ODUMÍRÁNÍ VEJMUTOVKY V LABSKÝCH PÍSKOVCÍCH Z POHLEDU LESNÍKA

Ing. Kamil Beznoska - LČR LS Děčín, revír Nová Oleška

V lesnické práci 6/2000 se Dr. František Soukup, CSc., Ing. Vítězslava Pešková a Ing. Jan Liška z VÚLHM Jíloviště-Strnady zabývali houbovými a hmyzími škůdci vejmutovky. V následujících řádcích bych se chtěl zabývat odumíráním vejmutovky ze subjektivního pohledu lesníka, který s vejmutovkou v části CHKO Labské pískovce hospodaří.

ZASTOUPENÍ A TĚŽBA VEJMUTOVKY V REVÍRU

V rámci revíru se vejmutovka vyskytuje na necelých 3 % rozlohy revíru a na zásobě se podílí 4 %. V letech 1995-1999 se na celkové těžbě podílela více než 18 %, na těžbě hmyzové 56,45 % a pokud přidáme i vytěžené souše po předchozím napadením hmyzem a houbami stoupne její podíl na této těžbě na 76,63 %. Z uvedených čísel je patrné, že odumírání vejmutovky v revíru určitý problém představuje.

PŘÍČINY ODUMÍRÁNÍ VEJMUTOVKY

Domnívám se, že prvotní příčina odumírání vejmutovky je v chybném hospodaření s vejmutovkou a zvýšená přítomnost houbových a hmyzích škůdců je důsledkem zažitého pohledu na vejmutovku. Největší chybou, které se dopouštíme, je snaha hospodařit s vejmutovkou jako s borovicí lesní. Z toho pramení nevhodně stanovené obmýtí (příliš vysoké) a špatný model výchovy. Na vejmutovku je nutno nahlížet spíš jako na “rychle rostoucí smrk”, ale s podstatně kratší dobou obmýtní. Vejmutovka se přirozeně zmlazuje výhradně pod porostem a to již při prosvětlení dostačující smrku. Holé plochy neobsazuje. Vejmutovka, která se nachází na holinách, tam byla již před smýcením původního porostu. Následná výchova je prakticky shodná s výchovou smrku, jen s tím rozdílem, že potřebné zásahy přicházejí dřív a v kratších časových intervalech, neboť vejmutovka je velice rychle rostoucí dřevina s mimořádným výškovým a tloušťkovým přírůstem a tak potřeba více světla u ní přichází mnohem dříve než u smrku. V porostech, které jsou vychovávány obdobně jako smrkové, je výškový přírůst 70-100 cm ročně a již v probírkách do 40 let se dosahuje výtěžnost až 40 m3/ha a v 60 letých porostech se běžně vyskytují vejmutovky s hmotou těžených kmenů 1-2 m3. Navíc v porostech, kde se s vejmutovkou intenzivně hospodaří, se napadení škodlivými organismy výrazněji objevuje až ve vyšším věku, ale zde je pravděpodobnou příčinou již zmiňované nevhodně stanovené obmýtí podle borovice lesní a dosahuje až 130 let, ačkoliv vejmutovka, která dosáhla věku kolem 90 let, případně v mladších porostech, hmoty kolem 3 m3, je zřejmě již za svým vrcholem přírůstovým i fyzickým a snadno pak podléhá houbám a hmyzím škůdcům.

REDUKCE NEBO LIKVIDACE?

Dalším z důvodů, proč v současné době dochází k zvýšenému odumírání vejmutovky v CHKO Labské pískovce, je přístup některých pracovníků správy této CHKO k vejmutovce jako k nepůvodnímu druhu dřeviny a jejich obavy z dalšího zvyšování jejího zastoupení. Teoreticky mluví o redukci zastoupení vejmutovky, ale v praxi dělají vše pro její likvidaci. Svými omezeními hospodaření s vejmutovkou nás správa CHKO dostala do situace, kdy v náletech a nárostech vejmutovky, které není podchyceno v lesní hospodářské knize, by provedení proředění horní etáže a jakéhokoliv následného výchovného zásahu byly pouze vyhozené peníze, neboť správa CHKO v těchto případech připouští pouze totální likvidaci vejmutovkového zmlazení nejpozději do doby zajištění kultury na obnovované ploše. Z tohoto důvodu se v porostech, které nemají v LHP předpis obnovní těžby, pouze zpracovává nahodilá těžba a s přirozeným zmlazením vejmutovky se nepracuje (s výjimkou ploch, kde je zmlazená nejen vejmutovka, ale i jiné dřeviny a následný výřez vejmutovky je i v zájmu vlastníka lesa). Výsledkem tohoto stavu je, že nárost čisté vejmutovky postupně dochází do stadia, kdy vlivem nedostatku světla fyziologicky slábne a je napadán škodlivými organismy, především sypavkou vejmutovkovou (Meloderma desmazieressii), která se šíří i do starších, především nedostatečně vychovávaných mlazin.

Výše uvedení autoři předchozího článku konstatovali, že napadení sypavkou vejmutovkovou je na svazích a dnech soutěsek a údolí daleko hojnější v porovnání s vrcholovými partiemi. I v tomto případě je pravděpodobnou příčinou zvýšeného napadení vejmutovek v údolích a soutěskách nedostatek světla, kterého je na těchto stanovištích podstatně méně než na vrcholcích skal.

JAK DÁL S VEJMUTOVKOU

Zřejmě nikdo z lesníků nezpochybňuje agresivní růst vejmutovky a nepříznivý vliv jejího opadu na lesní prostředí. Na druhou stranu dokáže vejmutovka obsadit některá extrémní stanoviště, kde se příliš nedaří

ani domácí borovici lesní, a ještě tam docílit obdivuhodné produkce dřevní hmoty. Proto by už bylo na čase jednoznačně rozhodnout jak dál s vejmutovkou - zda s ní bude možno i nadále lesnicky hospodařit, nebo zda zlikvidujeme jeden (byť nepůvodní) rostlinný druh. V případě, že s ní budeme moci i v budoucnu řádně lesnicky hospodařit, je nutné stanovit pravidla “hry”, která by platila pro lesníky i pro ochranáře. Určitá omezení hospodaření s vejmutovkou jsou dána již přílohou č. 4 k vyhlášce č. 83/1996, o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. Tato vyhláška umožňuje používat vejmutovku pouze jako přimíšenou (to je do 15 %) dřevinu a jen v HS 13, 27 a 43. Vzhledem k tomu, že v těchto HS jsou uvedeny i jiné přimíšené dřeviny, které se v oblasti CHKO Labské pískovce také vyskytují a k tomu jsou zde zastoupeny i HS, které nepřipouštějí využití vejmutovky ani jako přimíšené dřeviny, je obava ochranářů ze zvyšování jejího současného zastoupení neopodstatněná. Možná by nebylo od věci začít nahlížet na vejmutovku jako na dřevinu sice nepůvodní, ale zdomácnělou.

V případě, že by bylo rozhodnuto o likvidaci vejmutovky v CHKO Labské pískovce, chtělo by to také určit, kdo ponese náklady s tím spojené. Zákaz správy CHKO Labské pískovce, využívat přirozené zmlazení vejmutovky jako přimíšené dřeviny, považuji za omezení hospodaření v lese, a to v lese (s výjimkou 1. zón CHKO) hospodářském, kde vlastník lesa nemůže uplatnit náhradu zvýšených nákladů z důvodu omezení hospodaření, jak by tomu bylo v lesích ochranných nebo zvláštního určení. Přitom náklady na likvidaci vejmutovkového zmlazení, následnou umělou obnovu a ochranu kultur by se pohybovaly kolem 200 tis. Kč/ha.

ZÁVĚR

Odumírání vejmutovky v oblasti Labských pískovců je nutno v první řadě řešit včasným vyhledáním, těžbou a asanací napadených stromů (jedním z prvních příznaků odumírání dospělých vejmutovek je to, že na jaře značná část napadených stromů již nevyraší). Zároveň je nutno změnit i způsob pěstování vejmutovky.

Návrh pěstebních opatření

1. obmýtí 90 let s obnovní dobou 20 let,
2. v porostech do 40 let silné podúrovňové zásahy,
3. v porostech nad 40 let poměrně silné úrovňové zásahy.