LESNICKÁ SETKÁNÍ V BRUSELU

Přeložila tajemnice SVOL paní Marie Růžková

Začátkem měsíce listopadu 2001 proběhly v Bruselu dvě významné události týkající se lesnictví. Těchto akcí se zúčastnili také zástupci Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v České republice (SVOL).

Konfederace evropských vlastníků lesů (CEPF), jejímž členem se statutem pozorovatele je SVOL od r. 1998 (plnoprávné členství je vyhrazeno pouze členským zemím Evropské unie), uspořádala 6. listopadu v budově Evropského parlamentu seminář na téma “Rodinné lesnictví v Evropě - model hospodaření v budoucnosti”. Tento seminář byl spojen s výstavou “Strom evropských vlastníků lesů”, která představovala jedinečnou příležitost navázat kontakt s poslanci EU a informovat je o soukromém lesnictví v Evropě. Za účasti významných osobností mezinárodní lesnické politiky se konala dne 7. listopadu konference na téma “Důsledky rozšíření Evropské unie pro vlastníky lesů ve světle lesnické strategie EU”. Organizátory této konference byla Evropská konfederace zemědělských producentů, Všeobecný výbor pro zemědělské družstevnictví EU (COPA/COGECA) a opět Konfederace evropských vlastníků lesů. Mezi přednášejícími byl i místopředseda SVOL pan Josef Bartoň Dobenín. V tomto příspěvku přinášíme referát prezidenta CEPF p. Josepha Crocheta.

ZAZNĚLO V UVÍTACÍM PROJEVU

Joseph Crochet, prezident CEPF

Na úvod přivítal jménem Konfederace evropských vlastníků účastníky konference. Poděkoval přednášejícím, Direktoriátu všeobecného zemědělství Evropské komise, s jehož podporou se konference konala, a spoluorganizátorovi, Evropské konfederaci zemědělských producentů a Všeobecnému výboru pro zemědělské družstevnictví EU (dále Výbor). Jmenované instituce dlouhodobě dokazují, že si váží přínosu organizací pečujících o životně důležitou složku venkovských oblastí, tj. o les a jeho multifunkční roli v konceptu zemědělského rozvoje. Úzká spolupráce založená na vzájemném respektování a důvěře je významnou součástí snahy o oživení lesnické strategie Evropské unie.

Zemědělství a lesnictví čelí výzvám procesu rozšiřování stejnou měrou. Oba sektory mají zájem na tom, aby se nezbytným restitučním a privatizačním procesům dostalo od Evropské komise adekvátní podpory a pozornosti. Pokud jde o lesnictví, tyto procesy nejsou stále dokončeny, v některých případech dokonce vůbec neproběhly. Nedávná zpráva zpracovaná pro Světovou banku uvádí: “Důkladné prozkoumání návrhu, současného stavu a předvídaných výsledků restituce lesů v různých zemích střední a východní Evropy ukázalo, že stěží jedna země v regionu východní Evropy a střední Asie může hovořit o restituci”.

Lesní majetky připojené ke družstvům zmizely kolektivizací zemědělské půdy za komunistického režimu. V procesu přistupování k Evropské unii bude prioritou některých středo- a východoevropských zemí zalesňování nadbytečné zemědělské půdy a opomíjení vyváženosti finanční podpory mezi investicemi do trvale udržitelného hospodaření v současných soukromých lesích a na zalesňovací projekty. Toto jsou svým dosahem nejzávažnější problémy, vyžadující společný a účinný další postup.

LESNÍ ZDROJE

Údaje, týkající se lesnictví v zemích evropské patnáctky a zemích střední a východní Evropy (CEE). Z celkové výměry Evropské unie tvoří lesy 15,35 %, z toho 84 % jsou lesy hospodářské. Zemědělsky se obdělávává 40 % celkové výměry půdy. Ve 13 zemích CEE zaujímají lesy 23 % celkové výměry půdy - z toho je 89 % hospodářských lesů, 54 % půdy se využívá zemědělsky. Tato data ukazují, že postupným rozšířením EU by se výměra hospodářského lesa zvýšila o 40 % a výměra zemědělské půdy o 80 %. Již tato čísla ukazují možnosti zalesňovacích aktivit do budoucna. (Pramen - Eurostat. Statistiky v lesnictví 1999. Mezi 13 zemí CEE je zahrnuto: Bulharsko, Kypr, Česko, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko a Turecko).

Struktura vlastnictví v EU a CEE

V zemích evropské patnáctky je 73 % lesů v soukromém vlastnictví (včetně lesnického průmyslu a dalších soukromých institucí). V rukách jednotlivců je 60 % celkové lesní půdy. Pro srovnání: ve 13 zemích CEE vlastní a spravují jednotlivé rodiny 13 % lesů. Ze souhrnu je zřejmé, že v zemích evropské patnáctky jsou soukromé rodinné lesy dominantní vlastnickou kategorií, zatímco v kandidátských zemích převládají lesy státní.

Poměr ročních těžeb k ročnímu přírůstu

V zemích evropské patnáctky se těží 65 % ročního přírůstu, ve státech CEE vykazují statistiky 60 %. V důsledku toho zůstává v obou regionech více než 30 % potenciálních dřevních dodávek nevyužito. Tato skutečnost a očekávání zalesňovacích aktivit v obou regionech jsou důležité při hodnocení úlohy evropského lesa v cyklu jímání uhlíku.

POHLED NA LESNICKOU STRATEGII

Rozhodnutí Výboru z 18. prosince 1998 o lesnické strategii pro Evropskou unii vyjmenovává celkem 21 bodů, které jsou rozděleny do dvou částí:

1. Podstatné prvky obecné lesnické strategie.

2. Akce Společenství týkající se lesů a lesnictví.

Abychom lépe porozuměli podstatě lesnické strategie, je vhodné si připomenout některé tyto podstatné prvky a akce Společenství. Za podstatné prvky jsou mj. považovány:

a) trvale udržitelné hospodaření v lesích, jak bylo definováno v Helsinkách 1993, a multifunkční role lesů jako nadřazený princip další činnosti;

b) princip subsidiarity - vložit odpovědnost za lesnickou politiku do rukou členských států;

c) nezbytnost podpořit účast a transparentní přístup všech zainteresovaných stran uznávajíce širokou rozmanitost vlastnictví ve Společenství a vyžadujíce angažovanost vlastníků lesa;

d) potřeba specifických přístupů a opatření pro různé typy lesů;

e) skutečnost, že tato strategie je dynamickým procesem, který předpokládá další diskusi a aktivity, jak je uvedeno výše.

Z 16 položek pro postup společenství bych rád zdůraznil tři:

1. Kroky společenství v rámci spolupráce se zeměmi střední a východní Evropy a také Ministerské konference na ochranu lesů v Evropě by měly podporovat trvale udržitelnou správu, ochranu a udržitelný rozvoj lesů. Směrnice Rady o podpoře společenství předvstupním opatřením pro zemědělství a rozvoj venkova v uchazečských zemích, možná zahrnuje lesnictví inter alia.

2. Prioritou musí být zlepšení mínění veřejnosti a spotřebitele o lesích a lesních produktech. Komise konstatuje, že schémata certifikace lesů jsou tržními nástroji a že by měla být kompatibilní s mezinárodně schválenými principy TUH a navíc by měla vyhovovat podmínkám dobrovolnosti, důvěryhodnosti, transparentnosti, efektivity vynaložených nákladů, otevřeného přístupu a nediskriminačního charakteru s respektováním typu lesa a vlastnictví; významným ukazatelem důvěryhodnosti by měl být nezávislý audit lesního hospodaření.

3. Současná lesnická opatření i kapitola ve směrnici o rozvoji venkova v AGENDĚ 2000 věnovaná speciálně lesnictví by mohla být podkladem pro realizaci záměrů tohoto usnesení.

ROZŠÍŘENÍ EU A SOUKROMÉ RODINNÉ LESY

Jaký bude mít vliv rozšíření EU na soukromé rodinné lesy ve světle výše shrnuté lesnické strategie?

Podle shora uvedeného by se dalo usoudit, že soukromé lesnictví v kandidátských zemích je v celkovém evropském kontextu předurčeno hrát méně důležitou roli. V dohledné budoucnosti budou státní lesy v zemích CEE hrát dominantní úlohu při vytváření lesnické politiky i na trhu se dřívím a budou konkurovat soukromým vlastníkům lesů zemí CEE a EU. Tento jev nastane zejména, jestliže státní lesy budou v rukách certifikačního schématu s monopolistickými tendencemi, nařízeným z vnějšku a vytvořeným postupem “se shora dolů”. Navíc budou ohrožovat zdravý vývoj soukromého lesnického sektoru finanční tlaky a postoupení exploatace státních lesů soukromým obchodním společnostem podporujících stejný monopolní systém.

Na hloubkové analýzy prokazující výše uvedené tvrzení je málo času, ale zmínění několika jevů dostatečně upozorní, jak by se mohlo vyvíjet lesnictví v zemích CEE, pokud se Evropská unie neujme své odpovědnosti k odhalení jistých pokusů o neo-kolektivizaci, která brání ustavení silného a udržitelného soukromého sektoru jako základu demokratizace, decentralizace a přechodu k tržně orientovanému ekonomickému systému.

Jaké jsou to jevy?

Cituji některá zjištění ze zprávy sestavené Světovou bankou a Světovým fondem na ochranu přírody (WWF):

- od roku 1945 byly v zemích CEE téměř dvě generace odříznuty od tradice nestátního vlastnictví lesů, nestátní správy a využití lesů;

- rapidní změna hodnot a přesvědčení během uplynulých 30 let v západních průmyslových společnostech, jež vyústila do rozvoje nových sociálních a environmentálních hnutí, požadujících právo participace a prosazování “obecného prospěchu” proti vykořisťování přírody, postoupila po r. 1990 do východní Evropy;

- státní orgány na ochranu životního prostředí i environmentální nevládní organizace stále více ovlivňují reformu lesnického sektoru, obvykle jako oponenti restituce;

- společensko-ekonomický význam lesnického sektoru pro rozvoj venkova je velmi podhodnocen, čehož důsledkem je nedokonalý návrh restitučního procesu;

- přehnané právní závazky a nařízení pro správu soukromých lesů odrazují soukromé investice do lesnického sektoru;

- restituce lesů ve většině případů nepřenáší uživatelská práva, jež se vážou k soukromému majetku (např. právo myslivosti);

- tolik potřebná státní finanční podpora pro soukromé podnikání v lesnictví musí být obvykle odepřena kvůli nedostatku prostředků; kde je státní financování dostupné, směřuje do nových zalesňovacích projektů;

- vlastníci nestátních lesů - z restitučního procesu - jsou početní, ale mají stále nedostatek infrastruktury, prostředků a lidských zdrojů, aby aktivně prosazovali své specifické zájmy na lesnické politické scéně;

- po několika desetiletích trvající komunistické vlády se mnoho soukromých vlastníků lesů zdráhá zapojit do politiky nebo se sdružovat do spolků;

- nevhodné stanovení podmínek TUH může mít za následek zničení lesních zdrojů, ohrožující nejenom závazek zemí dodržovat zásady TUH, ale také riskující úspěšné znovuzavedení soukromého vlastnictví lesů.

ZÁVĚRY

Jak můžeme některá z těchto úskalí překonat?

Demokratické síly v kandidátských zemích nemají snadný úkol vytvořit a podporovat ovzduší pro restituční a privatizační procesy. Odpovědností členských států EU, Evropské komise a Evropského parlamentu je odhalit úskalí, která mohou bránit vládám zemí CEE učinit potřebná opatření. Sdružení vlastníků lesů jsou vedle farmářských svazů nejpřirozenějšími partnery pro posílení a oživení zájmu o venkovské zemědělské oblasti. Jsou primárními uživateli a správci přírodních zdrojů a v důsledku toho nejvýznamnějšími účastníky decentralizovaného rozhodovacího procesu.

Sdružení vlastníků lesů jsou v restitučních a privatizačních procesech nejlepší zárukou proti pokusům o zavedení neo-kolektivismu vlastníků lesů malých výměr prostřednictvím monopolistického certifikačního systému, který svým přístupem seshora dolů odporuje filosofii Agendy 2l a základům lesnické strategie. Kulturní dědictví našich lesních zdrojů a jejich udržitelné hospodaření je příliš drahocenné na to, abychom je obětovali jednostranným interpretacím udržitelnosti.

V současném přechodném období je pro vlastníky soukromých lesů životně důležité zakládat neziskové organizace na národní úrovni pro:

- zajištění silného zastoupení ve všech záležitostech lesnické politiky;

- pořádání konzultací pro “nové” vlastníky soukromých lesů na místní/regionální úrovni s cílem vytvoření životaschopných sdružení vlastníků lesů podporovaných vládami na příslušných úrovních;

- definování partnerství mezi soukromými vlastníky lesů a lesnickými úřady;

- hledání politické podpory pro nezbytnou finanční pomoc k vytvoření této sítě;

- vytváření spojenectví s ostatními evropskými a mimoevropskými zástupci vlastníků soukromých lesů sledujíce zviditelnění na mezinárodním poli.

Konfederace evropských vlastníků lesů zkoumá možnosti, jak nabídnout v tomto úsilí svou pomoc, pokud bude žádána. V tomto směru počítáme s programy Evropské komise navrženými pro přechodné období a také s mezinárodními organizacemi, jako je FAO a Světová banka. Partnerství mezi soukromými vlastníky přispěje k jejich účasti na dosažení TUH v celkovém rámci trvale udržitelného rozvoje pomocí vzájemně odsouhlasených projektů. Pokud my všichni nedokážeme využít příležitosti rozšiřovacího procesu k tomu, abychom se podíleli na vývoji trvale udržitelného hospodaření v lesích v duchu lesnické strategie, úspěšné znovuzavedení plnoprávného soukromého vlastnictví se neuskuteční a bezpochyby to bude mít také negativní vliv na soukromé rodinné lesy v zemích evropské patnáctky.