Univerzální návod neznám!

O hospodaření v lesích patřících Karlu Schwarzenbergovi a problémech soukromých vlastníků jsem si povídal s ředitelem Lesní správy  Orlík nad Vltavou Ing. Josefem Vovesným. Dotkli jsme se také obecnějších témat, která jsou v současnosti aktuální.

Ing. Josef Vovesný

- narozen 3. 12. 1943 v Bečicích, okr. České Budějovice

- absolvent JSŠ a LF VŠZ v Brně (1957-1965)

- 1965-1980 - taxátor UHÚL Brandýs n. Labem, specializace typol. mapování a ekonomický průzkum

- 1981-1990 - kontrolor vnitroodvětvové inspekce MZLVH (kontrola hosp. podle LHP, hospodaření se dřívím v dřevozpracujícím průmyslu, ochrana lesa apod.)

- 1991-1992 - ředitel Lesní správy Lány

- od r. 1993 ředitel Lesní správy Orlík nad Vltavou


Vlastní, či službové činnosti?

- V současné době se hodně hovoří o správě lesních majetků, o výhodách vlastních kapacit nebo využití službové činnosti. Jak je to u vás?

Každý musí organizaci správy majetku přizpůsobit především velikosti majetku, ekonomickým poměrům oblasti, tzn. nabídce pracovních sil, odbytu, existenci vedlejších provozů apod. Univerzální návod neznám. Přesto jsou činnosti, které by měly být vykonávány vlastními zaškolenými pracovníky, nikoliv „službově“. Prodej dříví, myslivost a produkci sazenic považujeme za klíčové. V pěstební činnosti máme 60% podíl vlastních výkonů, v těžbě 25 %, v odvozu dříví 50 % vlastní kapacity. Vlastní realizaci dříví si organizujeme sami, nemáme žádného prostředníka. Provozujeme dílny, bažantnici, oboru černé zvěře a školku. Její produkce nám umožňuje soběstačnost, něco nakupujeme, část prodáváme. Tím nechci říct, že to platí obecně. Menší podniky a drobní vlastníci si tyto činnosti samostatně zajišťovat nemohou. Dříve jsme měli více vlastních zaměstnanců, mnozí z nich se stali podnikateli. Byla to většinou jejich samostatná volba. Službově pro nás pracují většinou místní lidé (cca v okolí 25 km), malé firmy, jež pracují v pěstebních a těžebních činnostech.

- Jak jste se dostali ke zmíněnému podílu v pěstební a těžební činnosti?

Je to výsledkem přirozeného procesu s tím, že máme snahu si i v budoucnu minimální podíl vlastních kapacit (kolem 30–40 %) udržet pro případ kalamit a jiných mimořádných událostí. Neboli je to určitá provozní jistota, stabilizace požadavku, ale samozřejmě také otázka kontroly nákladů. Potřebuji znát přesně náklady a ty znám jen tehdy, když se danou činností zabývám a dělám si srovnávací analýzy. Proto vedeme detailní výkonovou evidenci.

- Jak vychází porovnání výhodnosti z vašich analýz?

Neděláme rozdíl v základních věcech mezi službovými a vlastními výkony. Pracnost vychází z norem. Mzdový tarif je stejný pro službové i naše činnosti. Proto není v nákladovém srovnání podstatný rozdíl. Naše činnosti srovnáváme s republikovým průměrem.

- Takže máte pevně stanovenou cenu zakázky? Co když vám nějaká firma nabídne lepší cenu?

Máme danou cenu. Nezapomínejme, že obor zemědělství a lesnictví je nejméně honorovaný. Místní trh je stabilizovaný a vyrovnaný, není tu přetlak firem. Na nabídku vzdálené firmy bychom nereagovali. Pro nás je důležité zaměstnat místní lidi, vytvářet trvalé vztahy, a ne krátkodobou smlouvu s někým, kdo nám nabídne o 30 % méně, ale za půl roku bude chtít třeba o 20 % více. Naší strategií je dlouhodobá stabilita ve vztahu k zaměstnancům nebo malým službovým firmám. Speciální práce, opravy budov, cest apod. zajišťujeme plně na základě nabídky a poptávky na trhu.

- Konkurence ale také vytváří tlak na kvalitu a produktivitu...

Kvalitu prací limitujeme, to je naše zadání. Jestli se s někým rozejdeme, tak kvůli kvalitě práce. Lidé akceptovali naše požadavky, problémy jsou dnes vzácné. Jde o přirozený proces - vzrůstají dopravní náklady, dojíždění za prací je problém a lidé si v současnosti práce více váží. Mají zájem pracovat v regionu, pokud jsou podmínky jen trochu přijatelné. Začali se snažit a přistoupili na naše požadavky, jež se jim v první fázi možná zdály příliš maximalistické. Zpočátku jsme ale měli velkou fluktuaci pracovníků. Těžko jsme získávali pracovníky do pěstební i těžební činnosti. V roce 1994 nás zachraňovala při těžbě kalamity třeba firma z Ostravska.

- Proč by se Vámi zmíněné klíčové činnosti neměly dělat ve větším procentu službově a jak jsou rentabilní?

Sazenice pěstujeme podle vlastní potřeby (struktura a typ sazenice), při manipulaci nedochází k transportu na velké vzdálenosti. Máme garantovanou genetiku, protože si sbíráme vlastní materiál. Školkařská činnost je podle kalkulace cen na trhu rentabilní. Zásadní otázkou je možnost ovlivňovat prodej dříví. Určitě to není možné v menších hospodářstvích, to samozřejmě nedovoluje mít specialistu. U nás zajišťuje odbyt dříví včetně fakturace a organizace dopravy jeden člověk. Jde o cca 60 000 m3 ročně. Na bývalém lesním závodě by na takovou činnost byli asi tři lidé. Máme dvě nákladní auta Tatra, se kterými pokrýváme polovinu celkového odvozu. Při zahrnutí všech režií se náklady na dopravu rovnají výnosům. Přesto dopravu udržujeme, protože nám dovoluje určitou nezávislost v kalamitních letech a pružnější a lepší realizaci prodeje dříví. Samozřejmě existují firmy, jež se zabývají jen dopravou dříví a jsou výdělečné. Ale ty používají velkoobjemové nákladní automobily, jezdí po asfaltkách a část nákladů pak nesou vlastníci, kteří jim dříví přiblíží. Málo lesů má dimenzovanou cestní síť na tyto velké náklaďáky. Jestliže vozíte nákladním automobilem 40 m3, tak musíte také častěji investovat do oprav cest. Jde také o vytváření závislosti na firmách s rizikem poruch a ohrožení plynulosti přísunu finančních prostředků pro podnik.

- K poruchám dochází ale i v rámci podniku....

Máme dílny a velice operativně dokážeme většinu věcí do půl dne opravit a pokračovat v činnosti. Bez vlastní dílny by Vaše námitka byla oprávněná. V minulosti jsme měli u službových firem velké problémy právě s určitou nespolehlivostí, ale je pravda, že dnes už mají vyšší úroveň.

- Tohle vše se ale přece dá řešit smluvně, např. sankčními ustanoveními...

Ještě jednu věc jsem nezmínil. Na dopravu máme velmi nízký tarif, a proto nejsme v zisku. Nikdo by nám více nezaplatil, když vezeme pouze 28–30 m3. Konkurence zase disponuje poměrně vysokými tarify, aby realizovala zisk a dokázala uhradit náklady s dojížděním.

Základní věcí je způsob sortimentace a vůbec přístupu ke dříví. Manipulační sklad jsme v restituci nedostali, i s pilou jsou ponořeny v jezeře Orlík na dně u Žďákovského mostu. Naštěstí jsme manipulační sklad, i když jsme o tom uvažovali, nepostavili. Dnes jich je mnoho již zavřených v důsledku globalizace trhu, vstupu velkých kapacit a velkých dopravních nákladů spojených s manipulací. Samostatné manipulační sklady v okolních zemích téměř neuvidíme. Kdo „manipulák“ převzal bez vstupní investice, může ho dobře využívat, ale investice do nového je problematická. Perspektivně budou hrát otázky dopravy obrovskou roli, a proto je třeba vyrobit sortimenty už na místě v lese.

- Jak v této souvislosti hodnotíte harvestorové technologie?

Harvestory jsme zkoušeli už v první polovině 90. let. Únosný terén bez velkého svahu a koncentrace dříví jsou limitující pro úspěšnost nasazení těchto drahých strojů. Pokud tyto podmínky nejsou v nějakém směru naplněny, dochází k obrovským poruchám a zklamání. Jakmile je druhová a sortimentní skladba bohatší, náklady i poškození terénu stoupá. Bohužel u nás nikdo neudělal kalkulaci  optimalizace nasazení těchto strojů s vyhodnocením přírodních podmínek a porostních poměrů. Odhaduji, že by se harvestory postupně mohly podílet 30–40 % na celkové těžbě v ČR. Limitujícím faktorem jsou také nahodilé těžby. Už koncentrace 100 m3 je pro harvestorouvou technologii nerentabilní či málo přitažlivá. Podle našich zkušeností jsou pro harvestory vhodné probírky od 30 let (pokud je splněna koncentrace). V mýtních těžbách je už problém s koncentrací dříví, protože za optimální převažující hospodářský způsob považujeme maloplošný podrostní. Nemůžeme chtít dvě věci najednou. Následkem velkých koncentrací byly obrovské kalamity a otevřený les. Není potřebné to opakovat. Každý rozumný lesník provede koncentraci maximálně možnou, to je základní pracovní metoda lesníka. U nás jsme takto vytěžili asi 200 ha probírek a v několika mýtních porostech 3 000 m3 při loňské kalamitě. Jinak pracujeme klasicky.

Pokles cen dříví

- Jak vás postihl pokles cen dříví?

Pokles cen je katastrofální. Průměrné zpeněžení pokleslo od maxima v roce 2000 o 25 %. Když jsem se zabýval otázkou vyhodnocení, kolik jsme ztratili od roku 2001 do 2004 na zpeněžení, i s akceptováním 5–6% objektivního poklesu v roce 2001 způsobeného převisem nabídky po velké kalamitě v západoevropských zemích, vyšla mi částka 30 mil. Kč z celkových tržeb za dříví. To u nás představuje investiční činnost asi za čtyři roky. Velice negativně se promítla od roku 2002 nová doporučená pravidla. Formulovali si je odběratelé, posunuli kvalitu jakostních tříd o půl až o celou třídu. Dalším faktorem je určité zneužití situace na trhu. Došlo k cenovému diktátu odběratelů na základě dominance na trhu a jeho globalizace. Menší firmy nejsou schopny tomuto tlaku odolat. Takový likvidační pokles cen nemá v dalších odvětvích srovnání. Pokles cen vstupní suroviny nebyl zdůvodněn výrazným poklesem cen řeziva, polotovarů a výrobků ze dřeva. Podle mých informací za celé období rozhodně nepřesáhl 10 %, ale spíše se pohybuje okolo 5 %.

- Konkurenční tlak bude ale asi ještě silnější, stejně jako pozice zpracovatelů dřeva. Je to otázka nabídky a poptávky a pozice jednotlivých subjektů...

Pokud položíme takto otázku, pak žádný lesnicko-dřevařský sektor neexistuje a jsou tady ostré konkurenční vztahy „na život a na smrt“. Jestliže chceme hovořit o partnerství, a odběratelé velice rádi o tomto mluví, pak bychom neměli mít velké cenové výkyvy. Uvedu konkrétní příklad. Kvalitu A, B považujme za 100 %, cena za kvalitu C byla o cca 10–12 % nižší, D o 27, max. 30 % nižší. Dnes se změnily nejen kvalitativní podmínky a přiostřily se o půl stupně až stupeň, ale cena za kvalitu C je o 30 % nižší a za D o 50 % nižší, a to už je vydírání! To již nemá s nabídkou na trhu nic společného, to je zneužití situace a nových pravidel.

- Jaké vidíte řešení?

Pro nás je řešení těžké. My jsme poslední článek a musíme zboží nabídnout. O možnostech vlastního manipulačního skladu, pily a přidružených výrob jsme již hovořili. Tyto možnosti ukazuje např. Rakousko. Tam jen vysokokapacitní pily a rodinné pily mají budoucnost a dokáží se uživit. Střední pily nemají šanci. U přidružených výrob je zase třeba vysoké specializace. My opravdu nemáme žádnou únikovou cestu, jsme v současné době skutečně odkázáni na cenový diktát odběratelů. V poslední době se situace v souvislosti s kalamitou a zvýšením kapacity zpracovatelů trochu zlepšila. Nové zdroje příjmů vidíme v poskytování služeb veřejného zájmu, případně v nabídce lesní biomasy.

Organizační struktura a zaměstnanost

- Jaké je rozdělení kompetencí mezi lesní správou, revírníky a lesníky?

Revírníci jsou „distributory výroby“. Představují spojovací článek mezi lesní správou a lesníky. Pracujeme na maximální samostatnosti lesníků a k 1. 1. 2005 chceme přejít na dvojstupňové řízení. Vyplývá to především z finanční situace lesnictví - musíme šetřit. Revírníci nahradí odcházející zaměstnance z ředitelství. Na odloučeném revíru revírníka ponecháme. To je maximum, co jsme schopni v současné době při struktuře a úkolech udělat. Pohybujeme se na hranici maximální výměry na jednoho lesníka. Další kroky by už ovlivnily kvalitu prací i naše cíle hospodaření a základní metody řízení. Dnes máme jednu z nejúspornějších organizací mezi srovnatelnými soukromými majetky, kdy nemáme ani náhradu v případě nemoci apod. Při obrovských administrativních nárocích na jednotlivé funkce nelze agendu zdvojovat.

- Můžete administrativu nějak omezit?

Ne. Administrativa narůstá ze všech stran. Změnit bychom mohli pouze sledování vlastních ekonomických podkladů činnosti, ale to považuji za tak závažné, že z toho těžko můžeme slevit.

- A pokud se finanční situace bude dál zhoršovat? Určitě dál porostou mzdové náklady, otázkou je také další vývoj cen dříví...

Samozřejmě je možné přijmout různé krizové scénáře. Pak se to ale také promítne do kvality lesního hospodaření. Např. s prvotní kusovou evidencí tlustého dříví je spojena spousta práce, ale dává předpoklady seriózní kontroly zacházení s touto cennou surovinou. Můžete měřit na voze a uspoříte. Ale výsledný efekt je otázkou. Další je třeba rozsah mysliveckého hospodaření. Takže úspory jsou možné. Dnes se připravuje zostření měření dříví, nový předpis, kdy bude povinně na každém kmeni název firmy apod. Když se seznamuji s novými zákony, vyhláškami, nařízeními, mohu říct, že skoro všechny nové předpisy jsou horší než předchozí. Odbornost značně pokulhává. Často se zjistí, že je v předpise vyžadováno něco, co není proveditelné. Jsme např. nuceni vyplňovat řadu statistických výkazů, ale specialistu si nikdo nemůže dovolit. Vždycky je zdůrazněno, že kdybyste výkaz nevyplnili, mohli byste být v rozporu se zákonem o statistice. Musíme hlásit spotřebu energií, evidovat činnosti podle výkonového členění (i když to v provozu třeba neevidujeme)...

Myslivost

- Jaký tlak na ziskovost vytváří majitel? Nepohlíží pan Schwarzenberg na výsledek hospodaření „shovívavěji“ v souvislosti s „nadstandardním“ provozováním v naprosté většině případů ztrátové myslivosti?

Tlak je přirozený. Každý majitel chce, aby se hospodařilo dobře s kladným výsledkem. Pan Schwarzenberg dal jednoznačně přednost lesu. Myslivost tady má dlouhou tradici, je zde velice intenzivní, ale důležité je, že při střetech zájmů, ke kterým samozřejmě dochází, se rozhodne ve prospěch lesa. Personál zhruba třetinu disponibilního času tráví myslivostí. Myslivecky hospodaříme ve čtyřech honitbách ve vlastní režii, protože právě ve vztahu k lesu je to činnost velice problematická a je důležité si naformulovat cíle, stanovit opatření, provést je a následně je zkontrolovat. Řekli jsme si, že zvěř, která poškozuje kůru, nemá v této oblasti opodstatnění. Jelení a mufloní zvěř tady není normovaná, střílíme asi 5–6 kusů jelení zvěře ročně, mufloní do 10 kusů. Dnes tady máme takový stav, který lesu neškodí.

- Dostali jste se tedy na „únosný“ stav, jenž již neškodí obnově lesa?

Zmíněné druhy zvěře přirozené obnově neškodí. Srnčí zvěř jsme odstřely (400 ks ročně) redukovali na stav, který neškodí. Na druhé straně máme poměrně vysoké odstřely spárkaté zvěře - ročně celkem 1400 kusů. Podmínky pro zvěř obecně se totiž v přírodě zlepšily. Myslím strukturu pěstovaných zemědělských plodin, přeměny jehl. monokultur na listnaté a smíšené. Problémem jsou škody daňčí zvěří okusem. Přestože jsme odstřel proti minulosti zdvojnásobili na 200 ks ročně, nepodařilo se nám stav ještě redukovat. Daňčí zvěř je u nás ve volné přírodě a chceme ji tady v únosném stavu ponechat, je tady zvyklá. Největším problémem je ale černá zvěř. Pracovníci, kteří řídí myslivost, se dopustili hrubé chyby z hlediska prohlášení černé zvěře za chovnou zvěř. Dnes jsou škody kritické zejména na lukách, zemědělských pozemcích a cestách a stupňují se, přestože střílíme 800 kusů ročně, z toho necelých 300 v oboře. Musíme platit velké škody. Rozrývání a narušování povrchu, jež je příznivé pro přirozenou obnovu, je eliminováno po vyklíčení dalším přeoráním a zase zničením. Jediným řešením je intenzivní trvalý celoroční odlov.

- V jakém rozsahu musíte oplocovat a jak je myslivost rentabilní?

Oplocujeme ve velkém rozsahu, zhruba 40 km ročně. Provádíme přeměnu smrkových a borových porostů na smíšené s vyšším zastoupením jedle a listnáčů, a to se bez oplocenek neobejde. Především v Německu pokročili ve snížení stavu zvěře tak daleko, přestože dříve plotili zhruba v našem rozsahu, že dnes tam oplocenky téměř neuvidíte. Při ekonomickém tlaku na lesnictví je to logické. Naše LH pracuje stále s vysokými stavy zvěře, které jsou nějakým způsobem legalizovány v komplikovaných předpisech s minimálními a optimální stavy a různou hrou čísel. V Německu posuzují poškození nejcitlivější dřeviny. Pokud jsou škody neúnosné, rozhodne úředník o zvýšení odstřelu. Projevuje se to ve snížení nákladů, přirozené obnově i větší biodiverzitě v lese. Jedinou cestou ke zlepšení stavu lesa je tedy snížení stavů zvěře. Cílem je rovnováha mezi lesem a zvěří především s ohledem na ekonomiku. My musíme vnímat také mínění široké veřejnosti. Naším cílem není honba za vysokými trofejemi. Myslivost pokročila dál a bohužel si myslím, že pohled řídících orgánů myslivosti je již překonaný.

K rentabilitě - cena zvěřiny poklesla v posledních dvou letech o 30–40 %, takže přestože produkujeme mnohem více zvěřiny než dříve, nedosahujeme vyšších tržeb. Když srovnáme přímé náklady na veškerou mysliveckou činnost a výrobní režie, dosahujeme mírného zisku. Když zahrneme správní režie, a především podíl režijních nákladů lesníků, tak je myslivost vysoce ztrátová v řádu miliónů. V této kalkulaci navíc nejsou zahrnuty náklady na oplocenky, tedy ochranu a zaplacené škody. Např. u Rakouských spolkových lesů, kde se hovoří o vysoké atraktivitě myslivosti, stojí zisky z vysokých nájmů na výskytu vysoce atraktivní vzácné zvěře - kamzíka, sviště, kura sněžného, tetřeva nebo tetřívka. To nemůžeme srovnávat. Za pronájem bychom tady asi nedostali více a navíc můžeme regulovat zvěř podle potřeb lesa.

Ostatní problémy a ziskovost

- Jaké další problémy trápí soukromé vlastníky?

Nežijeme izolovaně, proto se projevila ztráta pozic lesnictví v rámci resortu zemědělství jednoznačně negativně. Ovlivnění zákonných, normativních norem je pro nestátní sféru problémem. Nedostáváme se tam, kde se rozhoduje. Problém nám dělá i dominance státních lesů při tvorbě legislativy, kdy těžko prosazujeme naše oprávněné požadavky.

- Neměly by být vaše zájmy totožné?

Nejsou totožné. Podstatou státních lesů je naplňovat potřeby veřejného zájmu. Zájmy jsou sice v řadě věcí společné, ale protože je základ jiný, je to určitým způsobem vždy spojeno se státními financemi a ovlivněním státem. Soukromý vlastník je odkázaný skutečně sám na sebe. Státní lesy zkrachovat nemohou, ztrátu pokryje stát.

Největší problémy jsou ale samozřejmě finanční, to už jsem zmiňoval. Obrovské rozdíly mezi majetky jsou z hlediska výnosovosti. Na chudších stanovištích s borovicí a listnáči jsou dnes hospodářství jednoznačně ztrátová. Pak je taková střední kategorie, do které já řadím i náš podnik s průměrnými podmínkami ČR, kde v dřevinné skladbě převládá smrk a kde se hospodářský výsledek lesnické činnosti před zdaněním včetně odpisů pohybuje v rozmezí 200–500 Kč/ha. Je třeba rozlišovat výsledky lesnické činnosti a výsledky celého hospodářství. Např. my se staráme i o zámecký park s průměrným ročním nákladem 1 mil. Kč, ale výnosy nemáme žádné. Hospodářský výsledek na hektar je pak o 100 Kč nižší. Dále se staráme o historické památkově chráněné stavby, na které stát přispívá, ale většinu nákladů nese majitel. Pokud my započteme všechny tyto náklady, pak jsme aktuálně na nule, nebo dokonce ve ztrátě. Pak je další kategorie podniků, jež mají nadprůměrné přírůstové podmínky s dominancí smrku a nemají les poškozený zvěří. Tam se i dnes pohybuje hrubý hospodářský výsledek mezi 500 a 2500 Kč/ha, v době cenového vrcholu to bylo více než 3000 Kč/ha.

- Tím jsme se dostali k diskusi o výnosovosti lesních majetků. Vidíte také nějaké nedostatky či chyby hospodaření, například nepřiměřené režie nebo malý tlak na produktivitu práce?

Existují podniky ve sféře obecních a privátních lesů, které reagovaly z ekonomického hlediska se zpožděním na vývoj situace z hlediska úspor. V některých případech byly i nepřiměřené režie.

- Jak pokrýváte ztrátu a je váš majitel ochoten investovat prostředky do LH?

Aktuálně jsme ztrátu pokryli vyššími příjmy z roku 2003, protože jsme těžili vlivem kalamity podstatně více dříví, než je náš etát. Z těchto peněz sanujeme rok 2004, ale v roce 2005 už dojde k další ostré konfrontaci výnosů a nákladů. Neočekávejme ani nechtějme od majitelů, že budou sanovat lesní hospodářství. Ono to ani trvale nejde. Nezbývá než omezení investic a drastická opatření, která se projeví na stavu lesa. Vzniká vnitřní zadlužení podniků, neopravujete cesty, budovy. Známe to z éry před rokem 1989, ale vyskytuje se to i dnes.

- Jak ovlivňuje hospodaření Karel Schwarzenberg?

Dal prostor řádnému lesnímu hospodaření, jež jsme definovali. Má vůči nám důvěru, že jsme schopni tyto věci odborně zvládnout úsporným způsobem. Samozřejmě jako v každém jiném podniku je dominantní parketou vlastníka otázka investic a dalšího směřování podniku.

Natura 2000 a certifikace

- Jak jste se vypořádali s Naturou 2000?

Natura 2000 je typický příklad přenášení veřejných zájmů na vlastníky, problém špatné komunikace, mapování bez oslovení vlastníků a jejich hospodářů. Zhruba 2/3 majetku je v ptačí oblasti. Myslím si, že vymezená oblast je zbytečně veliká. Přestože se při zdůvodňování, proč nespolupracovat s vlastníky, argumentovalo nezávislostí a vysokou odborností, víme, že se na mapování podíleli pracovníci a studenti, kteří odbornost nemají. Dochází i k situacím, že se předmět ochrany území v dané lokalitě vůbec nevyskytuje. My pro to máme konkrétní důkazy. Někdy jde jen o přepis deset let staré publikace o ptácích. Mezi ornitology, kteří připravovali podklady, je mnoho lesníků a od nich jsem slyšel velikou kritiku na stanovené ochranné podmínky. Vytvoření jakési umělé hranice mezi tvůrci systému, vrcholovými pracovníky MŽP, a vlastníky, je naprosto nevhodné, protože ti se svými hospodáři budou opatření v krajině aplikovat a v daných územích žít.

- Jak probíhá konkrétně u vás proces domlouvání konkrétních managementových opatření?

Proces probíhá, ale lesní zákon o ochraně přírody to postavil do jiné právní polohy. Byly vymezeny ptačí oblasti, při „předjednávání“ jsme se dozvěděli bližší ochranné podmínky a vedli velkou diskuzi. Podmínky byly v první verzi nepřijatelné, byly tam i hrubé chyby, pak došlo k posunu. Zákon o ochraně přírody rozhodl o tom, že ptačí oblasti a jejich bližší ochranné podmínky budou vymezeny vládním nařízením. To se dosud nestalo. Jsou k dispozici návrhy vládních nařízení vytvořených MŽP a k našemu velkému překvapení se řada věcí vrátila zpátky. Způsob předjednávání se tak ve značné míře ukazuje jako bezcenný. U stanovišť a druhů mapování dosud probíhá, přestože se deklaruje ukončení mapování.

- Diskuze o stanovištích s vlastníky ještě neproběhla?

Neproběhla. Stanoviště jsou na internetu zveřejněny, ale chybí nám management a dopady na hospodaření. Vlastníci byli vyzváni k připomínkám, ale je těžké připomínkovat něco, když nevím, co to obnáší. Z tohoto stále pramení nejistota mezi vlastníky a tvůrci Natury, protože je soustředěna na tvorbu území, opomíjí újmy a dopad konkrétních opatření. U stanovišť jsme nebyli v první fázi zařazeni, ale průzkum na majetku stále probíhá. Nevím, co bude. Informace nemáme, přestože osobně vznáším dva roky kritiku, že komunikace s vlastníky neprobíhá. Není přesné to, co se v tomto směru v tisku publikuje.

- Jste certifikovaní?

Jsme certifikovaní PEFC. Tento zvolený systém je přijatelný pro vlastníky, protože není tak finančně náročný. Proběhla velká diskuze kolem kritérií. Nutnost certifikace je sporná, jelikož naše legislativa sama již nutí hospodáře zlepšovat hospodaření žádoucím směrem. Více jsou při certifikaci sledované sociální otázky. Také tam vidím určité nedostatky, předpisy jsou opravdu náročné a někdy se nedají v praxi realizovat.

Současná situace LH

- Jak se jako hospodář na soukromém majetku díváte na současnou atmosféru v lesnictví, na diskuze o transformaci LH, způsobu hospodaření nebo budoucnosti LČR?

Já jsem zmínil náš pohled a způsob hospodaření, který považujeme za optimální. Myslím si, že má obecnější platnost.

- I pro státní podnik se všemi riziky, jež zmiňoval např. Ing. Oliva v rozhovoru pro náš časopis?

Mají obecnější platnost. Je to otázka zmiňovaného prodeje dříví, myslivosti a pěstování sadebního materiálu. Tam by měl být přímý vliv. Případným změnám v nastavení LH a u státního podniku musí ale předcházet analýza. Jde o poměrně dlouhou dobu a teprve na základě podrobné analýzy je možné udělat rozhodnutí. Hloubková analýza ale zatím chybí, alespoň nebyla veřejně prezentována. Postavení státních lesů je speciální, podnik musí naplňovat veřejné zájmy a zlepšovat stav lesa. Jedna věc je ekonomika, druhá věc je stav lesa. Nejsem schopen na základě mých informací objektivně posoudit stav lesa u LČR nebo obecně v ČR. Předpokládám, že na ty otázky odpoví inventarizace.

- Veřejný zájem je hodně široký pojem. Co si pod ním představujete Vy?

Veřejný zájem je nakládání s vodními zdroji, zajišťování rekreace, zájem ochrany přírody, spolupráce se školstvím apod.

- A stav lesa...

Jsou určité cíle řádného hospodaření. Musíte udržovat budovy, cesty, provádět výchovu, dělat přeměnu druhové skladby, dobře zakládat porosty, vyvarovat se provozních poruch apod.

- Hodnocení transformace LH by mělo být postaveno na analýze stavu lesa a ekonomiky?

Ekonomika, stav lesa a naplnění úkolů v zakládací listině. Jestliže všechny tyto tři věci jsou v pořádku, pak je i transformace v pořádku.

- A Váš názor?

S mými informacemi bych si při zevšeobecňování vymýšlel. Zmínil jsem náš systém a pohled na něj. Můžeme diskutovat o vedlejších aktivitách na zlepšení finanční situace, ale ty se ukazují v praxi hodně problematické, ekonomická rozvaha u nich často nevychází. Majitel má les, a to je jeho hlavní činnost a specializace.

Děkuji za rozhovor

Michal Třeštík

Foto: Michal Třeštík

 

Karel Schwarzenberg - Lesní správa Orlík n. Vlt.

Rodina Schwarzenbergů restituovala lesní majetek a rybářství k 1. 1. 1994. Celková výměra činí 11 576 hektarů - 10 156 ha lesních pozemků, 370 ha900 ha polí a luk a ost. ploch (většina z nich je pronajatá), 150 ha park (asi 50 ha v anglickém stylu a 100 ha má spíše charakter lesoparku). rybníků,

Přírodní podmínky

- 2 revíry jsou na Orlicku ve Středočeské pahorkatině, jeden v bývalém okrese Kutná Hora (vzdálený 150 km - 1200 ha lesa).

- Nadmořská výška 350–570 metrů m n. m., průměrné srážky 590 mm/rok (v posledních deseti letech klesly asi o 5–7 %).

- Základní horninou je granodiorit (poměrně příznivá hornina pro růst lesních dřevin). Převládá dubobukový LVS - 72 %, bukový 19 %, bukodubový 8 % a dubový 1 %.

Některé charakteristiky LHP

Platnost LHP k 1. 1. 2001 (část Hraběšín k 1. 1. 2000).

Zásoby dříví (hroubí) - celkem 2362 tis. m3 (238 m3/ha). Vyrovnaná celková roční těžba na příštích 20 let - 61 tis. m3. Roční plán zalesnění z těžby v příštím decenniu - 95 ha. Roční plán probírek v příštím decenniu - 424 ha. Roční plán prořezávek v příštím decenniu - 212 ha.

Ekonomické charakteristiky (průměr 2001-2003)

- Obrat a struktura tržeb

Obrat se pohyboval v rozmezí 80-110 mil Kč, hospodářský výsledek před zdaněním včetně odpisů mezi 200-500 Kč/ha. Tržby za dříví představují 75 % celkových tržeb; myslivost 9 %; rybářství 9 %; dotace státu 4 %; nájmy a ost. služby 3 %.

- Struktura nákladů lesnické činnosti v %

Pěstební činnost vč. výr. režie 29 % (např. jednicové náklady na zalesnění - bez odstr. klestu a přípravy půdy - 54 940 Kč/ha, ochrana mladých les. porostů proti buřeni 7340 Kč/ha a proti zvěři 2110 Kč/ha, pěstební náklady celkem 2020 Kč na ha obhospodařované plochy lesa), těžební činnost vč. výr. režie 39 % (např. jednicové náklady na těžbu dříví - 163 Kč/ m3, přibližování dříví 212 Kč/ m3, vlastní odvoz dříví 135 Kč/ m3); myslivost vč. výr. režie 10 %; ost. činnost -opravy budov a cest (jednicové nákl. 562 Kč/ha obhosp. pl.), práce dílny 7 %, správní režie 15 %. Průměrná mzda činila v roce 2003 13 375 Kč.

- Poměr a struktura zajišťování vybraných prací (vlastní zaměstnanci/cizí služby)

Pěstování lesa 60/40, těžba dříví 25/75, odvoz dříví 50/50, prodej dříví 100/-, myslivost 90/10, dílna 100/-, produkce sazenic 90/10, meliorace -/100, opravy cest 10/90, opravy budov 10/90, chov ryb 100/-

Jednicové náklady jednotlivých výkonů v pěstební i těžební činnosti (na ks, ha, m3) odpovídají v průměru údajům ČR (dle Zprávy o stavu LH ČR 2000, 2001, 2002) kromě výrazně vyšších celkových nákladů na pěstební činnosti na 1 ha obhospodařované plochy, a to o 20 % (dáno především razantní změnou druhové skladby, vysokým buřeněním stanovišť a nízkým podílem přirozené obnovy).

- Struktura sortimentu odbytu dříví v % (průměr 2001–2003)

Jehličnaté 94 %, listnaté 6 %. Kulatina 48 %, průmyslové dříví 41 %, palivo 11 %.

Vysoký podíl paliva je způsoben poškozením zásoby smrku ve všech věkových stupních u 46 % jedinců loupáním a ohryzem vysokou zvěří v minulosti (šetření LHP v roce 2000). V mýtní těžbě se vyrábí dlouhé dříví, ve starších probírkách agregátní kulatina a v mladších probírkách surový kmen a tyče, ty většinou na vlastní spotřebu.