Vápnění a hnojení lesních porostů v ČR v letech 2000 až 2004

Vít Šrámek, Věra Fadrhonsová, Bohumír Lomský

Vápnění lesních porostů jako prostředek chemické meliorace lesních půd je známo a využíváno již několika generacemi lesníků. V největším rozsahu se vápnění v ČR provádělo v 70. a 80. letech dvacátého století v horských imisních oblastech. V letech 1978–1991 bylo v oblasti Krušných hor povápněno 62 000 ha lesa, v Jizerských horách 8 000 ha, v Krkonoších 7 409 ha, v Orlických horách 2 800 ha lesa.

Vápnění před rokem 2000

V tomto období probíhalo vápnění rovněž v Jeseníkách a v Moravskoslezských Beskydech. Aplikace byly zaměřeny na zabránění degradace půdního prostředí imisní zátěží. Cílem bylo zvýšení pH humusu a minerální půdy, doplnění vyplavovaných bazických prvků – vápníku a (v případě používání dolomitického vápence) hořčíku, zvýšení přístupnosti živin a snížení mobility těžkých kovů v půdním profilu. Od konce 80. let dvacátého století začalo docházet k výraznému poklesu imisní zátěže. Produkce oxidu siřičitého poklesly do současné doby o 90 %, významně se snížila i produkce oxidů dusíku. Tato situace vyvolala počátkem 90. let určitou vlnu optimismu – obecně se předpokládalo, že se lesnické hospodaření v imisních oblastech v krátké době navrátí k normálu. To vedlo mimo jiné i k minimalizaci využívání vápnění. Obdobný pokles nastal i v sousedním Sasku, kde byla nejmenší rozloha vápnění v roce 1993 (zhruba 3 000 ha). V Sasku rozloha vápněných porostů výrazně narostla po imisním poškození porostů v roce 1996. V roce 1996 tam bylo povápněno téměř 25 000 ha lesů, v letech 1997 a 1998 více než 30 000 ha. Celkem bylo v Sasku v letech 1991–2001 povápněno cca 183 000 ha lesů. V ČR došlo k obnovení rozsáhlejších aplikací vápnění v roce 2000 v souvislosti s novými škodami na lesních porostech.

Krušné a Orlické hory

V roce 1999 se v oblasti západního Krušnohoří objevilo rozsáhlé žloutnutí smrkových porostů. Hlavní příčinou je závažný nedostatek hořčíku na chudých půdách ovlivněných dlouhodobým působením kyselých antropogenních depozic. Podrobněji bylo toto poškození popsáno v LP 11/2001. Na zhoršující se zdravotní stav v těchto oblastech reagovala v květnu 2000 vláda ČR, která svým usnesením 532/2000 uložila ministru zemědělství zajistit vápnění a hnojení v lesích Krušných a Orlických hor pro roky 2000–2004. Rozsah ploch, které byly z prostředků MZe vápněny v letech 2000–2002, je uveden v tabulce 1. V roce 2000 prováděly vápnění také LČR z prostředků programu PHARE.

Primárním cílem vápnění u současných aplikací je zejména dodání deficitního hořčíku do lesních ekosystémů. Z tohoto důvodu je používán vápnitý dolomit s vysokým obsahem hořčíku - minimální obsah MgCO3 36,5 %, minimální obsah MgCO3+CaCO3 je 80 %. V roce 2000 probíhalo vápnění dolomitem zrnitostí frakce do 4 mm, od roku 2001 je povolena zrnitost do 2 mm s maximálním podílem do 5 % nad 2 mm a do 35 % nad 1mm. Obsah těžkých kovů je omezen v souladu s vyhláškou MZe 271/1998 Sb.

Dávka 3 t/ha je aplikována ve většině případů letecky – plošníky, případně helikoptérami. V roce 2001 byla na části LS Litvínov použita aplikace rozmetadlem a manuální aplikace, ovšem bez příznivých výsledků.

V porostech s výrazným narušením zdravotního stavu je pro okamžité dodání živin využíváno hnojení kapalnými hořečnatými hnojivy na list – tento typ zásahů byl využíván zejména v roce 2000 a 2001. Aplikace probíhají od května do července ve třech termínech s minimálním odstupem deseti dnů, dávky jsou u jednotlivých typů hnojiv upravovány podle stupně narašení porostů. V oblastech s potřebou doplnění dalších živin (kromě vápníku a hořčíku) je používáno hnojení sypkou formou hnojiva Silvamix Mg. Významně se uplatňuje například na plochách s buldozerovou přípravou půdy, kde byla shrnuta humusová vrstva. V Orlických horách bylo v roce 2002 použito sypké hnojivo Silvamix K s cílem podpořit vyzrávání letorostů a posílit mrazuvzdornost mladých smrkových porostů.

Kontrola vápnění a hnojení

V průběhu vápnění je kontrolováno celkové množství dodaného vápence (dodací listy), úplnost a rovnoměrnost provedených prací (výkazy prací, pochůzka, odběry na vápněných lokalitách) a kvalita používaného materiálu (vlhkost, obsah vápníku a hořčíku, zrnitostní složení vápence). Potvrzení o jednotlivých typech kontroly aplikace je přílohou jednotlivých faktur předkládaných dodavatelskými firmami, při nesplnění zadaných parametrů jsou uplatňovány srážky ze smluvní ceny.

U současných aplikací vápnění je plošně sledován vliv na chemické vlastnosti půdy a výživu dřevin. Na vápněných plochách jsou odebírány vzorky půdy a humusu v rozsahu 1 odběr na cca 100 ha vápněné plochy a asimilační orgány v rozsahu 1 odběr na cca 300 ha. Komplexní chemické analýzy obsahu prvků jsou prováděny jednak před vlastním zásahem, jednak v intervalu dvou, pěti a deseti let od aplikace. V současné době jsou tedy zpracovávány výsledky opakovaných rozborů z ploch vápněných v roce 2000. V tabulce 2 (půdy) a 3 (jehličí) jsou uvedeny základní výsledky pro oblast západního Krušnohoří - LS Horní Blatná a OL Boží dar. V ošetřených porostech došlo k mírnému nárůstu výměnného pH, z oblasti velmi silně kyselé (pH<3) do silně kyselé (pH<4), přitom u humusu jde nárůst o jednotku pH, u minerálu zhruba o polovinu. Obsahy přístupného vápníku a hořčíku logicky výrazně stouply v humusové vrstvě, pozitivní nárůst těchto prvků lze dokumentovat i pro minerální horizont A, kde se průměrné hodnoty v obou případech dostaly z oblasti kritického nedostatku, jejich zásobu však lze stále hodnotit jako nízkou. V humusové vrstvě a minerálním horizontu A lze dokumentovat rovněž zvýšení přístupného obsahu dalších hlavních živin, způsobené pravděpodobně jednak jejich uvolněním z humusové vrstvy, jednak zvýšenou přístupností při vyšším pH. U horizontu B nedošlo k výraznějším změnám v obsahu přístupných živin, uvolněné živiny tedy nejsou ve zvýšené míře vyplavovány do spodních půdních horizontů.

Analýza jehličí

Z opakovaných analýz jehličí vyplývá, že po dvou letech po vápnění porostů se všechny vzorky dostaly z hlediska obsahu vápníku a hořčíku nad hranici deficience (obr. 1 a 2). Za nedostatečný lze u hořčíku považovat obsah pod 700 mg.kg-1, u vápníku 1 500 mg.kg-1.

Uvedené hodnoty dokládají původní předpoklad, že se vápnění v horizontu dvou let projeví příznivě v obsahu bazických prvků zejména v povrchových horizontech a že při zvolené dávce (3 t/ha) nedojde k výrazným výkyvům v půdní reakci a v rovnováze jednotlivých živin. Výsledky jsou pochopitelně stále ještě předběžné - hodnocení musí být provedeno na všech vápněných a kontrolních lokalitách a analyzovány budou i další parametry, jako obsahy dalších prvků a jejich poměry, změny zásoby humusu, změny zdravotního stavu a na vybraných lokalitách také změny chemismu půdního roztoku a defoliace stromů.

V pětiletém intervalu od provedených zásahů lze očekávat posun půdní reakce a zvýšení zásoby bazických prvků i v hloubkách do cca 20 cm. V té době bude také nutno rozhodnout o případném opakování zásahu, dodání jiných prvků formou hnojení, či ponechání dalšímu vývoji.

Pohled na vápnění

Vápnění a hnojení není dosud laickou ani odbornou veřejností přijímáno zcela jednoznačně, což je vcelku pochopitelné, neboť jde o poměrně razantní zásah do přírodního systému, který může při špatně volených aplikacích (příliš vysoké dávky, výběr nevhodných ploch) nést rizika – například v podobě předčasného rozkladu humusové vrstvy, vyplavování živin do hlubších vrstev půdy či negativního ovlivnění půdní biologické činnosti. Musíme si však uvědomit, že lesní půdy byly lidskou činností výrazně ovlivněny a ani v současné době, kdy bylo znečištění ovzduší výrazně redukováno, nelze očekávat jejich přirozenou regeneraci. V oblastech, kde jsou rozsáhlé plochy čtyřicetiletých lesních porostů s nedostatečným až kriticky nízkým obsahem bazických prvků, považujeme chemickou melioraci (vápněním či hnojením) za opatření, které nemá alternativu a které je zároveň podmínkou uplatnění vhodných postupů meliorace biologické. Při tom je nutné minimalizovat případná rizika s vápněním či hnojením spojená – vždy jde však o bilanci rizik spojených se zásahem a na druhé straně rizik spojených s neprovedením těchto opatření.

Adresa autorů:
Ing. Vít Šrámek Ph. D.,
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Věra Fadrhonsová,
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
RNDr. Bohumír Lomský, CSc.,
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
VÚLHM Jíloviště-Strnady,
156 04 Praha 5 Zbraslav