bezinky 3,9 3,9 1,5 2,2 2,6 2,8
Celkem 46,4 58,5 34,9 35,3 38,4 42,6

Tabulka 4: Sběr hlavních lesních plodin v ČR v mil. Kč v období 1994-1998
Lesní plodiny Roky Průměr
1994 1995 1996 1997 1998
Houby 1 314 1 658 1 082 1 510 1 578 1 428
Borůvky 881 1 164 456 585 727 762
Maliny 180 248 173 202 260 213
Ostružiny 161 169 129 96 138 139
Brusinky 22 43 42 72 51 46
Bezinky 140 137 113 95 118 121
Celkem 2 698 3 419 1 995 2 560 2 872 2 709