ODPOVĚĎ NA OTEVŘENÝ DOPIS ING. PAVLA SOVKY, ŘEDITELE SLŠ HRANICE, VEDENÍ LČR, s. p.

Ing. Jiří Oliva,
generální ředitel s. p. Lesy ČR

Vážený kolego,

úvodem mé odpovědi na Váš otevřený dopis dovolte, abych uvedl několik orientačních čísel, která pomohou k lepšímu pochopení jednoznačně existujícího problému zaměstnanosti absolventů lesnických škol.

1. Naše lesnické školy, střední i vysoké, produkují ročně cca 500 absolventů. Je to zhruba pětinásobek počtu, který může naše lesní hospodářství absorbovat.

2. Z osmi středních a vysokých lesnických škol produkuje SLŠ Hranice cca 20 % všech absolventů.

3. Lesy ČR hospodaří na 55 % výměry lesů v ČR a protože větší část odborných pracovníků, potřebných k zajištění všech činností působí v dodavatelských firmách, mohou LČR ovlivnit počet přijímaných absolventů do provozu cca z 11 %. LČR potřebují k doplnění personálního počtu ročně 50-60 pracovníků.

4. LČR zaměstnávají dnes 168 adjunktů, což je v průměru dva na jednu lesní správu.

Z uvedeného vyplývá, že problém zaměstnanosti absolventů lesnických škol není řešitelný jednoduchým přijímáním adjunktů k LČR. Musí jít o komplex opatření, na kterých se musí v první řadě podílet školy samy, přizpůsobením počtu přijímaných studentů reálným možnostem jejich uplatnění, rezort školství kvalitní školskou politikou, konečně hodnotící vzdělání jako investici, která musí mít návratnost a nakonec správci všech lesů, kteří by měli preferovat zaměstnávání vzdělaných odborníků a nevyužívat nekvalifikovanou sílu.

Každý jistě musí mít umožněn přístup ke vzdělání. Ve světě je však běžné, že se tak děje za finanční spoluúčasti studenta. To přirozeně eliminuje zájem o obory, kde je malá šance na uplatnění. Situaci, kdy stát bezplatně umožní jakýkoliv druh vzdělání a následně by intervenoval za účelem uplatnění, je nutno považovat za nepřirozenou, vytvářející umělou zaměstnanost, se všemi známými ekonomickými dopady.

I kdyby náš podnik zaměstnal adjunkta na každém revíru, znamenalo by to zaměstnání pro dalších cca 500 absolventů, což by řešilo problém na jeden rok! V rozpočtu LČR by to také znamenalo zvýšení nákladů o cca 120 mil. Kč. Tolik by stálo usnadnění práce našich revírníků, proti kterému by jistě žádný nic nenamítal, ale které by se projevilo zhoršenou důchodovou situací LČR.

Každá činnost, lesní hospodářství nevyjímaje, prochází intenzifikačním procesem, kterému zúčastnění většinou netleskají, protože přináší zvýšené nároky na každého. Vývoj však půjde cestou malého počtu vysoké kvality, nikoliv průměrné kvantity. To pochopitelně vyžaduje selektivní přístup, který musí mít počátek na školách samotných. Jen zvládnutí tohoto trendu může přinést lesníkům prestiž, po které tak často voláme.

Vrátím-li se k počtu 168 adjunktů, které LČR v současné době zaměstnávají, je to počet, převyšující o 110 adjunktů naši roční potřebu a chápu jej, jako náš významný příspěvek k řešení problému zaměstnanosti absolventů lesnických škol. Snahu o jeho řešení ze strany škol samotných však vidím velmi malou.