VYJÁDŘENÍ KE STAVU HOSPODAŘENÍ V LESÍCH

David Sojka - soukromý majitel lesa

Mnozí majitelé lesních pozemků, když žádali o navrácení lesních majetků, brali zákon o půdě opravdu jako zmírnění majetkových křivd a ne pouze jako gesto státu, který chce ukázat okolním zemím svoji demokratickou způsobilost. Ale ne každý důchodce, kterému nebylo po 40 let dovoleno obhospodařovat svůj majetek, měl sílu se do toho znovu pustit. Jiný zase bydlí na druhé straně republiky, chybí mu jakékoliv lesní vzdělání, neví nic o výsadbě stromků, o práci s motorovou pilou, o prodeji dřeva a nezná mnoho dalších věcí, které jsou nezbytné k tomu, aby v lese bylo vše v pořádku a bez problémů.

Tito majitelé se mohli domnívat, že po vydání majetku s ním budou moci volně disponovat a tedy ho třeba i prodají. Ale jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že úřední odhad je ve většině případů několikanásobně vyšší, než je skutečná tržní cena lesního porostu a tudíž se stává neprodejným. A tak těmto lidem nezbylo nic jiného, než v lese začít opět hospodařit. Za uplynulé roky došlo v mnoha případech ke zničení přístupových cest, manipulačních ploch, lesy jsou obklopeny silnicemi a zástavbou (např. el. vedením), která činí některé pozemky těžko obhospodařovatelnými.

A pak vyšel lesní zákon, ve kterém si přečetli, že les je národní bohatství, že plní mimoprodukční funkce a jak nad nimi bude neustále mávat bič státního dozoru. Tento dozor bude prostřednictvím lesního odborného hospodáře za ně rozhodovat, co mají vysazovat a kde, které stromy pokácet nebo nekácet, atd. Majitelé budou odsunuti do pozice platičů daní a veškeré ostatní rozhodování o “jejich lese” za ně převezme stát. Orgán Státní správy lesů by si mohl uvědomit, že mnozí majitelé hospodaří na pokraji fyzických i finančních možností. Lesům se věnují mimo své zaměstnání a nemalou zásluhu na výsledcích jejich snažení má také nepříznivé počasí. Proto omezování jejich už tak malých pravomocí a zvyšování sankcí nepovede ke zlepšení stavu našich lesů. A ani stát se v minulých letech ne vždy staral o mnohé lesy jako dobrý hospodář. S lesy si přece nemůžeme hrát jako s nějakou věcí, jednou je vrátí, podruhé zase odeberou, les je dlouhodobá mnohagenerační záležitost.

Ani Evropskou unií se nedá ohánět, protože tam nikdy nebyly vztahy k půdě zpřetrhány jako u nás. K jednotlivým vlastníkům lesů by se mělo přistupovat více individuálně. Plošné omezování stejně nepovede k potrestání konkrétních viníků, ale dotkne se těch tisíců majitelů, kteří ve svých lesích hospodaří s nejčistším svědomím.