Úvodník 4/2004

Milí čtenáři,

hospodářská úprava lesů (HÚL) je zcela právem jednou z nejdůležitějších lesnických disciplín zahrnující odbornost od lesnické typologie a fytocenologie přes pěstování lesů, ochranu lesů, dendrometrii, lesnickou geodézii, lesní stavby až po (zvláště dnes) rozsáhlou oblast ekologie lesa a krajiny. Kvalitní taxátor se pozná podle schopnosti tyto disciplíny slučovat při hospodářských opatřeních a v návrzích zásahů, které jsou finálně integrovány v lesním hospodářském plánu (LHP). Pro své zkušenosti z práce v rozličných růstových podmínek platí lesníci s praxí v taxaci za vítané odborníky a většinou nacházejí velmi dobré uplatnění, pokud se rozhodnou zanechat „cikánského“ života a usadit se.

Mnoho generací taxátorů v úzké součinnosti s lesními hospodáři a osvícenými vlastníky lesů dovedlo naše lesnictví na úroveň, za kterou se nemusíme stydět. Jen za posledních 70 let se zásoby dřeva v našich lesích zdvojnásobily! A to i přes nepříznivé vlivy imisí a dalších druhotných vlivů, kterým byly a jsou naše lesy díky minulé krátkozraké industriální politice a nevhodné konfiguraci české kotliny vystaveny. Přesto je vzhledem k nedostatku některých dnešních vědeckých poznatků v minulosti co přehodnocovat - zejména přístup k zděděným monokulturám.

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) sjednotil metody HÚL a zejména po druhé světové válce se zabýval jejím dalším vývojem. Výsledkem je sofistikovaný systém tvorby LHP a lesních hospodářských osnov (LHO), které v sobě zahrnují osvědčené poznatky a zkušenosti mnoha předchozích generací. Tyto znalosti „vtělené“ především do Oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL), resp. lesnické typologie, hospodářských souborů a rámcových směrnic hospodaření jsou dnes začleněny do počítačových programů, které využívají např. soukromé taxační kanceláře při zpracování LHP a LHO. Jediné, co našemu dnešnímu systému chybí, je automatická roční aktualizace dat, jak je to běžné třeba ve Švédsku.

Zvláště přínos LHO ve srovnání s jejich cenou je dnes zpochybňován a uvažuje se o jejich zrušení, resp. nahrazení jinou alternativou v místech, kde se nebude vyhotovovat LHP. Nabízí se možnost prohloubit OPRL. Domnívám se, že koncepčně by to byl krok správným směrem, protože jedním z posláním OPRL je poskytovat státní správě lesů (SSL) podklad pro její odborná rozhodnutí.

Po vzoru některých západních zemí se i u nás hovoří dokonce o nepovinné obnově LHP jako zákonné podmínky pro vlastníka lesů. Nepředpokládám, že by tím zanikla taxace v ČR. Stát, obce a velcí vlastníci všeobecně chápou přínos komplexně zpracovaného LHP. Dá se předpokládat, že ve snaze o výnosové a vyrovnané hospodaření tento osvědčený nástroj neopustí. Současně je zde dotační politika a certifikační podmínky, které mohou jinou než zákonnou podmínkou dosáhnout stejného účinku.

Od roku 1996 jsou veškeré LHP zpracovány digitálně. S koncem dalšího cyklu LHP (1996-2005) se nabízí příležitost zvážit, případně přehodnotit současnou praxi. Záměr novelizovat či napsat nový lesní zákon tuto možnost jen umocňuje. Stát dnes podporuje tvorbu LHP dotací, pokud je zpracován v informačním standardu. Letos poprvé je tato podmínka doplněna o zřetelný souhlas s využíváním dat orgány SSL a jejich uložením v datovém skladu ÚHÚL. Prospěšnost využívání dat a map LHP pro potřeby rozsáhlých projektů, jako je OPRL, vápnění, mapování různých poškození a kalamit, či velkoplošných obchodně marketingových studií, je nezpochybnitelná. Jednotlivý vlastník se nemusí obávat o únik privátních informací, jelikož jde vždy o data agregovaná.

Možná změna tkví v tom, že by „levou“ část LHP a mapu hradil pro vlastníka na základě zákona stát. Zpracování „pravé“ části by pak až na výpočet závazných ukazatelů bylo na vůli vlastníka. Vlastník lesa by si takovýto přístup za všechny nevyčíslitelné přínosy lesa pro společnost jistě zasloužil. Navíc by tím byl zákonně a dlouhodobě zajištěn přístup k datům pro potřeby státní a regionální lesnické politiky (SaRLP) a pro celostátně souvislé mapové zobrazení tolik potřebné pro potřeby SSL a velké projekty, tedy zachování toho, co u nás návštěvy z ciziny oceňují. Tato varianta vývoje vůbec nezpochybňuje dnešní účast soukromého sektoru na tomto poli. Jinou možností je, že stát bude při svých rozhodnutích vycházet jen z inventarizace lesa (IL) a vytvoří si své souvislé zjednodušené mapování využívající družicových a leteckých snímků. Předpokládá to však uzákonění permanentní IL a i tak mnohé státy vedle IL mají pro potřeby odpovědné SaRLP své vlastní nástroje pro středně a dlouhodobé plánování nezávislé na druhu vlastnictví. Domnívám se však, že kromě tradice je první varianta celospolečensky prospěšnější a také levnější.

Richard Slabý, ÚHÚL Brandýs nad Labem