Finské lesní hospodářství na prahu nového tisíciletí

Ivo Kupka

Přírodní podmínky

Finsko leží mezi 60. a 70. rovnoběžkou, podstatná část finských lesů roste za polárním kruhem. Klima je však ve Finsku příznivější než by odpovídalo jeho severní poloze (např. ve srovnání se Sibiří či severní Kanadou, ležících ve stejných zeměpisných šířkách). Je to výsledek příznivého působení Golfského proudu, který obtéká celou Skandinávii a zmírňuje její chladné podnebí. Proto také severní hranice lesa leží ve Finsku mnohem severněji, než ve výše zmíněných zemích a tundra se vyskytuje jen na severním okraji finského území. Přes poměrně krátké léto je vegetační sezóna dostatečná díky délce slunečního svitu. Srážky jsou poměrně nízké (na severu průměrně kolem 400 mm, na jihu asi 700 mm ročně). Polovina těchto srážek je sněhových. V severní polovině Finska leží sněhová pokrývka 5–6 měsíců a její mocnost dosahuje běžně jednoho metru. Terén a půdní podmínky byly ve Finsku – podobně jako v celé Skandinávii – utvářeny zejména kontinentálním ledovcem. Po jeho ustoupení začalo postupné vynořování Skandinávského štítu z moře (současná rychlost je 0,5–0,8 cm za rok), takže Finsko je jednou z mála zemí, jejíž území se postupně zvětšuje.

Finsko má na svém území rozsáhlá rašeliniště, jež původně pokrývaly jednu třetinu jeho území. Mimochodem jméno země ve finštině (“Suomi”) znamená “Země rašelinišť”. Po osamostatnění Finska v prosinci 1917 a zejména po druhé světové válce byla více než polovina těchto rašelinišť odvodněna, aby se zvýšil přírůst stromů a porostů na těchto stanovištích. Finsko muselo tehdejšímu Sovětskému svazu po druhé světové válce platit rozsáhlé válečné reparace, které splácelo ve velké většině právě dřevem ze svých lesů. V té době roční těžby překračovaly běžný přírůst. V současné době jsou však nedotčená rašeliniště prohlášena za přírodní rezervace a přísně chráněna.

Lesy

Boreální lesy jsou z hlediska druhového složení poměrně chudé, přesto zde lze nalézt dvacet původních domácích dřevin, z nichž však většina zasahuje svým severním okrajem areálu jen do jižního okraje Finska. Hlavními dřevinami finských lesů jsou borovice lesní, smrk ztepilý a oba druhy evropské břízy. V letním teplém a suchém období dochází poměrně často k lesním požárům, nejčastěji způsobeným bleskem. Odborné studie prokázaly, že na běžných stanovištích docházelo k těmto požárům jednou za padesát let, na vlhkých stanovištích v rozmezí 100–200 let. Požár umožnil intenzivní obnovu lesa zejména tím, že shořela i vrstva surového jehličí, což umožnilo následné prohřátí půdy působením slunečního záření a zintenzivnění rozkladu živin a jejich uvolňování a tím i zlepšení podmínek pro klíčení semen. V době současného intenzivního lesního hospodářství k lesním požárům na území Finska dochází už poměrně vzácně, ale tento jev je oprávněně používán při vysvětlování způsobů hospodaření veřejnosti, zejména při obhajování holosečí ve finských lesích. Všechny publikace určené široké veřejnosti zdůrazňují, že hospodaření v lese napodobuje tyto přírodní procesy a mýtní těžba má stejně příznivý efekt jako požár, který odstranil porost na určité ploše ve stejných intervalech (obmýtí se dnes ve Finsku pohybuje mezi 60 lety na jihu až 120 lety na severu).

Obnova lesa

Obnova lesa je ze dvou třetin přirozená. Na zbývající ploše se vysazuje každoročně zhruba 150 miliónů sazenic s výrazně vyšším zastoupením smrku oproti současné druhové skladbě. Přesto se nepočítá s vyšším zastoupením smrku ve výsledné druhové skladbě lesů, neboť borovice se intenzivně zmlazuje přirozeně.

Např. školkařská firma FINTAIMI Oy pěstuje ročně 6 miliónů sazenic, z toho 90 % tvoří obalená sadba. Hlavním způsobem pěstování sadebního materiálu je intenzivní produkce semenáčků v obalech typu Plantek a Jiffy ve fóliovnících. Ve dvou nových fóliovnících se produkují “dvouleté” semenáčky borovice během jedné vegetační sezóny. Uprostřed vegetačního období (pro borovici je nejvhodnější doba v polovině června) se umělým zkracováním dne a snižováním teploty dosáhne ukončení růstu semenáčků a posléze jejich nový intenzivní růst v druhé části vegetační sezóny. Semenáčky se potom jako “dvouleté plugy” skladují v klimatizačních komorách v papírových uzavřených krabicích při teplotě -4°C, což je teplota, která zajistí jejich udržení ve vegetačním klidu až po dobu devíti měsíců a možnost jejich “okamžité” expedice (po 24 hodinách aklimatizace na normální teplotu). Zároveň je tato teplota zárukou, že semenáčky nezačnou plesnivět či trpět některými dalšími biogenními patogeny. Tato moderní technologie je samozřejmě investičně značně náročná a mohou si ji dovolit jen velké firmy. Na druhé straně tato technologie výrazně zvyšuje flexibilitu a konkurenceschopnost firmy na trhu, protože je schopna prakticky za jednu vegetační sezónu dodat jakékoliv množství požadovaného sadebního materiálu, které si zákazník objedná.

Náklady na fóliovník tohoto moderního typu o délce 100 metrů činí zhruba sto tisíc eur, podobně investičně náročné jsou klimatizační sklady. Návratnost této investice se v podmínkách současného finského školkařství pohybuje kolem pěti let.

Výsadba obalených semenáčků (plugů) se převážně děje sázecí holí “Pottiputki” nebo mechanizovaně sázecím strojem. Podíl ruční výsadby stále klesá pod ekonomickým tlakem stále dražší pracovní síly. Také hustota kultur při výsadbě je nižší než u nás, což se týká i hlavní finské dřeviny – borovice, která se vysazuje v počtu 2–3 tisíce kusů na hektar.

Výchova

Při první prořezávce, která se provádí při výšce mlaziny kolem tří metrů, se počet upravuje na dva tisíce stromků na hektar. Během obmýtí se obvykle provádějí jen dvě až tři probírky, přičemž je zřejmá tendence posunout první probírku, která je ekonomicky ztrátová (prakticky neprodejné nebo obtížně prodejné dříví z výchovné těžby nepokryje její náklady) do pozdějšího věku, nebo ji vynechat (i když ji konzultační firmy soukromým majitelům lesa doporučují provést jako dobrou investici do budoucího vyššího zpeněžení mýtní těžby).

Současná výše těžeb se ve Finsku pohybuje kolem 60 miliónů m3 dřeva s kůrou, přičemž výsledky celoplošné inventarizace potvrzují celkový běžný přírůst ve výši 75 mil. m3. V souvislosti s přírůstem se tvrdí, že meliorace a zejména odvodnění rašelinišť přineslo finskému lesnímu hospodářství zvýšení přírůstu o 15 mil. m3.

Držba lesa a odborná péče

Většina finských lesů je v soukromých rukou (62 % plochy, 78 % porostní zásoby). Státní lesy jsou zejména na severu, o které nebyl a není velký zájem ze strany soukromníků, kvůli jejich nízkému přírůstu. Změny v držbě lesů neustále probíhají a jako konkrétní příklad lze uvést jednoho profesora z lesnické fakulty v Helsinkách, který před nedávnem koupil 1000 ha lesa v okolí Kuopia. Průměrná velikost soukromého majetku ve finských lesích je 25 ha a celkový počet vlastníků se pohybuje kolem 440 000. Vzhledem k počtu obyvatel Finska lze tedy říci, že každá čtvrtá rodina je majitelem lesa. Celkové tržby za prodané dříví činí ročně 1 700 mil. eur, z nichž 80 % je příjmem pro soukromé majitele.

Odborná kvalifikovaná péče o soukromé lesy je zajišťována prostřednictvím 250 asociací pro hospodaření v lesích “Matsekeskus”, které mají regionální působnost. Tyto asociace mají oporu v zákoně, který jim ukládá podporovat hospodaření v lesích takovým způsobem, aby bylo trvale udržitelné ekonomicky, ekologicky a sociálně. Tyto tři termíny jsou v publikacích o lesním hospodářství značně frekventované a je zajímavé, že jsou uváděny vždy v tomto pořadí. Lesnický sektor, tj. lesní hospodářství a průmysl zpracování dřeva včetně papíru a celulózy, je jedním z pilířů finské ekonomiky, a proto ten důraz na ekonomickou stránku trvale udržitelného hospodaření. Nepřichází v úvahu, aby lesní hospodářství bylo ztrátové.

Majitelé lesů platí povinný poplatek příslušné asociaci, odvozený z velikosti jejich majetku a výše těžeb. Za to je jim zdarma poskytována odborná pomoc při plánování hospodaření v lesích. Za zpracování lesního hospodářského plánu se platí, není však povinné ani pro větší majitele. Přesto si asi 75 % majitelů lesů takový plán nechává zpracovat. Do těchto plánů se pak samozřejmě promítají cíle hospodaření, které si stanovuje majitel lesa, a pokud se rozhodne pro “intenzivní” způsob hospodaření založený na holosečném hospodářství s kratším obmýtím, nebrání mu v tom ani lesní zákon.

Těžba

Majitelé lesů prodávají dřevo buď na stojato, nebo na odvozním místě. Většina dřevozpracujících firem má své specialisty, kteří zajišťují výkup dřeva od soukromých majitelů lesů, tzn. většina prodejů a nákupů se děje přímo bez další zprostředkovatelské či obchodní firmy (kolem 200 000 kupních smluv ročně). Vlastní těžbu – ať už pro majitele lesa nebo pro kupující firmu – pak zajišťují malé specializované těžařské firmy, které vlastní jen několik harvestorů a jsou dostatečně flexibilní vůči přáním zákazníků.

Při vlastní těžbě v porostu absolutně převládá sortimentační metoda, kdy harvestor u pařezu strom odvětví a kmen krátí na dohodnuté délky (obvykle tři metry), jež hned ukládá za sebe do návěsu. Pohybuje se jen po přibližovacích linkách, které jsou vytvořeny tak, aby byl celý porost dosažitelný hydraulickým ramenem harvestoru. Tímto způsobem jsou škody na stojících stromech minimalizovány. Maximálně přípustná výše škod je obvykle součástí kontraktu, a pokud se přesto tyto škody vyskytnou, jsou tvrdě penalizovány.

Statistické ukazatele lesnického sektoru

Celková produkce lesnického sektoru je statisticky hodnocena ve výši tržeb 23,5 miliardy eur, na čemž se lesní hospodářství (LH) podílí 1,7 mld., dřevozpracující průmysl 17 mld. a zbytek je další navazující průmysl včetně části strojírenského, který vyrábí stroje pro LH. Lesnický sektor se také chlubí tím, že poskytuje dohromady 150 000 pracovních míst. Takto pojatý lesnický sektor se potom podílí více než 10 % na hrubém domácím produktu (HDP), a má tak úplně jiné postavení v národním hospodářství. Jeho exportní schopnosti jsou pak ještě vyšší, neboť se na exportu podílí celými 40 %.

Ekologie

Všechny publikace o LH Finska (včetně určených pro veřejnost) zdůrazňují ekologický základ hospodaření v lese i se zdánlivou banalitou – že produktem je dřevo, obnovitelný a důležitý zdroj pro lidskou společnost. Narozdíl od situace v sedmdesátých letech současný průmysl papíru a celulózy při zdvojnásobení své produkce snížil objem odpadních vod na jednu desetinu jejich původního objemu. Kolem 20 % energetické potřeby Finska je získáváno ze dřeva a z odpadů ze dřeva včetně odpadů z celulózek.

Legislativa

Finská legislativa týkající se lesů a přírodního prostředí byla v devadesátých letech kompletně přepracována. V roce 1994 byl schválen nový zákon o lesích a zákon o státních lesích, v roce 1997 zákon o trvale udržitelném hospodaření v lesích. Zákon o ochraně přírody z roku 1997 se zmiňuje i o zachování vysoké biodiverzity v lesích. Majitelé lesů jsou povinni zachovávat ve svých lesích zvlášť významné a vzácné biotopy. Poslední část legislativy, týkající se lesů, je zákon o asociacích pro hospodaření v lesích z roku 1998.

Národní program pro lesy

Na závěr ještě zmíním Národní program pro lesy, který byl zpracován pro několik časových horizontů, přičemž ten krátkodobý na období 2001–2010 je velmi věcný a obsahuje konkrétní čísla, jichž chce LH dosáhnout. Obsahuje závazky typu – jak dosáhnout zvýšení domácí spotřeby dřeva o 5–10 miliónů m3 ročně, zdvojnásobení exportu produktů průmyslu papíru a celulózy (počítáno v cenách) nebo zvýšení spotřeby dřeva na výrobu energie o dalších 5 miliónů m3 ročně. Podmínkou tohoto nárůstu je razantní podpora lesnického sektoru ze strany státu, aby trvale rostla jeho konkurenceschopnost. Zároveň Národní program pro lesy zdůrazňuje závazek obhospodařování lesních ekosystémů trvale udržitelným způsobem.

Význam lesnického sektoru

Finské LH má výrazně odlišné postavení od českého, jak v ekonomickém pojetí, tak i ve smyslu sociálním. Finové milují svoje lesy, považují je za svůj spirituální domov a tráví v nich většinu svého volného času. Přesto nebo právě proto považují lesnický sektor (včetně zpracování dřeva a navazujících odvětví) za jednu z opor národní ekonomiky a nikdy by neakceptovali rezignaci na jeho ziskovost. Zejména v oblasti exportu je lesnický sektor velice významný, neboť dosahuje 40 % celkového finančního objemu finského exportu (11,5 mld. eur). Proto Finové říkají, že jejich LH musí být kvalitní a trvale udržitelné nejen ve smyslu ekologickém, ale i ekonomickém.

Doc. Ing. Ivo Kupka, CSc.
LF ČZU v Praze, Kamýcká 129,
165 21 Praha 6 - Suchdol

Pozn.: Použité ekonomické ukazatele za rok 2001.