PODÍL JEDLE BĚLOKORÉ VE VÝHLEDOVÝCH CÍLECH OBNOVY LESA U LČR

Ing. Pavel Indra - Lesy ČR, s. p., ředitelství

Jedle bělokorá byla v dávné minulosti na území dnešní ČR nejrozšířenější jehličnatou dřevinou a zaujímala 20 % rozlohy našich lesů. Vyskytovala se ve smíšených listnatých lesích od pahorkatin až po horské polohy. Smíšené porosty s jedlí se řadily svojí výstavbou a dynamikou mezi nejsložitější lesní ekosystémy.

Obnova jedle v původních porostech probíhala dlouhodobě v hlubokém zástinu mateřského porostu, například časopis Životné prostredie, č. 1/1997: “Buducnosť jedle v pralesoch východnej Europy” uvádí až dvě generace buku. Dlouhodobým evolučním vývojem pod ochranou porostu se vyvinula její citlivost vůči pozdním mrazům a střídavému kolísání teploty a vzdušné vlhkosti. Nesmíšené jedliny se v přirozeném lese nevyskytovaly a jsou považovány za důsledek antropogenní činnosti. Podle údajů MZe (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR za rok 1999) se v rekonstruované přirozené dřevinné skladbě jedle podílela 18 %, přičemž současný podíl jedle nepřesahuje ani jedno procento (v roce 1999 porostní plocha, odpovídající zastoupení jedle, činila 22 tis. ha, zastoupení 0,9 %). V doporučené cílové dřevinné skladbě je navrhovaný podíl 4,4 %. Přiložená mapa (viz obr 1) dokresluje současné plošné zastoupení jedle podle okresů: (nad 5 % má pouze okres Vsetín a nad 2 % okresy: Český Krumlov, Klatovy, Zlín, Prostějov a Přerov).

PŘÍČINY ÚBYTKU JEDLE

Na drastickém úbytku jedle se podílela řada faktorů, jejichž mechanismus působení se podařilo objasnit prozatím jen částečně. Za hlavní příčinu ústupu jedle lze bezesporu považovat změnu způsobu hospodaření na přelomu 18. a 19. století. Stav většiny tehdejších porostů, devastovaných opakovanými toulavými sečemi, naléhavě vyžadoval řešení podporující zabezpečení produkce. Nastupující holosečný způsob, provozně jednoduchý a z pohledu tehdejších znalostí při zakládání smrkových monokultur spolehlivý, přinesl náhlou změnu stanovištních podmínek na rozsáhlých holých plochách. Přirozená obnova jedle byla tímto postupem znemožněna a jedlové nálety byly vystavovány působení nepříznivých klimatických vlivů.

K dalšímu citelnému úbytku jedle došlo v 70. - 80. letech 20. století, kdy se její chřadnutí přičítalo pokračujícím antropickým změnám prostředí a její nízké odolnosti vůči imisím. Výčet příčin úbytku jedle je nutno doplnit o decimování nárostů a sazenic spárkatou zvěří, kdy se výrazně projevuje vysoká citlivost na ztrátu asimilačního aparátu a nedostatečná schopnost regenerace. V průběhu posledních deseti let zaznamenáváme regeneraci porostů se zastoupením jedle s pravidelnými úrodami semen a objevující se přirozenou obnovou. K rehabilitaci jedle jako přirozené součásti porostů dochází i v myslích lesníků, kteří s ní opět počítají v obnovních cílech.

SOUČASNÉ ZASTOUPENÍ JEDLE

Současné zastoupení jedle podle věkových stupňů odpovídá výše popsanému vývoji (viz graf 1). Zejména zarážející je propad do 6. věkového stupně, který na jedné straně naznačuje dlouhodobost vzniku tohoto nepříznivého stavu a na straně druhé poskytuje argumenty pro tvrzení o ohroženosti jedle jako druhu. V případě některých regionálních populací jedle došlo k jejich kritickému ohrožení. Materiál Lesů České republiky, s. p. (LČR) “Koncepce zachování a reprodukce genových zdrojů lesních dřevin” uvádí 28 ohrožených regionálních populací jedle. V těchto oblastech se jedle bělokorá vyskytuje, je však ohrožená jako druh a zvýšení jejího podílu v porostech je naléhavé. V rámci genových zdrojů pro reprodukci je jedle zastoupena v 37 genových základnách a další 3 genové základny - Hochwald (LS Janovice), Tanečnice a Svatý Kopeček (obě LS Šternberk) byly vyhlášeny pouze pro jedli.

DLOUHODOBÁ STRATEGIE LČR PŘI ZVYŠOVÁNÍ PODÍLU JEDLE

Od svého vzniku v roce 1992 LČR trvale navyšují podíl jedle při umělé obnově lesa. Přijetí nového lesního zákona č. 289/1995 Sb. a prováděcích předpisů podpořilo tento trend a zabezpečení dostatečného podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesa se stává pro odborného lesního hospodáře závazným. Jedle bělokorá je ve většině cílových hospodářských souborů považována za meliorační a zpevňující (mimo HS 29, 02, 03). Nedostatečný podíl při obnově na počátku byl vyvolán nedostatkem použitelného sadebního materiálu, který se řešil příhraničními dovozy zejména z Polské republiky. V roce 2000 dosáhl podíl jedle při umělé obnově lesa 4,4 % (spotřeba sazenic cca 1,9 mil. ks) a přirozená obnova jedle byla vykázána na ploše 25 ha.

Dlouhodobou strategii LČR při zvyšování podílu jedle, založenou na zásadách Programu trvale udržitelného hospodaření v lesích, lze rozdělit do několika okruhů:

Reprodukční materiál

- zachování a ochrana mateřských porostů jedle

- formou genových základen, popř. uznáním porostů pro sběr osiva (jedle sice nepatří mezi vybrané dřeviny podle vyhlášky 82/1996 Sb., u kterých musí reprodukční materiál pocházet z uznaných porostů, přesto uznání porostů provází návrh způsobu jejich ochrany);

- používání bezeškodných technologií při sběru osiva s úplným vyloučením stupaček;

- maximální využívání semenného potenciálu porostů přípravou půdy pro přirozenou obnovu, popř. zakládáním semenišť.

Obnova lesa

- na příznivých stanovištích nahrazovat holosečný hospodářský způsob podrostním a vytvářet vhodné podmínky pro obnovu jedle jejím vnášením s dostatečným předstihem;

- zabezpečit odpovídající podíl jedle na všech vhodných stanovištích. Dlouhodobý průměr v obnově lesa by se měl pohybovat minimálně okolo 5 %. Zvláštní pozornost věnovat porostům na stanovištích ovlivněných vodou (zejména HS 47, 57 a 59), kde by měl dlouhodobě podíl jedle dosahovat až 15 %.

Ochrana lesa

- snížení stavů spárkaté zvěře na takové poč-ty, které umožňují přirozenou obnovu všech dřevin bez nutnosti následné ochrany proti škodám způsobeným zvěří;

- po nezbytně nutnou dobu do dosažení únosných stavů zvěře účinně chránit jedlové nálety a výsadby proti zvěři, a vyloučit tak negativní vliv zvěře při odrůstání.

ZÁVĚR

Význam jedle bělokoré jako přirozené součásti lesních ekosystémů je nedozírný. Zvýšení jejího podílu v dřevinné skladbě je s ohledem na dlouhodobost úkolem pro několik generací lesníků. Pro dosažení takového cíle je zásadní trvalost strategie hospodaření. Z tohoto pohledu lze vyjádřit předpoklad, že návrat k trvale udržitelnému hospodaření s uplatňováním podrostního způsobu je změnou nevratnou a pro pozitivní vývoj našeho lesnictví nepostradatelnou.