NASTÁVAJÍCÍ ZIMA V MALÉM LESE

Zdeněk Kadlus

Před příchodem zimy i na jejím začátku vystupuje do popředí ochrana kultur i přirozeně vzniklých nárostů. Jsou to většinou úkony, které obyvatelé venkova ovládají. Následující řádky jsou tedy jen připomínkou.

OPLOCENKY A INDIVUDUÁLNÍ OCHRANA

Pokud nebyly zmíněné mladé porosty složené z dřevin zvěří zvláště ohrožovaných dosud oploceny, je nejvyšší čas tak učinit. Staré oplocenky zkontrolujeme a podle potřeby opravíme. Platí to zejména pro větší skupiny listnáčů a z jehličnanů jedle. Jsou-li tyto dřeviny přimíšeny hloučkovitě nebo dokonce jednotlivě, je žádoucí jejich individuální ochrana (např. vhodnými nátěry). Ta může být podle místních poměrů užitečná i u smrku či borovice. Trh nabízí celou řadu chemických přípravků, proto je nezbytné poradit se s příslušným lesním hospodářem, který z nich je nejen vhodný, ale také povolený. Během práce s nimi se nesmí jíst, pít a kouřit a po jejím skončení je třeba umýt si ruce teplou vodou a mýdlem. Staří lesníci si dovedli vhodné prostředky - jíchy - podle různých receptur připravit sami.

DŮLEŽITOST A INTENZITA PROŘEZÁVKY

V tomto období je zároveň vhodné uskutečnit prořezávky mlazin (mladých porostů), které přesáhly výšku dvou metrů a jejichž koruny se více či méně již zapojily a spodní větve začínají prosychat a odumírat. Tento výchovný zásah bývá mnohdy opomíjen, i když přispívá ke zvýšení odolnosti i kvality a může být ve smíšených porostech prostředkem k žádoucí úpravě druhové skladby. Neplatí zde žádný univerzální postup, ale v každém porostu je nutno zásah řešit individuálně podle jeho vzniku, hustoty i rozmístění jednotlivých stromků, druhové skladby a zdravotního stavu. Všeobecně se nyní doporučují zásahy silnější v relativně delších intervalech, zejména u smrku. Pokud je ale bude majitel malého lesa provádět sám a navíc na nepříliš velké ploše, bude se raději přidržovat zásady “záhy, často a mírně - jako u dětí”, jak říkával jeden můj kolega. Staří lesníci dále zdůrazňovali, že “houština (tedy mlazina) musí zůstat i po zásahu houštinou”. Slabší či nedostatečný zásah se vždy může opravit příště, ale příliš silný či dokonce chybný již nikoli. Pro interval mezi jednotlivými zásahy uvažovali desetinu věku porostu. Při jeho rozmezí od dvaceti do třiceti let jsou to tedy dva až tři roky.

VÁNOČNÍ STROMKY A OZDOBNÝ KLEST

A proč přicházejí prořezávky v úvahu právě v období před příchodem zimy a na jejím začátku? V mlazinách smrku, borovice a případně i jedle mohou poskytnout zpeněžitelný materiál v podobě vánočních stromků i ozdobného klestu. Tento materiál je ovšem vedlejším produktem a nikoli cílem zásahu. Tím je podpora budoucího vývoje porostu žádoucím směrem. Snaha získat vánoční stromky nesmí překročit únosnou míru. Doporučuji ověřit si možnosti odbytu předem, případně si jej i smluvně zajistit. Dub i buk si podržují uschlé listy v mládí někdy až do jara na rozdíl od jasanu nebo javoru, ale i prořídlé koruny umožňují posoudit jejich uspořádání i tvar kmene se zřetelem na budoucí kvalitu. Navíc lze získaný materiál využít i k otopu, zejména na venkově - ovšem to raději až příští zimu.

ZPŮSOBY VÝBĚRU

S přechodem kultur i nárostů do stadia mlazin je spojeno stupňování růstu do výšky, ale i rozrůstání korun do šířky. To se promítá do zápasu o prostor. Původně více či méně jednolitá vrstva korun se začíná rozčleňovat do tří vrstev. Hlavní střední vrstvu (úroveň) vytvářejí jedinci průměrného vzrůstu. Jedinci, kteří ji předrůstají, se označují jako nadúroveň a ti, kteří ve vzrůstu zaostávají, přecházejí do podúrovně. Předrůstaví jedinci jsou ve výhodě, ale nemusejí vždy splňovat předpoklady budoucí kvality. A tady musí zasáhnout lidská ruka, aby odstranila jedince nevhodné a podpořila ty nadějné. Tuto zásadu je ovšem nutno u jednotlivých dřevin uplatňovat odlišně. Pozornému oku hodně napoví pohled do korun v mýtně zralých porostech. Jehličnany mívají za normálního vývoje průběžný kmen až do vrcholu a korunu nejširší zpravidla v její dolní třetině. Kmen listnáčů (snad až na olši) se dříve nebo později v průběhu růstu rozvětvuje, koruna bývá nejširší v horní třetině. Záleží to na předchozí úpravě zápoje v horizontálním i vertikálním směru. Situace je jednodušší v porostech nesmíšených nebo alespoň ve větších skupinách než v porostech hloučkovitě nebo jednotlivě smíšených.

Ve smrkových porostech bývá kvalita jedinců zpravidla vyrovnaná. Zásah se proto přednostně zaměřuje na úpravu rozestupů. Odstraňujeme jedince poškozené, s nesouměrnou korunou a ve vzrůstu zaostávající, případně konkurenční (jeden z dvojice se stejnou výškou a kvalitou).

U jedle (kromě poškozených stromků) se vyřezávají stromky ze střední vrstvy, aby se podpořila žádoucí výšková rozrůzněnost. U borovice, stejně jako u listnáčů (především u buku a dubu), je rozhodujícím kritériem kvalita. Likvidujeme jedince s tendencí k rozrůstání korunek do šířky, tzv. “předrostlíky” a “obrostlíky”, a dále s kmínky křivými či vychýlenými (hlavně u dubu) nebo rozdvojenými - tzv. “dvojáky” (dosti často např. u jasanu). Předpokladem je ovšem dostatek “náhradníků”, třeba i nižších a slabších, ale kvalitnějších. Do podúrovně se zatím zasahuje jen v přehoustlých porostech, aby se zpřístupnily.

Složitější je situace ve smíšených porostech. Častou příměsí bývá modřín, ať již jednotlivě nebo v hloučcích. Ten dovede svým rychlým růstem v mládí ostatní dřeviny předrůstat. Tento rychlý růst však není trvalý, proto je třeba stále pečovat o jeho volnou, plně osluněnou korunu (nejen na úkor jedinců jiných dřevin, ale i ostatních modřínů). Obdobně je nutno na volné ploše podpořit jedli na úkor smrku, neboť by ji vytlačil. Dále je prospěšné udržet přimíšený listnáč mezi smrkem, i když nemusí být nejkvalitnější. V budoucnosti zvýší stabilitu porostu, zvláště na jeho okrajích a opadem listí zlepší půdní poměry. Pokud nebyly tzv. podružné či plevelné dřeviny vysekány již dříve, je vhodné je nyní vyřezat a ponechat v porostu. Odvedou pozornost spárkaté zvěře od tzv. cílových dřevin. Odstraňujeme je jen tehdy, pokud zřetelně působí bočním útlakem (na ten jsou citlivé jehličnaté dřeviny, zejména smrk) nebo zástinem shora. Jinak se ponechávají jako zápojné nebo krycí dřeviny. K takovým “okusovým” dřevinám patří především jíva, osika a jeřáb - k omezení poškozování mohou ale přispět i jiné dřeviny.

PROVEDENÍ ZÁSAHU

Zásah lze provést jak motorovými, tak ručními prostředky. Motorová pila (případně křovinořez v tenčím materiálu a kde může pracovník postupovat vzpřímeně) zvyšuje výkon, ale s ohledem na hygienu práce (výfukové plyny) lze považovat za vhodnější ruční nářadí. Pracovník pak sice podává nižší výkon, ale má více času na zvažování. Zde více než jinde platí zásada “dvakrát měř, jednou řež”. Vždyť jde o zásah, který přinese efekt až v budoucnu!

Adresa autora:

Ing. Zdeněk Kadlus, CSc.
ČLS při SLŠ Hranice
Jurikova 71, 753 01 Hranice