Dvacet let po větrné kalamitě

Milan Slavinger

Přenesme se nyní do doby před 20 lety. Ti starší ve svých vzpomínkách, ti mladší ve své fantazii. Je 22 hodin 13. července 1984. Obloha je zatažená těžkými černými mraky, z nichž začínají padat první velké kapky deště. Mezi kapkami se objevují kroupy, které buší do všeho, co jim přijde do cesty. Některé kroupy jsou neuvěřitelné velikosti až 9 cm. Rozbíjejí okna, krytinu na střechách, otloukají lak na autech zaparkovaných venku, urážejí listy a celé větvičky. Vítr prudce zesiluje a mění se ve vichřici o rychlosti cca 140 km/hod. Padající stromy ničí elektrická vedení, zatarasují všechny cesty a silnice...

V polovině 80. let minulého století (13. července 1984 na svátek Markéty) se přes Českou republiku přehnala vichřice, které padlo za oběť 12 milionů m3 dřevní hmoty. Jedním z nejvíce postižených lesních závodů byl Lesní závod Jihlava, kde následkem kalamity bylo vytěženo 775 000 m3 dřevní hmoty.

V době kalamity hospodařily státní lesy na 95 % výměry lesů. Zbylých 5 % výměry lesů spravovala JZD, nad nimiž státní lesy vykonávaly odborný dohled podle tehdy platných právních předpisů. Existovalo i několik soukromých majetků, které se však daly spočítat na prstech jedné ruky a jejich výměra byla naprosto zanedbatelná. Z pohledu vlastnictví a užívání byla situace oproti dnešku velmi jednoduchá.

Organizace výpomoci při likvidaci škod

Již v pondělí 16. 7. 1984 startovalo letadlo, které mělo na palubě pracovníky státních lesů, aby zjistili orientačně rozsah škod na lesních porostech. Krátce po kalamitě se v rámci podniku Jihomoravské státní lesy okamžitě začala organizovat výpomoc postiženým podnikům a na ostatních lesních závodech se zastavily veškeré úmyslné mýtní těžby. Kalamitou se zabývaly stranické orgány, okresní a krajské národní výbory, kam lesní závody pravidelně podávaly hlášení o postupu zpracování kalamity, ale na druhé straně i hledaly a nacházely u nich pomoc při zajištění ostatních činností. Především zajištění ubytování, výpomoci, stravování, opravy mechanizačních prostředků, přistavování železničních vagónů, přidělování nových mechanizačních prostředků apod. (z tohoto pohledu nevím, jak by se nám kalamita takového rozsahu dařila zpracovávat dnes).

Rozsah postižených oblastí

Rozložení kalamity v rámci LZ Jihlava nebylo rovnoměrné. Nejvíce bylo postiženo polesí Oslavička, kam se přesunula téměř veškerá kapacita v těžební činnosti z lesních závodů Luhačovice, Rájec a Brumov. V obvodu polesí Oslavička o výměře 3183 ha (z toho 2396 ha v přímé správě a 787 ha v odborné správě) v nadmořské výšce kolem 500 m bylo v průběhu let 1984 a251 000 m3 dřevní hmoty. Rozvrácené porosty dále padaly a do konce roku 1987 bylo na tomto polesí celkem v přímé a odborné správě zpracováno 353 094 m3 dřevní hmoty. Vytěžené množství dřeva činilo 54 % všech zásob nebo pro vaši představu také 29 ročních těžeb. Vznikly tím kalamitní holiny na ploše 903 ha (28,4 % celkové výměry polesí). 1985 vytěženo

Obnova lesních porostů

Po zvládnutí zpracování kalamitního dříví stálo vedení lesního závodu před nelehkým úkolem - obnovit a zajistit v co nejkratší době lesní porosty na rozsáhlých kalamitních plochách. Na nejvíce postiženém polesí Oslavička byla situace o to složitější, že se jednalo převážně o stanoviště na bohatších typech a v centrální části polesí byla původně bažantnice, kde byly porosty pěstovány se sníženým zakmeněním z důvodu vytvoření spodního bylinného a keřového patra. Situaci komplikovala i skutečnost, že velká část ploch byla jen s obtížemi přístupná pro traktory. V té době měl LZ Jihlava v pěstební činnosti k dispozici 6 zalesňovacích strojů, 11 malotraktorů pro pěstební činnost, 10 univerzálních traktorů pro ostatní činnost, dva jamkovače a dva křovinořezy. Obnova lesa v letech před kalamitou se pohybovala okolo 250 ha ročně (z toho 1. zalesnění cca 200 ha a opakované 50 ha), ochrana porostů před buření cca 1000 ha ročně (z toho chemicky cca 100 ha), úklid klestu cca 180 ha.

Problémy při obnově zničených porostů

Obnova zničených porostů byla zahájena hned na jaře 1985 a byla prováděna soustředěním pracovníků, pomocí veřejnosti, brigád technicko-hospodářských pracovníků i zahraničních brigádníků (především z Polska). Při obnově lesa bylo potřeba řešit i problém druhového a prostorového uspořádání nově zakládaných porostů, možnosti z hlediska dostupnosti sadebního materiálu a následné ochrany porostů před buření. Na základě zvážení všech možností bylo navrženo (Ing. Dušákem ve spolupráci s Lesprojektem Brno) na rozsáhlých souvislých kalamitních plochách polesí Oslavička vytvoření zpevňovacích pruhů ve směru sever-jih o šířce cca 20-30 m, které byly osazovány zpevňujícími dřevinami - převážně javorem, bukem a modřínem. V centrální části byly tyto pruhy umisťovány cca po 150 m od sebe. Při zalesnění se na terénně příznivých plochách využívalo zalesňování rýhovacími zalesňovacími stroji (RZS) a jamkovači. Rychle zabuřeněné plochy, jež nebylo možno zalesnit v prvním roce po těžbě, musely být připravovány pro zalesnění chemicky (Velpar, Roundup). Malá část ploch byla spíše pokusně připravena pro zalesnění buldozerem (např. Pavlínovská horka) a finskými branami. K úklidu klestu se mimo ruční shazování a pálení využívaly dva shrnovače klestu na SLKT Závodu lesní techniky Velké Meziříčí a LZ Rájec. Od roku 1985 byl lesní závod Jihlava vybaven i jedním shrnovačem klestu na UKT, na likvidaci klestu byl pokusně nasazen i štěpkovač BRUKS švédské výroby.

Pro představu uvádím tabulku 1 s celkovými výkony LZ Jihlava před kalamitou a několik let po ní. Při obnově kalamitních ploch bylo ročně vysazováno přes 2 miliony sazenic (nejvíce v roce 1987 - 2,975 mil. ks sazenic). Myslím si, že jsou to čísla pro mnohé nepředstavitelná. Z celkového množství sazenic bylo ze školek LZ Jihlava produkováno průměrně přes 400 tis kusů výsadby schopných sazenic. S ohledem na kalamitu byla vlastní produkce v roce 1988 zvednuta až na 880 tis. kusů výsadby schopných sazenic. V té době se také ve školkách LZ Jihlava vyráběla ve velkém obalená sadba formou NISULA.

Ochrana porostů před buření

Po zalesnění holin se objevil problém zdánlivě neřešitelný, a to ochrana založených porostů před buření. Na velkých, plně osluněných a převážně živných stanovištích dominoval zejména bez černý, bříza, třtina křovištní, starček a mnoho dalších druhů bylinných a dřevinných rostlin, které vytvářely souvislé husté porosty. Vzhledem k charakteru terénu, z velké části nesjízdného pro traktor, nepřipadalo v úvahu rozsáhlejší použití mechanického hubení buřeně drtiči a mačkači. Zvládnout ochranu proti buřeni na rozsáhlých plochách manuálně nebo křovinořezy a ruční aplikací herbicidů bylo nereálné. Proto se hledaly jiné možnosti.

Na základě výsledků výzkumu letecké aplikace herbicidu hexazinon (SYS-67 Omnidel) vrtulníkem Mi-2 dosažených v předchozích letech byly zorganizovány - za spoluúčasti VÚLHM, a to Ing. Milana Švestky, který se osobně na přípravě všech aplikací podílel - letecké zásahy (vrtulníkem) za účelem přípravy ploch před zalesněním a později i ochrany zalesněných ploch před buření. Po prvních kladných zkušenostech byly od roku 1986 do roku 1990 každoročně provedeny dvě až tři aplikace herbicidních přípravků Velpar 5G, Velpar 25 L, Roundup a Fusilade super. Celkem byla letecká aplikace herbicidů uplatněna na ploše 982 ha, z toho 45 % při ochraně kultur a 55 % jako příprava ploch pro zalesnění. Současně bylo prováděno ruční a mechanické ožínání a ruční aplikace herbicidů. Velký rozsah všech způsobů ochrany nově založených porostů před buření byl motivován snahou v co nejkratší době zalesnit a zajistit porosty na kalamitních holinách.

Použití herbicidů

Letecká aplikace herbicidů v takovém rozsahu nebyla předtím ani potom použita, a proto bude účelné se o ní podrobněji zmínit.

Největší uplatnění i nejlepší výsledky v daných podmínkách přinesla letecká aplikace Velparu (68 % ploch letecky ošetřovaných). V prvních dvou letech byl používán granulovaný Velpar 5G v dávce 39 kg/ha. V dalších letech pak tekutý Velpar 25L v dávce 6-7 litrů ve 200 litrech vody na jeden ha. K aplikaci Velparu 5G se používala rozmetadla určená spíše pro velké dávky hnojiva. Přestože se použití granulátu teoreticky jevilo z důvodu úletu přípravku mimo určené ošetřované plochy při aplikaci bezpečnější, s ohledem na nedokonalost rozmetadel byla později dána přednost postřiku. Velpar byl aplikován vždy před rašením smrku mezi 10. a 20. dubnem. Výhodou bylo, že nízké teploty nebo dešťové či sněhové přeháňky v době aplikace nebyly překážkou. Účinek se projevil na začátku růstu buřeně po prvních dešťových srážkách a přetrval na některých plochách i do druhého vegetačního období. Rovnoměrnost rozptylu a pokrytí ploch přípravkem bylo při letecké aplikaci výrazně kvalitnější ve srovnání s obvyklou ruční aplikací Velparu 5G. Na některých plochách do doby zajištění byla ochrana kombinována s jinými přípravky nebo s ožínáním. Zajímavým poznatkem bylo, že na plochách ošetřených Velparem se uplatňovala i přirozená obnova některých dřevin, především borovice.

Druhý nejčastěji používaný herbicid - Roundup (22 % letecky ošetřených ploch) - byl aplikován v dávce 5 l ve 200 litrech vody na jeden hektar, vždy na konci letního období po vyzrání smrkových letorostů. Obvykle to bylo v první dekádě září. Přípravek vykázal dobré účinky na dřevinnou buřeň, např. bez černý, ale v důsledku toho, že v době aplikace už část bylinné buřeně ukončila vegetaci a nebyla účinně zasažena, docházelo v dalším vegetačním období k relativně rychlému opětovnému zabuřenění, a to i v důsledku plevele vyrostlého ze semen. Účinek tak byl v tomto případě jen částečný. Výborné výsledky však byly dosaženy při přípravě půdy před zalesněním, pokud aplikace proběhla v plné vegetaci buřeně.

Přípravek Fusilade super byl aplikován v nejmenším rozsahu (10 % ploch) pouze na lokalitách s převažující jednoděložnou buření v době začínajícího intenzivního růstu trav, to je v druhé polovině května. Dávka byla stanovena na 5 l přípravku ve 100-200 litrech vody na jeden hektar. V závislosti na dosažené pokryvnosti byla trávovitá buřeň v daném vegetačním období retardována nebo zahubena, ale na ošetřovaných plochách bylo vždy i určité množství dvouděložné buřeně, jež rychle zaplnila uvolněný prostor. Při této aplikaci byla ověřena vhodnost použití tohoto přípravku na plochách, které jsou plně zarostlé jednoděložnou buření.

Z těchto zkušeností je zřejmé, že v daných podmínkách bylo nejúčinnější a nejekonomičtější použití přípravku Velpar. Díky jeho reziduálním účinnosti po dobu asi 2 let stačila ve většině případů obvykle jedna aplikace doplněná ožínáním v dalších letech k zajištění kultury. Herbicidní přípravky zabezpečující účinnost v jednom vegetačním období by bylo třeba aplikovat opakovaně, aby byl zajištěn přibližně stejný účinek jako při jedné aplikaci Velparu.

Vlastní přípravky a organizace leteckých aplikací probíhaly v souladu s platnými předpisy, se souhlasem a za podmínek stanovených hygienickými stanicemi a dalšími příslušnými úřady. Leteckou aplikaci herbicidů v lesním hospodářství je třeba považovat za výjimečné opatření, které v popsaném případě bylo uplatněno při řešení následků přírodní kalamity velkého rozsahu, kdy ochranu kultur nebylo možné zajistit běžnými postupy. V případě dané lokality bylo toto opatření na ochranu a zajištění kultur potřebné a racionální, a jak je možno s víceletým odstupem hodnotit, i úspěšné, což dokládá dnešní stav porostů na bývalých kalamitních holinách. Bez zajímavosti nebylo ani výrazné zvýšení stavu zajíce a zejména srnčí zvěře v dané oblasti, takže zakládané lesní porosty musely být intenzivně chráněny i proti okusu zvěří.

Shrnutí

Ztráty na plochách byly vlivem všech faktorů vysoké. Podle mého názoru se na vysokých ztrátách podílela především manipulace se sadebním materiálem, chemie, klimatické podmínky rozsáhlých kalamitních holin, částečně nekvalitní práce a zvěř.

Zajímavé rovněž bylo, jak se měnilo složení vegetace na plochách ošetřených převážně Velparem. Mezi prvními druhy, které začaly plochy obsazovat, byly například třezalka a divizna. Velké problémy způsoboval bez černý a bříza, jež sice byly chemickými zásahy oslabeny, ale s ohledem na jejich vitalitu stále obrážely.

Vzhledem k rozsahu ploch nebyly všechny porosty do pěti let zajištěny. Část pracně založených kultur padla za oběť požáru v roce 1995. Dnes jsou porosty na kalamitních plochách zajištěny a provádí se v nich výchova.

Dnes je tato zmíněná kalamita již historií, jež mnozí ani nepamatují. Současný stav je výsledkem usilovné a poctivé práce všech zúčastněných. Jsem rád, že se nepotvrdila slova některých pesimistů, kteří tvrdili, že na Oslavičce les nebude ani za dvacet let.

Adresa autora: Ing. Milan Slavinger

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor