RIZIKO AKTIVIZACE CHOROB LESNÍCH DŘEVIN V PODMÍNKÁCH KLIMATICKÉ ZMĚNY

Libor Jankovský

Změněné ekologické podmínky se odrážejí i na zdravotním stavu našich lesů a volně rostoucí zeleně. Z pohledu ekologické stability lze nyní značnou část našich lesů označit za nestabilní. Z hlediska scénářů klimatických změn představují pro současné lesy vysoké riziko gradace temporárních škůdců a šíření houbových patogenů. Destabilizace lesa je rovněž důsledkem činnosti člověka. V situaci, kdy je řada lesních biocénů na okraji ekologického optima, může i minimální změna vychýlit ekosystém za hranici přirozené rezilience.

Z hlediska dopadu klimatických změn na lesy střední Evropy lze očekávat, že se jako predispoziční faktor výrazně uplatní především suché periody a teplotní extrémy. V našich podmínkách lze očekávat zvýšenou frekvenci gradací škůdců (Mrkva 1993). Jedním ze základních atributů je vysoké riziko zavlečení nových chorob (Jančařík 1986, 1992, 1993, Materna et Jančařík 1990) a aktivizace škůdců na řadě dřevin a chorob dosud okrajového významu (Liška, J. et al. 1994), často označovaných jako překvapiví škůdci (Urban 1995, 1998, 2000).

KOŘENOVÉ HNILOBY

V důsledku klimatických změn lze očekávat zvýšené poškození porostů václavkou i ve vyšších polohách. Významně bude tento fenomén koincidovat s posunem vegetačních stupňů v ČR. (Kopecká 1993). Zvýší se tak nestabilita smrkových porostů a úměrně tomu i škody působené větrem. Lze očekávat zvýšený podíl tzv. červené hniloby kořenovníku vrstevnatého Heterobasidion annosum. V současnosti jsou kořenovníkem nejvíce ohrožena vodou ovlivněná stanoviště a bývalé zemědělské půdy. V blízké budoucnosti se budou na vzrůstu červené hniloby významně podílet především porosty, které vznikly zalesňováním zemědělských půd v 90. letech. I přes varovné zkušeností, především z Francie a Anglie, u nás dochází k opakování stejné chyby. Lze tak očekávat, že od 20. let tohoto století bude muset lesní provoz řešit problém výchovy a udržení stability první generace smrkových porostů na bývalých zemědělských půdách. Riziko kořenových hnilob tkví především v prohlubování dopadu klimatické změny na lesy.

HNILOBY KMENE

Doutnajícím a do jisté míry záměrně přehlíženým problémem v ČR je hniloba pevníku krvavějícího Stereum sanguinolentum. Ta je v prvé řadě důsledkem poškození smrku loupáním jelení zvěří. Porosty, které byly poškozeny v 60. - 80. letech, se v současnosti dostávají do mýtní, příp. předmýtní zralosti, pokud již nebyly poškozeny zlomy v takové míře, že musely být navrženy k rekonstrukci. Z ekonomického hlediska nelze z takových porostů očekávat adekvátní výtěž, když 40 - 100 % stromů je mnohde poškozeno hnilobou. Po krátkém období koncem 80. a v polovině 90. let, kdy došlo k poklesu, se opět stavy zvěře zvyšují. Po epizodě, kdy loupání načas vymizelo z repertoáru ochrany lesů, znovu nabývá na aktuálnosti - poškozuje novou generaci lesa.

Také u původců dalších hnilob je jejich vzrůst závislý na míře mechanického poškozování kmenů a na celkové kondici lesních porostů. Hniloby kmene lze minimalizovat při dodržování těžebních technologií a redukcí početních stavů spárkaté zvěře.

Z hlediska rizik klimatické změny rozvracejí hniloby kmene vnitřní strukturu porostu a za jistých okolností mohou predisponovat gradaci hmyzích škůdců. Dopad klimatických změn tak mohou urychlit a zvýraznit.

VASKULÁRNÍ MYKÓZY

Klimatické změny významně ovlivní fyziologické procesy stromů, a mohou tak zvýšit jejich náchylnost k rozvoji vaskulárních mykóz, které dále zvýrazní dopad změněných podmínek. V této skupině organismů hrozí s potenciálním oteplením zavlečení nových patogenních druhů a virulentních kmenů na naše území. Řada druhů, dosud považovaných za endofyty, se může na oslabených hostitelích aktivizovat a stát se mortalitním faktorem. Symptomy vaskulárního onemocnění je možno sledovat prakticky u všech našich dřevin jak listnatých, tak i jehličnatých. Zvláště v posledních letech se objevuje zvýšený podíl prosychání lip, javorů, dubů, olší aj. Spojení s klimatickými jevy je prozatím pouze spekulativní, zřejmá je však jednoznačná spojitost s poruchou vodního režimu a především s nedostatkem vody a teplotními extrémy.

V souvislosti se smrkem a lýkožroutem smrkovým je často zmiňována a studována celá řada ophiostomatálních hub - Ceratocystis polonica, Ophiostoma bicolor, O. penicillatum,

O. piceae, O. europhioides aj. (Mrkva, R. et Jankovský, L. 1996, Jankovský et Mrkva 1997, 1998). Ty se uplatňují jako významný synergický činitel při kůrovcové kalamitě jako jednom z projevů chřadnutí lesů. V posledních letech se na některých bělových listnáčích, především na javorech, počíná projevovat vadnutí, působené houbami Verticillium dahliae a V. albo-atrum. Prozatím byla tato choroba pozorována na odrostcích javorů a lip ve školkách a rovněž na výmladcích Acer negundo. Dosud však jde o přehlížený problém. Vaskulární mykózy mohou být jedním z nejvýznamnějších fytosanitárních rizik českých lesů v blízké budoucnosti. Příčinu je možno očekávat ve zvýšené predispozici dřevin, jako důsledku zvyšující se stresové zátěže po epizodách sucha, především v jarních a časně letních měsících.

PATOGENI KAMBIÁLNÍ ZÓNY

Podobně jako v případě vaskulárních mykóz představuje onemocnění kambia pro dřevinu fatální poškození, kdy dochází k tzv. korním nekrózám. Univerzální původce prozatím není znám, vesměs je uvažován vliv savého hmyzu a hub z rodu Nectria, především pak N. cinnabarina, N. coccinea, N. galligena a N. punicea (Cicák et Mihál 2000). Vzrůstající frekvenci má rovněž poškození kambia kořenů řady dřevin, především pak dubů, kaštanovníků a olší v důsledku infekcí hub z rodu Phytophthora. Tzv. inkoustová nemoc, působená houbou Phytophthora cambivora, byla z našeho území identifikována jako původce chřadnutí kaštanovníků, dubů, olší a jiných dřevin. Karanténní rakovina kůry kaštanovníku Cryphonectria parasitica, rozšířená v sousedním Slovensku, Rakousku i SRN, nebyla dosud z našeho území potvrzena. Do jisté míry je pouze otázkou času, kdy bude na našem území zjištěna.

Dalším patogenem kambia s karanténním statusem je Ceratocystis fimbriata f. sp. platani, původce rakoviny kůry platanů. Rovněž tento patogen není z našeho území znám a riziko je vzhledem k biologii a přenosu této choroby relativně nízké.

Původcem poškození kůry dubů může být rovněž Pezicula cinnamomea. Také rozšíření této houby může být reakcí na zhoršený zdravotní stav hostitele. V posledních letech se opět rozšířilo odumírání topolů v důsledku infekce houby Cryptodiaporthe populea. Rovněž u této houby je možno předpokládat další aktivizaci v souvislosti se suchými periodami. V 50. a 60. letech došlo k enormnímu rozšíření tohoto patogena v důsledku výsadeb topolů na naprosto nevhodná stanoviště.

Na řadě dřevin je možno v posledních letech pozorovat zvýšený výskyt rodu Valsa, resp. nápadných oranžových pentlic konidií anamorfního stadia Cytospora. Příkladem mohou být buky, javory, ale rovněž jehličnany, především pak smrk. Rovněž i v tomto případě je zvýšený výskyt spíše důsledkem zvýšeného nedostatku vody, než vzrůstající patogenity hub.

Poškozováno je rovněž kambium konifer. V posledních letech bylo zaznamenáno na některých lokalitách odumírání jedlí, modřínů, borovic a douglasek. Na některých lokalitách byl diagnostikován jako hlavní původce Phomopsis pseudotsugae. V případě modřínů pak bylo z kambiální zóny izolováno rovněž Fusarium oxysporum. Podobně jako v případě vaskulárních mykóz lze čekávat na našem území zvýšenou frekvenci period epidemií, působenou patogeny kambiální zóny.

CHOROBY LETOROSTŮ

Charakteristické jsou epizody epidemií inicializované abiotickými faktory zejména suchem, vysokými depozicemi dusíku, extrémními výkyvy teplot, tedy fenomény, které jsou spojovány s klimatickými změnami. Aktuální je poškození smrkových porostů v Orlických horách houbou Brunchorstia pinea (telemorfa Ascocalyx abietina) (Soukup, Pešková 2000). Masový výskyt této houby je opět důsledkem zvýšené predispozice, resp. poškození smrku abiotickými činiteli, především pak teplotními a vlhkostními výkyvy a nevyrovnanou výživou. Jednotlivě byla na odumřelých jehlicích zjištěna rovněž houba Sirococcus strobilinus (Jankovský, nepubl.), což poukazuje spíše na významnou úlohu primárního poškození pletiv hostitele než na patogenitu zjištěných agens. Klimatické změny mohou významně akcelerovat tento typ onemocnění na dřevinách na našem území.

CHOROBY ASIMILAČNÍHO APARÁTU

U jehličnanů představují nejvýznamnější fytosanitární riziko sypavky na borovici. Vedle klasického spektra, jako je Lophodermium pinastri, L. seditiosum je možno v posledních letech sledovat zvýšenou aktivitu takových druhů, jako je Cyclaneusma minus a karanténní Mycosphaerella pini. Častým druhem je rovněž rez jehlicová Coleosporium sp. div. V minulosti zavlečenou chorobou, u níž se již epidemická situace stabilizovala, je skotská sypavka douglasky Rhabdocline pseudotsugae. Lze očekávat i šíření tzv. švýcarské sypavky douglasky Phaeocryptopus gaeumannii. Především ve školkách a na plantážích vánočních stromků je možno očekávat zvýšenou frekvenci napadení jehlic jedlí, smrků a douglasek houby z rodu Rhizosphaera (R. kalkhoffii, R. oudemansii, R. macrospora, R. pini), Pestalotia (P. hartigii, P. truncata), Lophodermium (L. macrosporum, L. piceae), Hypodermella (H. nervisequia) a Cytospora (C. friesii) aj.

Zvýšené teploty a podle některých modelů i vlhkost poskytnou příhodné podmínky i pro šíření dalších chorob asimilačního listů, především pak padlí (Microsphaera alphitoides na dubech, na bucích, habrech, břízách Phyllactinia guttata, Discula betulina aj.), listových skvrnitostí (na lípách Apiognomonia tiliae, na habrech Asteroma carpini, Mycosphaerella) a rzí (Melampsora, Melampsoridium).

Rovněž s ohledem na uváděné prognózy dopadů globálních klimatických změn na Evropu je možno očekávat výrazné zvýšení aktivity těchto hub. Především u jehličnanů pak mohou sypavky způsobit výrazné hospodářské ztráty a rovněž omezit pěstování určité dřeviny v některé z oblastí. Z ekonomického hlediska je třeba uvažovat rovněž prodloužení doby, po kterou budou rostliny ve školkách chemicky chráněny před infekcí. V současnosti se ukazuje, že počátek ochrany borovic proti sypavce borové (podle normy od poloviny července do října ve 14denních intervalech) je třeba posunout v teplých oblastech již do měsíce června. V případě rozsáhlejšího rozšíření červené sypavky Mycosphaerella pini bude třeba tyto postřiky aplikovat již koncem května!

KARANTÉNNÍ CHOROBY

Klimatické změny umožní pronikání řady patogenů směrem na sever. Z hlediska ochrany území států i kontinentů před zavlečením patogenních organismů jsou významné administrativní bariéry reprezentované fytokaranténními opatřeními. Rostlinolékařská péče v ČR je v současnosti upravena zákonem č. 147/1996 Sb., resp. jeho úplným znění č. 36/2002, které zahrnuje všechny následující úpravy, především pak č. 409/2000 Sb. a č. 314/2001 Sb.

V současnosti je z našeho území známa pouze červená sypavka borovice Mycosphaerella pini E. Rostrup, poprvé zjištěná v ČR na importovaných rostlinách borovice z Maďarska a v roce 2000 a 2001 rovněž z výsadeb (Jankovský, Šindelková, Palovčíková 2000, 2001). S ohledem na relativní teplomilnost této sypavky jde v souvislosti s uvažovanými klimatickými změnami o jednu z nejvýznamnějších chorob.

ZÁVĚR

S ohledem na scénáře klimatické změny je možno očekávat aktivizaci především některých temporárních škůdců. Významný vliv na zdravotní stav jednotlivých dřevin pak budou mít především původci vaskulárních mykóz, kteří budou reagovat na zvýšenou predispozici dřevin jako důsledek působení klimatických faktorů. Vyšší teploty, delší vegetační sezóna a vyšší vlhkost se spolu s predispozicí dřevin významně projeví na aktivizaci řady původců chorob asimilačního aparátu.

Seznam citované literatury je k dispozici u autora

Adresa autora:
Libor Jankovský
Ústav ochrany lesů a myslivosti
Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně
Zemědělská 3
613 00 Brno