K DISKUSI O NÁVRHU NOVELY LESNÍHO ZÁKONA

Pavel Bradáč - odborný lesní hospodář, LS Ještěd, revír Český Dub

Z některých diskusních příspěvků mám pocit, jakoby lesní zákon 289/1995 a připravovaná novela, doslova trýznila soukromé majitele lesů a v konečném důsledku jsou pošlapávána základní lidská práva. Na konkrétních případech bych chtěl ukázat, jak tomu je ve skutečnosti a o čem je vlastně spor.

SOUKROMÉ VLASTNICTVÍ LESA

V LP 2/2000 na str. 82 je v úvodu článku p. Ing. Rensy zmínka, cit.:“..doba je patrně zralá pro manifest na podporu nejpošlapávanějšího práva v naší posttotalitní společnosti, práva vlastnit majetek”. Nejprve bych chtěl podotknout, že ze článků v LP č. 1 a 2 lze usuzovat, že vyspělé demokratické státy Německo a Rakousko mají přísnější zákony, které jsou asi vlastníky lesa více respektovány než náš lesní zákon našimi vlastníky.

Jako OLH na Českodubsku (okr. Liberec), kde je k 1. lednu 2000 cca 1600 drobných vlastníků lesa, kteří dohromady vlastní asi 3000 ha lesů, mohu prohlásit, že si dosud ani jeden původní vlastník nestěžoval na omezování vlastnického práva k lesu. Problémy mají pouze noví majitelé, kteří kupují lesy za účelem vytěžení veškeré prodejné dřevní hmoty. Ti se cítí omezováni tím, že OLH a státní správa jim nechce povolit smýcení “jejich těžce nabytého majetku”.

POVOLOVÁNÍ VÝJIMEK ZE ZÁKONA

Dále pan Ing. Rensa uvádí, že lesní zákon nedovoluje těžbu do 80 let, vytvářet holiny větší než 1 ha atd. Autor se ptá, k jaké škodě dojde na životním prostředí smýcením porostu starého 79 let bez povolení úřadu a k jaké škodě dojde s povolením úřadu. Zde bych chtěl nejprve zdůraznit, že povolení k těžbě je vlastně povolení výjimky z LHP a ze zákona. Může nastat okamžik, kdy LHP nevystihuje např. výběrový způsob hospodaření v lesích, nebo si majitel přeje předčasnou obnovu porostu z důvodu nevhodnosti druhu dřeviny, či dojde k zarovnávání holiny po kalamitě apod. Potom orgán státní správy schválí výjimku a problém zaniká. V opačném případě by skutečně docházelo k devastaci porostů do 80 let.

ZPŮSOB HOSPODAŘENÍ

Další zmínka: “Čím se provinily smrkové monokultury, tvořící páteř lesnické ekonomiky, když nám jsou lhostejné monokultury zemědělských plodin?”. Zde je důležité slůvko nám. Tedy komu a co vadí. Jistěže nám všem by mělo záležet na způsobu obhospodařování zemědělských pozemků. Vím, že mnoho obcí i soukromých osob poukazuje na neekologické způsoby hospodaření hlavně zemědělských družstev. Něco se vyřešilo, něco se bude dále zlepšovat. Nelze však poukazovat na nedostatky v jiném resortu a omlouvat tím naše chyby. Kromě toho, les je velmi složitý systém rostlinných a živočišných organismů, který se vyvíjí desítky a stovky let. Špatným těžebním a výchovným zásahem můžeme učinit chybu, kterou již nelze téměř odstranit. Není možné srovnání s pěstováním zemědělských plodin. Lesní hospodář musí pečlivě zvážit i druhy dřevin a kvalitu sazenic, které v určitém porostu vysadí. O chybě se často přesvědčí až jeho vnoučata nebo pravnoučata. Založí-li zemědělec špatnou kulturu zemědělské plodiny na poli, příští rok vše napraví. Pěstování monokultur zemědělských plodin by mělo být pro nás varováním a nikoliv důvodem k tomu, abychom obhajovali výsadbu smrkových a borových monokultur. Lze také na jednotlivých porostech demonstrovat, jak se “páteř naší ekonomiky” vlivem nárazových větrů a následně kůrovců silně pokřivila.

Rovněž p. Ing. Řezáč v LP 11/99 poukazuje na to, že zemědělci a zahrádkáři se nemusí řídit zákonem, nebo normou, kterou jim stát nařídí, jakou plodinu a kam by měli zasít, či vysadit. Pokud vím, tak např. rozšiřování hmyzích škůdců a plevelů zákon postihuje. Ještě jsem však neslyšel ani nečetl, že nastala v ČR kalamita hmyzích škůdců na polích, či v ovocných sadech v takovém rozsahu jako kalamita kůrovcová v lesích. Les není pole. Monokultury zemědělských plodin a lesních dřevin nelze klást na misky vah.

NUCENÁ SPRÁVA

K diskusi na téma nucené správy u majitelů, kteří hrubě porušují zákon bych chtěl uvést jeden příklad za všechny. Vlastník lesa - podnikatel vytěžil lesní porosty “od severu k jihu”, nechal na holině těžební zbytky a nezalesnil. Za 5 let zde asi bude porost jeřábu, břízy, jívy a keřů. Do okolních porostů se přestěhuje kůrovec a nárazové větry postupně zlikvidují okolní (i cizí) porosty. Domnívám se, že k řešení těchto krajních případů je nutno zajistit základní péči o les jiným subjektem než vlastníkem lesa. (Reaguji na článek Ing. Řezáče v LP 11/99, str. 483.)

Nezdá se mi také vhodné strašit vlastníky lesů státním úředníkem, který chce být poručníkem “nesvéprávným” vlastníkům. Státní úředník je zde proto, aby hájil především zákon. Je pravdou, že tento úředník by měl mít předepsanou kvalifikaci a také praxi. Aby mohl kvalifikovaně rozhodovat ve sporných případech, musí hodně znát. Proto si myslím, že by měl být pečlivě vybírán ze zkušených lesníků. Měl by absolvovat zkoušku odborné způsobilosti. Pak by byl skutečně orgánem státní správy a ne úředníkem. Také odborný lesní hospodář by měl mít patřičnou odbornou kvalifikaci s praxí a zkoušku OLH.

V diskusích občas zaznívá názor, že jsou pošlapávána práva vlastníků lesa tím, že si nemohou o svém majetku rozhodovat podle svého uvážení. Státní úředníci a OLH prý chtějí rozhodovat o jejich majetku. Myslím, že tyto názory se neopírají o skutečnost. Lesníci, někteří OLH a pracovníci referátů ŽP již dobré 3 roky stále opakují totéž. Lesní zákon a vyhlášky porušují osoby, které nemají správný vztah k lesu, a to k lesu jako celospolečenské hodnotě ani jako svému majetku. Les si kupují či pronajímají pouze za účelem rychlého obohacení. Po vytěžení dřeva pro ně les ztrácí jakoukoliv hodnotu a je jim na obtíž. Většinou nabízí zbytky lesa k převodu majetku zdarma.

Další silnou kategorií jsou vlastníci, kteří ztratili vztah k lesu přerušením vlastnického práva a nestarají se o les z různých osobních důvodů. Těmto vlastníkům by měl stát vycházet vstříc. Je třeba hledat cesty, jak motivovat a finančně podporovat vlastníky, kteří chtějí svůj les zachovat pro další generace. Ne však tím, že se bude tolerovat soustavné, či hrubé porušování zákona a příslušných vyhlášek. Při sestavování zákonů, či novel je nutné mít na zřeteli, jak můžou být jednotlivé paragrafy zneužity.

Pokud se chce kdokoliv přesvědčit o činnosti moderních “zlatokopů” v lesích drobných majitelů na Českodubsku, mohu jim ukázat na několika případech, že moje obavy o budoucnost lesů drobných vlastníků jsou oprávněné. Pod článkem Ing. Chvály v LP 2/2000 je foto holiny cca 7 ha, kdy pan X z Moravy koupil na Českodubsku od původního vlastníka asi 16 ha lesa. Bez souhlasu OLH vytěžil asi 2 ha. Z toho část ve věku 61 let. Vzápětí les prodal dalšímu zájemci, který přes zákaz OLH i orgánu státní správy vytěžil asi 5 ha. Celkem se odhaduje holina na 7 ha. V jednom místě je souvislá holina cca 5 ha. Zde byl smýcen i porost 61 let o rozloze asi 2,5 ha. Těžba byla prováděna opakovaně a téměř vždy jinými lesními dělníky.

Původní i nynější vlastník nepřejímá výzvu orgánu státní správy k ústnímu šetření pro podezření ze spáchání trestného činu. Vyhýbání se účasti na šetření podezření z přestupků, či trestných činů je u podnikatelů - recidivistů běžným jevem. Děsí mě názor některých lesníků a politiků, že v globálu jsou tyto případy zanedbatelné. Může se totiž stát, že se tyto praktiky stanou běžnou záležitostí, ale pak bude již pozdě.

ZÁVĚR

Na základě dosavadních zkušeností jsem dospěl k názoru, že je třeba stále hledat způsoby, jak pomoci těm vlastníkům, kteří chtějí ve svém lese hospodařit tak, aby se jeho kvalita zlepšovala. Na druhé straně je nutné co nejdříve stanovit jasné podmínky a prostředky, které mohou ovlivnit, případně zabránit špatným, nebo dokonce všehoschopným vlastníkům zdevastovat lesy, případně poškozovat životní prostředí. Tímto nástrojem a prostředkem by měl být především lesní zákon.