MALÁ KYTIČKA PRO PANA PROFESORA JANA JENÍKA

Zdeněk Kadlus

První číslo letošního ročníku Lesnické práce připomenulo ke dni 6. ledna sedmdesáté narozeniny Prof. Ing. Jana Jeníka, CSc. Přes své původně lesnické vzdělání však vešel jako světově uznávaný geobotanik a ekolog spíše do povědomí “univerzitních kruhů”. Za svou celoživotní práci se jubilant dočkal mnoha uznání a ocenění, o jednom však neví a touto cestou je mu předáváno.

Prof. Jeník je vedle rozsáhlé vědecké, pedagogické a publikační činnosti řazen mezi přední světové znalce tropického deštného lesa. Na jeho problematiku se zaměřoval v Africe, Indii a na Kubě. V Ekvádoru studoval vztahy vegetačního krytu k sopečné činnosti (jako jednu z mnoha publikací zde vytěžil společně s geologem Dr. Petrem Jakešem knihu “Cesty za Hefaistem”). Za absolventy Karlovy Univerzity vzpomenul tohoto životního jubilea v loňském “dobrém jitru” na rozhlasové stanici Praha Dr. Václav Větvička, ředitel botanické zahrady Karlovy Univerzity. Mimochodem oba spolu vydali pro mládež názorné knížky o lesních a horských ekosystémech. Dr. Větvička vyzvedl z řady publikací jako stěžejní dílo o anemoorografických systémech Vysokých Sudet, v němž byly osvětleny zákonitosti, podmiňující zvláštnosti vegetace v bývalých ledovcových karech (základní principy lze aplikovat i na působení bořivých větrů, ukládání imisí, tvorbu námrazy i dalších jevů v lesních porostech). Významná je i pozornost, věnovaná studiu kořenových systémů. V učebnici “Nauka o lesním prostředí” pro střední lesnické školy je problematika anemoorografických systémů včleněna až do vydání z roku 1997. Pisatel těchto řádků však o ní hovořil v rámci kapitoly o horní hranici lesa již na počátku 70. let, pro žáky z Moravy na příkladu Velké kotliny v Hrubém Jeseníku. Další hodinu se přihlásil o slovo student Václav Mazánek a řekl: “Soudruhu inženýre, já jsem se tam byl v neděli podívat, a ono je to tam úplně přesně tak, jak jste nám to vykládal”. A tím vlastně vzdal hold závěrům pana profesora Jana Jeníka.

To je tedy ona “malá kytička z Velké kotliny”, kterou po jednom roce a jednom čtvrtstoletí předává za onoho studentíka pisatel těchto řádků prof. Janu Jeníkovi s přáním neutuchající mladické zvídavosti do dalších let.