VÝZKUM (NEJEN) POD ORLICKÝMI HORAMI

Ludvík Lesný

Nedílnou součástí programu konference u příležitosti půlstoletí pěstebního výzkumu v Opočně ve dnech 12. až 14. září 2001 byly exkurze. Po prohlídce Vý-zkumné stanice Opočno zamířila jedna skupina na týnišťský Lesní závod Hospodářství Sternberg.

HOSPODÁŘSTVÍ STERNBERG

První zastávka na trase ukázek byla v lokalitě Týniště nad Orlicí a měla účastníkům poskytnout seznámení s tím, jak se zde řeší problematika borových porostů na chudých stanovištích a jak se postupuje při jejich zakládání. Z informací lesmistra Ing. Roberta Polončeka vyjímáme:

Zdejší majetek tvoří ucelený komplex lesa v přírodní lesní oblasti Polabí. Půdy na pleistocenních štěrkopíscích borů jsou lehké, převážně písčité, jen místy štěrkovitější, na živiny chudé. Vysoká hladina podzemní vody ovlivňuje celkově dobrý vzrůst porostů s převahou borovice - ta má 65% zastoupení v 80 % připadajících na jehličnany. Protože tato zastávka na trase terénních ukázek byla nad písníkem s rozsáhlou v rámci rekultivace zalesněnou plochou, Ing. Polonček uvedl:

“Nejspíš se pozastavujete nad tím, že tady všude vidíte borovici. Ta tady nejlépe roste. Potom ještě modřín. Meliorační dřeviny do těchto míst dostáváme velice obtížně. Dub borovice utlačí. Uplatnění najde bříza a jíva. Podle zkušeností z jiných našich porostů předpokládám, že až ve dvaceti, třiceti letech borovice ustoupí, listnáče se dospodu dostanou. Porosty s podrostem smrku či listnáčů, hlavně dubu, při cestě po naší trase uvidíte. Těžko se však tady, na písčitých půdách, dostane dub do hlavní etáže a málokdy vytvoří slušný porost. Borovici na těchto rekultivovaných plochách sázíme výhradně z našich výběrových stromů a porostů fenotypové kategorie A, které se tady nejvíc daří a je kvalitní. V semenářském závodě máme dostatek vlastního osiva odpovídající kvality. K výsadbě z 99 % používáme jednoletou borovici přímo pěstovanou smluvními partnery pro nás z našeho osiva.”

Na to navázal Ing. Václav Nárovec, CSc. z opočenské Výzkumné stanice:

“Tato plocha rekultivací poskytla v uplynulých dvaceti letech mimořádný prostor pro zkoušení různých technologií zalesňování a pěstebních opatření spojených se zakládáním porostů. Vyzkoušely se zde takřka všechny tehdy dostupné zalesňovací stroje. Mechanizovanému zalesňování nutně odpovídala i volba sadebního materiálu, která znamenala preferenci dvouletých neškolkovaných borových semenáčků o výšce nadzemní části kolem 15 - 20 cm. V souvislosti se změnou vlastníka se po roce 1993 uplatňuje odlišný přístup k zalesňování rekultivovaných pozemků, který do jisté míry vyústil v “odklon” od využití zalesňovacích strojů. To se odrazilo rovněž ve volbě sadebního materiálu. Nyní převládá použití jednoletých borových semenáčků sázených ručně plochým sazečem.”

Reagoval lesmistr Ing. Robert Polonček:

“Jsme soukromá firma a ke změně nás vedla ekonomická hlediska, která jsou navíc ruku v ruce spojena s biologickými. Odstranili jsme deformace kořenů provázející mechanickou výsadbu, která není tak kvalitní jako ruční. Zatím se nic neprojevuje a stabilita porostů není narušená, uvidíme, jak se bude situace dále vyvíjet. Stroje máme pro případ kalamity. V současné době je pro nás jejich používání neekonomické, proto si objednáváme ruční sázení. Jen za dvouleté sazenice při počtu 12 tis. kusů na hektar bychom zaplatili asi 30 tis. Kč, proti tomu za jednoleté sazenice polovinu. Plocha před námi byla před třemi roky osázena jednoletou borovicí a nemuseli jsme vůbec vylepšovat. Kořenový systém je dobře vyvinutý, růst zdárný. Když se podíváte na výsadby v lese, tam jde také o jednoletku ručně sázenou do patřičně připravené půdy, přejdete na naši víru. Naši předkové postupovali obdobně - buď se dostavila přirozená obnova, nebo seli, popř. vyjímali semenáčky z náletu a zasadili je. Netvrdím, že všude lze postupovat stejným způsobem. U nás je to levnější a biologicky přijatelnější než mechanizovaná výsadba.”

“Hlas z pléna - Ing. Václav Nárovec, CSc.”:

“Nerovnoměrné rozmístění kořenového systému při mechanizovaném zalesňování v této lokalitě je podrobně popsáno. Tady se ukázalo, že použití jednoletého sadebního materiálu v poslední době přináší vyšší efekt ve snížených ztrátách při zalesňování, protože dvouletá borovice při přísušku více trpí.”

K poznatkům pracovníků výzkumu zase zkušenost praxe tlumočená domácím lesním hospodářem Ing. Robertem Polončekem:

“V suchých letech před dvaceti roky jsme při mechanizovaném zalesňování měřili teplotu vzduchu při povrchu půdy, tedy v úrovni krčku dvouletých sazenic - dosahovala 45 až 48 įC. Sazenice byly večer zvadlé. Jde nám o to, abychom kvalitní sazenice dostali do lesa prvním zalesněním, bez vylepšování. Na ztrátách při zalesňování (zde do 10 %) se většinou podílejí listnáče, tedy meliorační a zpevňující dřeviny, které jsme nuceni do porostů umísťovat. Například na chudé edafické kategorii (M) to nemá smysl a odborníci by se měli zamyslet, jestli je opodstatněné sázet do borových porostů na píscích 30 % dubu. Po dva roky ho přivápňujeme, ale efekt je nevalný.”

Po krátké zastávce u důkladně připravené plochy k výsadbě došlo opět na duby, jenže ne na sazenice, ale na letité velikány v rezervaci Houkvice - ten - nejmohutnější má obvod 890 cm a stáří okolo 580 let. Hovořilo se o tom, co s duby, které uschnou. “Majitelka paní Diana Sternbergová má zájem, aby se uchovaly estetické prvky z bývalé obory, k nimž patří přestárlé dubové porosty a pastevní louky, dnes s etážovými porosty. Duby necháváme stát, až se postupně rozpadnou. Nemíníme tady vytvářet hospodářský les”, objasnil lesmistr Polonček.

Pak následoval návrat k předmětu exkurze, tedy k borovým porostům. Trasa terénních ukázek vedla po tzv. Špacíru kolem chlouby zdejších borů, unikátního exempláře borovice týnišťského původu. Účastníci projevili zájem se u tohoto vitálního výběrového stromu, zapojeného v další generaci lesa, zastavit. Vzhled i údaje - obvod zhruba 310 cm, výška 32 m, objem přes 9 m3 , celková hmota biomasy 12 m3 a stáří se odhaduje na téměř 300 let - vyvolávaly obdiv.

COLLOREDO-MANSFELDSKÝ MAJETEK

Další terénní ukázky následovaly v lokalitě Bědovice a účastníky zavedly do porostů sousedního majetku Colloredo-Mansfeldů. Byly zaměřeny na přeměny borových porostů, jejich výchovu, obnovu a dicyklický růst borovice. K tomu Ing. Ladislav Šimerda řekl:

“Ve známé lokalitě Ledecké Bory probíhalo mnoho lesnických výzkumů. Jsou zde ukázky přeměn založených lesním radou Hugo Koniasem a jeho následovníky. Je zde patrné, jak borové hospodářství pokračuje a že k tomu, k čemu jsme nyní pokud jde o hospodaření s borovicí dospěli, měl blíže lesmistr Vidlák od Sternberků. Výzkumné plochy založené Ing. Luďkem Chroustem, CSc. a jeho předchůdci a výsledky padesátiletého vědeckého bádání poskytují dnešním lesním hospodářům skutečně zásadní odpovědi, jak postupovat v hospodářském souboru 13, souborech lesních typů 1M - borové doubravy a OK - kyselé bory.

Ukázky umožnily porovnání hospodaření clonnou sečí - kvalitní borový porost byl 50% clonnou sečí připraven k obnově, přičemž přirozená obnova předpokládala perfektní přípravu půdy. Účastníci zhlédli systém tehdejších přeměn borových monokultur. V rámci jednotlivých pracovních polí byly schematicky zařazeny kotlíkové seče, kde se v předstihu kultivovaly meliorační dřeviny, zejména dub a buk, což mělo význam nejen z hlediska udržení půdních vlastností, ale i zlepšení podmínek v případě písčitých půd. Bylo deklarováno, že v podmínkách hospodářského souboru 13 je pro borovici ekonomicky i po stránce vyrovnanosti hustoty následného porostu lepší, když se obnova uskutečňuje maloplošnou holou sečí najednou. Lze říci, že otázky přeměn byly v jisté době významné z pohledu zlepšení a zachování půdních vlastností a snahy o zlepšení půdních podmínek, zejména pokud se týká humusové formy.

POKUSNÉ PLOCHY NA STERNBERSKÉM MAJETKU

Poslední zastávka na ukázkové trase byla na výzkumných plochách v majetku Sternberků. Zhruba před čtyřiceti lety tady začaly dva pokusy - sponový pokus založení borových porostů o hustotě 5, 10 a 15 tis. sazenic na hektar a dále pokusná plocha Ing. Chrousta k posouzení různé intenzity probírek borových porostů. Dlouhodobým měřením se zjistilo, že intenzita probírek v těchto porostech a jejich umístění nemělo zásadní vliv na objemovou produkci. Na sponových pokusných plochách, kde se již porosty výchovávají, se prokázalo, že při větší variabilitě genetické základny při 15 000 kusech dojde k autoredukci na kontrolních plochách, kde nebyl zásah, což velmi příznivě ovlivní vývoj porostů. Nelze pominout ani zjištění, že genetická hodnota borovice východočeských teras - existence borových lesů je tady doložena již z období nejméně 15. či 16. století, o čemž mj. svědčí celá řada místních názvů (Borek, Borohrádek, Bory aj.) - je tak významná, že i při hustotě zakládaného porostu 5 000 kusů na hektar dnes vykazuje celkem srovnatelné výsledky hmotové produkce, jako plochy s větší původní hustotou a různým způsobem výchovy.

SOUČASNÉ PROBLÉMY PĚSTOVÁNÍ HORSKÝCH LESŮ

Druhá skupina v rámci programu třetího česko-slovenského sympozia “Současné problémy pěstování horských lesů” zamířila do Jizerských hor. K tomu RNDr. Marian Slodičák, CSc.:

“Exkurzi zahájila ukázka na Jizerce, na zhruba před jedenácti lety založené rozsáhlé ploše, kde probíhá výzkum různých druhů dřevin a jejich populací. Cílem je zjistit, jak dokáží vytvořit porost v nejextrémnějších podmínkách imisních holin. Prezentovaly se i problémy vápnění, hnojení, výživy těchto dřevin a jejich odrůstání na holině. Následovaly ukázky přímo v odrůstajících porostech, kde se zejména studuje přeměna náhradních porostů s příznivější druhovou skladbou. Šlo o ukázky výzkumu vnášení cílových dřevin - buku, javoru klenu - do porostu smrku pichlavého a pod jeho ochranou jak z hlediska klimatických vlivů, tak okusu zvěří. Dále přišla ukázka odrůstání vegetativně namnožených klonů buku. Posléze následovaly ukázky porostní výchovy - nejprve se prezentovaly výsledky dlouholetých experimentů, které zakládal prof. Ing. Vladimír Tesař, CSc. před více než 20 lety v době vrcholící kalamity přímo na lokalitě Tetřeví boudy. Šlo o výchovu v mlazinách a v porostech středního věku. Sledoval se efekt výchovy na odrůstání těchto porostů a zejména to, jak se vyrovnaly s následnou imisní kalamitou. Na Krásné Máří se účastníci seznámili s tím, jak problematiku vnímají pracovníci Chráněné krajinné oblasti, načež jsme pokračovali po exkurzní trase k Ptačím kupám. Tady se pozornost zaměřila na přirozenou obnovu buku v nejvyšších polohách - především na otázku využití buku k zalesnění extrémních lokalit, kde se bučiny nepředpokládají, ale buk by mohl tvořit velice významnou stabilizační příměs.

Exkurze skončila ukázkou výchovy porostu středního věku v nižších pásmech ohrožení, kde se kromě mimoprodukčního uvažoval i efekt produkční. Jednalo se o vliv výchovy na odolnost vůči škodám imisemi a proti škodám působeným sněhem a větrem s přihlédnutím k produkčním hlediskům.”

Třetí den sympozia bylo společné zasedání k všeobecným problémům pěstování horských lesů s vystoupeními a s diskusí. Proběhla jednání v sekcích (sekce I. - Pěstování sadbového materiálu pro horské polohy a umělá obnova v horských podmínkách, sekce II. - Přirozená obnova a výchova lesních porostů v horských podmínkách) opět s řadou přednášejících a s diskusí.