Zalesňování zemědělských půd a vyhotovení projektu

Josef Topka

Zalesňování zemědělských půd (ZP) a ostatních ploch, pro zemědělské obhospodařování nevhodných, probíhalo již v minulých stoletích. Z historického průzkumu se dovídáme, že mnohé kvalitní porosty vznikly na zemědělsky obhospodařovaných pozemcích. V novodobé historii zaznamenáváme rozsáhlejší zalesňovací práce v šedesátých a začátkem sedmdesátých let minulého století. Tehdy byly zalesňovány takzvané rezervní zemědělské půdy. Šlo o pozemky v příhraničních oblastech, na kterých byly zakládány rozsáhlé monokultury převážně jehličnatých porostů.

V dalších letech byly zalesňovány plošně nevýznamné pozemky, které nebylo možno mechanizovaně zemědělsky obdělávat. Šlo o dobře známé práce celohospodářského významu. Koncem devadesátých let začal stát dotačně podporovat změnu struktury zemědělských pozemků zalesněním. Cílem této snahy je “trvalé vyřazení určitých zemědělských pozemků z produkce” (CHYTRÝ 2000).

Klady a zápory

Jako lesníci bychom mohli být spokojeni. Zvyšuje se rozloha lesů. Vzniká tolik nedostatkový první věkový stupeň. Mění se tvářnost krajiny, zlepšují se klimatické poměry. Také ekonomicko personální aspekt je pro některé lesnické firmy poměrně zajímavý. To je jen krátký výčet kladů. A zápory? Podnět na zalesnění ZP ve většině případů přichází od těch vlastníků, kteří jsou ochotni absolvovat poměrně složitý povolovací proces a pak fyzicky schopni zajistit realizaci zalesnění. Mnohde se pak zalesňují pozemky, které by mohly být nadále zemědělsky obhospodařovány, a naopak pozemky, které by bylo vhodné trvale vyřadit z produkce, jejich vlastníci k zalesnění nenavrhnou.

Zkušenost ze sedmdesátých let minulého století, kdy byly za účelem zvýšení zemědělské produkce prováděny rozsáhlé rekultivační zásahy do krajiny bez ohledu na možné negativní dopady do celého komplexu přírodního prostředí, nás nabádá k opatrnosti a odpovědnému jednání. Zakládáním nových lesních porostů na ZP opět zasahujeme do krajiny. Čiňme tak s rozmyslem a za využití všech informací a informačních technologií, kterými disponujeme.

Možný vývoj událostí

Podle odborníků a ze zkušeností států EU lze očekávat, že se bude jednat o desetitisíce hektarů půdy, které budou zalesněny. Z toho je patrné, že budeme zalesňovat i rozsáhlejší plochy, které dají vznik novým, zcela samostatným, pro krajinu zásadně významným prvkům. V tomto případě by bylo nanejvýš žádoucí, aby jejich rozmístění do krajiny bylo posuzováno komplexně s přihlédnutím k hlediskům estetickým, půdoochranným, hydrologickým, bonity půdy a nepříznivého působení biotických a abiotických činitelů. Všechny tyto údaje jsou k dispozici u Katastrálních úřadů a ÚHÚL.

Pro schopné programátory by asi neměl být problém z těchto údajů sestavit program, který by pro katastrální území, kde se uvažuje o rozsáhlejším zalesnění zemědělských pozemků, vytipoval části území vhodné pro zalesnění. Výstupy by pak sloužily vlastníkům, zpracovatelům projektů a ostatním zainteresovaným orgánům pro kvalifikovanější, rychlejší a hlavně levnější rozhodování.

Čas na projektování a povolovací řízení činí přibližně 30 hodin na jeden projekt. To představuje přibližně 15 000 Kč. Jsem přesvědčen, že by se více jak třetina mohla ušetřit, kdyby byly zpracovány výše zmíněné informace.

Podle informací MZe dojde v příštím roce k úpravě programu podpor “změny struktury zemědělských pozemků zalesněním”. Nově bude definován pojem zemědělsky využívané a nevyužívané půdy. Dotace budou poskytovány novými subjekty. Co ale zaznamenává málo změn, je projekt zalesnění.

Projekt zalesnění

Zpracovat kvalitní projekt na zalesnění ZP je pro zodpovědného OLH nebo projektanta taxační kanceláře nelehký úkol. Ve své praxi se dosud setkával s projektováním zalesňovacích prací na lesních půdách. Rozsáhlejší holiny byly většinou zalesňovány za spolupráce a podle návrhu ÚHÚL. Velice často byl návrh ÚHÚL zjednodušen na zalesnění jedinou dřevinou.

Problematika projektování zalesňování ZP o výměře více než jeden hektar je pro současnou mladší generaci OLH zcela novou, v praxi neověřenou situací. Navíc musí respektovat zájmy a oprávněné návrhy vlastníků. Zvláštní, mnohdy nesplnitelnou podmínkou je volba takové druhové skladby, která naplní požadavek na získání dotace od státu, bude nákladově přijatelná a vyžádá si co nejmenší pracnost při zakládání a následné péči o porost. Snaha vlastníků, aby plocha byla zalesněna v jednom roce, mnohdy neodpovídá ekologickým potřebám jednotlivých dřevin.

Většina vlastníků se jen nerada smiřuje s ovlivňováním druhové skladby, a to zejména se zastoupením buku. OLH musí vyvinout mnoho úsilí, aby takového vlastníka přesvědčil o potřebnosti projektovaného zastoupení.

Projekt zalesnění ZP musí obsahovat údaje uvedené v seznamu dokladů přikládaných k žádosti o poskytnutí dotace. Zatím neexistuje žádný formulář. Někdy je to na závadu proto, že někteří pracovníci zemědělských agentur požadují další doplňující údaje. Projekt musí obsahovat:

A) Základní identifikační údaje žadatele

- Získají se z výpisu z Katastru nemovitostí (KN).

- Uvádí se jméno a příjmení, trvalý pobyt, rodné číslo, případně IČO, obchodní název a sídlo subjektu.

- V případě spoluvlastnictví se uvedou údaje toho spoluvlastníka, který má písemné zmocnění od ostatních spoluvlastníků.

B) Údaje o parcele a výměrách

1. Číslo parcely, výměra jednotlivých částí podle bonitově půdních ekologických jednotek (BPEJ). Tyto údaje jsou uvedeny v části F výpisu z KN, nazvané vztah BPEJ k parcelám. BPEJ zemědělských pozemků vyjadřuje pětimístným číselným kódem hlavní půdní a klimatické podmínky, které mají vliv na produkční schopnost půdy. První číslice značí příslušnost ke klimatu regionu, druhá a třetí číslice vymezuje příslušnost k určité půdní jednotce. Čtvrtá číslice stanoví kombinaci svažitosti a expozice a pátá číslice určuje kombinaci hloubky půdního profilu a jeho skeletovosti.

2. Zařazení do jednotky typu. Jednotka typu č. 1 nebo 2 je charakterizována BPEJ a je uvedena v tabulce D, spolu s vysvětlivkami k této tabulce v publikaci INFORMACE PRO VÁS II, kterou každoročně vydává MZe ČR. Sazba v Kč na technickou jednotku typu 1 je vyšší než sazba v Kč na technickou jednotku typu 2.

3. Soubor lesních typů (SLT). Stanovení SLT se provádí dle SLT porostů bezprostředně navazujících na zalesňovanou plochu. Údaje uvedené v lesní hospodářské knize nebo osnově musí být ověřeny v typologické mapě, která obsahuje podrobnější informace. V případech, kdy je zalesňován pozemek, který je značně vzdálen od nejbližšího lesního porostu, je vhodné požádat o konzultaci specialistu na příslušné pobočce ÚHÚL.

4. Hospodářský soubor (HS). Pro každý LHC nebo LHO je zpracován přehled HS. Přehledná tabulka je odvozena z vyhlášky č. 83/96 Sb. Pod jednotlivé SLT přiřazuje příslušné HS. Je logické, že pro stanovení HS konkrétní ZP se použije LHP nebo osnova schválená pro danou oblast. Pokud není k dispozici přehled HS dle konkrétního LHP nebo osnovy, pak je možno použít příslušné přílohy vyhlášky č.83/96 Sb. Do projektu uvádíme dvoumístné označení souboru (př. HS 531 - uvedeme soubor 53, první číslo zohledňuje LVS, druhé číslo je ekologická řada a třetí číslo dřevina)

C) Údaje o dřevině

1. Dle jednotlivých parcel se uvádí pokud možno celý český název dřeviny, případně jeho zkratka dle přílohy č. 4 k vyhlášky č. 83/96 Sb. Z dříve určeného HS stanovíme cílovou druhovou skladbu dřevin v mýtním věku porostu v členění na meliorační a zpevňující dřeviny (MZD) a ostatní dřeviny (OST). Tyto údaje zjistíme v příloze č. 4 k vyhlášce č. 83/96 Sb, - rámcové vymezení cílových HS. Pro OLH je příloha závazná. V případě, že OLH zjistí, že druhová skladba podle jím určeného HS nevyhovuje stanovišti, pak musí přehodnotit postup stanovení SLT a následně HS.

2. Procento zastoupení je ve většině případů stanoveno tak, aby byla dodržena podmínka k úhradě oplocování. Ta určuje 30% a vyšší zastoupení MZD na oplocené ploše. Zbylých 70 % tvoří ostatní dřeviny.

3. Plocha jednotlivých dřevin je součinem procentického zastoupení a celkové výměry parcely.

4. Minimální hektarové počty jsou uvedeny v příloze č. 8 k vyhlášce č. 82/96 v členění dřevin a stanoviště (HS). Pro OLH jsou minimální hektarové počty závazné. Ze zkušeností získaných při popisu lesních porostů založených na ZP lze odvodit poznatek, že ve většině případech vykazují značnou růstovou dynamiku. Proto považuji minimální počty při zakládání za dostačující.

5. Celkové množství sazenic je součinem plochy jednotlivých dřevin v ha a minimálních hektarových počtů sazenic.

D) Sadební materiál a technologie výsadby

1. Doporučený spon vypočteme tak, že plochu jednotlivé dřeviny v m2 dělíme počtem sazenic na tuto plochu určených a jedním volně zadaným rozměrem sponu v m. Druhý rozměr je výsledkem dělení.

2. Údaje o sadebním materiálu - věk, třída, výška (cm), tloušťka kořenového krčku (mm) - uvádíme podle zatím platné přílohy č. 7 k vyhlášce č. 82/96 Sb. Praxe ukazuje, že pokud OLH uvede všechny tyto údaje do projektu, vyhne se mnoha problémům při přejímce prací a následném podpisu na vyúčtování.

3. Technologie výsadby a termín výsadby musejí být opět taxativně stanoveny v projektu, aby se vlastník vyhnul sporům s dodavatelem prací.

4. Někteří úředníci zemědělských agentur požadují, aby zalesňovací projekt obsahoval údaje o možném opakovaném zalesnění. Opakované zalesnění se plánuje maximálně do 30 % počtu jednotlivých druhů sazenic použitých při prvním zalesnění.

E) Ochrana mladých lesních porostů

1. Ochrana proti buřeni se na silně buřenících ZP plánuje v prvních třech letech zpravidla dvakrát ročně. Uvádí se násobná plocha. Ochrana proti buření se plánuje do doby zajištění porostu.

2. Ochrana proti zvěři se plánuje jedenkrát za rok až do doby zajištění

3. Zřizování nových oplocenek k ochraně porostu nebo jejich části se projektuje tam, kde je 30% a vyšší zastoupení MZD na oplocené ploše. Výška oplocenky musí být nejméně 160 cm. Použitý materiál, tvar, velikost a rozestupy jednotlivých drátů nebo dřevěných plotovek musejí účinně zabraňovat vniknutí zvěře na oplocenou plochu až do doby zajištění porostu. OLH ve většině případů navrhne oplotit celou plochu parcely proto, že délka oplocení je přibližně stejná, jako by byla při oplocení jednotlivých skupin MZD.

Navíc dochází k úspoře nákladů potřebných k ochraně proti zvěři a k zkrácení doby zajištění porostu nejméně o jeden rok.

F) Dotace na zalesnění a ochranu

Ve většině případů OLH vyplňuje za vlastníka formulář žádostí a vyúčtování změny struktury ZP zalesněním. Doporučuji proto, aby tento výpočet byl zahrnut do projektu, aby vlastník měl informaci a případně podklad pro samostatné vypracování žádostí.

H) Situační nákres

Situační nákres se zpravidla vyhotovuje v měřítku 1:5000, 2880, 2000. Z nákresu musí vlastník a zhotovitel prací jednoznačně rozpoznat, jak mají být rozmístěny jednotlivé dřeviny. Proto musejí být uvedeny základní rozměry skupin, jejich vzdálenosti od porostních okrajů nebo jiných měřičských bodů tak, aby odpovídaly výměry skupin uvedené v projektu. Graficky musí být znázorněn průběh oplocení.

Tvorba porostních směsí na zemědělských půdách

Zemědělské půdy jsou ovlivňovány dosavadním způsobem hospodaření. Mají zhutnělé orniční podloží nebo jsou dlouhodobě zamokřené. Melioračními a technickými zásahy bylo odstraněno značné množství prvků, které mohly sloužit jako přirozený kryt pro některé dřeviny.

OLH se při volbě dřevin a jejím rozmístění na ploše musí řídit růstovými nároky a tvarovými vlastnostmi jednotlivých dřevin - ekologické nároky. Přesto se nevyvaruje toho, aby některé zásady vědomě nedodržel. Z dosavadní praxe projektování zalesnění ZP vyplývá, že by bylo žádoucí vytvořit samostatný HS, který by meliorační a zpevňující dřeviny umožňoval vkládat pod dřeviny přípravné (JŘ, BŘ, OL), jež by tak byly předmětem dotací. Rovněž tak by měly být dotovány kvalitní odrostky MZD.

Při míšení dřevin by měl OLH zohledňovat tvar, velikost a expozici zalesňovaných ploch. Plochy nad dva hektary a úzké protáhlé parcely je žádoucí rozdělit na menší pracovní pole o straně do 100 m, a to formou okrajových nebo vnitřních zpevňovacích pásů o šířce cca 10 m. Tyto zpevňovací pásy je vhodné zalesnit dřevinami odolnými proti větru - MD, DG, BO, DB, LP. “Okraje lesů - specifické složky lesních ekosystémů - mohou dále vhodně působit jako prvky ekologické stability v krajině” (ŠINDELÁŘ 2002).

Dalším zohledňovaným faktorem je posouzení intenzity škod abiotickými a biotickými činiteli na okolních lesních porostech. Vyskytují-li se na lesních porostech dané oblasti trvale rozsáhlé škody sněhem, jinovatkou a ostatními činiteli, musí OLH přesvědčit vlastníka, aby nově zakládané lesní porosty nebyly stejného druhu jako poškozované. V blízkosti osídlení a průmyslových aglomerací je volba dřeviny ovlivněna potřebou omezení škod člověkem. Porosty LP, JV, BŘ, OL, MD a částečně i SM poměrně dobře snáší nepříznivé působení civilizačních vlivů.

Důležitým, dříve neuvažovaným faktorem je posouzení možností vlastníka v péči o založené porosty a jejich následnou výchovu.

OLH spolu s vlastníkem vyhodnotí a posoudí jeho časové, fyzické a finanční možnosti a podle toho zvolí způsob míšení. Velikostí, počtem a druhem sazenic ovlivňuje stav budoucího porostu, náročnosti na výchovu a další péči.

Způsoby míšení

Jednotlivé míšení bude OLH navrhovat tak, aby výsadbou skupinek 3—7 jedinců MZD stejného druhu rovnoměrně zaplnil celou plochu. Vzdálenost skupinek mezi sebou by neměla překračovat 10 m. Ve skupince je příznivější prostředí pro vývoj jedince. Zbytek volné plochy bude vyplněn ostatní dřevinou. Vhodné pro BK, JD se SM výplní.

Dalším možným, v praxi vyzkoušeným způsobem je postup vnášení bukových odrostků až 2,5 m vysokých na holinu. Pod vedením Ing. Kotka a Františka Habarta tak bylo na ŠP Hůrka SLŠ Písek založeno mnoho smíšených porostů. Po třiceti letech je možno konstatovat, že i toto je cesta, jak na některých lokalitách, zejména chudých půd, postupovat.

Řadové míšení se může s úspěchem používat při zakládání porostních okrajů, vnitřních zpevňovacích pásů a při pěstování cennějších dřevin. Dvě až tři řady dřeviny stejného druhu se střídají s dvěma až třemi řadami dřevin dalšího druhu. Míšení dřevin po řadách ale přináší v stádiu tyčovin a kmenovin větší nároky na výchovu. Rozdílná růstová dynamika jednotlivých dřevin vytváří vertikální zápoj. Vyhodnotitelné výsledky tohoto míšení bychom opět našli na ŠP Hůrka SLŠ Písek ve směsích DGL a SM.

Skupinové míšení je nejvíce rozšířený způsob používaný na lesních půdách. Vhodné jsou pravidelné skupiny - kruh, obdélník nebo elipsa. Volí se pro dřeviny, které se nepříznivě tvarově vyvíjí (špatně čistí BO, DB), pro dřeviny slunné a pomalu rostoucí. V mýtním věku porostu je zaručeno vyšší zastoupení MZD. Při tomto způsobu míšení se mohou na rozsáhlých plochách ZP používat k zastínění i zemědělské plodiny (např. řídké porosty žita).

Skupinové míšení umožňuje i rozdílnou intenzitu a techniku ožínání buřeně. V bukových a jedlových skupinách je buřeň sežínána v horní třetině. Spodní část zastiňuje. Po vyhodnocení několika ploch bývalých ZP zalesňovaných před třiceti až padesáti lety v oblasti okresu Pelhřimov (převažuje 5. LVS) lze konstatovat, že skupinové míšení vykazuje nejpříznivější skladbu dřevin. Skupiny o výměře 0,05 až 0,08 ha s JV, JS, LP, JD a skupiny o výměře 0,10 až 0,20 ha pro ostatní dřeviny jsou dostatečnou zárukou pro jejich přetrvání do mýtního věku porostu.

Závěr

Zpracování kvalitního projektu na zalesnění ZP je dílo, kterým OLH zasahuje nevratným způsobem do krajiny. Ta mu také poskytuje poznatky o práci jeho předchůdců. Jako pozorný žák se tak může klanět před jejich dílem, nebo naopak pozorovat skomírající skupiny nebo řady nevhodně smíšených dřevin.

Přejme si, ať výsledkem naší práce jsou kvalitní lesní porosty s neporušenou a pestrou mozaikou porostních okrajů a alejí.

Seznam literatury je k dispozici u autora příspěvku:

Adresa autora:
Ing. Josef Topka - ČKOLH
Smetanova 248, 394 03 Horní Cerekev

- Příspěvek v LP 6/2003 Zpracování projektu zalesnění zemědělských půd svým rozsahem limitoval uveřejnění některých výjimečných případů v kompetencích, a proto tímto rámečkem hodláme doplnit text ze str. 309/29 LP 6/2003 “Závazné stanovisko orgánu OPK je nutné k odlesňování a zalesňování nad 0,5 ha (§ 4 odst. 3 zák. 114/1992 Sb.). Ve věcech změny druhu pozemku a způsobu jeho využití jsou kompetentními orgány ochrany přírody a krajiny obecní úřady obcí s rozšířenou působností.” Toto však neplatí obecně, neboť podle zák. č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, se pravomoci obecních úřadů obcí s rozšířenou působností nevztahují na území národních parků a chráněných krajinných oblastí. Zde vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny Správy NP a CHKO (§ 78 zák. č. 114/ 1992 Sb.), a tedy také vydávají závazná stanoviska podle § 4 odst. 3 zák. č. 114/1992 Sb., která jsou podle ustanovení § 90 odst. 1 tohoto zákona vydávána ve správním řízení. Stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody je pro územní řízení vyžadováno i pro pozemky s výměrou menší než 0,5 ha, a může být někdy rovněž vydáváno ve správním řízení (např. v případech nesouhlasu, kterých je sice minimum, ale nelze je vyloučit. V CHKO je totiž třeba při posuzování zalesnění zemědělských pozemků vycházet z ustanovení § 12 -ochrana krajinného rázu, § 25 - chráněné krajinné oblasti a § 26 - základní ochranné podmínky chráněných krajinných oblastí zák. č. 114/1992 Sb. Pokud by zalesnění konkrétního pozemku bylo v rozporu s těmito ustanoveními, nelze vydat souhlasné stanovisko).

- Zpracování projektu do 3 ha OLH, nad 3 ha osobou s licencí pro zpracování LHP vychází z pravidel k vládnímu nařízení 505/2000, uveřejněných v “Informace o poskytnutí dotací v roce 2002 na podpůrný program změny struktury zemědělské výroby zalesněním (str. 8)”.