NAJDE DOUGLASKA VĚTŠÍ UPLATNĚNÍ V NAŠICH LESÍCH?

Dr. Ing. Vladimír Dolejský

Veřejnost je velmi citlivá ke všem projevům nepřirozenosti v lesích. Často jsou zásahy lesníka přijímány návštěvníky lesa nepříznivě. Zejména městská veřejnost je silně ovlivňována “aktuálními tématy” ekologů. Lesníci vidí, kromě všech známých mimoprodukčních funkcí, také produkční funkci lesa. Vidí les jako objekt lesní výroby, lidské tvorby, jejímž cílem je dodat společnosti potřebné produkty.

Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) je pro většinu ekologů nevhodnou a nepřípustnou dřevinou pro pěstování v našich podmínkách - protože je druhem nepůvodním (introdukovaným). Pro většinu lesníků je douglaska vhodnou alternativou pro pěstování v podmínkách značné části lesních porostů Čech a Moravy, pro veřejnost je douglaska jehličnanem či jednou z jedlí. Zákon ČNR č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny v § 5, odst. 4 stanoví, že “záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody”. Zákonem č. 289/95 Sb., o lesích, byla citovaná věta doplněna: “to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného LHP nebo vlastníkem lesa převzaté lesní inventarizační osnovy”.

Pomineme-li nepodložené plytké fráze, jež slýcháme v našich krajích, musíme si pro kvalitnější argumenty odpůrců a zkušenosti lesníků s nimi dojít do země, kde douglaska dostala v minulých desetiletích mnohem více prostoru a šance - do Francie.

DOUGLASKA VE FRANCII

- Ve Francii byly první douglasky vysázeny roku 1853. Údaje z roku 1993 mohou být pro někoho překvapivé: douglaska je jedním z nejčastěji používaných druhů při zalesňování, porosty představují zásobu 41 mil. m3 nastojato a 3,8 mil. m3 ročního přírůstu. Předpokládá se zvýšení roční výtěže z 1,3 mil. m3 během 30 let na šestinásobek.

- Francouzská ekologická hnutí se v minulých 20 letech postupně zabývala myšlenkou, podle které údajně douglaska ochuzuje ekosystém lesa a dochází k okyselování půd. Výsledky nejnovějších studií vyznívají však optimisticky. Douglaska má výrazně menší škodlivý dopad na kvalitu humusu než smrk. Studie realizované v Nordmandii a v Morvanu ukazují, že dřeviny lze roztřídit od nejvíce do nejméně okyselujících: smrk, modřín, buk, douglaska, duby.

- Pokud se týče výtek, že douglaska mění krajinu, lze konstatovat, že nikoliv v očích veřejnosti, nastupuje-li po smrku či jedli.

- Klišé o lese bez života je velmi úporné. Téma o absenci potravy na půdním povrchu a možných škodách zvěří na lesních porostech v důsledku této skutečnosti lze vnímat jako nepochopení objednávky společnosti a - odmítnout.

- Hlavním argumentem, který lze vždy očekávat od věci znalých odborníků je tvrzení, že douglaskové porosty by způsobily ztrátu identity oblasti a omezily by turismus. Zde si dovolím konstatovat, že při minimální vynaložené péči dosahuje douglaskový les rychle majestátnosti a krásy.

STAV V ČESKÉ REPUBLICE

- V roce 1995 byla u nás douglaska evidována na skutečné ploše 3950 ha, což představuje cca 0,2 % rozlohy lesů ČR (střední věk 29 let, zásoba 460 700 m3 b.k., celková roční těžba určená LHP byla 4600 m3, roční zalesnění 223 ha, tzn. 0,6 %. Koncepčně se počítá se zvýšením plochy ročního zalesnění na 480 ha a zastoupení na 1,5 %.

- Příznivé biologické a růstové vlastnosti na většině lokalit lesů ČR dokumentuje skutečnost, že produkce douglasky ve 100 letech předstihuje na stejném stanovišti produkci borovice lesní a buku lesního téměř o 100 % a smrku o více než 30 %.

- V druhové skladbě SLT cílových hospodářských souborů 41 (SLT 3N, 4N), 43 (SLT 3K, 4K, 3I, 4I), 51 (SLT 5N, 6N, 5F, 6F, 5A, 6A), 53 (SLT 5K, 6K, 5I, 6M), jejichž výměra činí celkem 647 465 ha (tzn. asi 25 % z celkové plochy lesů v ČR) se s douglaskou tisolistou počítá jako s meliorační a zpevňující dřevinou. Jako přimíšenou a vtroušenou dřevinu ji lze použít na ploše 576 497 ha (tzn. asi 22 % z celkové plochy lesů v ČR) v rámci SLT cílových hospodářských souborů 45 (3S, 4S) a 55 (5S, 6S, 5B, 6B, 5D, 6D, 5H, 6H).

- Lesníci v ČR disponují cennými informacemi ze sledování proveniencí douglasky tisolisté v ČR. Víme, že z nepříznivých faktorů klimatických působí největší ztráty výsadeb fyziologické sucho (zimní vysychání), víme tedy, že nejmenší riziko skýtá využívání proveniencí pocházejících z oblasti západních svahů severních Kaskád ve Washingtonu, naopak provenience pocházející z jižního Oregonu nejsou pro využití v ČR perspektivní.

- Potřebu osiva pro douglasku v množství 144 kg ročně na roční zalesňovanou plochu 480 ha při počtu sazenic 3000 ks/ha (tzn. 1,44 mil. výsadby schopných sazenic) je možné krýt převážně z vlastních zdrojů z porostů uznaných ke sklizni osiva a ze semenných sadů. Výměra semenných sadů douglasky tisolisté byla k 30. 11. 1995 4,37 ha, plocha uznaných porostů kategorie A 43,60 ha, kategorie B 166,89 ha. V letech neúrody a s vědomím nutnosti udržení geneticky podmíněné diverzity porostů douglasky přicházejí samozřejmě nadále v úvahu dovozy potřebného množství osiva této dřeviny.

- Doporučené zastoupení skupiny ostatních jehličnatých dřevin (douglaska + jedle obrovská) 2,2 % bude těžké docílit, bude-li pokračovat v ČR trend zachycený na grafu.

Určitá dřevina může být ve vhodné směsi s jinými druhy považována za stanovištně vhodnou, i když není na daném stanovišti původní. Rozumně uvažujícím by měly vadit spíše porosty stanovištně nevhodné - v našich českých podmínkách jde např. o monokultury smrku ve 3.-5. LVS. I v prohlášení z 2. kongresu PRO SILVA (Apeldoorn, 1997) se věnuje otázkám introdukovaných dřevin značná pozornost. Introdukovaná dřevina musí být přizpůsobena klimatu a stanovišti lesních oblastí, nesmí zhoršovat půdu, nesmí rozšiřovat žádnou chorobu nebo jinak přispět k destabilizaci ekosystému, nesmí být vystavena mimořádným abiotickým a biotickým rizikům, musí být schopna míšení a ekologické integrace, nesmí být při své přirozené obnově (která je samozřejmě žádoucí) a konkurenčním chování tak agresivní, aby vytlačovala autochtonní dřeviny a ostatní vegetaci. Proti těmto podmínkám introdukce lze jen těžko co namítnout. Vhodné je dodat - douglaska tisolistá jim vyhovuje.

NĚKOLIK POZNATKŮ Z AUTEKOLOGIE A PĚSTOVÁNÍ

Je téměř pravidlem, že nejstarší skupiny či jednotlivě vtroušené douglasky nacházíme, pokud se týče lesních porostů, na bývalých nebo současných šlechtických lesních majetcích. Příkladů je celá řada - na jihozápadní Moravě např. bývalé majetky rodu Lichtenstein Podstatsky (Telečsko, kolem 700 m. n. m., kyselá řada), rodu Stubenbergů a rodu Salm-Reifferscheidt (lesní majetky mezi Moravskými Budějovicemi a Jemnicí, kolem 550 m. n. m., živná řada), rodu Stadnických (okolí Vranova nad Dyjí, kolem 350 m. n. m., živná a extrémní řada - v současnosti Národní park Podyjí). Podezírat šlechtu z absence estetického vnímání by asi nebylo příliš přesvědčivé. I z uvedených příkladů výskytu vitálních dospělých skupin douglasky je zřejmé, že s ní můžeme počítat na značně široké škále stanovišť.

- Fyzikální charakteristika půdy se zdá být při růstu douglasky důležitější než charakteristika chemická. Na hydromorfních půdách často není schopna zhodnotit přebytky vody. Stoupání vodní hladiny na povrch, byť jen periodické, působí rušivě na správné fungování kořenového systému. Výskyt jílové vrstvy není sám o sobě faktorem nepříznivým, jak se často udává. Pokud je horizont dobře strukturovaný, fisurální pórovitost poskytne jemným a středním kořenům cesty k proniknutí do materiálu, který přispěje k výživě.

- Při pěstování na povrchových vápenito-hořečnatých půdách, jako jsou rendziny, nebo na vápníkem bohatých hnědých půdách může být douglaska ohrožena určitými typy chloróz. Více než pH nebo nedostatek výměnných bází vápníku, hořčíku a draslíku vadí malý obsah fosforu, což může mít za následek omezení růstu.

- Extrémní teploty v našich podmínkách většinou douglasku neohrožují. Vysoké letní teploty mohou být příčinou stresu, důležitá je volba vhodného termínu výsadby s ohledem na riziko jarních mrazů a zároveň špatného ujímání sazenic u pozdních výsadeb.

- Při nízkých hektarových počtech prostokořenného sadebního materiálu (hlavní dřevina, přimíšená dřevina 3 tis., přimíšená dřevina - poloodrostky 1 tis.) je často vhodná a pro další vývoj prospěšná pomístní příprava půdy, která snižuje ztráty a omezuje konkurenci ostatní vegetace.

- Kontrola výskytu klikoroha borového je nutná zvláště na plochách s čerstvými borovými pařezy.

- Důležitý je výběr sazenic - dobře připravená sadba znamená omezení sanitárních rizik a je základem pro optimální růst. Zásadními parametry jsou kvalitně vyvinutý kořenový systém s dostatkem jemných kořínků, rovnováha poměru kořenu a nadzemní části, přímý terminální výhon bez rozdvojení. Výborné výsledky přinášejí sazenice 30-60 cm vysoké (1/2, 2/1). Dlužno poznamenat, že při dodržení výše uvedených zásad jsou minimální hektarové počty určené přílohou č. 8 k vyhlášce č. 82/1996 Sb. naprosto dostačující. Normy hustoty výsadeb ve Francii vyžadují 600 až 1600 sazenic na 1 ha.

- V kontrole a likvidaci konkurenční vegetace je třeba vytrvat 2-3 vegetační období. Douglaska je značně citlivá na boční útlak a konkurence vyšší úporné buřeně jí významně škodí. Po dosažení výšky 2 m jsou sazenice většinou bez problémů.

- Při výchově je nutné postupovat aktivně. První výchovný zásah musí být proveden, jakmile stromky dosáhnou ve výčetní výšce průměru 10 cm (střední výška porostu kolem 6 m), na ploše by mělo zůstat 800 až 1000 ks/ha nejkvalitnějších jedinců, tzn. vzdálenost stromků při čtvercovém sponu 3-3,5 m. Další dva výchovné zásahy upravují počty stromů na 400 ks/ha, tzn. vzdálenost stromů 5 m, resp. na 200-250 ks/ha, tzn. vzdálenost 6-7 m. Získání 200-250 kvalitních kmenů je s ohledem na produkci cílem pěstitele.

- Využití dřeva douglasky je široké. Z výběrového řeziva lze vyrábět nábytek či dekorační prvky, využití najde při truhlářských pracech vnitřních i venkovních, řezivo s menšími vadami může být použito k obkladům, k výrobě parketových podlah, řezivo nekvalitní k výrobě palet, bednění, průmyslovým obalům atp.

NEPŘÁTELÉ A ŠKŮDCI

Přehled hlavních potenciálních škůdců douglasky by neměl přespříliš pěstitele zneklidnit, podíl nahodilých těžeb z celkových je u douglasky v ČR i v jiných zemích dlouhodobě zanedbatelný. Pokud se nachází v dobrých podmínkách pro pěstování a jsou-li lesníkem respektovány její zásadní požadavky, zůstává douglaska relativně nedotčena fytosanitárními problémy.

Škůdci jehlic

Gilletteella cooleyi (korovnice douglasková) je mšice, kterou snadno rozeznáme podle jejího vločkovitého chmýří na jehličí na začátku vegetačního období. Výrazné škody nevznikají, pouze zřídka působí žloutnutí a opad jehličí.

Rhabdocline pseudotsugae (skotská sypavka douglasky) je foliární patogen, citlivost “zelených” douglasek je mnohem nižší než douglasek “modrých”.

Polydrosus sp., Peritelus sp., Strophosomus sp. (listopasové) - různé druhy listožravého hmyzu můžeme najít lokálně, dosud nebyl konstatován větší atak.

“Fyziologické červenání” se může projevit v zimě či na začátku jara. Je spojeno s nedostatkem vody v pletivech způsobeným nefunkčností kořenového systému při zamrzlé půdě a současným silným uvolňováním vody v důsledku slunečných dní. Následuje často opad hnědého jehličí, v extrémních případech je evidována mortalita douglasky.

Atypické zbarvení jehlic je možno pozorovat lokálně, příčinou je většinou omezená minerální výživa.

Škůdci šišek

Napadnout šišky a ničit semena v nich mohou různé druhy motýlů např. zavíječ smrkový (Dioryctria abietella) nebo blanokřídlého hmyzu (krásenka douglasková - Megastigmus spermotrophus). Omezují plodivost, což může způsobit problémy zejména v porostech uznaných ke sběru osiva.

Škůdci kmene a větví

Phacidium coniferarum je houba působící rakovinu větví. Podle nedávné studie o rakovinách douglasky ve Francii (Centrální Masiv) byla izolována celá řada jiných hub - Sphaeropsis sapinea, Cryptosproriopsis sp., Sclerophoma pithyophyla aj. Vznik rakovin se zdá být často v příčinné souvislosti s celkovým zdravotním stavem stromu, zvláště je-li mechanicky poškozen na kmeni či ve větvích.

Ačkoliv žádný z “amerických” kůrovců nebezpečných pro douglasku nebyl zavlečen do Evropy, mohou problémy spojené s žírem kůrovcovitých brouků nastat při ataku typických “evropských” druhů kůrovců - pravidelně jsou na douglasce registrováni lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus), lýkožrout smrkový (Ips typographus), lýkožrout jedlový (Pytyokteines curvidens), lýkožrout vrcholkový (Ips acuminatus) a další. Nutno však zdůraznit, že k namnožení těchto jistě nebezpečných druhů došlo zatím pouze v případech, kdy nebylo polomové dříví zpracováno včas. Možnosti obrany jsou dostatečně známé.

Na mladých sazenicích je hlavním škůdcem Hylobius abietis (klikoroh borový) - škůdce působící na douglasce zatím největší škody. U každé výsadby nesmí absentovat kontrola a případný rychlý zásah insekticidy.

Škůdcůi báze kmene a kořen

Malí hlodavci (hryzec Arvicola terrestris, norník Clethrionomys glareolus), chrousti (Melolontha sp.), václavky (Armillaria sp.), kořenovník vrstevnatý (Heterobasidion annosus) mohou způsobit značné škody na výsadbách douglasky.

Potenciálním škůdcem může být také motýl - zavíječ Dioryctria mutatella, známý jako škůdce šišek borovice lesní. Na douglasce byl pozorován ve Francii při poškození pupenů a letorostů, což mělo za následek zaschnutí části letorostů či jejich deformace. S četnými faktory může být zatím spojován symptom vysychání letorostů v době jejich prodlužování na jaře, mezi jinými jsou v evropské literatuře uváděny houby vyskytující se zhusta na různých poraněních - Sclerophoma pithyophila, Botrytis cinerea aj., jindy zase savý hmyz (mšice) v kombinaci s atypickými povětrnostními vlivy (pozdní mráz). Ekonomický dopad tohoto druhu poškození je dosud také minimální.

Nejen z našich českých podmínek je potvrzena vysoká odolnost douglasky vůči námrazám a bořivým větrům. Odolává mnohem lépe než kterákoliv domácí jehličnatá dřevina a snese v tomto směru srovnání s listnáči, strom je spíše vyvrácen, což omezuje ekonomický dopad poškození.

I když tento přehled hlavních potenciálních nepřátel douglasky působí relativně obsažně, je třeba si uvědomit, že ve srovnání s ostatními druhy dřevin pěstovanými u nás jde v případě douglasky o škůdce a škody jimi působené nepříliš ekonomicky významné, neboť tato dřevina zůstává relativně nedotčenou fytosanitárními problémy.