REVITALIZACE LESNÍCH POROSTŮ NA LČR LS HORNÍ BLATNÁ

RNDr. Bohumír Lomský, CSc., Ing. Vít Šrámek - VÚLHM Jíloviště-Strnady,
Ing. Vladimír Krchov, Ing. Jan Neuman - s. p. LČR Hradec Králové

V 80. letech tohoto století bylo popsáno tzv. novodobé poškození lesů, které se projevovalo žloutnutím a předčasným opadem jehličí zejména smrkových porostů. Významně se projevilo v německých smrčinách (Fichtelgebirge) ale i v dalších oblastech západní Evropy. Obdobné příznaky bylo tehdy možno pozorovat i na jednotlivých stromech v sousedícím západním Krušnohoří. Za příčinu barevných změn bylo určeno narušení rovnováhy výživy porostů. Dlouhodobé působení imisí a kyselé depozice vyvolaly v půdě degradační procesy, které jsou spojeny s výrazným až extrémním okyselením svrchních vrstev půdního profilu a vymýváním živin - bazických prvků - Mg, Ca, K - ze sorpčního komplexu. Na jaře 1999 došlo k projevům obdobného poškození v oblasti západního Krušnohoří (LS Horní Blatná a Kraslice). Došlo zde k výrazným barevným změnám - žloutnutí starších ročníků jehličí a následnému hnědnutí, usychání a opadávání jehlic na ploše zhruba 6000 ha.

NEDOSTATEK ŽIVIN

Při předběžném šetření, které bylo provedeno pracovníky VÚLHM a LČR, byly odebrány a analyzovány vzorky jehličí, humusu a svrchních půdních horizontů. Výrazný nedostatek základních živin, zejména hořčíku a vápníku, se projevil jak v jehličí, tak v minerální půdě. Extrémní až silnou kyselost vykazovalo 80 % odebraných vzorků půdy. U těchto vzorků pH v KCl nepřekročilo hodnotu 3,5 (graf 1). U poloviny odebraných vzorků minerální půdy ležel obsah hořčíku v intervalu 0-10 mg/kg (graf 2).

Obsahy živin v jehličí (tab. 1), zvláště hořčíku, dusíku, zinku a vápníku, ležely hluboce pod hranicí nedostatku výživy. Zvláště u starších ročníků jehličí byly natolik nízké, že docházelo k ovlivnění fyziologických procesů, k nevratnému poškození asimilačních orgánů a k jejich opadu. Tato situace by při případné kombinaci s dalšími stresovými faktory, např. meteorologickými extrémy, nebo biotickými patogeny, mohla vést v následném období až k rozpadu porostů. Vzhledem k rychlé dynamice vývoje poškození během jarního období bylo jediným řešením, jak zastavit nárůst poškození porostů a pozitivně ovlivnit jejich zdravotní stav, navržení leteckého postřiku tekutými hnojivy, která měla dodat chybějící fyzio-logicky významné prvky - hořčík a dusík. Na základě zjištěných výsledků byla jako nejvhodnější vybrána tuzemská tekutá hnojiva MgN-sol a Lamag, která obsahují hořčík a další prvky dusík (MgN-sol) a molybden (Lamag).

LETECKÁ APLIKACE HNOJIV

Leteckému zásahu předcházelo výběrové řízení, když výzva k podání nabídek byla doručena sedmi subjektům. Přestože doba na zpracování nabídek byla extrémně krátká - pouhých 5 dnů, předložily nabídku dva subjekty. Vlastní zakázku získala firma Air Special, a. s., především s ohledem na výši cenové nabídky. Výběrové řízení proběhlo 25. 6. 1999, přičemž hnojení na list bylo ve vybraných revírech LS Horní Blatná provedeno letecky ve třech opakováních od 1. 7. do 28. 7. 1999. Koncentrace hnojiva byly při první aplikaci nižší, aby nedošlo ke spálení nově narůstajících jehlic, které by zvláště u výrazně defoliovaných porostů mohlo být kritické z hlediska jejich dalšího vývoje. V dalších opakováních se dávky postupně zvyšovaly. Současně byly ve spolupráci s LČR odebrány půdní vzorky a připraveny podklady pro návrh projektu vápnění dolomitickým vápencem. Během letecké aplikace prováděl VÚLHM společně s pracovníky LS Horní Blatná kontrolu koncentrací hnojiva. Po každé aplikaci hnojiv byly v následujícím týdnu odebírány kontrolní vzorky jehličí na hnojených a kontrolních plochách a hodnocen obsah prvků v prvním a druhém ročníku jehličí.

VÝSLEDKY

Na základě zjištěných výsledků můžeme říci, že aplikace tekutých hořečnatých hnojiv vedla:

- K potlačení barevných příznaků deficience, zvýšení přírůstu biomasy (nového jehličí) a ke zlepšení zdravotního stavu ošetřených porostů.

- K častému kolísání hodnot obsahů hořčíku a dusíku v jehličí. U mladých porostů byl pozorován především nárůst hořčíku (graf 3). V některých případech se projevil během července a srpna, tzv. “zřeďovací efekt” (pokles obsahu) při nárůstu nového jehličí. Ve zbývající části vegetač ního období pak docházelo k pozvolnému zvyšování obsahů (Mg a N).

- Ne vždy se aplikace hnojiva projevila přímo zvýšením obsahu živin v jehličí. Zejména ve starších smrkových porostech byly změny vzhledem k velkému objemu jehličí méně výrazné (graf 4). Velmi záviselo také na tom, v jakém stadiu vývoje deficience se daný porost a nebo stromy nacházejí (graf 5).

- U většiny sledovaných porostů došlo po aplikaci tekutých hnojiv ke zvýšení obsahu hořčíku a dusíku u 2. ročníku jehličí. Zvýšením obsahů hořčíku a dusíku u starších ročníků jehličí si stromy vytvořily minimální rezervy pro příští vegetační období. Vzhledem k tomu, že byly zjištěny velmi nízké obsahy hořčíku v minerální půdě, nelze očekávat, že by došlo k zvýšenému přísunu obou prvků z půdy.

HODNOCENÍ

Letecké přihnojování tekutými hnojivy nepatří v lesním provozu mezi běžně používaná opatření. V případě Horní Blatné byla aplikace tekutých hnojiv použita jako okamžité řešení, které reagovalo na zjištěný stav. U smrkových porostů docházelo k nevratnému poškození s rizikem odumírání v případě nepříznivého vegetačního období. Postřik hnojiva přímo na list byl jedinou možností okamžitého dodání živin a to i přes to, že vzhledem k začínajícímu rašení musely být použity snížené koncentrace. Vzhledem k netradičnosti této metody šlo zároveň o ověření její účinnosti. Letecký zásah pokryl všechny věkové třídy, ale zvláštní pozornost byla kladena na výsadby a porosty do 50 let, které mají z hlediska růstu svůj optimální věk před sebou a jejich poškození by mohlo sehrát negativní roli ve vývoji lesního ekosystému v této oblasti.

Z hlediska řešení tohoto akutního stavu a momentálního zlepšení stavu výživy smrkových porostů lze hodnotit provedené letecké hnojení tekutými hnojivy v roce 1999 jako úspěšné. Je jasné, že nevyřešilo zásadní problém - silnou až extrémní kyselost půd a nízké obsahy Mg v minerální půdě. Mimokořenová výživa nemůže nahradit meliorační zásah. Je třeba zopakovat, že aplikace tekutých hnojiv byla pouze prvním krokem k řešení problému. Druhým krokem, vedoucím k celkové nápravě stavu, by měla být úprava půdního prostředí. Vezmeme-li do úvahy dlouhodobý trend vývoje lesních porostů a lesních půd v této oblasti, můžeme v r. 2000 očekávat, kromě stagnace rozsahu poškození, pokračující zhoršení zdravotního stavu smrkových porostů. Lze předpokládat, že se symptomy poškození mohou daleko intenzivněji projevovat i v dalších oblastech, kde se v minulosti projevilo na jednotlivých stromech (Slavkovský les, Orlické hory).

Z provozního hlediska je potřeba v r. 2000 pokračovat v opatřeních, která jsou nasměrována na zlepšení vitality porostů. Kromě hnojení tekutými hnojivy, které lze doporučit pro extrémně poškozené lokality, je třeba urychleně řešit problém půdní meliorace. Na základě připraveného projektu provést letecké vápnění dolomitickým vápencem s vyšším obsahem MgO, s odpovídající zrnitostí a v doporučených dávkách. Na lokalitách, kde se projevuje extrémní nedostatek hořčíku v minerální půdě lze také doporučit 10-15% příměs sypké formy hnojiva Silvamix Mg k aplikovanému vápenci.

Výrazný nedostatek hořčíku byl zjištěn nejen na plochách s mladšími i staršími porosty, ale také na buldozerových plochách s výsadbou a nebo již odrůstajícími kulturami zejména smrku pichlavého. Na nich by mohly připadat v úvahu dvě možnosti:

- U kultur a nebo starších výsadeb provést aplikaci dolomitického vápence v doporučené dávce s 15% přísadou práškové formy Silvamixu Mg. To znamená při dávce 3 t vápence na ha přidat 450 kg Silvamixu Mg.

- U nových výsadeb je možné zvážit možnost zvýšení počtu tablet ze současných 4-5 tablet na 7-8 tablet, které by byly rozmístěny (zašlápnuty) kolem sazenice. Nabízí se také možnost úpravy gramáže tablet z 10 g na 20 g a používat současné množství tablet Silvamix.

ZÁVĚR

V minulých desetiletích byl vývoj imisní zátěže a poškození porostů v západním Krušnohoří výrazně odlišný od katastrofického vývoje v severovýchodní části pohoří. Půdy i lesní ekosystémy se vyvíjely svojí “přirozenou cestou”. Z hlediska půdních změn a jimi vyvolaných poškozeních stojí porosty na hranici svého dalšího vývoje. Další vstup kyselých depozic popř. vliv jiných synergicky působících stresových faktorů může negativně i nevratně poškodit lesní ekosystémy. Nejde o to, aby se meliorace v této části Krušných hor prováděla celoplošně a s vysokými dávkami vápence, ale o to, abychom na menších výměrách lesních porostů intenzivně a individuálně řešili problém zlepšení půdního prostředí, používali kvalitní meliorační materiály a dávky, které by měly za úkol zabránit nejen okyselování půd, tj. kompenzovat vliv kyselé depozice, ale i pozitivně ovlivňovat výživu deficitních porostů a jejich revitalizaci.

Finanční nákladnost takových opatření je zřejmá. V tomto konkrétním případě náklady LČR překročily 2 mil. Kč, přičemž bylo ošetřeno pouhých 150 ha lesa. Je tedy zřejmé, že při výměře poškozených a nadále poškozovaných lesů všech druhů vlastnictví nemůže nést takovou zátěž pouze vlastník resp. správce lesních pozemků. Řešení lze vidět jen ve sdružení finančních prostředků všech emitentů formou odvodu do zvláštního “exhalačního” fondu, nebo využití prostředků Státního fondu životního prostředí pro tyto účely.