Perspektivy rozvoje dřevozpracujícího průmyslu

Připravil Michal Třeštík

Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky LDF MZLU v Brně uspořádal pod odbornou garancí vedoucího ústavu doc. Ing. Františka Kalouska, CSc., na své akademické půdě kulatý stůl s názvem Perspektivy rozvoje dřevozpracujícího průmyslu ČR. K diskusi organizátoři pozvali zástupce všech tří stran lesnicko-dřevařského sektoru (LDS), tedy vlastníků a správců lesů, lesních akciových společností a dřevozpracujícího průmyslu. Přítomni byli i Ing. Martin Chytrý z MZe a zástupci akademické sféry.

Bohužel, za vlastníky a správce lesů se zúčastnili pouze zástupci LČR, chyběli pozvaní zástupci SVOL a soukromých lesů. Možná proto byla diskuse klidná, bez významnějších názorových střetů, které se v poslední době objevovaly mezi lesníky, podnikateli v LH a představiteli dřevo-zpracujícího průmyslu i na stránkách našeho časopisu. Je to škoda i proto, že příležitostí k výměně názorů s takto reprezentativním zastoupením podnikatelů v LH a dřevařů není mnoho a zvlášť v současné době dlouhotrvajícího poklesu cen dříví by mohla přispět k lepší spolupráci a vysvětlení současných trendů.

Současná výnosovost lesních majetků

V. Veselý uvedl, že současná výnosovost lesních majetků nezáleží na druhu vlastníka, ale na velikosti a strategii. Velké majetky zajišťují trvalou výnosovost, kvalitní hmotu ve středních dimenzích, trvale udržitelné hospodaření, pružnou reakci a ochranu proti vnějším vlivům. V méně výnosných oblastech je možnost alternativního využívání jejich potenciálu (v současnosti je například aktuální pronájem honiteb či zakládání obor o velikosti cca 100 ha, kdy efekt výrazně přesahuje výnos z lesnického hospodaření). Režijní náklady by se měly rozpouštět v rostoucím objemu výkonů. Klíčové faktory pro výnosovost jsou ceny dříví na trhu, nákladovost, udržitelný růst poptávky po dřevě a legislativní rámec (liberálnější legislativa dává lesním podnikům větší možnosti při volbě strategie; omezení hospodaření, např. připravovaná Natura 2000 by měla být předmětem náhrad). F. Kaňok vyjádřil obavu o konkurenceschopnost českého dříví. Zmínil nedávnou kalamitu, která snížila výnosy pro vlastníky lesa o 200–250 Kč/m3, a vyrovnávání rozdílů cen mezi listnatým a jehličnatým dřívím. Naproti tomu i v důsledku vyššího podílu přirozené obnovy snížily lesní závody LČR vklady do lesa o 100 Kč na každý realizovaný m3 dřeva (cca o 25 %). Nasazení technologií by se mělo řídit požadavky lesníků. Cenové znevýhodnění tlustého dříví odporuje naší lesnické tradici se zaměřením na pěstování cenných, tlustých sortimentů. Upozornil, že nový pilařský provoz v Paskově bude limitován průměrem 35 cm odebírané hmoty!

Výnosovost a limity podnikání v LH

V. Křížek vyjmenoval několik limitů podnikání v LH, a to legislativní (obmýtí, umísťování zásahů apod.), technologické (moderní harvestorové technologie se sortimentní metodou, manipulační sklady se až na výjimky přestanou vyplácet), lidské (nejlépe se osvědčila výchova vlastních pracovníků), přírodní, obchodní (přilákání většího spektra zpracovatelů), ochranářské, ekonomické a další. Tyto limity však nejsou pevné a neustále se mění.

Z. Liška uvedl, že základ stabilní poptávky po pěstebních a těžebních pracích tvoří LČR a VLS, u obecních lesů poptávka kolísá. Palčivá situace je hlavně v oblasti mzdových nákladů a udržení režijních nákladů (jen při dodržování zákoníku práce “vytvoří” každá 1 vyplacená koruna 62 haléřů dalších nákladů). J. Charvát si nedovede představit, jak lesníci a dřevaři zajistí nárůst mezd pracovníků po vstupu do EU při klesajících cenách dříví. V zemědělství funguje rozsáhlý systém dotací, což v LH chybí. Podle F. Dejnožky jsou v principu evropské ceny dříví i přes opouštění jednotných ceníků vůči ČR srovnatelné s našimi. Na červnovém jednání velkých dřevařských společností (představující asi 25 % evropské produkce) v Rakousku bylo konstatováno, že ceny surového dříví musejí být v souladu s cenami řeziva (to později v jednotlivých příspěvcích i v diskusi zaznělo ještě několikrát) a že tyto firmy sníží o 20 % produkci řeziva. Dnes tedy již nediskutujeme o zisku, ale o tom, zda existuje cesta LDS k přežití nebo přečkání této situace. Vstup do EU ohrozí hlavně podnikatelské subjekty v lesnictví, protože dochází k dekapitalizaci celého odvětví. Upozornil, že např. ve Štětí pracují s hospodářským výsledkem 1–1,5 mld. Kč, což v žebříčku globální skupiny může znamenat i zastavení investic z hlediska malé rentability! Řešení obtížné situace je ve vytvoření vazeb v rámci LDS, uzavírání dlouhodobých smluv podnikatelských subjektů s vlastníky a odběrateli. J. Doležal seznámil přítomné s vyhodnocením cenových trendů obchodovaných komodit ve firmě za poslední tři roky. Výrazně poklesly ceny kulatinových i vlákninových sortimentů, průmyslových překližek i dřevotřísek, stabilní ceny byly u paletových přířezů, štěpek a nábytkových překližek. Vypočtený index realizovaných cen poklesl za toto období o více než 15 % bez započtení kurzových ztrát. Poukázal také na přebytek dříví na trhu (Francie, Německo, Rakousko, ČR), byly zastaveny dodávky do Japonska, stabilní zůstal zatím pouze trh italský (i zde se však očekává zaplavení trhu). Přesto si myslí, že se zvyšováním pilařské kapacity, rozvojem trhu vedlejších produktů (štěpky, piliny) a podporou alternativních zdrojů energie najde dříví opět uplatnění na trhu. J. Kořínek řekl, že co se týká nevýhod, už v EU jsme, proto se vstupu do EU neobává. Ceny dříví se netvoří u nás, jsme součástí středoevropského porostu a jejich úroveň odpovídá Evropě. Ani LČR nemají příliš šancí ovlivnit cenu dříví. Zmínil také nutnost snižování obmýtí v našich lesích.

Současná rentabilita pilařského zpracování dříví

P. Urban se díval na situaci pohledem Story Enso Timber. V oboru panuje velká konkurence, růst nabídky převyšuje růst poptávky (v nejsilnějších evropských pilařských státech - Rakousku, Německu, Švédsku a Finsku - bylo za 1. pololetí t. r. vyrobeno o 2,5 mil. m3 více řeziva než v loňském roce). Sklady kulatiny i řeziva jsou vysoké a je nedostatek odvolávek, proto předpokládá pokles výroby řeziva ve 3. Q o 25 %. Roste také konkurence v oblasti dřevního vlákna a biomase (štěpky, kůra a piliny, které se stávají strategickými surovinami). Existuje silný tlak ze strany náhradních materiálů. Hlavní důvody problémů dřevozpracujícího průmyslu v ČR vidí v nízké spotřebě dřeva a slabém růstu poptávky po dřevěných výrobcích (naproti tomu ve světě roste spotřeba o 1–2 % ročně; u konstrukčních a dále zpracovaných výrobků ze dřeva dokonce o 5–15 % ročně). U Story dochází k specializaci pil, které jsou koncipovány na určitý segment trhu. Všechny kroky dřevařského průmyslu jsou ovlivněny trhem, proto by i lesníci měli více sledovat trh, úspěch na trhu bude zajištěn jen společným úsilím dřevařů a lesníků. Strategie firmy směřuje na východ (investice v Estonsku). P. Pražan uvedl, že u nás stále 40 % pořezu vyprodukují malé pily (do 10 000 m3), zatímco v Německu pouze 16,5 %. Jediná šance menších podniků ve vyšším zhodnocení výrobků (v příštím čísle LP otiskneme článek P. Pražana Očekávaný vývoj pilařského průmyslu v ČR a jeho vliv na ceny dříví). Podle F. Příkaského místo pro menší kapacity na trhu existuje. Podmínkou jsou speciálně orientované výroby, vyšší produktivita práce a tvorba zisku. Možnou podporu státu vidí v otázce odpisu nově vytvořených investic. Všechny subjekty by měly sledovat trh. Důležitým trendy jsou také zpracování vedlejších produktů (kůra i piliny se dají dobře zpeněžit, při manipulaci s pilinami jsou nutné velkoobjemové vozy) a okamžitá a pružná reakce na objednávku (nutnost dostatečné zásoby roztříděné kulatiny).

Celulózové zpracování dříví

S. Konvička porovnal náklady a rentabilitu při celulózovém zpracování dříví (podrobný samostatný příspěvek Vám přineseme v některém z příštích číslech LP). T. Pařík uvedl, že v EU přešlo mnoho celulózek z primárního vlákna na recyklovaná. Evidentní je přesun zpracovatelských kapacit na východ, příp. na jižní polokolouli. Pro dřevozpracující průmysl je u nás a okolních státech dostatek dříví, bohužel ale draze produkovaného. Zmínil také, že ve Štětí se ročně investuje kolem 1 mld. Kč. Podle M. Melichovského zaostáváme ve výrobě vysokovýtěžkových papírenských vláknin (polocelulózy, dřevoviny apod.). Dále poukázal na fakt, že zatímco v ČR je spotřeba papíru cca 100 kg/rok, v západní Evropě přes 200 kg/rok, a v USA dokonce přes 300 kg/rok. Při zvyšování životní úrovně u nás bude tedy vzrůstat spotřeba papíru a je jen otázkou, zda se v ČR bude vyrábět, nebo dovážet (zatím se stále více dováží).

Diskuse

Po výše zmíněných krátkých úvodních příspěvcích moderoval doc. Kalousek diskusi, kterou usměrňoval připravenými dotazy. Vybírám pouze některé zajímavé myšlenky. S. Konvička uvedl, že technický a technologický pokrok vyžaduje vysoké investiční náklady, které musí být návratné (doba návratnosti 10–12 let), a proto je tak vysoký tlak na náklady, a tedy i ceny vstupních surovin. Podle M. Chytrého musí firmy neustále investovat a varoval, že není reálné v ČR zvýšit spotřebu dřeva na úkor ostatní spotřeb. Podpory dřevostaveb se zatím nikdy nepodařilo dotáhnout, i program “domy velké vody” měl velmi malou odezvu. Uvedl nevýhody dřevostaveb (nehodí se do měst, těžko se na nich něco mění), na což reagoval F. Příkaský uvedením příkladu panelových sendvičových dřevěných staveb, které se velice lehce rekonstruují, přestavují a chybu vidí v neinformovanosti veřejnosti a ve snaze výrobců nabízet dřevěné domy “na klíč”, což vyvolává dojem, že se lidé nemohou na stavbách podílet či je spoluvytvářet podle svých představ. Dále se zmínil o nerovném přístupu státu k podporám investic, kdy velká firma dostane investiční pobídku na vytvoření nových pracovních míst, i když jich následně u menších firem svou produkcí několikanásobek zlikviduje, ale menší firmy na tuto pobídku nedosáhnou. V první fázi je potřeba zvýšit produktivitu práce, snížit počet pracovních míst a teprve potom přijímat další pracovníky. Na otázku Z. Domese, zda nejsou u nás investice v dřevozpracujícím průmyslu zatíženy špatným odhadem, odpověděl P. Urban, že k chybám určitě dochází, ale například investice Stora Enso ve Ždírci i v Plané byly úspěšné. Ve východní Evropě i v ČR jsou podmínky, aby dobře naplánovaná investice byla úspěšná. Dodal, že tlustá hmota není problém technologický, ale odbytový. Zákaznický trend směřuje k tenčím dimenzím. V. Křížek volal po nalezení společné cesty a poukázal na velké zisky papírenského průmyslu. T. Pařík však uvedl, že rentabilita zpracování je v Česku nižší nebo maximálně srovnatelná se státy EU a nenavazuje u nás finální zpracování. Podnik je srovnáván s ostatními členy globální skupiny. Na otázku, zda si LH “žije nad poměry” reagoval J. Charvát, který uvedl, že výše zisku není vysoká. Zlepšila se sice technická vybavenost, ale stále zůstávají velice nízké průměrné mzdy. Protože je lesnictví stabilním sektorem, nikdo si ho moc nevšímá. M. Chytrý uvedl, že podpory LH v poslední době nominálně klesaly a měly by být přesunuty na krajskou úroveň (v roce 2002 činily podpory vlastníkům 690 mil. Kč, z toho 490 mil. půjde letos na kraje a 200 mil. zůstává). Dále uvedl, že každý si musí najít svého odběratele podle velikosti a v reakci na často v diskusi zmiňovanou nutnost vytváření vyšší přidané hodnoty zmínil možná důležitější ukazatel pro rozvoj firmy - cash-flow.

Závěr

Na závěr této reportáže uvedu pro lesníky dvě nepříliš povzbudivé myšlenky. Po-dle Z. Domese je tradice středoevropského lesnictví založena na vysokých vkladech s vysokým přírůstem, ale také s drahým dřívím, kdežto pro skandinávské lesnictví platí - poloviční přírůst, nízké vklady, levné dříví. Děkan LDF MZLU Vladimír Simanov ukončil setkání konstatováním, že zatímco dřevozpracující průmysl se již ode dna odrazil, lesnický sektor to teprve čeká.