Současné trendy v pěstování lesů
Vilém Podrázský
Lesní hospodářství (LH) v evropském regionu prožívá v současné době jedno ze svých kritických období. Tyto tendence jsou patrné i v našich podmínkách, mnohem větší potíže jsou však dokládány v evropském kontextu, především z okolních středoevropských zemí s relativně vysokou úrovní LH. Nežádoucí trendy jsou určeny v první řadě jeho ekonomickou situací a politickým (z hlediska environmentalistiky) postavením ve společnosti.
Tlaky na změnu hospodaření
Ekonomika LH je přitom zásadním problémem pro budoucnost lesnictví jako oboru. Význam odvětví jako poskytovatele služeb společnosti, služeb daných mimoprodukčními funkcemi lesních porostů, sice objektivně i subjektivně stále roste, LH a majitelé lesů však jen v ojedinělých případech mohou počítat s tím, že se realizace těchto užitků lesa promítne pozitivně v jejich příjmech a celkovém postavení. Na druhé straně jsou vystaveni tlakům na změny v hospodaření a managementu lesů (tyto pojmy se v leso-politickém kontextu stále více rozcházejí), které mají v řadě případů zatím nedefinovaný dopad na jejich další situaci.
Objektivnost přínosu lesů a LH je dána jejich stavem a vlivem na složky krajiny, na koloběh vody, bioelementů, na vhodnost prostředí pro život člověka. V antropicky pozměněné krajině roste význam lesů jako relativně méně ovlivněné složky významné i z hlediska zvýšení přírodního rázu a ochrany biodiverzity. Subjektivně se tato skutečnost odráží i ve střetech různých způsobů využívání území a v kompetičních sporech ohledně managementu lesních porostů a řízení celého LH.
Uvedené skutečnosti se odrážejí různým způsobem i v ekonomické situaci lesních majetků. Roste tlak na změny struktury lesů, na způsoby a intenzitu jejich využívání, na větší uplatnění přírodního charakteru lesních porostů (ekosystémů) i na ponechání určité části lesních ploch tzv. spontánnímu či přirozenému vývoji, tedy jejich vyloučení z hospodářského využívání vůbec, často bez ohledu na jejich současný stav. Celkově se tedy klade důraz na tzv. ekologizaci lesnictví, spočívající v posunu části kompetencí managementu, ve změnách druhové i prostorové struktury lesů a intenzity jejich hospodářského využívání.
Na druhé straně se mění i vlastnické poměry lesních majetků, podnikatelské prostředí i technologie zpracování dřeva. Naše lesní hospodářství je stále více konfrontováno s konkurencí, která má k dispozici mnohem příznivější růstové podmínky a nákladovou úroveň pracovní síly (plantážní pěstování či exploatační těžby v rozvojových zemích a v zemích východní Evropy a boreálního pásma) nebo výrazně vyšší úroveň technizace umožněnou technickým rozvojem a přírodními podmínkami (skandinávské země), včetně odpovídající celospolečenské podpory.
Výsledkem je názorový střet o směrech a budoucnosti lesního hospodářství a strategii pěstování lesních porostů. Tento střet není tolik patrný v diskusi našich lesníků, doutná spíše pod povrchem různých debat a diskusí mezi představiteli lesnické vědy, provozu, podnikatelských subjektů a dřevozpracujícího průmyslu. Je znatelný i v tlaku vyvíjeném jinými než lesnickými organizacemi, zainteresovanými ve využívání krajiny či politicky činnými v oblasti environmentalistiky.
Strategie pěstování a managementu lesů
V současnosti se uplatňují mezi zainteresovanými kruhy uvnitř i vně lesnictví dvě, respektive tři názorové tendence.
1. Potlačení produkční funkce lesů
První z nich je zmiňována spíše jen pro úplnost, a to proto, že ve svém důsledku znamená potlačení lesnictví jako významného hospodářského odvětví. Je proklamován zásadní význam mimoprodukčních funkcí lesů pro společnost, opravňující výrazné omezování funkce produkční a významu LH jako odvětví výrobního. Ekonomické využívání produkční funkce lesů pak znamená takové poškozování životního prostředí, vylučující další hospodaření v lesích jako nežádoucí. Extrémním stanoviskem je tvrzení některých i renomovaných NGO (Non-governmental Organizations, nevládní neziskové organizace) jako WWF (World Wildlife Fund, Světový fond na ochranu přírody) nebo COE (Children of Earth, Děti Země), že dřevo by bylo vhodné nahradit jinými materiály, jako je sklo, ocel, beton, nebo dále některé pseudovědecké teorie oceňování funkcí lesů (pseudovědecký přístup znamená využívání vědeckých postupů, i velice sofistikovaných, při řešení nereálných či chybně postavených problémů).
Zcela se přitom opomíjí význam dřeva jako obnovitelné suroviny, jejíž využívání ve srovnání s jinými materiály podstatně méně zatěžuje a poškozuje životní prostředí. Lze naopak říci, že environmentální vyspělost a zodpovědnost společnosti je přímo úměrná využívání obnovitelných zdrojů, včetně dřeva. Ve výše uvedených trendech se zcela patrně odrážejí snahy různých politických i ekonomických lobby. Minimalizace škod na životním prostředí při hospodaření v lesích je však objektivně velice žádoucí - to si lesní hospodáři ve většině případů zcela odpovědně uvědomují.
Pro obor pěstování lesů je vývoj lesních porostů s minimální úrovní managementu a vývoj lesů přírodního charakteru nezastupitelným zdrojem poznatků o dynamice lesních ekosystémů. Představuje základ LH postaveného na ekologických základech a poskytujícího objektivně mnoho dalších environmentálních užitků. Pracoviště pěstování lesů si to v plné míře uvědomují a studie podobného typu představují významnou součást jejich vědeckého programu. Významným závazkem do budoucnosti je pak tyto programy uchovat a využít pro lesnickou praxi, a to i v situaci, kdy do “výzkumu lesních ekosystémů” vstupují další subjekty s odlišnou, často účelovou interpretací výsledků. Je nutno počítat s tím, že odborná diskuse bude v ještě větší míře přehlušována politickými hledisky, ale i s vysokou odborností nelesnických týmů, zejména v oblasti získávání, zpracování a prezentace dat. Rovněž se musí lesnický výzkum potýkat se skutečností, že nepokrývá zdaleka všechny potřebné oblasti a v týmech chybí specialisté někdy i základních oborů. Dlouhodobý a strategický výzkum a spolupráce s dalšími vědeckými organizacemi je pak v současné době záležitostí vyloženě výzkumné sféry a nikoli administrativy - závisí na iniciativě, zájmu a aktivitě jednotlivých výzkumníků.
2. Trvale udržitelné LH
Druhý názorový směr souvisí také se současnou vlnou “ekologizace lesnictví” v Evropě, danou však spíše tendencemi přírodě blízkého či alespoň trvale udržitelného LH, s častým splýváním obou termínů, alespoň v obecné sféře. Výsledkem je pěstování porostů, které mají druhové složení bližší přirozenému, mají diferencované porostní struktury a jsou rozrůzněné i věkově. Umožňují pak dlouhodobé, “trvalé” hospodaření bez nežádoucích změn složek životního prostředí a poklesu biologické produkce na daných stanovištích.
Z hlediska pěstebního jsou tyto směry charakterizovány vysokým uplatněním přirozené obnovy, jemnými hospodářskými zásahy v juvenilním stádiu i později a pěstováním většinou silných, kvalitních sortimentů ve věku vyšším. Ekonomickým výstupem tohoto směru pěstování, pokud by se ve větší míře uplatnil, jsou nižší pěstební náklady, v první řadě relativně nízké náklady na zakládání porostů, větší podíl silného dříví s diferencovaným druhovým složením včetně listnatých druhů. Na druhé straně je zřejmě nutno počítat s menší objemovou produkcí a větším podílem dřevní hmoty ponechané v porostech “přirozenému” rozpadu. K významným environmentálním důsledkům pak náleží obnova biodiverzity lesních ekosystémů blízkých přirozeným podmínkám, vyšší stabilita lesa a menší dynamika změn.
Specifickým pěstebním i ekonomickým problémem je přechod na tento typ hospodaření ze současného převažujícího směru pěstování nesmíšených stejnověkých porostů se stanovištně nepůvodním druhovým složením.
Svým charakterem tento trend podporuje a pro svoji oprávněnou existenci vlastně nezbytně vyžaduje i vznik a provoz diferencovaného dřevozpracujícího průmyslu, schopného využívat různé sortimenty relativně velkého množství dřevin, ovšem v menším množství. Zpracování a využívání silných masivních dřevěných materiálů je dnes považováno za určitou formu luxusu a masová výroba dává přednost maximalizaci produkce standardu. Nicméně tyto způsoby pěstování lesa nejlépe spojují minimalizaci negativních dopadů na krajinu, optimalizaci ochranářských a environmentálních ohledů, minimalizaci pěstebních nákladů, diverzitu sortimentů a zpracovatelského odvětví. Nevýhodou jsou těžebně-dopravní komplikace, z hlediska podnikatelských subjektů poměrně malé objemy výroby a obratu materiálů, služeb a financí. V tomto ohledu je ale nutno diferencovat ekonomiku LH, majitelů lesa a správců lesních majetků a na druhé straně subjektů v LH podnikajících.
Z hlediska lesnických oborů představuje tato tendence v současné době značnou změnu a tlak na rozvoj disciplín pěstování lesa, ekonomiky, logistiky, hospodářské úpravy a ekologických lesnických oborů. Kvantifikace těchto aspektů je v současné době klíčovou otázkou LH i oboru pěstování lesů. Zejména ekonomické otázky jsou velice naléhavé a dosavadní postup je nutno charakterizovat jako nedostatečný - jde o zásadní ekonomické a lesopolitické otázky současnosti.
3. Důraz na technologie
Jako třetí typ, zatím příliš neproklamovaný, ale o to více prosazovaný hospodářskými zájmy, je tlak na masovou produkci slabšího dříví, převážně jehličnatého, s následnou homogenizací a zpracováním v centralizovaných provozech. Je podporován současnými pohyby ve světové ekonomice, globalizací a stavem technologií těžby, zpracování, dopravy dříví a lesnického šlechtitelství a genetiky - soudobých špičkových biotechnologií. Vyžaduje i rozvoj technologií optimální produkce sadebního materiálu: technologie in vitro, semenářství a školkařství, rovněž tak i optimální využití introdukovaných dřevin.
Výslednou tendencí je pěstování porostů s ohledem na jejich objemovou produkci a s minimálními náklady na schematické pěstování, těžbu, dopravu a homogenizaci dříví s následným velkoobjemovým zpracováním. Porosty mají manipulovanou genetickou skladbu, jednoduchou prostorovou výstavbu a věkovou i druhovou strukturu. Rovněž v českých zemích započal výzkum, umožňující rozvoj některých aspektů tohoto směru pěstování lesů: introdukce dřevin, provenienční pokusy, šlechtitelské metody. V některých oborech bylo dosaženo i značné, možno říci světové úrovně.
V současné době však jsou tyto směry výzkumu potlačovány, nebo alespoň nejsou podporovány. Žádoucí je alespoň rámcové zachování a vyhodnocení experimentů a posouzení možností rozvoje těchto oborů v českých podmínkách v budoucnosti. Chybou současné administrativy i předchozího řízení LH je neschopnost dlouhodobě diferencovat lesy z hlediska převažujících funkcí a možné intenzity hospodaření a lpění vždy na jednom směru pěstování lesů jako na jediném možném. Diverzifikace směrů pěstování a podpora i intenzivních tendencí však umožňuje rozvoj lesnických oborů souvisejících s vrcholnými technologiemi v biologické i technické oblasti. V našich podmínkách přitom nelze spoléhat na situaci známou v zahraničí, především v severských zemích. Aplikovaný, zejména firemní výzkum je nefinancovatelný českými subjekty se zanedbatelnou finanční silou - technologie a jejich výrobci i distributoři jsou především zahraniční, zainteresovaní na využívání českého trhu a ne na rozvoji síly a konkurenceschopnosti oboru.
Obnova antropogenně poškozených lesů
V našich podmínkách je pak dalším zásadním oborem, kterému se pracoviště pěstování lesů a obor pěstování jako celek věnují, obnova antropogenně poškozených lesů v imisních oblastech. Právě celostní chápání lesa jako ekosystému a znalost jeho funkcí umožňuje těmto pracovištím hrát rozhodující roli v řízení výzkumu v dané oblasti. Nicméně stále důležitější je hledat specialisty dalších oborů - z oblasti klimatologie, botanických věd, pedologie, fyziologie, ochrany lesa, schopné zapojit se do výzkumných týmů.
Závěr
Přes poměrně malou základnu tak pracoviště pěstování lesů hrají důležitou roli v lesnickém i ekologickém výzkumu českých zemí i Slovenska. Často představují sjednocující faktor, zastřešující výzkumné aktivity jiných oborů. Právě v současné době jsou environmentální, sociální a ekonomické aspekty LH rozhodující z hledisek uvedených v úvodní části. Malá početnost “lesnického cechu” a podíl na HDP je přitom scestným a účelovým argumentem, na druhé straně se lesnické využívání týká 1/3 území ČR a návazná odvětví se na HDP podílejí řádově větším podílem.
Kritickou situaci současného lesnictví lze chápat nejen jako faktor ohrožující jeho budoucnost, ale i jako výzvu k vytvoření jasných koncepcí, k formulaci zřejmých a společností akceptovatelných cílů a k jejich naplňování. Konečných záměrem všech aktivit by měl být potřebám společnosti odpovídající stav lesa, krajiny a ekonomicky efektivní lesní hospodářství. Obory pěstování lesa dosud přispěly značnou měrou k pozitivním vývojovým trendům, pokud se je podařilo zachovat, a i do budoucnosti v sobě skrývají značný potenciál rozvoje.
Příspěvek vznikl v rámci výzkumného záměru LF ČZU v Praze, MSM 414100006 – Lesní hospodářství v ekonomicky a ekologicky limitních podmínkách. Vznikl autorskou úpravou úvodního příspěvku konference Současné trendy v pěstování lesů (16. – 17. 9. 2002, Kostelec nad Černými lesy).
Adresa autora:
Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.
LF ČZU v Praze, Kamýcká 129,
165 21 Praha 6 - Suchdol,
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.