OVĚŘOVÁNÍ POROSTŮ SMRKU ZTEPILÉHO

Ing. Jiří Šindelář, CSc., Ing. Josef Frýdl, CSc. - VÚLHM Jíloviště – Strnady

Autoři příspěvku přibližují některé výsledky ověřování porostů smrku ztepilého kategorie A uznaných ke sklizni osiva - testy potomstev - se zvláštním zřetelem k podmínkám přírodní lesní oblasti (PLO) 16 - Českomoravská vrchovina.

EVROPSKÁ LEGISLATIVA A REPRODUKČNÍ ZDROJE

V souvislosti se vstupem ČR do evropských politicko-hospodářských organizací, zejména do Evropské unie, jsou mj. aktuální i úpravy příslušných ustanovení o lesním reprodukčním materiálu, který přichází nebo může přicházet do mezinárodního obchodu. Konkrétně jde o program OECD pro kontrolu lesního osiva a sazenic. V této souvislosti se bude jednat o některá dílčí ustanovení zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), zejména však o změny ve vyhlášce č. 82/1996 Sb. MZe ČR o genetické klasifikaci, obnově lesa, zalesňování a o evidenci při nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin. Aktuální je zejména klasifikace zdrojů reprodukčního materiálu do čtyř kategorií podle pravidel OECD, dále vazba těchto kategorií na současné klasifikační schéma používané v České republice. Zatímco zdroje označované podle pravidel OECD jako identifikované, vybrané a kvalifikované mají paralely v systematice zavedené v ČR, je zdroj ověřený - testovaný, na základě testů potomstev, případně předběžně metodami časné diagnostiky, kategorií, kterou zákon o lesích a navazující vyhláška č. 82/1996 Sb. neuvažuje. Pouze v příloze k uvedené vyhlášce je zmínka o kategorizaci reprodukčního materiálu podle pravidel OECD, tedy i o testovaných zdrojích. V rámci úprav současných právních předpisů má být kategorizace platná pro program OECD v plném rozsahu převzata i pro lesní hospodářství České republiky.

Využívání reprodukčních ověřených zdrojů, ať již jde o porosty uznané ke sklizni osiva, semenné sady a jiný reprodukční materiál, má podle geneticky podmíněného složení a podle lokalit využívání přispívat k zvyšování produkce lesů, jakosti produkované biomasy a k zvýšení stability lesních porostů. Ověřování reprodukčních zdrojů lze považovat za jedno z významných šlechtitelských opatření v lesním hospodářství.

Problematice ověřování (testování) zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin se, v souvislosti s dlouhodobými koncepcemi šlechtění, věnovala pozornost již v minulosti. V roce 1974 se zpracoval Návrh metodických postupů ověřování porostů uznaných ke sklizni osiva (ŠINDELÁŘ, 1974). Tato zpráva, spolu se směrnicemi Evropského hospodářského společenství OECD, byla metodickým základem pro zakládání srovnávacích ploch pro vybrané jednotky lesních dřevin uznané ke sklizni osiva. Plochy zakládané v šedesátých až osmdesátých letech pro modřín (1969), borovici lesní (1972), smrk ztepilý (1973), olši lepkavou (1971), jedli bělokorou (1975), pro buk lesní (1984), břízu (1983), jeřáb (1984), vedle ověřování zastoupených potom-stev vybraných jednotek, měly dále přinést základní informace o proměnlivosti těchto dřevin rostoucích na území ČR. V pracích se pokračovalo v letech devadesátých, kdy byly založeny početné výsadby s potomstvy uznaných porostů smrku ztepilého, dále srovnávací plochy s potomstvy uznaných porostů a semenných sadů borovice lesní a modřínu opadavého.

MĚŘENÍ A POZOROVÁNÍ V PLO ČESKOMORAVSKÁ VRCHOVINA

Předmětem příspěvku je zhodnocení výsledků měření a pozorování na pěti ověřovacích plochách smrku ztepilého založených v letech 1986 až 1988 v PLO č. 16 - Českomoravská vrchovina, s cílem navrhnout porosty s nejhodnotnějšími potomstvy do kategorie ověřených, a to ve věku 14 let. Hodnocené ověřovací plochy jsou součástí série dvaceti tří výzkumných ploch založených v řadě přírodních lesních oblastí ČR. Hodnocení výsadeb pěti ověřovacích ploch má poskytnout výsledky využitelné zejména v les-ním hospodářství na Českomoravské vrchovině. Na plochách je zastoupeno 53 dílčích populací (potomstev jednotek uznaných ke sklizni osiva kategorie A) ze sedmnácti přírodních lesních oblastí ČR. Uznané porosty rostou v různých ekologických podmínkách v nadmořských výškách od 320 m do 1100 m, tedy od 1. lesního vegetačního stupně - dubového až po stupeň 8. - smrkový. Osivo bylo vyseto v roce 1985 a sazenice pro výsadbu byly dopěstovány v různých lesních školkách. Plochy, které jsou předmětem hodnocení v rámci této zprávy, byly vysázeny různě starými sazenicemi v letech 1986 až 1988 a pocházejí z lesních školek Zelená Bouda, Humpolec - Čerňák a Budišov.

Všechny výzkumné plochy celé série, tedy i vybraných pět ploch, které jsou předmětem hodnocení, byly založeny stejným metodickým postupem. Jde o dvojitou mříž 7 x 7 se 49 pokusnými členy ve čtyřech opakováních. Velikost parcel byla volena 10 x 10 m, spon výsadby 2 x 1 m, takže na každé parcele bylo vysazeno 50 sazenic, pro jednu provenienci (potomstvo) na celé ploše 200 sazenic. Uspořádání parcel, při zachování principu dvojité mříže, je přizpůsobeno tvaru ploch (lokalit), které byly v jednotlivých případech pro výsadbu k dispozici. Z celkového počtu 53 proveniencí bylo na každou plochu vybráno 49 jednotek. Výsledky inventarizací po výsadbě a některá reprezentativní měření byly v návaznosti na základní informační údaje o založení ploch zhodnoceny ve formě závěrečné zprávy (VANČURA, VINŠ, 1990).

PŘEŽÍVÁNÍ POTOMSTEV

Předmětem hodnocení jsou výsledky podílu rostoucích jedinců a výškový růst testovaných potomstev. V období po založení ploch se na těchto lokalitách na základě inventarizací ztrát vylepšovalo. Počet jedinců na plochách se až dosud, do věku 14 let, neredukoval. Data získaná měřením výšek se zpracovala běžnými matematicko-statistickými postupy.

Informace o podílu rostoucích jedinců (přežívání) potomstev uznaných jednotek na plochách lze stručně shrnout takto:

- Možnosti hodnocení výsledků jsou omezené především z toho důvodu, že na čtyřech z pěti výzkumných ploch se uskutečnilo vylepšování ztrát. Celkový rozsah vylepšení i přehled vylepšování podle jednotlivých potomstev není k dispozici. V souvislosti s hodnocením podílu rostoucích jedinců hrají důležitou roli i další významné skutečnosti, zejména použití různě vyspělých sazenic a výsadby uskutečněné během tří po sobě následujících let. Informace mají proto jen evidenční charakter a mají význam jako konstatování stavu ploch ve věku 14 let.

- Příčinou výraznějších ztrát po výsadbě na některých plochách, zejména na lokalitě č. 270 - Pelhřimov, byly škody působením buřeně, částečně klikorohem borovým a přísušky v době výsadby a v následujícím období.

- Počty rostoucích jedinců na plochách i na parcelách jednotlivých proveniencí jsou dostatečné (prům. počet 3600 na 1 ha) tak, aby bylo možné v současnosti i budoucnu zajistit více méně spolehlivé hodnocení.

- Podíly rostoucích jedinců jednotlivých potomstev na plochách kolísají v relativně úzkých mezích kolem celkového průměru souboru ploch (91 až 105 %). Výjimku představují potomstva čtyř jednotek s hodnotami v intervalu 80 až 87 %.

- Největší podíly rostoucích jedinců vykazují potomstva č. 28 (Opočno, Deštné), č. 41 (Telč, Hor. Dubenky), č. 50 (Rožnov pod Radhoštěm, H. Bečva), č. 2 (Vlašim, Ml. Vožice), č. 6 (Český Rudolec, Kunžak) a č. 7 (Pelhřimov, Častrov).

- Úroveň počtu rostoucích jedinců u potom-stev uznaných jednotek z přírodní lesní oblasti č. 16 - Českomoravská vrchovina se neliší od průměru pokusu. Nepotvrdila se tedy hypotéza o vyšší životaschopnosti těchto potomstev se zřetelem na jejich výsadbu v relativně podobném prostředí téže přírodní lesní oblasti.

- Neprokázala se závislost podílu rostoucích jedinců se zřetelem k nadmořským výškám stanoviště mateřských porostů.

VÝŠKOVÝ RŮST POTOMSTEV

Výsledky analýzy výškového růstu potomstev uznaných jednotek rostoucích na ověřovacích plochách lze stručně formulovat takto:

- Výškový růst na jednotlivých plochách je rozdílný, podmíněný především diferencovanými stanovištními podmínkami jednotlivých lokalit. Průměrné výšky na plochách odpovídají I., II. až III. bonitě “klasických” růstových tabulek (SCHOBER, 1995) a bonitě 24 až 28 m podle růstových tabulek vyhlášky č. 84/1996 Sb. MZe (tzv. absolutní bonity). Proměnlivost výškového růstu na plochách i v rámci souborů jednotlivých potomstev je značná. Variační koeficienty se pohybují přibližně v intervalu 0,20 až 0,40.

- Analýza variance prokázala, že rozdíly mezi zkoumanými potomstvy na plochách jsou statisticky významné a podíl variance připadající na faktor proměnlivosti “potomstvo” se pohybuje v mezích 22 až 48 % z celkové variance. Výpočet hodnoty opakovatelnosti (heritability) na plochách kolísá v mezích 0,81 až 0,92, což dokládá dostatečnou spolehlivost výsadeb.

- Průměrné výšky potomstev posuzované v rámci souboru všech ploch se pohybují, až na jednu výjimku, v mezích 91 až 108 % průměru pokusu. Za nejrychleji rostoucí lze ve věku 14 let označit tato potomstva uznaných jednotek: č. 46 (Janovice u Rýmařova, Karlov), č. 7 (Pel-hřimov, Častrov), č. 32 (Rychnov nad Kněžnou, Říčky), č. 41 (Telč, Hor. Dubenky), č. 35 (Brumov, Val. Klobouky), č. 33 (Svitavy, Boršov).

- Potomstva uznaných jednotek z větších nadmořských výšek vykazují poněkud pomalejší výškový růst ve srovnání s potomstvy z nižších poloh. Tuto skutečnost naznačují záporné hodnoty korelačních koeficientů vztahů průměrných výšek potomstev k nadmořským výškám lokalit mateřských porostů. Korelační koeficienty jsou v některých případech, zejména u souboru jednotek rostoucích na všech plochách, statisticky významné.

Pro účely selekce se uvažují potomstva uznaných jednotek zastoupených na všech hodnocených plochách. Tímto způsobem se má zabezpečit žádoucí spolehlivost výsledků. S ohledem na to, že ve výsadbách nejsou zastoupeny vhodné “standardní” populace, byl jako kritérium pro selekci zvolen aritmetický průměr výšek celé soustavy ploch.

Od aritmetického průměru výšek se na základě výsledků Duncanova testu v pozitivním smyslu signifikantně odlišují potomstva čtyř dílčích populací: č. 7 (Pelhřimov, Častrov), č. 33 (Svitavy, Boršov), č. 35 (Brumov, Val. Klobouky), č. 8 (Pelhřimov, Pacov). Využívání těchto čtyř uznaných jednotek pro sklizeň osiva k vypěstování sazenic pro obnovu lesních porostů a zalesňování by mělo být charakterizováno selekčním diferenciálem v hodnotě 6,43 cm, resp. 3,2 % aritmetického průměru hodnot výškového růstu na celé soustavě ověřovacích ploch. S ohledem na tyto skutečnosti se doporučuje, přes relativně velmi skromné výsledky dosavadního hodnocení, aby jmenované čtyři jednotky byly předběžně registrovány a zařazeny do kategorie jednotek ověřených.

ZÁVĚR

Je žádoucí ověřit, zda jednotky navržené k zařazení do kategorie jednotek ověřených v současné době ještě existují a v kladném případě zabezpečit, podle jejich stavu, jejich další využívání k produkci a sklizni osiva. V případě, že některé z těchto jednotek již byly v důsledku poškození nebo plánované obnovy smýceny, lze považovat za reálné řešení založení reproduktivních semenných sadů s využitím materiálu vhodně voleného na výzkumných plochách (individuální selekce). Sady by se měly zakládat s perspektivou produkce osiva v příslušných fázích růstu a vývoje.

Pozorování na ověřovacích plochách dokládá, že možnosti dosáhnout výraznějšího šlechtitelského pokroku využíváním hromadného výběru v rámci souborů relativně hodnotných a nepříliš diferencovaných dílčích populací jsou omezené. Výraznější výsledky lze očekávat při využívání intenzivnějších šlechtitelských metod spočívajících zejména v individuálním výběru. Jako perspektivní se mj. jeví selekce spojená s autovegetativním množením vybraného materiálu (řízkování, kultury in-vitro). Základem pro tento postup by mohl býti výběr na existujících ověřovacích plochách.

V další etapě výzkumných prací se budou souborně hodnotit veškeré ověřovací plochy smrku ztepilého série 1996 - 1990, jejichž měření se uskutečnilo k podzimu 1998. Na základě studie bude možno formulovat závěry vyplývající z tohoto doporučeného hodnocení, a to jednak obecně, jednak podle možností pro jednotlivé přírodní lesní oblasti, nebo jejich soubory. Výsledky by mohly být využitelné i v oblastních plánech rozvoje lesů (OPRL). Na základě zhodnocení celého souboru ploch by měly být dále ověřeny a doplněny návrhy na předběžné zařazení vybraných jednotek do kategorie ověřených.

Plochy se budou dále soustavně hodnotit, vzhledem k tomu, že jejich stav je, až na výjimky (např. plocha č. 12 - Rožmitál, č. 14 - Janovice, Karlov) uspokojivý. Počítá se s tím, že příští hodnocení bude ve věku 20 let.

Adresa autorů:
Ing. Jiří Šindelář, CSc.,
Ing. Josef Frýdl, CSc.
VÚLHM Jíloviště - Strnady