PĚSTOVÁNÍ PAŘEZIN A LESNICKÁ LEGISLATIVA

Ing. Dušan Utinek - Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR

Působím jako jednatel Městských lesů Moravský Krumlov s.r.o., městské společnosti, která obhospodařuje 500 ha lesa v majetku města. Ve svém příspěvku se zaměřím na pěstování a převody pařezin a možnosti jejich řešení ve světle omezení zákona o lesích, resp. vyhlášky č. 83/96 Sb. a jejich výkladu státní správou lesů. Jde mi především o zákaz mýtní těžby v porostech mladších 80 let a o maximální šířku paseky do dvou výšek okolního porostu.

Předmětné porosty se nacházejí ve druhém lesním vegetačním stupni - bukodubovém, polovinu redukované plochy zaujímá dub, převážně zimní, pětinu akát, pětinu další listnáče - habr, lípa, bříza, jasan. Jehličnaté dřeviny zaujímají 10 % (převážně borovice). Dubové, habrové a akátové porosty starší 40 let jsou především výmladkového původu. Jedná o druhově velmi pestrý les, vzhledem k výmladkovému původu, geneticky původní a ekologicky stabilní. Zastoupení melioračních a zpevňujících dřevin zde není problémem. Ekonomický pohled na tyto porosty je však tristní - zásoba v mýtním věku je okolo 200 m3/ha, u akátu 80 m3/ha. Výtěžnost kulatinových a cennějších sortimentů je 15 %. Je zřejmé, že příznivý hospodářský výsledek lesního majetku netvoří množství prodaného dříví, dané těžebními možnostmi - etátem, ale především množství kulatiny a cenných sortimentů z etátu vymanipulovatelných.

VLASTNÍK A LEGISLATIVA

Ale i tento les je pozemkem určeným k plnění funkcí lesa a mimoprodukční funkce, na rozdíl od produkčních, naplňuje měrou vrchovatou. Je pochopitelnou snahou vlastníka, tedy města, kromě funkcí mimoprodukčních využít všech, i omezených, produkčních možností stanoviště. Ať už intenzivní výchovou mladých porostů, či převodem porostů, které jsou za přírůstovým zenitem na les sdružený či vysoký. Inspirací může být několik stávajících příkladů sdruženého lesa, kde pod 100 - 120letými výstavky je hlavní, 60 - 80letá etáž, bohužel, převážně výmladkového původu. Cílovým tvarem je tedy dvou až tří etážový porost, kde v každé etáži je dostatek jedinců generativního původu, kteří v budoucnu mohou vstoupit do nadúrovňové - výstavkové etáže. Jak toho dosáhneme ze současných prakticky jednověkých pařezin s minimálním podílem generativních jedinců? Podobně jako při přechodu hospodaření z monokultur na výběrný les - prvním zásahem radikálně snížit zakmenění a umožnit tak vývoj přirozeného zmlazení - spodní etáže. U porostů dubu zimního je nejvhodnější s tímto převodem začít okolo 40 - 50 let věku, abychom využili přírůstu, který u jedinců generativního původu kulminuje ve 40 letech, u pařezin v tomto věku přírůst pomalu ustává. A zde naráží kosa na kámen, respektive lesník na státní správu. Lesním zákonem je zakázáno provádět mýtní úmyslnou těžbu v porostech mladších 80 let a snižovat výchovnou těžbou zakmenění pod 7. Státní správa lesů (SSL) může v odůvodněných případech povolit výjimku. Odůvodněné případy nejsou taxativně určeny. Ani uvedení hospodářských souborů ve vyhlášce č. 83/1996 Sb. neukládá SSL povinnost tam, kde porost může být zařazen do HS listnatá pařezina tvrdá s obmýtím 40 let a toto obmýtí povolit výjimkou.

Vytvořit hospodářské soubory tak, aby co nejlépe vyjadřovaly záměr vlastníka i charakter porostů, patří k jedné z nejdůležitějších lesnických, resp. taxačních dovedností. Příloha příslušné vyhlášky včetně všech metodických pokynů předpokládá, že se vždy nějaká z uvedených variant vybere jako šablona a podle ní se stanoví základní parametry hospodaření. Není důvod tento přístup zpochybňovat tam, kde průměrné růstové podmínky i stav porostu přibližně odpovídají modelovým, ale bylo by pošetilé se jej držet v případech, kdy tomu tak není.

Je logické, že i velmi odborně zpracované legislativní normy a příslušné metodické pokyny nemohou postihnout úplně všechny porostní varianty a odrážet často komplikovanou strukturu lesních majetků. Je třeba si uvědomit, že čím je majetek menší, tím hůře se do systému klasických hospodářských souborů zařazuje, resp. tím zbytečnějším se toto škatulkování z pohledu lesního hospodáře jeví. Základní rozhodnutí v souborech zapracovaná slouží v tomto případě hlavně k výpočtu celkové výše těžby, k určení druhu a podílu MZD, tedy zejména ke stanovení mantinelů požadovaných státní správou, případně k detailnější specifikaci některých dotačních nároků.

ZKUŠENOSTI SE STÁTNÍ SPRÁVOU LESŮ

Zkušenost s úředníky státní správy, kterou jsem získal, upevňuje mé přesvědčení, že jakkoliv to tvůrci příslušných metodických podmínek zřejmě nepředpokládali, staly se tyto skutečně nástrojem k prosazování něčeho jako standardních nebo jediných správných způsobů hospodaření.

Uvedu konkrétní případ, kdy se představy vlastníka dostaly do rozporu s představou úředníka státní správy lesů. Hospodářský soubor 25 - živné stanoviště nižších poloh, na němž roste nepříliš kvalitní dubový porost - nahodilou těžbou chronicky prořeďovaná 62letá dubová pařezina se značným podílem netvárných a neperspektivních jedinců; pomístně prosvětlená tak, že se zde začal rozrůstat ptačí zob. Představa lesního hospodáře, zapracovaná do LHP, byla: začít s obnovou tak, aby byl využit hustý nálet k postupnému převodu na les vysoký a předejít dalšímu prořeďování jednotlivým zdravotním výběrem. Okresní úřad nepovolil tuto těžbu v porostu mladším 80 let z důvodu, že nejde o pařezinu tvrdou, ale o “nekvalitní dub”, u kterého vyhláškové doporučení hovoří o obmýtí 100 - 130 let.

Nepovažuji za účelné nechat stát dalších 30 let na živném stanovišti porost, pod kterým se objevuje nadějný dubový nálet, jehož přírůst je znehodnocován pařezovou hnilobou. K přírodě blízkému hospodaření patří i právo lesníka přistoupit v určitém vývojovém stadiu porostu k promyšlené obnově tak, aby využíval reprodukčního potenciálu mateřského porostu a předcházel jeho postupnému neřízenému rozpadu a nástupu agresivní buřeně a keřů.

Zatímco já považuji za ekologicky i ekonomicky optimální přístup clonnou seč, tedy rozložení obnovy na více decennií postupným uvolňováním nárostu, s případným ponecháním zdravých kvalitních výstavků, argumentuje orgán státní správy lesů skutečností, že na majetku je dost starších porostů, kde je třeba těžit a neustále opakuje, že nejde o tvrdou pařezinu (tou prý nemůže být dub, ale pouze habr), ale ve skutečnosti o nepravou kmenovinu, tedy nekvalitní dub, nesprávně zařazenou do hospodářského souboru. Na základě této představy nepovolil obnovní těžbu v porostu mladším 80 let.

Domnívám se, jakkoliv například přístup státních lesů k hospodaření v obdobných porostech může být vzhledem k velikosti majetku i odlišným ekonomickým parametrům rozdílný, že v tomto případě státní správa překračuje zákonné kompetence a neoprávněně vnucuje vlastníkovi své představy o hospodaření bez znalosti širších souvislostí.

Rozhodnutí o neudělení výjimky vydala až po pěti měsících od podání žádosti (byla podána spolu s LHP v únoru), aby se vlastník, resp. jeho OLH nemohl odvolat, protože by neměl schválen LHP v termínu. Nejsou podstatné důvody tohoto neschválení, podstatné je, že státní správa může a nemusí povolit mýtní těžbu pod 80 let bez ohledu na stav porostů a jejich dřevinnou skladbu a ve zcela libovolném termínu. Mám pocit, že zákonné omezení těžby v porostu mladším 80 let prosadili lidé, kteří neviděli jiný les, než smrkovou monokulturu. Obmýtí 80 let je nesmysl u měkkých listnáčů, porostů břízy, akátových pařezin (častý případ na jižní Moravě) i dubových pařezin. Náhled na ně je navíc komplikován odkazem padesátých a šedesátých let, kdy byly převody pařezin stranický úkol, a ten byl rázně vyřešen jejich předržením a přejmenováním na nepravé kmenoviny. Problém se nevyřešil, jen oddálil.

Krátce se ještě zmíním o dřevině, kterou pokládám za proklatou - o akátu. Na mnou spravovaném majetku zaujímá 20 % redukované plochy a řada obcí v okolí vlastní téměř akátové monokultury. Není uveden v příloze č. 4, vyhl. č. 83/96 Sb. - rámcové vymezení cílových HS ani v příloze č. 8, vyhl. č. 82/96 Sb., takže není ani hlavní dřevinou a nemá stanoven minimální počet jedinců při výsadbách na jeden ha. Přesto je někde zastoupen 100 % a tvoří rozsáhlé porosty. Vzhledem ke stanovištím na něž byl v 19. století vnesen, SSL respektuje výrazné snížení podílu melioračních a zpevňujících dřevin. Jedná se o bývalé pastviny, suché a neplodné půdy. Vzhledem k tomu, že akátiny mají průměrnou výšku v mýtním věku 10 - 12 m, je dvojnásobek výšky jako maximální šířka paseky technologicky obtížný a pro porosty, jejichž jedinou výhodou je, že do roka po těžbě jsou zajištěné pařezovými i kořenovými výmladky, zcela zbytečný. Pokud se akát má obnovovat na extrémním stanovišti - HS 21, je jedna výška úplný technologický i pěstební nesmysl. Nezpochybňuji zákonné omezení velikosti paseky, zpochybňuji striktní stanovení maximální šířky paseky bez možnosti v odůvodněných případech udělit výjimku v zákonem stanovené lhůtě.

ZÁVĚR

Chápu, že tyto problémy jsou z ohledu lesního hospodářství České republiky pouze okrajové. Ale mnou popsané porosty leží v České republice a akátová křoví jsou také pozemky určené k plnění funkcí lesa. Jde o nevýznamný příklad, který však dokazuje nesprávné pojetí naší lesnické legislativy. Mohou-li se zákonná omezení v rukou SSL stát nástrojem ke způsobení hospodářských obtíží vlastníkovi, v delším horizontu vedou ke zhoršení stavu lesa, jehož obnova se stane nevyhnutelnou. Místo přirozené obnovy budeme muset pracovat s umělou se všemi z toho plynoucími důsledky - pro vlastníka podstatnými náklady. Není naplněn záměr zákonodárce a zájem nás všech - zlepšení stavu lesa. Zákonná omezení by neměla jít proti poznatkům o biologii všech našich hospodářských dřevin, o jejich pěstování ověřeném poznatky vědy i provozními zkušenostmi, a už vůbec by neměla nutit lesní hospodáře k určitému škatulkování. Lesnictví je tvořivá disciplína, tvorba lesa je proces s množstvím variant. Nutí-li někdo lesní hospodáře hospodařit dle šablonovitých představ, ať už v mnohokráte zmiňovaném obmýtí, či ve způsobu obnovy nebo pasováním určitých dřevin na meliorační a jiných nikoli, jsou to pouze, řečeno slovy Mistra Jana Husa “nálezky lidské”.

My však pracujeme v přírodě s přírodou a ta si o šablonách myslí své.

LMDA lesnický a myslivecký digitální archiv

Digitální archiv časopisů

Archiv časopisů Lesnická práce od roku 1922 je nyní k nalezení na adrese: lmda.silvarium.cz

Zpracovaná data lze prohlížet v digitální knihovně prohlížeče Kramerius 5, který je standardem národních knihoven. Data budou postupně doplňována s určitým zpožděním oproti aktuálnímu vydání.

Každý návštěvník může zdarma využívat pro vlastní (nekomerční) potřebu data LMDA pro vyhledávání informací obsažených v digitalizovaných titulech.