“DICYKLICKÝ RŮST VÝHONŮ U BOROVICE A NÁPRAVNÁ PĚSTEBNÍ OPATŘENÍ V NEJMLADŠÍCH KULTURÁCH"

VÁCLAV NÁROVEC

Lesnická práce 2000, 32 strany, barevná příloha, 70 barevných a černobílých fotografií, 14 perokreseb, 2 tabulky, 1 graf

Ing. Vlastislav Jančařík, CSc.

Koncem minulého roku vyšla v nakladatelství Lesnická práce velmi užitečná a potřebná publikace, zabývající se tvarovými deformacemi borovic v kulturách a mladších porostech. Jde o velmi aktuální téma, protože tzv. “metlovitost” borovice se u nás objevovala v různé intenzitě výskytu častokrát již v minulých letech a příčiny těchto deformací nebyly dosud uspokojivě vysvětleny a objasněny. Proto je třeba uvítat publikaci Ing. V. Nárovce, CSc., pracovníka VÚLHM - Výzkumné stanice v Opočně, která komplexním způsobem studuje růstové deformace borovice lesní především v porostech prvního věkového stupně, jakož i možnosti preventivních a nápravných pěstebních opatření.

Publikace je zpracována na základě dílčích poznatků, získaných při řešení výzkumného úkolu “Minimalizace důsledků antropogenních vlivů v borových porostech 1. věkového stupně pěstebními opatřeními”. Autor již v úvodu zdůrazňuje, že růstové deformace, především letní (dicyklický) růst výhonů, v praxi běžně označovaný jako jánské výhony, je u nejmladších stadií borovice lesní jevem relativně velmi frekventovaným a nelze vyloučit riziko příštího nežádoucího vlivu na tvar kmene i na celý habitus borovice. V publikaci je studován a řešen jeden aspekt příčin metlovitosti a netvárného růstu borových sazenic. U nás byla metlovitosti borovice, zejména netvárnému a “keříčkovému” (či keříčkovitému) růstu jehličnanů, věnována pozornost především s ohledem na mimořádně silný výskyt metlovitosti borových semenáčků v lesních školkách začátkem šedesátých let (Jančařík 1964; Jančařík, Blattný 1965, 1966; Blattný a kol. 1967 aj.) a objevily se informace i o netvárném metlovitém růstu mladých smrkových sazenic, i když v neporovnatelně menším měřítku než deformace semenáčků borových. I v posledních letech je často netvárný růst borovice předmětem studia (např. Martincová 1996).

Problematiku růstových deformací a některé příčiny tohoto netvárného růstu mladých stadií borovice lesní studuje publikace Ing. V. Nárovce, CSc. Kromě úvodu a seznamu použité literatury je rozdělena na čtyři hlavní kapitoly, zaměřené na osvětlení problematiky, popis symptomů, letní růst výhonů a faktory jej ovlivňující a v neposlední řadě i na zásady pěstební péče a výchovy borových kultur a mlazin. Předložené výsledky byly získány hodnocením a klasifikací 6790 náhodně vybraných jedinců ve stáří od 1 do 13 roků po výsadbě v mladých borových kulturách východního Polabí.

RŮST VÝHONŮ BOROVICE LESNÍ

Normální a běžný růst výhonů borovice lesní má zpravidla monocyklický charakter, kdy z koncového pupene na terminálním výhonu vyrůstá na jaře jediný terminální výhon a z pěti až osmi menších, bočních přeslenovitě uspořádaných pupenů vyrůstají postranní výhony. Délkový přírůst zpravidla končí v červnu vytvořením nových pupenů, které opět vyraší až v příštím roce. U borovice se však často objevuje po ukončení hlavní jarní růstové periody i letní růst výhonů, kdy dochází k rašení právě vytvořených pupenů. V praxi a často i v literatuře se letní růst borových výhonů, ať už jde třeba jen o narašení či prodloužení pupenů, označuje běžně jako “jánské výhony”. Přitom však je třeba rozlišovat dva typy těchto letních výhonů, a to výhony z terminálního pupene, tedy “pravé” jánské výhony, a výhony z bočních pupenů, výhony proleptické. Obvykle převládá růst výhonů proleptických z laterálních pupenů (podle autora až 70 % všech případů letních výhonů) a společný růst obou typů letních výhonů nastává asi ve 20 % případů. Zbývající podíl pak připadá na mírně narašené a prodloužené pupeny, u nichž během letního období nedošlo k vyrašení a rozvinutí jehlic. Pro přesnou charakteristiku symptomů se rozlišuje ještě růst symetrický, kdy proleptické výhony raší ze všech bočních pupenů, a asymetrický, kdy raší jeden nebo jen několik bočních pupenů; koncový terminální pupen zpravidla neraší.

TVAROVÉ DEFORMACE

Pro praxi je velmi důležitá charakteristika potenciálních deformací kmene i celkového habitu borovice. Jánské terminální výhony zpravidla nezpůsobují výrazné porušení osy kmene, ale riziko deformací kmene i korun, resp. celkového habitu borovice, provází růst proleptických výhonů. Růstové odchylky a deformace jsou velmi různorodé a jsou výstižně zachyceny na fotografiích, barevných i černobílých. Posouzení hospodářské závažnosti deformací a jejich následků je třeba vždy vztahovat k jednotlivým konkrétním porostům. Velmi významným kritériem je stáří kultury a hustota porostu, což se může odrazit při aplikaci standardního modelu výchovy (negativní úrovňový výběr).

Další kapitola podrobně popisuje a charakterizuje odchylky v průběžnosti osy, označované jako tvarové deformace. Z popisu odchylek a jejich charakteristik (zakřivení kmenů, rozdvojení osy, vidličnatost, metlovitost) vyplývá tvarová rozmanitost růstových poruch. Na základě výzkumného šetření v borových kulturách v Polabí bylo zjištěno, že podíl “tvarově bezchybných” borovic je poměrně velmi nízký a dosahuje pouze 18,6 % sledovaných a hodnocených vzorníkových stromů.

Stejně tak různorodé jsou i příčiny tvarových deformací. Poměrně malý podíl mají mechanická (0,9 %) a biotická (např. rez sosnokrut - 0,6 %) poškození s výjimkou okusu a vytloukání (0,6 %, resp. 17 %). Malý podíl deformací (6,3 %) byl zjištěn jako důsledek vícečetných výsadeb semenáčků v obalech Paperpots, ale tato problematika v současné době již ztrácí svoji aktuálnost. Boční útlak se promítá v 11,7 % deformací a je charakterizovaný především prohnutím kmínku. Rozhodující roli při vzniku tvarových deformací hraje letní růst proleptických výhonů (65,7 %). Tento letní růst je podrobně charakterizován a popisován ve čtvrté kapitole. Dochází k němu ponejvíce v prvních šesti letech po založení kultur, nejčastěji ve věku 3 - 4 let po založení, ovšem v konkrétních kulturách i v jednotlivých letech je podíl deformovaných jedinců velmi proměnlivý a může se pohybovat od jednotek do desítek procent, dokonce byla zaznamenána kultura s výskytem přes 90 % deformovaných jedinců vlivem dicyklického (letního) růstu výhonů. Se stářím borovic četnost proleptických výhonů podstatně klesá.

PŘEDPOKLADY LETNÍHO RŮSTU BOROVÝCH VÝHONŮ

Určitým informačním signálem o predispozici borovic k letnímu růstu výhonů může být počet pupenů na vrcholovém prýtu; pokud přesahuje tento počet 12, lze to charakterizovat jako zmnožení pupenů a vytváří se velký předpoklad k letnímu růstu proleptických výhonů z těchto zmnožených pupenů. Vzhledem k nejrůznějším podmínkám, za kterých dochází k letnímu růstu borových výhonů, nelze tento jev připisovat jednomu faktoru. Naopak se předpokládá, že jde o vzájemně provázaný komplex příčinných faktorů, které podmiňují nebo dokonce stimulují letní rašení pupenů a letní růst výhonů v době, kdy by již měl být růstový rytmus ukončen. Nejčastěji se uvažuje o dědičně podmíněné dispozici k tvorbě letních výhonů včetně spolupůsobení vnějších podmínek prostředí, resp. se předpokládá, že těmito vnějšími činiteli jsou vnitřní dispozice k tvorbě letních výhonů vyvolávány. Je to především otázka vláhy, teploty, světelných podmínek a úrovně výživy. V tomto směru hraje velkou roli i přihnojování borových kultur průmys-lovými hnojivy, zejména otázka dusíkaté výživy, tedy v současné době i otázka dusíkatých depozic ze znečištěného prostředí.

PĚSTEBNÍ OPATŘENÍ

Recenzovanou publikaci uzavírá kapitola o zásadách pěstební péče a o pěstebních opatřeních v nejmladších borových kulturách s vysokým podílem netvárných jedinců s letním růstem proleptických výhonů. Dílčí doporučení je zaměřeno na zjišťování podílu borovic se zmnoženými pupeny (více než 12 bočních pupenů) na vrcholovém prýtu, event. podílu sazenic s již vytvořenými letními výhony. Podle tohoto podílu lze pak usuzovat, zda bude docházet v kultuře k většímu počtu růstových deformací. Při doplňování a vylepšování kultur je nutno počítat s budoucími prořezávkami při negativním výběru netvárných jedinců. Velmi účelným opatřením, ovšem časově náročným na odbornou ruční práci, je preventivní tvarový ořez, kterým se uvolní terminální výhon nebo terminální pupen, aby mohl zaujmout postavení vedoucího vrcholového výhonu. Rovněž lze doporučit preventivní redukci laterálních pupenů vylamováním, což se jeví jako velmi účinné a poměrně snadné opatření.

V borových kulturách, kde dochází k deformacím ve třetím až pátém roce po založení u více než 40 % jedinců, se doporučuje tvarový ořez nežádoucích výhonů provádět každoročně. Při nižším podílu tvarových deformací lze ořez realizovat buď rovněž každoročně, nebo ve dvouletém cyklu. U borových kultur 6letých a starších není již tento tvarový ořez zpravidla nutný. V borových kulturách lze uplatnit i nápravný tvarový ořez, kdy se odstraňují větve, které svým postavením negativně ovlivňují průběžný růst hlavního kmene (vícečetné vrcholové výhony, dvojáky, vidlice apod.). Publikaci uzavírá seznam citované literatury (celkem 10 citací).

ZÁVĚR

Vzhledem k tomu, že otázka tvarových deformací a tzv. metlovitosti borovic, a to jak semenáčků ve školkách, tak i sazenic v mladých borových výsadbách a mlazinách, je stále dosud nedostatečně řešenou otázkou, je právě vydaná publikace velmi aktuálním příspěvkem nejen k poznání některých příčin a aspektů tvarových deformací, zejména růstu letních jánských a proleptických výhonů, ale i doporučením pro praxi k výchově a zlepšení růstu borových kultur v době, kdy jsou k tvarovým deformacím nejvíce náchylné. Prostudování této aktuální publikace lze proto plně doporučit všem majitelům a uživatelům lesů i všem odborným lesním hospodářům, zejména v borových oblastech.