LESNÍ ŠKOLKAŘSTVÍ PO TRANSFORMACI LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ

Doc. Ing. Oldřich Mauer, DrSc. - Fakulta lesnická a dřevařská MZLU v Brně

V souvislosti s transformací lesního hospodářství prošlo (a stále ještě prochází) lesní školkařství rychlými a nebývalými změnami. Cílem příspěvku je charakterizovat současné problémy této důležité oblasti lesního hospodářství, zhodnotit kvalitu služeb poskytovaných školkařskými provozy a vyhodnotit připravenost absolventů lesnických škol pro práci v lesních školkách.

SOUČASNÁ VÝCHODISKA LESNÍHO ŠKOLKAŘSTVÍ

- Všechny školky jsou soukromými majetky fyzických nebo právnických osob.

- Zvýšila se výměra lesních školek, odhadem až o 900 ha, část školek ovšem není v plné produkci.

- Sadební materiál lesních dřevin produkují i nelesní školky.

- Vznikly organizace, které prodávají a nakupují sadební materiál, ale tento nepěstují. Do obchodní činnosti se zapojily i některé lesní školky. Podle odhadů až 50 % použitého sadebního materiálu jde přes tyto obchodní organizace.

- Chybí exaktní informace o produkci sadebního materiálu lesních dřevin a výměře produkčních ploch lesních školek v ČR i v regionech.

- Sílí tlaky na dovoz sadebního materiálu ze zahraničí. Zatím jde převážně o iniciativu tuzemských firem, přímý tlak zahraničních firem nás teprve čeká.

- Vezmeme-li v úvahu, že na jedné straně se zvyšuje podíl přirozené obnovy a při umělé obnově se snížil počet vysazovaných rostlin na hektar a na straně druhé se zvýšila produkce sadebního materiálu, včetně jeho dovozu ze zahraničí, jsme v období nadprodukce sadebního materiálu. Konjunktura školkařské činnosti v 90. letech byla dočasná.

- Nezvýšila se kvalita dodávaného sadebního materiálu. Zobecníme-li výsledky analýz příčin neúspěchu obnovy realizovaných ÚZPL MZLU v Brně v posledním období, tak z 25 % byl použit sadební materiál nevhodných parametrů nadzemní části, ze 75 % sadební materiál nevhodných parametrů kořenového systému a z 60 % sadební materiál fyziologicky oslabený.

- Významně se nezvýšila úroveň služeb poskytovaných školkařskými provozy.

- Stále jsou příliš vysoké ztráty při obnově. Školkařství nemůže být samoúčelné - rozhodující musí být kvalitní a úspěšná obnova. Zatím se stále nepodařilo najít optimální vazby: producent sadebního materiálu - dodavatel zalesňovacích prací - vlastník lesa. Sadební materiál nelze posuzovat a zacházet s ním jako s “klasickým zbožím”, neboť jde o živý organismus a jeho kvalita je dána celým komplexem znaků a vlastností, přičemž mnohé z těchto parametrů nelze rychle a exaktně ověřit. Z ekonomického hlediska by měla být rozhodující ekonomika zajištěné kultury a nikoliv pouze ekonomika dílčích operací pěstování sadebního materiálu, obnovy nebo péče o kultury.

- Kritika soustředěných školkařských provozů je neopodstatněná. Optimální velikost jedné oddělené a kryté tabule (a to i z biologického hlediska) je asi 150x60 m, optimální výměra školky je 10-20 ha. Ekonomicky rentabilní je školka nad 4 ha (s výjimkou pěstování speciálního sadebního materiálu a v případě, že školkař většinu prací dělá sám a do ekonomické kalkulace tyto práce zcela nezahrnuje).

HLAVNÍ PROBLÉMY SOUČASNÉHO LESNÍHO ŠKOLKAŘSTVÍ

- Nedostatečná péče o úrodnost produkčních půd; půda je základním bohatstvím školky. Rezervy jsou především - v nesystematickém zařazování odpočinkového údobí a osevních postupů, minimalizaci hnojení organickými hnojivy, neuvážené chemizaci, absenci speciální přípravy půdy, neúměrném nasazení rotavátorů a těžké mechanizace. Místo speciálních a jemných lesnických přístupů převládají postupy užívané v zemědělství.

- Aplikace nekvalitních substrátů - substrátů nevhodných fyzikálních vlastností, s velkým podílem nerozložené kůry, neznámého chemického složení, s nevhodným nebo neznámým zastoupením mikroflóry a mikrofauny.

- Snaha o získání co největší produkce z plošné jednotky; prioritní často není kvalita, ale počet vypěstovaných rostlin.

- Roztříštěnost výroby a nekomplexnost výrobních technologií.

- Při pěstování se uplatňují hnojiva, chemické preparáty, obaly, stroje, ale i celé technologie, které nebyly v podmínkách ČR (ale často vůbec v lesnictví) odzkoušeny. Chybí nezávislá osoba (organizace), která by objektivně předem posoudila, zda to, co proklamuje výrobce nebo prodejce, je pravda.

- Malá výtěžnost osiva, ale na straně druhé přehoustlé výsevy.

- Nevhodná manipulace se sadebním materiálem. Některé školkařské provozy nejsou vybaveny žádným zařízením pro krátkodobé skladování sadebního materiálu. Ve stále větším rozsahu se užívá dlouhodobé založení sadebního materiálu v nekryté části školky, některé dřeviny jsou takto zakládány i přes zimní období.

- Místo pěstování sadebního materiálu pro konkrétní typ a podmínky holiny, obzvláště pro extrémní lokality a podsadby, jednoznačně převládá unistandardní přístup při volbě technologie pěstování (nejde ovšem zcela o “chybu” školkařů).

- Podceňováním preventivních opatření vznikají komplikace se zdravotním stavem sadebního materiálu.

- Aplikace silných morforegulátorů (stimulátorů, retardandů růstu) může negativně ovlivnit vývoj porostů založených takto pěstovaným sadebním materiálem.

- Problémy v plánování produkce školek. Je žádoucí, alespoň z větší části, přejít na dlouhodobější smlouvy při dodávkách. Školkař musí vědět, co a jak má pěstovat, současně by měl mít i větší jistotu, že sadební materiál prodá; odběratel musí mít větší jistotu, že sadební materiál požadovaných kvalit vůbec nakoupí.

- Velká obměna školkařů.

- Malá péče o další vzdělávání pracovníků ve školkách; ve větších školkách v převážné míře pracují pouze pracovníci ze zahraničí.

- Nedocenění práce školkařů a předních dělníků.

- Rezervy v práci Sdružení lesních školkařů ČR.

- Konkurence mezi školkařskými provozy jde tak daleko, že si konkurují i školky v rámci jedné firmy.

·        Strategickým materiálem se v lesních školkách stává osivo, neboť většina školkařských provozů nevlastní žádné zdroje reprodukčního materiálu.

- Ani jedna školka si nemůže být jistá další perspektivou.

SLUŽBY PRO VLASTNÍKY LESŮ

Současné období lze ještě považovat za doznívající konjunkturu českého lesního školkařství. Tuto skutečnost by si školkařské provozy měly rychle a jasně uvědomit a příslušně reagovat. I když se v posledním období mnohé ve školkařských provozech změnilo, úroveň a rozsah poskytovaných služeb mají ještě celou řadu rezerv a možností.

- Zvýšit serióznost jednání.

- Rozumně a zodpovědně stanovit ceny sadebního materiálu.

- Dodávat a prodávat sadební materiál v pozdních odpoledních, nočních a časných ranních hodinách.

- Dodávat a prodávat sadební materiál v uzavřených přepravkách (PE pytle, speciální obaly apod.).

- Nabízet a dopravovat sadební materiál odběrateli až na místo výsadby (sněžné jámy, porost).

- Nabízet speciální ošetření sadebního materiálu (antidesikační prostředky, antitranspirační prostředky, ošetření proti klikorohům, aplikaci repelentů apod.).

- Vysoké ztráty při obnově jsou způsobeny i téměř výlučným jarním zalesňováním a vyzvedáváním sadebního materiálu na počátku vegetačního období. Školkařské provozy by měly i v klimaticky nepříznivém roce dodávat kvalitní prostokořenný sadební materiál ihned, jakmile lze zalesňovat; to znamená vyzvedávat sadební materiál na podzim (v zimě) a tento skladovat v klimatizovaných skladech (při využití uzavřených přepravek je tento způsob zcela bezpečný a běžný - viz zahraniční zkušenosti).

- V podstatně větší míře nabízet dobře pěstovaný sadební materiál modřínu a listnáčů pro podzimní zalesňování, sadební materiál se stínomilným pletivem, sadební materiál pozdě rašící apod.

- Zajistit dostatečné množství krytokořenného sadebního materiálu.

- Výrazně zlepšit kvalitu dodávaných poloodrostků (poloodrostek má výšku nadzemní části 51-120 cm, v průběhu pěstování je minimálně 2x školkován nebo podřezán - s výjimkou rychle rostoucích dřevin - a listnáče mají zpravidla tvarovanou nadzemní část).

- Stejně se chovat k velkoodběratelům i maloodběratelům sadebního materiálu, maloodběratelům zajišťovat i osivo.

- Nabízet garanci za ujmutí dodaného sadebního materiálu (při stanovení a dodržení dalších postupů odběratelem).

- Zvětšit propagační činnost organizace, zkvalitnit úroveň a distribuci vydávaných ceníků, vydávat katalogy.

- Rozšířit poradenskou činnost.

SMLOUVY O DODÁVKÁCH SADEBNÍHO MATERIÁLU

Kvalitu produkce a úroveň poskytovaných služeb, ale i úspěšnost obnovy, mohou významně zvýšit smlouvy o dodávkách sadebního materiálu mezi školkařským provozem a odběratelem. Smlouva by se měla uzavírat před počátkem pěstování sadebního materiálu a jejím obsahem by mohlo být: druh dřeviny; původ osiva; kdo osivo dodá (termín dodání); technologie pěstování sadebního materiálu, včetně použitých chemikálií a speciálních požadavků odběratele; morfologická a fyziologická kvalita dodávaného materiálu; zdravotní stav dodávaného materiálu; termín dodání sadebního materiálu; v jakých obalech (přepravkách) bude sadební materiál dodán; kde bude sadební materiál prodán (ve školce, na místě stanoveném odběratelem); způsob dopravy, jestliže bude sadební materiál prodán na místě stanoveném odběratelem; speciální ošetření sadebního materiálu před dopravou; cena sadebního materiálu (cena obalů, cena dopravy); termíny proplácení záloh; sankce při neplnění smlouvy pro dodavatele; sankce při neplnění smlouvy pro odběratele.

Návrh proplácení sadebního materiálu

Při výsevu se proplatí třetina ceny. V průběhu pěstování se proplatí druhá třetina ceny (doba je stanovena ve smlouvě a je odvislá od technologie pěstování - např. po školkování apod.; odběratel před vyplácením kontroluje, zda určený stav nastal). K datu dodávky se proplatí poslední třetina ceny; smlouva ale vstupuje v platnost až při odběru, tzn., není-li smlouva splněna, poslední třetina se neproplácí a zbytek (první a druhou třetinu) školkař vrací.

Zvýšení konkurenčního prostředí, ale současně i zkvalitnění služeb školkařských provozů a kvality vypěstovaného sadebního materiálu, by prospělo, kdyby jednotlivé školky musely usilovat o udělení “certifikátu kvality”; tento certifikát může udělovat např. státní správa, ale i profesní sdružení školkařů.

VZDĚLÁVÁNÍ ŠKOLKAŘŮ

Odborná úroveň školkaře je dána jeho vzděláním, samostudiem a praxí v oboru školkařství v ČR i v zahraničí. Všechny tyto aspekty mají stejnou váhu. Přesto je dosažená úroveň vzdělání předpokladem (obzvláště u pracovníků bez větší praxe v oboru) k úspěšnému plnění funkce.

Většina lesních školkařů má střední nebo vysokoškolské lesnické vzdělání. I když středních i vysokých škol je více a mohou se lišit svým zaměřením, analýzou učebních plánů na příkladu jedné střední lesnické školy a jedné lesnické fakulty (LDF MZLU v Brně) budou snad tendence vystiženy. Na lesnické fakultě je lesní školkařství vyučováno v rámci předmětu “Zakládání lesů”, který má rozsah 172 výukových hodin - lesnímu školkařství je přímo věnováno 50 % výuky a studenti se seznámí s provozem 4-5 školek v ČR a 1 školky v zahraničí. V průběhu cvičení posluchači zpracují programy a projekty - kvalita osiva, výpočet výměry školky, komplexní roční školkařský projekt, věnují se legislativě, poznání druhů a stáří sadebního materiálu a hodnocení jeho kvality. Manuální praxe není.

V rámci specializace je na lesnické fakultě vyučován předmět “Pěstování speciálního sadebního materiálu” v rozsahu 48 výukových hodin. Přednášky i praktická cvičení jsou věnovány kvalitě sadebního materiálu, kvalitě substrátu, roubování, očkování, explantátovým kulturám, hydroponii, speciálním způsobům předosevní přípravy, pěstování TP, VR a vzrostlých stromů, pěstování sadebního materiálu zkracováním nadzemní části, základům ovocnářského školkařství, kontrolnímu systému OECD aj.

Na střední lesnické škole je v rámci předmětu “Pěstování lesů” věnováno lesnímu školkařství celkem 12 hodin teoretické výuky a 24 hodin praktických cvičení v lesních školkách. Studenti se seznámí s provozem 4-5 školek v ČR (praktická cvičení, exkurze). Mimo manuální praxe studenti v průběhu praktických cvičení zpracovávají protokoly k tématickým celkům - příprava osiva, výpočet výsevních dávek, výsevy, péče o sadební materiál, školkování, podřezávání, vyzvedávání materiálu. Pro zájemce je organizována další dobrovolná praxe se zaměřením na vegetativní způsoby množení. (Výše uvedená obsahová zaměření obou typů škol se vztahují přímo ke školkařství, tzn., že neobsahují náplň přípravných a rozvíjejících disciplín, např. pedologie, lesního semenářství, ochrany, mechanizace, pěstování, ekonomiky apod.)

V oblasti učňovského lesnického školství existují 2 učební obory. Učební obor “Lesní výroba” (vyučovaný na 4 učilištích) je dvouletý a připravuje žáky pro manuální práce v lesních školkách a pěstební činnosti. Lesnímu školkařství je věnováno celkem 25 hodin teoretické výuky a 420 hodin manuální práce v lesních školkách.

Učební obor “Mechanizátor lesní výroby” (vyučovaný na 14 učilištích) je tříletý. Lesnímu školkařství je celkově věnováno cca 12 hodin teoretické výuky a cca 100 hodin odborného výcviku v lesních školkách. Rozsah a kvalita výuky lesního školkařství se v rámci učilišť výrazně liší, a to obzvláště tehdy, má-li učiliště vlastní školku nebo jsou-li školky v blízkosti. V extrémních případech je odborný výcvik v lesních školkách nahrazen pouze exkurzí nebo nárazovou výpomocí v některých ze školek a časová hodinová dotace je přesunuta do jiných oblastí výuky (zalesňování apod.).

Budeme-li analyzovat učební plány z hlediska připravenosti absolventů pro práci v lesních školkách, můžeme dojít k těmto závěrům:

- Absolventi lesnických fakult jsou teoreticky připraveni na řídící práce ve všech typech a výměrách lesních školek. Chybí jim jakákoliv praxe a tím i zkušenost.

- Absolventi středních lesnických škol jsou teoreticky (a částečně i prakticky) připraveni na řízení práce v lesních školkách menších výměr s klasickými technologiemi pěstování. Chybí jim však hlubší a širší teoretický základ a větší orientace v oboru.

- Absolventi lesnických učilišť mohou být dobře připraveni pro manuální práce v lesních školkách, ale pouze pro klasické technologie pěstování.

- Z výše uvedeného vyplývá, že dobré školkařské provozy budou o odbornou úroveň svých pracovníků neustále a systematicky pečovat. A to nejen proto, že snad s výjimkou absolventů lesnické fakulty nejsou připraveni na úspěšné zvládnutí všech školkařských technologií, ale i proto, že dosažené vzdělání v lesním školkařství velmi rychle “stárne”. Bylo by zřejmě žádoucí:

- Pro školkaře a vedoucí lesních školek organizovat krátkodobé specializované kurzy (např. hnojení v lesních školkách, pěstování sadebního materiálu řízkováním, pěstování sadebního materiálu v řízených podmínkách umělých krytů), ale i kurzy marketingu, psychologie, jazykové přípravy v oboru, nebo v delších časových intervalech organizovat kurzy širšího zaměření s prezentací nejnovějších poznatků. Organizaci těchto kurzů, které by měly být zakončeny zkouškami a vydáním příslušného osvědčení, by mělo garantovat lesnické školství za účasti vědecké základny, impuls k jejich uskutečnění by však mohl vyjít i od profesního sdružení školkařů.

- Od určité výměry lesních školek stanovit kvalifikační předpoklady pro zodpovědné pracovníky, obzvláště při udělování příslušné licence; např. vzdělání, délka praxe v lesním školkařství, absolvování určitých kurzů (současně obecně platná kvalifikační kritéria - absolvent SLŠ a 5 let praxe obecně - nemusí být dostačující).

- Pozornost věnovat i dělnickým kategoriím. Na přední dělníky a specialisty (např. traktoristy, závlaháře apod.) pohlížet jako na významné odborníky. Proto i pro ně v pravidelných intervalech organizovat specializované kurzy.

- V lesních školkách se pracuje s chemikáliemi. Školkaři i zodpovědní dělníci by měli absolvovat příslušné proškolení (v zahraničí je často absolvování těchto kurzů nařízeno a kontrolováno státní správou).

- Vydat rozsáhlejší a vysoce odborně zaměřenou publikaci k celé problematice lesního školkařství. To však nevylučuje i vydání několika obsahově menších publikací k jednotlivým školkařským technologiím nebo tématickým celkům.

ZÁVĚR

Vyjdeme-li ze staré a ověřené lesnické zkušenosti, že “nejkvalitnější, a také z hlediska výchovy bezproblémové, jsou ty porosty, které se podařilo obnovit napoprvé”, je zcela zřejmé, že mimo vytváření podmínek pro další rozvoj školkařství, je třeba v této oblasti i zvýšit účast a kontrolu státní správy a prohloubit spolupráci mezi producenty sadebního materiálu a majiteli lesa.

Pozn.: Příspěvek je koncipován jako podklad pro širší diskusi; proto se autor omlouvá za jeho strohost, nekomplexnost a nevyváženost. (Podkladové materiály pro zpracování tohoto příspěvku jsou součástí CEZ:J08/98:434100005.)