PÉČE O GENOFOND JE ZÁKLADEM ZACHOVÁNÍ ZDRAVÉ PODSTATY LESŮ

Rozhovor s Ing. Jaromírem Vašíčkem, CSc., vrchním ředitelem sekce lesního hospodářství ministerstva zemědělství

Jan Řezáč

V souvislosti s transformací lesního hospodářství ČR prošlo lesní školkařství rychlými a nebývalými změnami. Všechny školky se staly soukromými majetky a pěstování sadebního materiálu je součástí otevřené tržní ekonomiky. Vláda přijala novou koncepci státní lesnické politiky pro období před vstupem České republiky do Evropské unie. O roli státu při formulování pravidel a zásad pro nakládání s reprodukčním materiálem lesních dřevin jsme si povídali s Ing. Jaromírem Vašíčkem, CSc., vrchním ředitelem sekce lesního hospodářství ministerstva zemědělství.

Jakou úlohu by měl mít stát při péči o genofond českých lesů?

Hlavní úlohou státu je vytvoření legislativních pravidel, která vymezí, jakým způsobem bude pečováno o genofond lesních dřevin. Jde především o podmínky, za jakých lze obnovovat lesní porosty, vyhledávat a uznávat cenné populace lesních dřevin, stanovovat zásady přenosu, evidence, obchodu a kontroly reprodukčního materiálu. Dále jde o definování způsobilosti pro právnické a fyzické osoby, které se chtějí touto problematikou zabývat apod.

Je v Evropské unii nakládání s reprodukčním materiálem volnější než u nás?

Nedomnívám se, že by v západních státech bylo volnější nakládání s reprodukčním materiálem, naopak některé státy dokonce přistoupily k tomu, že mají pro nakládání s reprodukčním materiálem a jeho genetickou adjustaci speciální zákon. Ve státech, které přistoupily ke schématu OECD jsou pravidla nakládání s reprodukčním materiálem a kontrola tohoto nakládání přísnější.

Připravujete obdobný zákon?

Máme v podstatě dvě možnosti, jak řešit tuto problematiku v lesním právu. Buď celou legislativu týkající se reprodukčního materiálu zakotvit do speciálního zákona, který by tuto oblast popsal, nebo principy nakládání s reprodukčním materiálem podle zásad Evropské unie začlenit do novel lesního zákona a vyhlášky 82/1996 Sb. Velmi bedlivě jsme tyto dvě varianty zvažovali a rozhodli jsme se, že půjdeme cestou novelizace některých ustanovení v zákoně o lesích a připravíme novelu vyhlášky 82/1996 Sb. Účinku, který je požadován v EU musí býti v každém případě dosaženo nejpozději v den vstupu ČR do EU. Tento požadavek je definován ve směrnici Rady číslo 1999/105/ES, o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin, která je pro nás tím nejčerstvějším závazným materiálem.

V Pozičním dokumentu ČR (tj. dokumentu charakterizujícím naši vyjednávací pozici při vstupu do EU), vydaném v posledních dnech vládou, se říká, že ČR nebude v oblasti lesnictví požadovat při vstupu do EU žádné přechodné období. Znamená to, že lesnická legislativa bude do té doby plně harmonizována?

Domníváme se, že v oblasti lesního hospodářství není nutné žádat o přechodné období, protože bychom měli být schopni v legislativním procesu v letech 2000 až 2002 implementovat všechny zásady komunitárního práva a všechny zásady EU, týkající se lesního hospodářství, do našeho právního řádu tak, aby byly kompatibilní s principy a předpisy EU. Když vezmeme nejoptimističtější termín vstupu do EU, tzn. rok 2003, tak máme v podstatě tři roky na to, abychom zakotvili zásady evropského práva, týkající se lesního hospodářství, do právního řádu ČR.

Souvisí s tím i to, že se nyní zkrátilo období projednávání novely lesního zákona, tzn. že Parlament požaduje předložení jeho paragrafového znění do konce roku?

Zemědělský výbor Parlamentu v souvislosti s projednáváním úzké novely lesního zákona svým usnesením uložil vládě, aby bylo předloženo paragrafové znění tzv. velké novely lesního zákona již na konci tohoto roku. Tím se naše časová představa o tvorbě komplexní novely lesního zákona dosti zkrátila.

Jednou z důležitých funkcí státu je dohled nad hospodařením v lesích. Jakým způsobem je organizována kontrola nakládání s reprodukčním materiálem ze strany MZe?

Kontrolní mechanismy, které jsou založené lesním zákonem dávají orgánům státní správy pravomoce k dohledu nad tím, jak jsou plněna pravidla stanovená zákonem a vyhláškou o nakládání s reprodukčním materiálem. Nicméně nás čeká zpřísnění těchto pravidel, a to především proto, že musíme do současného systému zakotvit zásady EU a budeme muset prokázat, že jsme schopni tato pravidla zkontrolovat a vynutit si jejich dodržování. V současné době jsou pravidla nakládání s reprodukčním materiálem stále ještě často podceňována, a to jak vlastníky lesů, tak pěstiteli sadebního materiálu.

Pěstování sadebního materiálu bylo zprivatizováno a dnes nemáme téměř žádné státní školky. Bude stát regulovat trh s touto komoditou?

Nemyslím si, že by stát měl svými zásahy ovlivňovat tržní procesy v této oblasti, protože i pěstování reprodukčního materiálu lze považovat za součást otevřené tržní ekonomiky. Nicméně každý výrobek, a v tomto případě je to sazenice, by měl mít definované kvalitativní parametry. Jde jednak o genetické parametry, jednak o technické parametry, jako je výška, tloušťka kořenového krčku, vyspělost nadzemní části, odpovídající vyspělost kořenů. Technické parametry si dokáže každý velmi dobře zkontrolovat a ví jakou sazenici chce sázet. Ale velmi obtížně lze zkontrolovat genetickou kvalitu sazenic, která je pro další zdárný růst porostu velmi často limitující. A tady si musíme přiznat, že v českých zemích není příliš zaužívaná solidnost, a to jak vlastníků, tak producentů v nakládání se sadebním materiálem. Zvláštní kapitolou je stále ještě necitlivé zacházení se sazenicemi, zanedbávání základních pouček, jak se sazenicemi zacházet. Svědčí o tom v některých oblastech stále ještě vysoké procento nezdarů.

Lze to v některých případech chápat jako nesolidnost?

Ano, považuji za nesolidní takové chování, které pod vidinou ekonomické výhodnosti vede k tomu, že není respektován původ osiva, že jsou falšována data na listech o původu a dalších průvodních dokladech. O těchto problémech víme a snažíme se jim čelit. V zemích s určitou vyspělou etickou kulturou si lesníci i vlastníci lesů uvědomují, že když zasadí sazenici, která neodpovídá svojí genetickou výbavou danému stanovišti, tak vlastně ochuzují sami sebe i generace následující. A to prostě slušný člověk nedělá. Zde tedy musíme důrazně dbát na to, aby genetická výbava reprodukčního materiálu byla dostatečně popsána, aby byla snadno zjistitelná podle evidence a aby v zájmu budoucích porostů byly tyto zásady dodržovány. Lesníci již dávno poznali, že v případech, kdy tyto principy nedodržovali, jim vyrostl velmi nekvalitní les.

Spolupracujete se Sdružením lesních školkařů ČR při zprůkazňování evidence sběru osiva a jeho následné cesty, tak aby to bylo zpětně kontrolovatelné?

Se Sdružením lesních školkařů ČR konzultujeme, zda je pro nadcházející sezónu dostatek sazenic. Jsou také konzultačním místem pro přípravu legislativních norem. Ale upřímně řečeno, spolupráce není ideální, neboť jsme několikrát opakovali, že bychom uvítali v rámci lesních školek v ČR existenci informačního systému, který by právě postihoval problematiku evidence a celkového množství sazenic. Musím konstatovat, že zatím se Sdružení, které zastupuje asi 75 % producentů sadebního materiálu, k existenci takového informačního systému staví poměrně rezervovaně. Chápu, že i tyto informace lze využít při konkurenčním boji. Nicméně musí zde být určitá vzájemná důvěra, abychom mohli například zcela se znalostí věcí postupovat při každoroční novelizaci zásad dovozu reprodukčního materiálu do ČR.

Je dovoz sadebního materiálu nutností?

Jestliže lesní zákon obsahuje ustanovení o zvyšování podílu melioračních a zpevňujících dřevin v lesních porostech a současně bylo listnatých sazenic na našem trhu nedostatek, tak nebylo možné uzavřít hranice, protože bychom tím vlastníkům lesů neumožnili naplnit to, co jim ukládá zákon. Ale dovoz reprodukčního materiálu do ČR v posledních letech klesá, neboť školkaři velmi rychle reagovali na požadavky trhu. V současné době souhlasíme s dovozem pouze tehdy, jestliže je nedostatek sadebního materiálu některé dřeviny, a to pouze z oblastí, které jsou příhraniční k našemu státu, tzn. jestliže hranice kopíruje hřeben pohoří, tak připouštíme dovoz některých dřevin z druhé části pohoří, která je za hranicemi, do oblasti, která přiléhá z naší strany. Máme negativní postoj k dovozu osiva, nemáme totiž zájem, aby se do našich zemí ve větší míře dováželo. Domníváme se, že k řádné péči lesního hospodáře patří i to, aby si pro obnovu jemu svěřených lesů s předstihem zajistil dostatečné množství osiva ze svých nejlepších porostů. Považujeme to za jednu ze základních povinností, které by měl každý lesní hospodář plnit. V zájmu vlastníků lesů a také celé společnosti je, aby reprodukční materiál, který bude používán, byl především místní, s minimem dovozů. To určitým způsobem naráží na jeden ze základních principů EU, tzn. volný pohyb zboží. Tento problém budeme muset s největší pravděpodobností ošetřit cestou příspěvků na hospodaření, tzn. ten, kdo použije domácí sadební materiál, bude finančně zvýhodňován.

Výroba sadebního materiálu je dlouhodobou záležitostí, tj. podle druhu dřeviny až pět let. Školkař se tedy vystavuje určitému riziku, že když něco začne pěstovat, tak za pět let to nikdo nebude potřebovat. Vidíte úlohu státu také v strategickém plánování potřeby sazenic v rámci ČR?

Nemáme na budoucí období stanovenu celkovou bilanci potřeb sazenic. Rozhodně však lze vycházet ze základních strategických dokumentů, které byly přijaty už v letech 1994 a 1995, či z nově schválené koncepce státní lesnické politiky v předvstupním období. Zvyšují požadavky na podíl přirozené obnovy, na zavádění melioračních a zpevňujících dřevin.

Už před několika lety jsme zcela otevřeně říkali, že stav, který tady panoval krátce po roce 1990, tzn. velké výměry umělého zalesňování s roční potřebou 180-200 mil. převážně jehličnatých sazenic, není dlouhodobě udržitelný. Jak se bude přistupovat k jemnějším formám hospodaření, k vyššímu podílu přirozené obnovy, k vyššímu podílu zastoupení listnáčů, ke snižování výměry holin, tak se bude snižovat celková potřeba sazenic k umělé výsadbě.

Pěstitel sadebního materiálu se skutečně může dostat do obchodního rizika. Nicméně může ho eliminovat za předpokladu, že si provede rozbor svých odbytových možností a požadavků vlastníků lesů, o které se zajímá. Jeho cílem by mělo být navázání korektních dlouhodobých obchodních vztahů s vlastníky lesů, pro něž se stane hlavním, nebo jedním z hlavních dodavatelů. V takovém případě už může školkař daleko pružněji a se znalostí reagovat na konkrétní požadavky vlastníka, čímž eliminuje své podnikatelské riziko. Pochopitelně, že velkou neznámou jsou jen obtížně předpovídatelné kalamity.

Stát již dosti dlouhou dobu deklaruje zájem na zalesňování zemědělských půd. Může to znamenat na řadu let značné zvýšení potřeby sadebního materiálu?

Při rámcové studii, kterou zpracoval VÚMOP v roce 1990, bylo z hlediska úrodnosti vymezeno asi 260 tis. ha zemědělské půdy, která není vhodná pro zemědělské obhospodařování a u níž lze předpokládat, že bude moci být zalesněna. Ročně se v současnosti zalesní, s dotační podporou ministerstva zemědělství, v průměru 400-600 ha. V roce 1999 se na tuto činnost vydalo z dotačních prostředků 50 mil. Kč. Zde je nutné si uvědomit, že zalesňování zemědělských pozemků se bude odvíjet od finančních možností státního rozpočtu.

V loňském roce vláda schválila “Podmínky a postup užití finančních prostředků Pozemkového fondu ČR k zalesnění pozemků ve vlastnictví státu, které jsou součástí zemědělského půdního fondu”. Jak ovlivní toto usnesení pěstitele sadebního materiálu?

Podle mého názoru nebude mít toto usnesení vlády za následek mimořádně velký rozsah zalesňování zemědělských půd. Podmínkou je to, aby se zalesňovaly zemědělské pozemky v katastrálních územích, kde proběhly pozemkové úpravy. Dále musí být nepochybné, že na tuto půdu není vznesen žádný restituční nárok a že půda byla neúspěšně nabídnuta k odprodeji a zůstala v majetku státu. Po splnění těchto omezení bude přistoupeno k zalesňování. Postup bude asi takový, že Pozemkový fond převede pozemky na s. p. LČR s finanční částkou, která bude sloužit k zalesnění. Lesy ČR vyhlásí výběrové řízení na zalesnění těchto pozemků a budou je dále obhospodařovat jako státní lesní půdu. Pochopitelně, že toto je záležitost velmi dlouhodobá. Usnesení vlády přitom stanoví, že zalesňování bude Pozemkový fond uskutečňovat jen tehdy, bude-li mít jeho celkové hospodaření kladnou bilanci.

Velikost zalesňované plochy bude záviset také na tom, jaký bude mít české zemědělství rozměr po vstupu do EU. Ministerstvo zemědělství se ve vyjednáváních s EU snaží o to, aby byl tento rozměr co největší, tj. aby většina zemědělských půd mohla být obhospodařována, neboť se zemědělstvím a lesním hospodářstvím významně souvisí rozvoj venkova, sociální situace obyvatel, péče o krajinu a další vazby. Na venkově žije dnes přibližně 2,5 mil. obyvatel našeho státu a lesnictví spolu se zemědělstvím vytváří nezanedbatelné množství pracovních příležitostí.

Děkuji za rozhovor, Jan Řezáč