ICP FORESTS - VÝSLEDKY SLEDOVÁNÍ V ČR V ROCE 1999

Ing. Petr Fabiánek, Jitka Hejdová - VÚLHM Jíloviště-Strnady

Stav lesa se v České republice hodnotí pozemním šetřením již od roku 1986 na monitoračních plochách I. úrovně mezinárodního kooperativního programu Evropské hospodářské komise zkráceně označovaného jako ICP Forests, který se zabývá sledováním a vyhodnocováním vlivu znečištění ovzduší na lesy. V současné době se pravidelné šetření v ČR provádí na 100 monitoračních plochách nadnárodní sítě 16x16 km a na vybraných 200 plochách národní sítě 8x8 km schematicky rozmístěných po celém území ČR rovnoměrně podle lesnatosti.

METODIKA ŠETŘENÍ

Plochy jsou umístěny v lesních porostech tak, aby dobře charakterizovaly dané stanovištní a porostní podmínky. V nadmořských výškách 150-1300 m se hodnotí více než 14 tis. stromů, reprezentujících 28 druhů lesních dřevin v různých věkových třídách. Na každé monitorační ploše jsou zjišťovány základní stanovištní a porostní charakteristiky (souřadnice, nadmořská výška, orientace, věk, zastoupení dřevin, dostupnost vody aj.). V pravidelných intervalech (1-5 let) se provádějí tato odborná šetření: hodnocení stavu koruny (defoliace, barevné změny aj.), zjišťování sociálního postavení, měření dendrometrických parametrů a fytocenologické snímkování. V nepravidelných intervalech se jako doplňující šetření provádějí listové, půdní a letokruhové analýzy.

Tento program jako jediný v ČR pokrývá svou činností celé naše území a poskytuje informace v souladu s přesnou evropskou metodikou, což má z hlediska dlouhodobého charakteru sledovaného problému a jeho celoevropského rozsahu prvořadý význam. Neméně důležitý je i význam těchto informací při vyhodnocování leteckých nebo satelitních snímků pro účely stanovení vývoje stavu lesa.

Pro vyhodnocení zdravotního stavu lesa má největší význam ze všech prováděných šetření informace o defoliaci, doplněná o barevné změny a sociální postavení. Defoliace stromu je definována jako relativní ztráta asimilačního aparátu v koruně stromu v porovnání se zdravým stromem, rostoucím ve stejných porostních a stanovištních podmínkách. Je to ztráta, která je způsobena především vlivem nepříznivých změn prostředí lesních ekosystémů, jako důsledku dlouhodobého a nadměrného znečištění ovzduší různými škodlivinami (SO2, NOx, F, Cl, O3, těžké kovy, prachové částice aj.). Defoliace je nespecifický symptom poškození, které je způsobené zpravidla více škodlivými faktory, jež mohou působit samostatně nebo společně a přitom navíc vstupovat do vzájemných interakcí. Určit jejich podíl na rozsahu poškození a prioritu je ve většině případech velmi obtížné. Proto nelze oddělovat vliv imisí od jiných nepříznivých faktorů působících na lesy. Hodnocení příčin poškození lesních dřevin je komplikováno skutečností, že charakter a množství škodlivých faktorů podléhají stále rychleji změnám a lesní ekosystémy reagují na tyto změny s určitým zpožděním. Defoliace se vyjadřuje procenticky v intervalech po 5 %. Hodnotí se vizuálně a je proto zatížena určitou chybou, vyplývající ze subjektivního vlivu hodnotitele. Tato chyba je minimalizována systémem kontroly věrohodnosti a spolehlivosti zjištěných dat. Tento systém je uplatňovaný jak v národním tak i mezinárodním hodnocení.

VÝSLEDKY ŠETŘENÍ

Stav koruny byl v r. 1999 hodnocen na 292 monitoračních plochách sítě 16x16 km a částečně i sítě 8x8 km s celkovým počtem 14 694 stromů. Největší zastoupení z celkového počtu hodnocených stromů měly druhy: smrk (Picea abies) a borovice (Pinus sylvestris). Na všech plochách byly zjišťovány hodnoty defoliace, diskolorace, změny sociálního postavení a poškození dalšími škodlivými činiteli (vítr, námraza, hmyz, houby aj.). Doposud bylo hodnocení defoliace prováděno v České republice v souladu s dlouhodobou tradicí pouze u starších porostů. S ohledem na provedené změny v druhové a věkové skladbě na monitoračních plochách (optimalizace skladby v r. 1998) je nutné výsledky hodnocení v r. 1999 rozdělit podle věku porostu do dvou skupin: porosty do 59 let a porosty 60 leté a starší.

U jehličnatých porostů 60 letých a starších došlo k mírnému zhoršení stavu v porovnání s minulým rokem. Třída defoliace 2 stoupla z hodnoty 57,4 % v r. 1998 na 62,6 % v r. 1999. Tento posun se projevil z větší části rovnoměrně u všech sledovaných jehličnatých druhů. U stejné věkové kategorie listnáčů je porovnání defoliace s minulým rokem obdobné. K nejvýraznějšímu posunu došlo u třídy 0, jejíž hodnota klesla z 30,1 % v r. 1998 na 21,0 % v r. 1999. Na této změně měl největší podíl buk lesní (Fagus sylvatica), u něhož zastoupení v této třídě kleslo z hodnoty 44,7 % v r. 1998 na 26,3 % v r. 1999. U mladších porostů došlo ve srovnání se staršími porosty k výraznějšímu zvýšení defoliace.

U jehličnatých porostů do 59 let stouplo zastoupení ve třídě defoliace 2 z hodnoty 7,5 % v r. 1998 na 20,2 % v r. 1999. Z hodnocených druhů byl tento posun největší u borovice lesní (Pinus sylvestris), třída 2 stoupla z 9,3 % v r. 1998 na hodnotu 39,4 % v r. 1999.

U mladších porostů listnatých došlo k největšímu posunu u třídy 0 z 53,3 % v r. 1998 na hodnotu 43,5 % v r. 1999. U nejvíce zastoupených listnatých druhů (Quercus spp., Fagus sylvatica) byla tato změna vzájemně rovnoměrná. Poškození větrem (zlomy, vývraty), listožravým hmyzem a výskyt epifytů byly evidovány přibližně na stejné úrovni jako v minulém roce. Poškození podkorním hmyzem má mírně klesající tendenci.

Rok 1999 byl rokem méně příznivějším z hlediska výskytu a průběhu teplot a srážek ve srovnání s minulým rokem. Nerovnoměrnost klimatu, především nedostatek srážek v druhé polovině vegetačního období, byla jedním z rozhodujících nepříznivých faktorů, majících vliv na částečné zvýšení defoliace lesních dřevin. V r. 1999 pokračovalo stejně jako v uplynulých letech snižování celkových emisí oxidů síry a tuhých látek. Emise dalších znečišťujících látek (NOx, CO, CxHy) zůstávají od r. 1995 přibližně na stejné úrovni. Hodnota expozičního indexu pro ozón AOT 40 pro lesy byla v r. 1998 na výrazně vyšší úrovni než v r. 1997 a toto zvýšení mělo pravděpodobně nepříznivý vliv na stav olistění korun v roce 1999.

ZÁVĚR

Vývoj defoliace lesních dřevin v 90. letech lze označit za výrazný předěl z hlediska dlouhodobého trendu stavu lesa. Stoupající tendence defoliace dosáhla přibližně v polovině 90. let své kulminace a v následujících letech dochází k jejímu pozvolnému snižování.

Tabulka: Vývoj defoliace od počátku měření

Stupeň defoliace

0

1

2

3

4

0-1

2-4

0-10 %

11-25 %

26-60 %

61-99 %

100%

 

 

jehličnany

1986

51,3

25,5

22,1

1,0

0,1

76,8

23,2

1987

58,3

21,1

19,7

0,6

0,3

79,4

20,6

1988

34,9

27,6

36,3

0,5

0,7

62,5

37,5

1989

-

-

-

-

-

-

-

1990

27,9

25,2

42,1

3,8

1,0

53,1

46,9

1991

13,1

40,6

44,8

1,3

0,2

53,7

46,3

1992

7,5

34,6

54,7

2,6

0,6

42,1

57,9

1993

10,5

38,0

48,4

2,5

0,6

48,5

51,5

1994

6,6

34,4

55,9

2,5

0,6

41,0

59,0

1995

5,8

33,5

57,6

2,4

0,7

39,3

60,7

1996

2,6

22,5

73,2

1,4

0,3

25,1

74,9

1997

2,4

25,7

71,1

0,6

0,2

28,1

71,9

1998

3,8

37,9

57,4

0,7

0,2

41,7

58,3

1999

2,5

34,1

62,6

0,6

0,2

36,6

63,4

listnáče

1991

18,6

43,8

36,3

1,0

0,3

62,4

37,6

1992

21,5

49,3

28,0

0,8

0,4

70,8

29,2

1993

11,4

34,2

46,6

6,5

1,3

45,6

54,4

1994

13,2

38,8

43,5

3,6

0,9

52,0

48,0

1995

14,6

54,8

27,4

2,2

1,0

69,4

30,6

1996

16,2

49,8

32,2

1,7

0,1

66,0

34,0

1997

28,3

45,2

25,5

0,7

0,3

73,5

26,5

1998

30,1

54,0

15,4

0,4

0,1

84,1

15,9

1999

21,0

59,3

18,6

0,7

0,4

80,3

19,7

všechny dřeviny

1991

13,7

41,0

43,8

1,3

0,2

54,7

45,3

1992

8,4

35,5

53,0

2,5

0,6

43,9

56,1

1993

10,5

37,7

48,4

2,8

0,6

48,2

51,8

1994

7,4

34,9

54,4

2,7

0,6

42,3

57,7

1995

6,4

35,1

55,4

2,4

0,7

41,5

58,5

1996

3,6

24,5

70,2

1,4

0,3

28,1

71,9

1997

4,3

27,1

67,8

0,6

0,2

31,4

68,6

1998

6,4

39,6

53,1

0,7

0,2

46,0

54,0

1999

4,9

37,4

56,9

0,6

0,2

42,3

57,7