“Malé populace” melioračních a zpevňujících dřevin (MZD) II.

Milan Košulič st.

První část příspěvku obsahovala genetické aspekty “malých populací” MZD (LP01/2003, str. 16-17), tato část je zaměřena na jejich funkční efektivnost.

Meliorační hledisko

Funkční nedostatečnost malé populace MZD se může projevovat mj. zejména málo významným účinkem biologické meliorace. Kritickým obdobím z hlediska výživy je např. pro smrkové porosty věk mezi 40 a 60 roky (období maximálního běžného přírůstu, nejvyššího hromadění organické hmoty, a tudíž i maxima příjmu minerálních látek z půdy). Návrat živin do půdy opadem je v té době naopak malý. S přibývajícím věkem ve smrčině klesá spotřeba živin. Rychleji klesá podíl zadržovaný ve dřevě a stoupá podíl živin navracený do půdy. Podobné tendence jsou i u melioračních dřevin. U některých prvků (Ca, Mg, K) je jejich průměrná roční spotřeba dokonce větší (např. u BK) než u hlavních výnosových jehličnanů (MATERNA 1963).

Nemůžeme proto kalkulovat četnost stromů meliorační dřeviny při obnově ve vztahu k jejich počtu až v mýtním věku porostu, jako by se meliorace měla projevovat až v tomto věku. Není tedy správné redukovat počty rostlin MZD již při zakládání porostu v podstatě přímo na cílový počet. Ten sice může přibližně vyhovovat melioračním potřebám porostu v mýtním věku, ale nejvíce živin a nejvyšší účinek biologické meliorace potřebuje porost pasečného lesa právě ve středním věku. V té době však i samotná meliorační dřevina má vysokou spotřebu živin a méně jich navrací do půdy. Ve spojení s malým počtem jedinců MZD tudíž také vzniká malý meliorační účinek.

Proto “úsporné” počty jakkoliv vyspělých sazenic při zakládání příměsi meliorační dřeviny v porostu nevyhovují (zvláště jsou-li rozmístěny ve smrkové kultuře nebo nárostech ve velkých až desetimetrových rozestupech). Při takovém postupu totiž ještě určitá část jedinců MZD přejde ve smrčině ve středním věku do podúrovně nebo vůbec uhyne. Dojde tak k dalšímu poklesu počtu melioračních stromů a omezí se rozvoj korun i kořenového systému podúrovňových nebo vrůstavých jedinců, což dále sníží meliorační funkci.

Pokles meliorační účinnosti dřeviny se samozřejmě stupňuje s menší úrodností stanoviště, se vzrůstající nadmořskou výškou, s horší péčí o vtroušené, po ploše porostu jednotlivě rozptýlené jedince a s poklesem jejich četnosti v důsledku přirozené mortality. A právě na takových stanovištích je meliorační potřeba pro smrkový porost největší, ale růstové podmínky i pro meliorační dřevinu jsou horší, a tudíž také dále snižující její funkční efekt.

Meliorační účinek MZD

V daném smyslu bývají zkreslené představy lesníků o blahodárném melioračním účinku jen několika málo listnatých skupin, nebo dokonce jen jednotlivých stromů v počtu několika set ks/ha, natož pouhých 100 ks/ha či ještě méně. Malými počty stromů MZD lze dosahovat jen symbolického melioračního přínosu. Ten se v porostu uplatňuje jednak hojností opadu, jednak četností (hmotou) živých i odumřelých či těžbou umrtvených kořenů. Co nemůže zajistit malý počet izolovaně rostoucích jedinců meliorační dřeviny, byť zpočátku velkých rozměrů, přesto však ve středním věku porostu ještě nedostatečně vyspělých, měl by a také může nahradit vyšší až vysoký ha-počet sazenic běžné střední vyspělosti. To znamená do středního věku porostu z nich vyrostlý určitý masiv funkčních rostlin (funkční svou četností, nikoliv vyspělostí), a to za podmínky maloplošného rozmístění MZD na porostní ploše.

To může zajistit rozdělení rostlin MZD přinejmenším plného ha-počtu jako pro hlavní dřevinu (bez jakékoliv redukce) do většího počtu hloučků až skupinek. Například při požadovaném podílu MZD 20 % půjde o deset 2-arových hloučků v teoretickém rozestupu středů 32 x 32 m. Při jejich kruhovém tvaru o průměru 16 m činí vzdálenost mezi okraji rovněž 16 m. Je jasné, že se tím nedosáhne meliorační pokryvnosti na celé porostní ploše, ale přesto o něco větší, než činí celková plocha melioračních hloučků. Když se uplatní jejich meliorační účinek, např. o 3 m za jejich obvod, bude melioračně pokryto 38 % plochy porostu (na extrémně chudých stanovištích však meliorační účinek skupiny pokrývá jen její vlastní plochu - plochu průmětu korun).

S klesající půdní úrodností a zejména na sušších stanovištích by hloučky měly přecházet ve skupinky (tj. do cca 10 arů) do průměru až na střední výšku porostu, aby se podmínky pro růst MZD zlepšily. Tím pochopitelně klesá počet těchto skupinek na plošnou jednotku při stejném plošném podílu, a tudíž i velikost meliorované plochy za jejich hranicemi. Proto se např. v Bavorských pěstebních směrnicích 5–6 arové kotlíky s MZD ještě doplňují jednotlivou výsadbou mezi nimi další částí MZD ve sponu cca 3 x 3 m, nejčastěji k pařezům, k zajištění její účasti převážně již jen v podúrovni.

Skupinové vnášení MZD

Je několik podstatných důvodů k maloplošnému, hloučkovitému až skupinovému vnášení MZD do porostů:

- V přírodních porostech převládá shlukovitá disperze s náhodně rozmístěnými skupinami.

- Z genetického hlediska máme zájem především o vnitrodruhovou konkurenci, které dosáhneme jen na převážně stejnorodých malých plochách MZD, příp. ve směsi s pomocnou zápojnou dřevinou. Její konkurence se však výchovou jednoznačně potlačuje a nechá se působit především konkurence mezi jedinci MZD. Konkurence s hlavní dřevinou se přenáší jen na obvod skupiny.

- Při použití plného ha-počtu sazenic MZD a jejich možném, téměř plném pozdějším zakmenění na malých plochách bude počet stromů MZD v jejich středním věku ještě značný – v 50 letech na 2. bonitě při zakmenění 0,9 a 20 % podílu MZD to může podle růstových tabulek teoreticky být ještě 186 stromů, což je přibližně dvojnásobek počtu jedinců do této doby potenciálně přežívajících odrostků vysazených v počtu 100 ks na 1 ha zalesněné plochy po odečtení cca 20% ztrát (resp. jejich potlačení do stavu bezvýznamné meliorační účinnosti). Vyšší počet a lepší vzrůst těchto stromů ve skupinách zmnoží meliorační opad a hmotnost kořenů, a tedy i celkovou meliorační účinnost v nich i v jejich bezprostředním okolí.

- Stromy MZD v hloučcích až skupinkách budou mít s přibývajícím věkem porostu a zvyšováním světelného požitku relativně lepší růstové podmínky než při jednotlivém rozmístění. To přispěje k lepšímu výškovému postavení MZD a tím i k lepšímu vývoji jejich korun spojeném s větším objemem listnatého melioračního opadu a “kořenové” meliorace. U kotlíků pak brzy dochází “k pravým divům při melioraci degenerovaných lesních půd, patrným na první pohled na nově usídlenou vegetaci” (KONIAS 1951).

- Případně potřebná podpůrná opatření (přihnojení, ochrana oplocením apod.) ve skupině se mohou provádět bez podstatné kvalitativní újmy pro selekční proces, protože se uplatní stejnou mírou pro všechny jedince na dané ploše.

- Skupina si může zachovat i při minimální pěstební péči počáteční velikost své plochy až do mýtního věku, což poměrně snadno zajistí předpokládaný podíl MZD v mýtním věku.

- Maloplošnou obnovou MZD se také nejlépe naplňuje obecný požadavek zakládat smíšené kultury (les) tak, aby vyžadovaly minimální péči a zachovala se žádaná směs.

- Nesporným precedentem k maloplošnému zajišťování MZD ve smrkových a borových porostech je s úspěchem a ve velkém rozsahu u nás i v zahraničí používaná kotlíková seč.

Uvedené výhody svým významem značně převažují nad určitým nedostatkem při maloplošném rozmístění MZD - dočasně jen částečným pokrytím plochy porostu melioračním účinkem MZD. K rozšíření melioračního účinku na celou plochu bude s různou intenzitou docházet až v dalších generacích lesa samoobnovou z dnes zakládaných skupin MZD. Při únosných stavech zvěře bude v mnoha případech maloplošná umělá obnova MZD doplněna náletovými listnáči nepravidelně rozptýlenými po ploše s dalším melioračním přínosem pro celý porost.

Výjimku z plného ha-počtu sazenic MZD pro meliorační účel lze učinit na úrodnějších (vlhčích) stanovištích s tím, že přibližně poloviční podíl MZD (cca 5000 ks/ha) se doplní jinou, zápojnou dřevinou pionýrského typu, nejlépe s dočasným melioračním účinkem (olší, jeřábem, osikou apod.) v dostatečné hustotě. Při přepočtu procentem požadovaného minimálního podílu MZD ve směsi neklesne její počet pod 1000 ks/ha (5000 ks x 0,25 = 1250 ks), tudíž zůstane nad hranicí malé populace MZD a bude 10x větší než “povolených” 100 ks/ha odrostků.

Stabilizační hledisko

Meliorační dřevina by měla současně plnit i stabilizační funkci v porostu. Tu splňuje až její zastoupení v korunové úrovni a stupňuje ve smrčině zvyšující se podíl MZD. Podle šetření (VICENA, PAŘEZ, KONÔPKA 1979) se značné snížení škod větrem projevuje při účasti buku až ve výši 30–40 %. Minimální zastoupení MZD podle vyhlášky v nejvíce větrem ohrožených HS v rozsahu 15–25% jsou vlastně pod mezí její vyšší stabilizační účinnosti. Tím více je nutné, aby se do doby nejvyššího ohrožení porostu větrem (od počátku nastávající kmenoviny) zachoval co největší počet stromů MZD a mimoto i ve funkčně nejúčinnějším postavení, tj. v porostní úrovni. Podle poznatků o trvalosti směsí a výškovém postavení jednotlivých dřevin v nich může takový požadavek nejlépe zajistit MZD v hloučcích až skupinkách předsazovaných ve stávajících porostech s větším časovým předstihem (15–20 let) před zahájením obnovy smrku. I podle MÍCHALA (1992) jsou zpevňující schopnosti buku ve smrčinách lépe využity “v menších skupinách a hloučcích”.

Samotné stabilizační hledisko však nevyžaduje používat plné ha-počty sazenic MZD, proto mohou být tyto počty sníženy až na polovinu, jak to připouští vyhláška (na 4-5000 ks/ha). Ale pak také s doplněním o zápojnou dřevinu v dostatečné hustotě podle jejího druhu pro podporu i jakostního vývoje MZD. Proto i nárosty smrku či borovice mohou být hloučkovitě až skupinkovitě využity jako zápojné dřeviny a takto prosazovány tímto sníženým ha-počtem MZD.

Výnosové hledisko

Výnosová funkce MZD je většinou považována za druhořadou. To svádí při jejich pěstování k jakostnímu podceňování. S takovým postojem k MZD bychom se však neměli smířit. Jejich podíl má být v produkčně rozhodujících hospodářských souborech ve výši okolo 20 (25) %, což se nedá přehlížet. Proto považuji za nutné výnosový pohled na MZD podstatně změnit.

Plné ha-počty sazenic a jejich maloplošné pěstování vyhovuje přitom jak jejich biologickému a ekologickému účelu, tak i výnosovému hledisku relativně nejlépe. Především se vzrůstajícím počtem jedinců a jejich hustoty a poté pěstováním v déletrvajícím polostinném prostředí mateřského či přípravného porostu se zvyšuje předpoklad lepšího kvalitativního vývoje maloplošně přimíšených listnáčů. Vzrůstá absolutní počet nadějných stromů MZD v mlazině jako předpoklad co největšího zastoupení jakostních v mýtním věku. Při známé tvarové proměnlivosti listnáčů, zejména buku (se sníženou dominancí vrcholových pupenů a s vyšší četností výskytu vidličnatých stromů), je malá naděje, že z jejich málo četné příměsi vůbec nějaké jakostní stromy do mýtního věku dorostou. To dokládají názorně některá šetření (BERGMANN 1994, INDRUCH 1985).

Z hlediska jakostního vývoje a hodnotové produkce je maximálně snížený ha-počet buku nejméně vhodným postupem. Riziko jakostního selhání existuje i v pozdějším věku (podle šetření počínaje věkem až kolem 15 let) i při plných ha-počtech sazenic, natož při jejich extrémní redukci.

Závěr

Je špatnou vizitkou trvale udržitelného, natož přírodě blízkého hospodaření v lesích, když se biologicko-ekologické efekty výrazně obětují ve prospěch okamžitých ekonomických a pracovních výhod. To je příklad malých populací MZD. Každé pěstebně-ochranné opatření zacházející s klimaxovými dřevinami by mělo být nutně doplněno genetickým hlediskem (viz 1. část).

Malé populace MZD nesplňují předpoklady jejich dobrého genetického vývoje a funkční dostatečnosti, včetně výnosové. Při polyfunkčním postavení MZD v porostu je vhodné přizpůsobit hustotu jejich výsadby té funkci, která vyžaduje relativně největší výchozí počet jedinců. U MZD je to funkce meliorační. Takové ha-počty MZD relativně dobře vyhovují i jejím dalším funkcím. Proto je vhodné využívat i u přimíšené MZD plné ha-počty výpěstků jako u hlavní dřeviny nezávisle na jejich vyspělosti a jakosti. Snížení maximálně o polovinu lze připustit (spíše výjimečně než paušálně) při využití dostatečného počtu jedinců výplňové dřeviny nebo při vnášení MZD do nárostů.

Adresa autora:
Ing. Milan Košulič,
K. Čapka 30, Město Albrechtice, 793 95