Jak dál na Šumavě?

V období 1991-1994 (Národní park Šumava - NPŠ - byl zřízen nařízením vlády ČR č. 163/1991 Sb., z 20. března 1991) došlo ke čtyřem změnám na postu ředitele Správy NPŠ a postupně prakticky k výměně celého tehdejšího vedení Správy, včetně dvojnásobné změny na klíčovém postu vedoucího útvaru ochrany přírody. Plán péče o původně 54 částech I. zóny vymezených na cca 15 400 ha9 000 ha (13 % rozlohy území) a počet jejích částí, vzniklých fragmentací dosavadní I. zóny, vzrostl na 135. K zásadnímu rozporu s částí odborníků a nevládních organizací (NGO) došlo v r. 1999 po schválení zásahů proti podkornímu hmyzu ve vybraných částech I. zóny. V důsledku prezentované snahy o zabránění masového šíření kůrovce mimo I. zónu bylo Správou přistoupeno k asanaci napadených stromů s následným ponecháním veškeré dřevní hmoty v porostech I. zóny.

Podle plánu péče NPŠ na období 2001-2010

V současné době je v nejpřísněji chráněných I. zónách dvojí ochranářský režim (I. zóna ze zákona O ochraně přírody a krajiny má vypovídací hodnotu o kvalitě území, neřeší však management). V jedné se např. proti kůrovci může aktivně zasahovat, druhá je bezzásahová (specifický statut bezzásahového území - zasahuje jak území I., tak II. zón).

Bezzásahovost má také své hranice

Rozhovor s ředitelem Správy NP a CHKO Šumava Ing. Aloisem Pavlíčkem, Ph.D.

Hodnocení dosavadního hospodaření NPŠ a vlastní představy

- Pracuje na Správě NP a CHKO Šumava ještě bývalý ředitel Ing. Žlábek a náměstek pro ochranu přírody Ing. Zatloukal?

Ing. Žlábek tady skončil odchodem do důchodu trvale. Ing. Zatloukal dělal do 30. června asistenta poradce náměstkovi sekce Péče o NP a v současné době skončil trvalý pracovní poměr. Dnes má jako externista hlavní úkol, aby došlo ke kontinuitě těch nejlepších záměrů, se kterými byl spojen a které je třeba dodělat, a zároveň aby neztratil kontakt s NP.

- Ke zmíněné kontinuitě - navazujete na koncepci bývalého vedení NP, či jste se s ní rozešli? V médiích jste byl např. chválen Hnutím Duha, které bývalé vedení ostře kritizovalo.

Vidím to ve dvou rovinách. Tou první jsou různé subjekty, skupiny a způsob, jakým vkládají naděje do nového vedení. Je otázka, jestli nebudou částečně zklamáni ti, co ty naděje vkládají, nebo druzí, pesimisté, naopak mile potěšeni. Já jsem byl jmenován mj. právě proto, abych některé negativní ohlasy z minulosti eliminoval, a to se týká nejen vztahu k našim zaměstnancům a mediálního obrazu, ale i kvality přírodních procesů a jejich průběhu, tedy hospodaření (managementu). Nedokážu udělat ze dne na den tlustou čáru, je to vývoj a zrání dalších myšlenek. I za tímto účelem koncipovalo MŽP požadavky na klíčové dokumenty, které má správa parku připravit a ve kterých by se měl promítnout nový přístup k NP. Jeden z těchto dokumentů - Strategii, na kterém jsme pracovali společně s MŽP, jsme již v červnu odevzdali. My jsme vlastně doplňovali ministerský návrh z hlediska naší praxe (co jsme schopni realizovat a jakým směrem by se měla ubírat) a zatím nemáme z MŽP žádné zásadní připomínky.

- Můžete konkrétně uvést, co dělal podle Vás bývalý management špatně, a naopak na co chcete navázat?

Konkrétní osoby musí hodnotit jiní, já hodnotím lidi, kteří v NP dnes pracují. Ve vztahu k veřejnosti byly dlouhodobé problémy, někdy už od vzniku NP - s tím souvisí komunikace s komunální sférou i s veřejností. Dalším problémem byla absence rozvinutých vztahů s Bavorským NP. Hranice je jen pomyslná, proto je mým úkolem spolupráci zlepšit. Nejsem také spokojen s personalistikou. Potýkám se s tím vlastně pořád, při odchodu hajného či technika se v podstatě sáhne jen "jakoby do klobouku", ale neví se, kolik a kteří lidé jsou na tuto funkci vhodní. Chci, aby zaměstnanci cirkulovali, poznali všechny správy a konkrétní problematiku, pak budeme vědět, kdo je pro jakou práci vhodný. I k tomu směřovala změna organizační struktury a systému vedení. Já preferuji spíše vícestupňové rozhodování s kolektivním

duchem. V odborné rovině jde hlavně o problematiku kůrovce a dopady v ekosystému. Tyto procesy má park umožňovat na určité části území - "nechat přírodu přírodě". Je to věc společenské objednávky a vůbec toho, co si pod NP představujeme. Pokud máme nějaká vnější kritéria, která jsme schopni dodržovat, musíme počítat s tím, že část území budeme managementovat a na části třeba i nic nedělat. Pokud vyhlásíme bezzásahové území, tak se tam nebudu formou výjimek vracet, protože tím porušuji princip.

- To narážíte na praxi za minulého vedení?

Ano. Řada území byla následně ošetřována, probíhající přírodní proces (a s ním i poslední rozpadová fáze, která předchází fázi zrodu) nebyl hodnocen jako prioritní. Chceme nechat procesy "běžet svou cestou". Je to zase jen otázka společenské objednávky, tzn. tyto procesy nemohou probíhat na území celého NP, ale pouze v určitých částech. Ale pokud už je takto definuji, musí mít pevný rámec svázaný s managementem. Za chybu považuji i to, že "nezásahy" nebyly vedením NP mediálně ošetřeny a dopředu prodiskutovány, vždy se šlo jen po určitých případech. V současné době máme také problémy, např. s Rakušany, protože po nás chtějí v rámci ochrany svého hospodářského lesa, abychom i my "hospodařili", což jde proti tomu, co jsem řekl. Pokud ani jedna strana nechce nebo nemůže ustoupit z legislativních důvodů, dá se to dnes řešit v rámci EU komplexně a vzniklé náklady nebo škody v hospodářském lese jednoho subjektu hradit ze společných zdrojů EU. Pak se ostří těchto sporů otupí a můžeme dojít i k nějakému koncensu; např. v NP bude na hranici bezzásahové území, ale v ochranném pásu, kterým bude např. hospodářský les na rakouské straně, se bude asanovat kůrovec a zalesňovat. Obdobným způsobem bychom se měli chovat k vlastníkům okolních pozemků. Park bude mít vnitřní okrajové pásmo, např. Vltavský luh bude nárazníkovým pásmem k pozemkům Městských lesů Volary.

Nová koncepce péče o NPŠ

- Bezzásahová zóna by tedy neměla přímo sousedit s lesem jiného vlastníka?

Pokud bude sousedit, zavedeme tam přechodový management - ve striktně vyjmenovaných případech se budou provádět opatření, která zabrání velkoplošnému rozvratu v navazujících hospodářských lesích. Bude třeba první zónou, ale nebude striktně bezzásahovou. Část první zóny bude tedy "managementovatelná", aby eliminovala možné ztráty. Např. Mrtvý luh bude vždy bezzásahový, ale navazující tři kilometry k městu Volary budou zmíněnou přechodnou zónou, aby se zabránilo velkoplošným rozpadům. Možné zásahy budou jasně vymezeny - půjde-li o ochranu majetku, požární ochranu, průchodnost či poškození silnice nebo hrozbu velkoplošného rozpadu (určitě se ale nebudeme "honit" za každým jednotlivým napadeným stromem).

- Pořád ale nerozumím, v čem je rozdíl mezi Vaší představou a plánem péče z roku 2000, kde I. zóny také automaticky neznamenají bezzásahová území, která tvoří samostatnou kategorii.

Rozdíl je například v úpravě druhové skladby, kterou nebudeme v bezzásahových územích upravovat, nebo v naší snaze eliminovat rozdrobenost I. zón.

- I ve zmíněném plánu péče je plán redukce počtu a scelování zón …

My ho chceme doplnit a aktualizovat do konce roku. Je to pro nás strategický dokument.

- Hodně se dnes mluví o časovém horizontu zvětšování I. zón a bezzásahových území. Například Národní lesnický komitét (NLK) varuje před "nově vyhlášeným režimem nezasahování asi na 30 % území do 5 let". Budete se řídit současným plánem péče, či chcete tento proces urychlit?

Rozhodně v současné době nechceme nic urychlovat do pěti let. Tento proces je postupný a my máme jasnou představu - první zóny jsme vymezili podle jasně dané metodiky, která byla schválená MŽP, a na jejím základě jsme připravili odborný "přednávrh" zonace. Říkám přednávrh a odborný proto, aby to nebylo vydáváno za nějaké definitivum. My jsme nyní v první fázi, kdy byly sebrány kvalitní vědecké podklady na odborné lesnické úrovni, botanické a zoologické, včetně aplikace naturových území. Tento přednávrh je teď interně diskutován i na našich lesních správách. Dokončení je otázkou několika měsíců, chceme přijít na možné arondace území, negativní vlivy, zohlednit územní plány apod. To hledisko bude ale striktně vědecké. Návrhy první zóny budou představovat nejcennější přírodní šumavské lokality. Management bude až další vrstvou (vzniká v současné době). Tady lze využít typologických souborů i naturového mapování stanovišť - např. horská smrčina potřebuje pro management a nejvyšší stabilitu určitá opatření, rašeliniště nepotřebují vlastně nic nebo v první fázi zastavit negativní ovlivnění půdního režimu z minulosti, v jedlobučině budeme provádět cílené zásahy ke zvýšení podílu jedle ...

- Když bude např. v jedlobukových souborech smrková monokultura, tak z hlediska odborného posouzení do I. zóny patřit nebude?

Z odborného lesnického hlediska ne, z hlediska botanického a třeba potenciálu diagnostických druhů může být do I. zóny část zařazena. Účelem současného ani nového vymezení I. zóny nejsou obrovské plochy, kde necháme samovolně působit přírodní procesy s možným velkoplošným rozpadem, to by bylo velice nezodpovědné. Musíme se dívat na fungování ekosystémů přes určité modelové věci, jestli funguje vodní režim, zda probíhá fotosyntéza, prostě zda probíhají přírodní procesy, jak mají. Tyto věci se dnes už např. i pomocí satelitu dají vylišit.

- Kolik procent území NP bylo zařazeno podle odborných návrhů do I. zón?

Dnes mohu říct pouze předběžně, ke kolika tisícům hektarů jsme dospěli v "přednávrhu", který ještě projde zmíněným oponentním řízením a bude doplňován či redukován. Konkrétní číslo je tedy v současné době matoucí.

- Z různých prohlášení lesnických odborníků a jejich sdružení, které asi znáte (NLK, Šumava 21, otevřený dopis LDF MZLU v Brně aj.), zaznívají obavy o další osud NP ...

To je jedna stránka, na druhou stranu já můžu doložit zase opačná prohlášení.

- Ty obavy asi vycházejí z Vašich prohlášení pro média, kdy jste mluvil o dodržování bezzásahovosti a rozšiřování těchto území.

O někdy uváděných vysokých procentech jsem nikdy nehovořil. Vždy jsem říkal, že budu rád, pokud tady budou fungovat přírodní procesy. Protože jsem realista, odhadoval jsem 20-22 tisíc ha. Je to věc názoru, počkejme na odborný návrh. Dnes je v digitální formě, každý ho může potom zkontrolovat. Jedna věc jsou čísla, druhá jak to vypadá v terénu. NPŠ má přes 68 tisíc hektarů, takže jde o dostatečně velké území na to, aby minimálně i ta třetina byla koncipována jako přírodní nebo s přírodními procesy bez ovlivnění člověkem.

- V rozhovoru pro Haló noviny jste prohlásil, že zasahování je věcí i společenské objednávky. Zda jsme schopni ustát v prvních zónách v bezzásahových částech dalších 200 hektarů suchých stromů … I z těchto prohlášení mohou vznikat obavy.

To byl příklad. Když vám začne usychat v poslední fázi 150 a více let starý les, byť působením kůrovce, a takto zasažená plocha se Vám maximálně zvýší o 200 ha za rok, nejde vzhledem k celkové rozloze parku o tak zásadní problém. Ten by mohl být v již zmiňovaných nárazníkových nebo přechodových zónách, kde NP sousedí s jinými vlastníky. Tam budeme zásahy provádět.

- Zaslechl jsem i opačný názor - pro média sice mluvíte o bezzásahovosti a změně oproti minulosti, v praxi se ale hospodaření vůbec nezměnilo, a dokonce se těží více než dříve.

Plánovaná těžba, většinou ve druhých a třetích zónách, se pohybuje pořád na hranici 130 tisíc m3, v podstatě je to nepoměrně malá část ročního přírůstu - s tím problém není. Ten je spíše s nahodilou těžbou - v letošním roce je také pořád nižší. Druhá věc je dobíhající rozhodnutí státní správy z loňského roku, které se týkalo zasahování právě v prvních zónách. Jde však pouze o šest vyjmenovaných míst.

- Zmíněné rozhodnutí se týkalo bezzásahových území?

Ano.

- V nové koncepci žádné zásahy v kategorii bezzásahových území nepovolíte? Ani redukci jelení zvěře, umístnění feromonových lapačů, odkornění napadených stromů apod.?

V současné době máme dvě velká bezzásahová území. Např. na Trojmezné nezpracováváme letos ani vývraty. Je ale povoleno monitorování pomocí feromonových lapačů. Budování mysliveckých zařízení v prvních zónách je vyloučeno, ale protože člověk nahrazuje lov predátora, jehož působení se nedá v nejbližší době očekávat, je redukce zvěře nutná. Neprovádíme žádné zalesňování a úpravy bystřin. Po vyhlášení bezzásahového území budeme mít přechodný režim pět let. Během nich např. revitalizujeme rašeliniště a pak už tam lidský faktor nebudeme vnášet. Někde to může být za rok.

- Po pěti letech už nebudete provádět žádné zásahy ani monitorovat stav kůrovců?

Monitorovat budeme pořád, protože NP je v podstatě předurčen pro vědu a výzkum. Pokud také spadne v bezzásahovém území u turistické chaty strom, tak ho tam z hlediska bezpečnosti osob nemůžeme nechat viset - odřežeme ho, ale zůstane ležet.

- Neobáváte se velkoplošného rozpadu šumavských smrčin?

Pokud si vezmete mapu a proložíte ji čarou, která se týká 1200 m n. m. a výše, tak zjistíte, že zde k velkoplošnému rozpadu stejně už skoro došlo, takže jde už opravdu jen o desítky hektarů.

- Jde spíše o zamezení rozpadu v nižších polohách na větších plochách ...

To je věc druhá. Druhá zóna je koncipována tak, abychom tam tyto velkoplošné rozpady ošetřili a zároveň se dostali k lepší struktuře lesa i druhové skladbě. Někdy osobně přivítám, pokud kůrovec nalétne do smrkové monokultury v II. zóně, protože v rámci zpracování a asanace pomůžeme přirozenému zmlazení jedle, buku a porostní struktuře.

- Myslíte si, že při rozšíření a scelení jádrových území zvládnete v době možné kůrovcové gradace v druhých zónách reagovat bez vzniku holin či hektarů suchých stromů a zamezíte šíření kůrovce na ostatní majetky? Z toho pramení asi největší obavy ostatních vlastníků, pro které je NP možným zdrojem problémů...

Já bych si položil otázku: Má v současné době někdo z těch, co toto říkají, zmapován rozpad nejstarších porostů na Šumavě? Pokud ano, přijde zákonitě na to, že tento rozpad nemůže pokračovat donekonečna - to je to, o čem jsem mluvil, nejde o tisíce hektarů. Z tohoto důvodu mít obavy, že někde vznikne novou změnou zonace nebo managementu další obrovské území, které bude potenciálním zdrojem problémů, je holý nesmysl.

- Další suchý les nebo rozpad, který připouštíte na dalších desítkách až stovkách hektarů, je pro mnoho lidí těžko přijatelný...

To je realita. Třeba v Krušných horách, ať se zasahovalo nebo nezasahovalo, mj. díky imisím, k rozpadu došlo.

- Tady jde ale o vědomé rozhodnutí člověka.

Ono to tak není. My jsme si zvykli, že Šumava stojí jakoby mimo, ale ona se potýká s podobnými problémy jako Krkonoše, Jizerské a Krušné hory, tady jen pufrační schopnost byla obrovská, ale to také netrvá věčně.

- Oslabené lesy mají určitě menší odolnost vůči jakýmkoliv kalamitám. Lesníci ví ale asi o jediné opravdu účinné obraně proti kůrovci, a tou je prevence a včasná asanace. Ta je či byla některými rozhodnutími potlačena.

Ta představa může být, ovšem v praxi, např. na Trojmezné, slovy pana Zatloukala - "honit se za každým broukem", nemá význam. Proto je NPŠ tak velký, aby rozpadové fáze dokázal ustát. Pokud by hrozil třeba celoplošný rozpad ve druhých zónách, musíme zasáhnout; tam je prevence, o které mluvíte, nutná (ale se všemi podtexty, o kterých jsem mluvil).

- V současné době je v NPŠ zakázaná mýtní úmyslná těžba se vznikem holin. Proč nepovolit, např. ve třetích nebo okrajových II. zónách (II C), za účelem úpravy druhové skladby a struktury např. kotlíky?

Tyto otázky je také třeba dořešit. Já se budu muset ptát a pídit se po předchozích rozhodnutích. Je tady také řada technických a finančních limitů, tyto věci nejdou dělat plošně a hned. Správa má určitý počet zaměstnanců a objem prostředků a zabývala se hlavně prvními zónami nebo bezzásahovými jádrovými a na ostatní "nezbyl čas". Pochopitelně, pokud nebudeme mít zvýšený podíl nahodilých těžeb, tak máme se současným personálem velkou kapacitu a začneme se více věnovat i III. zónám.

- Takže nejde o dogma - např. zákaz vzniku jakékoliv holiny úmyslnou těžbou, byť do 10 arů?

Já bych to nebral takhle striktně, výběrným způsobem je možné jít všude a ku prospěchu věci tak, aby se i ve III. zónách upravila druhová skladba.

- Výběrný způsob je založený na přirozené obnově. Ptám se spíše na změnu druhové skladby a její možné urychlení umělou obnovou...

Ta rychlost byla limitovaná tím, že se pořád jednalo o I. zónách. Jde spíše o technicko-finanční problém.

Ekonomika NPŠ a vztahy s obcemi

- Jakou část v rozpočtu NPŠ tvoří příjmy z prodeje dříví? Podle předběžných úvah koncepce MŽP předpokládá, že by národní parky měly směřovat až k 75 % bezzásahových území. Zajímá mě tedy i to, jak v budoucnu hodláte příjmy z prodeje dříví nahrazovat?

Součástí rozpočtu pochopitelně tyto příjmy jsou, nyní tvoří dvě třetiny. Postupně by se tento podíl měl snižovat, příjmy z prodeje dříví by neměly být rozhodující. Je to ale i otázka zaměstnanosti a dalších sociálních aspektů. Myslím, že dnes nestojíme zrovna před touto otázkou, je tu mnoho jiných problémů, které potřebujeme vyřešit. Pokud bude stát mít zájem na tom, aby NP fungoval, tak ho bude nějakým způsobem dotovat. Prostřednictvím daní z regionu, podobně jako v Bavorsku, se mu navíc budou peníze vracet. Jde i o zaměstnanost, výstavbu informačních středisek, bytů apod., které přispívají k rozvoji regionu.

- Takže rozpočet tvoří ze 2/3 příjem z prodeje dříví a zbytek je státní dotace?

Z jedné třetiny je to příspěvek zřizovatele, zhruba 2/3 jsou z prodeje dříví, ale jsou v nich i příjmy z různých programů a dalších činností.

- Co si myslíte o perspektivě zmíněných 75 % v připravované koncepci?

To by měly být přírodě blízké lesy. Není to ale o tom, že by to v současnosti měla být jen a jen bezzásahová území. Ze 75 % tohoto území bude třeba polovina bez zásahů.

- Liší se po Vašem půlročním působení v čele NPŠ Vaše představy s koncepcí MŽP? Když jste ji připomínkovali, ukázaly se nějaké body v reálném prostředí nesplnitelné?

Řada diskusí samozřejmě stále probíhá, výsledkem je strategie, kterou MŽP předkládá. Věřím tomu, že bude ve vzniklé podobě schválena a půjde o životaschopný dokument, s kterým se ztotožní i řada dalších subjektů.

- Na začátku jste zmínil potřebu zlepšení komunikace. Vztah a komunikace s obcemi se alespoň podle mediálních vyjádření spíše zhoršil!?

Jedním z mých úkolů je kompletně se seznámit se všemi obcemi. Skoro všechny jsem již navštívil včetně jejich zastupitelstev. Pokud se podle někoho komunikace zhoršila, jde o individuální záležitost. Představy o komunikaci můžeme mít rozdílné, důležité je, že budou obě strany v partnerském vztahu.

- V médiích se objevilo, že obce nesouhlasí či se obávají záměrů nové koncepce hospodaření v NPŠ. Měly možnost tuto koncepci připomínkovat?

To, co v médiích proběhlo, je reakce na představení již zmíněného "přednávrhu". Nemůžeme, pokud se chceme chovat zodpovědně, vytrhávat určité souvislosti, nedodělané věci, které nejsou ani interně dořešené. Ani já dnes neznám konečný výsledek a on už s ním někdo nesouhlasí. Je to výkřik. Já velice zodpovědně mohu říct, že po projednání odborného návrhu uvnitř parku a s MŽP budu první, kdo jim ho přiveze. Začneme jednat - měsíc, ale i dva roky - a také nemusíme dojít ke shodě.

- Po zmíněném projednání tedy budou obce moci ještě do dokumentu zasáhnout?

Musí mít tu šanci a já chci, aby ji vždy měly. Ale možnost rozporovat odbornou úroveň je malá. Nemohu vzít jiné měřítko, pokud se třeba budeme bavit o lesních typech, než odborné ...

- Trochu to připomíná projednávání naturových stanovišť ...

Já tyto obavy sdílím, proto by bylo v současné době velice nešťastné, kdybychom někomu ukázali "přednávrh", který se týká jen odborného vymezení bez managementové vrstvy.

- Kdy bude tedy kompletní návrh hotový?

Hranice jsme již vymezili, další je otázka jednoho dvou měsíců.

Zákon o NPŠ, budoucnost Rady NPŠ

- Cítíte potřebu samostatného zákona o NPŠ?

Záleží na plánu legislativních prací vlády, já se osobně domnívám, že základní práce začnou na podzim tohoto roku.

- Jak se díváte na problém možné podjatosti státní správy ve výkonu funkce orgánu ochrany přírody?

Já to nevnímám jako problém. Státní správa je dnes sekcí, řídí ji náměstek s tím, že v novém organizačním řádu chci, aby tato funkce byla odvolatelná nebo jmenovaná se souhlasem zřizovatele. Tím také eliminuji stoprocentní subjektivní vztah ředitel versus podřízený.

- Co pokládáte za současný největší problém NPŠ?

Změny ve vedení a řízení, sjednocení zonace a její vylišení. Na to pak navazuje aplikace Natury 2000, která musí být v zonaci zohledněná. Potom změny nebo doplnění plánu péče. Ten starý není špatný, musíme ho dovést pouze k větší dokonalosti. Měl by také pojmout oprávněné požadavky všech subjektů v parku.

- Chystáte změny ve fungování Rady NPŠ?

Rada by opravdu měla být poradním orgánem ředitele. Chci dát prostor té části, kterou jmenuje ředitel, odborným složkám, a to vyváženě tak, aby tam zazněly i extrémní názory z obou stran na určité otázky.

- Jestli tomu dobře rozumím, přizvete zástupce ekologických organizací.

Ano, budou tam zástupci ekologických organizací s národní působností, zároveň oslovuji také NLK, ovšem nepředpokládám, že bych v současné době oslovoval třeba sdružení Šumava 21, protože to avizovalo, že jeho názory se ztotožňují s názory NLK. Nemohu oslovit každé účelově vzniklé sdružení. Rada musí být také akceschopná, nemůže být stohlavá, která se na ničem neshodne. V současné době jsme dopracovávali organizační řád, problémy jsou termínovou shodou se zřizovatelem, tzn. s náměstkem a ministrem. Proto jsme museli odložit jednání rady na pozdně letní období.

- Necítíte se být pod tlakem různých organizací, třeba Hnutí Duha, které dokáže vyvinout silný mediální tlak?

To rozhodně ne. Rada je od toho, abychom tam problémy diskutovali, já budu nestranný pozorovatel a potom přijmu doporučení rady nebo rozhodnutí, které má ze zákona v pravomoci, tzn. např. schvaluje návštěvní řád. Naopak budu raději, když různé názory budou zaznívat poprvé vždy na radě parku a potom dál v sekcích nebo odborných skupinách, než prostřednictvím médií.

- Jsou slyšet hlasy, které zpochybňují lesnické vzdělání a zkušenosti v oblasti ochrany přírody. Jaký je Váš názor?

To mohu odmítnout. Znám řadu lesníků, kteří mi jsou myšlením hodně blízcí, na druhou stranu jako v každém úzkém odborném kruhu najdete lidi, s kterými se nemůžete ztotožnit nikdy, podobně jako mezi botaniky a entomology. Je to totéž, co se říká o novinářích nebo o právnících, že když se sejdou dva právníci, dostanete tři názory ... O tom to je, ale na hlavních věcech ve vztahu k NPŠ bychom se měli domluvit, nebo je alespoň pojmenovat.

- Hrozí letos nebezpečí kůrovcové kalamity? Pro MfD jste prohlásil, že na Šumavě je dvakrát méně kůrovce než jiné roky. Čemu to přičítáte a není to potvrzení správnosti zásahů proti kůrovci za minulého vedení?

Pro mě je podstatné, že rozpad, který probíhal v horních partiích lesa, je za bodem vrcholné gradace. Stav je určitě podlimitní, zdejší personál už je opravdu "vycvičen" a dokáže velice dobře rozpoznat nebezpečí. Není proto důvod, aby v některé další části NPŠ docházelo ke zvýšenému riziku a hrozbě rozpadu. V bezzásahových územích v oblasti pramenu Vltavy pochopitelně enormní nárůst v letošním roce opravdu byl, ale je to dáno sousedstvím s Bavorským NP, odkud kůrovci nalétávají z oblastí, kde kulminuje.

- Důležité je, aby se dále nešířil.

Určitě. Teprve teď se ukazuje důležitost dostatečné velikosti. Pokud by byl NP menší, mohli jsme mít problémy. Na tyto otázky neuměl před vznikem parku nikdo odpovědět, tenkrát jsme byli všichni vedeni co nejlepšími snahami šumavskou přírodu zachovat a případně jí ještě napomáhat.

- Pak je tu ale otázka, zda při zvětšování bezzásahových území bude velikost parku stačit?

To nejde donekonečna, bezzásahovost jako pojetí managementu má také své hranice.

Děkuji za rozhovor

Michal Třeštík


Některá prohlášení a vyjádření k problematice Národního parku Šumava (NPŠ)

- Otevřený dopis RNDr. Liboru Ambrozkovi, ministru životního prostředí, a vedení NPŠ

Spor, který se vede o management NPŠ, má již svoji historii, jež byla založena mediální kauzou, pořadem ČT "Nedej se", často zviditelněna v tisku atd. Vyznačuje se útočně vedenými požadavky brilantních spíkrů z řad úplných laiků, ale i zanícených dogmatiků, méně již vědců, biologů, a dožaduje se nezasahování proti kůrovci lýkožroutu smrkovému. Takový postup, tj. úplné uhynutí smrčin na velkých plochách a následná sukcese, se považuje za přirozený proces a požaduje se jeho rozšíření na převážnou většinu území parku. Pozvaná dvoučlenná mise IUCN, erudovaných odborníků spíše v ochraně přírody, kteří za dva dny nemohli do hloubky posoudit tento unikátní evropský problém a dopad takového režimu na les, odsoudila mediálně vedenou diskusi. Přiklonila se ale rovněž k bezzásahovému režimu na 75 % území parku, ale s tím, že jde o konečný cíl a je na naší úvaze, za jak dlouho se k němu dospěje.

Na druhé straně stojí vědecká fronta lesníků nejrůznějšího odborného zaměření, ale i praktici, jimž není osud lesů NP lhostejný. Ti považují za cíl přeměnu převážně nepůvodních smrkových lesů, vzniklých po dlouhodobé kolonizaci, pastvě a založených ve velké míře umělou výsadbou, často nepůvodního smrku. Druhová a prostorová přeměna by měla nastat cíleným lesnickým managementem, využívajícím lesní prostředí živého, byť mnohdy smrkového lesa, a tato cesta se považuje za nejschůdnější k dosažení přirozeného stavu lesů, které kdysi na Šumavě byly. Upozorňovalo se nesčetněkrát, že lýkožrout se vlastně vyvinul jako nástroj generační obměny a rozpadu, ale severského lesa, který se tím spíše uplatňuje ve věčně oslabených hospodářských smrčinách. Generace lesníků s ním bojovaly a ví se, že lýkožrout dovede jako šířící se oheň usmrtit smrkové lesy na tisících hektarů. Není proti němu jiné obrany než napadené stromy kácet, odkorňovat a tak ho hubit, méně úspěšný je odchyt do rovněž skácených lapáků nebo odchytových zařízení, používajících feromon. Jeho početnost se musí neustále snižovat, neboť v kritickém množství napadá i zcela zdravé a odolné stromy. Proces takového rozpadu lesa je ale přirozený pro severské smrčiny, nejsme si již tak zcela jistí, zda rovněž probíhal v přirozených horských smrčinách, které se u nás vyskytovaly asi od 1200 m výše, ale v podstatě se nezachovaly.

Na naprosto převážné části území NP byly ale listnaté nebo smíšené porosty, převážně buku a jedle s příměsí javoru, jilmu a se zvyšující se nadmořskou výškou také smrku a jeřábu. Ty se při generační obměně nerozpadají najednou, ale následkem dřevokazných hub a hnilob jednotlivě, po jednotlivých stromech nebo skupinkách, takže vzniká zcela unikátní smíšený a rozvrstvený les. Jeho vytvoření, nebo alespoň nastartování jeho samovolného vzniku by mělo být konečným cílem ochrany přírody v NP, neboť zde již mohou vskutku probíhat přirozené procesy. Zahubení hospodářského, zcela umělého smrkového lesa kůrovcem proto nelze označit za přirozený proces a v tom chybovali nejen zástupci IUCN, ale neuvědomují si to stále ani ochránci, přivazující se ke stromům. Následně vzniklý les by byl z větší části opět zase smrkový a k přirozenému stavu by se přibližoval za stovky let.

V NP však nejde jenom o přirozenou povahu lesa. Je třeba vyzvednout také jiné funkce lesa, jako vodohospodářskou, ochrannou a zejména rekreační, které po uhynutí lesa nebudou plněny. Představy tzv. ochránců, že kůrovec bude zcela huben ve druhých zónách, límcovitě vymezených kolem zón prvních, jsou iluzorní a skončily by velkými pasekami, jak je známe v okolí hranice s bavorským NP, a pochopitelně velkými škodami v okolních hospodářských lesích. Protože loňský suchý a teplý rok způsobil silné oslabení stromů, a naopak namnožení kůrovců, považujeme nezasahování za hazard a jistou zkázu smrčin nejen na území NP, bez ohledu na zóny, ale také v širokém okolí, včetně území zahraničních.

Pane ministře, s veškerou vážností Vás upozorňujeme na toto jisté nebezpečí a zodpovědnost, kterou máte nejen vůči cílům ochrany přírody, ale i vůči obyvatelům, kteří zde žijí, podnikají a zotavují se. Jak bude les na celém území NP vypadat, je možno se přesvědčit v tzv. bezzásahovém pásmu mrtvého lesa, kde rozhodně nevznikne původní les smíšený s bukem a jedlí. Nejde o to vydávat rozhodnutí, ale bude třeba se také za ně zodpovídat. Pokusili jsme se ještě jednou zevrubně na problém Šumavy poukázat, aby po dokonání díla zkázy nebylo řečeno, že nebezpečí nebylo známo.

Akademická obec Lesnické a dřevařské fakulty (LDF) MZLU v Brně, 17. února 2004

- Prohlášení NLK k vážnému ohrožení NPŠ

Realita aktuálního poškození lesa loňským suchem a jeho ohrožení kůrovcovými kalamitami v jednotlivých regionech nejen ČR zařadila dlouze diskutovaný problém péče o lesní ekosystémy v NPŠ znovu do popředí veřejného zájmu. Především jde o způsob managementu v jednotlivých zónách ochrany přírody na jeho území. Zejména poté, co nový ministr RNDr. Libor Ambrozek po svém nástupu na MŽP zaujal k tomuto problému postoj protikladný stanoviskům a rozhodnutím bývalého vedení ministerstva. To se opíralo o analýzy vědeckých pracovníků, zabývajících se problematikou lesních ekosystémů jako součástí krajiny, tedy na úrovni geobiosystému. Naopak nyní se ze strany vedení MŽP očividně straní názorům ekologistických aktivistů, soustředěných zejména kolem občanského hnutí DUHA a některých protagonistů "nerušeného sledování přírodních procesů" z oblastí základního výzkumu. Zmínění představitelé vědecké fronty však pracují obvykle na zcela jiných úrovních - většinou molekulární či organizmové. Charakteristickým jevem je, že nadšení zastánci zatím velmi nedostatečně definované "bezzásahovosti" jako nejlepší cesty ke vzniku "správného" NP na Šumavě - dosud pozůstávajícího z převážně až výlučně kulturních lesních ekosystémů - nepředložili téměř žádné vědecké či odborné práce k této tématice a zásadně neberou v úvahu početné vědecké a odborné studie touto problematikou se zabývající.

Nový trend - završený radikální změnou vrcholového managementu nejen NPŠ - byl nastoupen navzdory mnohokrát opakovaným upozorněním ze strany nejen lesnické, ale také přírodovědné odborné a vědecké sféry. Ta poukazovala na to, že intenzívně v médiích propagovaný přístup "ponechání přírody přírodě" povede s vysokou pravděpodobností k uhynutí rozsáhlých ploch smrkových lesů. A to nejen na území NPŠ, ale i okolních lesů jak na českém, tak i na rakouském a německém území, což se také stalo. S odvoláním na zásadu předběžné opatrnosti - kterou si zasluhuje jak příroda, tak i kulturní krajina, v níž park není osamělým ostrovem - lze pak s velkou pravděpodobností očekávat výrazné změny procesů v geobiosystému krajiny. Ty mohou záporně ovlivnit krajinné prostředí rozsáhlých území. Je záhadou, proč protagonisté sledování přírodních procesů o těchto rizicích jakoby zásadně neuvažují, ačkoliv k tomu existují celé knihovny literatury z celého světa, počínaje v hloubce 19. století!

Po celou dobu této kauzy jsme se snažili odbornými argumenty zdůvodnit, že cílů v oblasti ochrany přírody na Šumavě lze dosáhnout snáze a šetrněji postupnými kroky - diferencovanými podle stavu a zátěže konkrétních porostů - převážně managementem přírodě blízké a ekologicky oprávněné lesnické péče o antropicky pozměněné a antropogenně stále ovlivňované lesní ekosystémy. Postupným restaurováním jejich původní struktury a přírodních procesů dojde i k postupnému posilování autoregulačních schopností takto relativně stabilizovaných ekosystémů. Po této stabilizaci a oslabení aktuálního i setrvačného působení antropogenních zátěží pak mohou být předmětem ochrany nerozporně jak ekosystémy, tak přírodní procesy v nich. Tyto věcné argumenty - vyjádřené při celé řadě příležitostí a v odborných časopisech i vědeckých publikacích - nebyly nikdy vědecky diskutovány a vyvráceny. Současné vedení MŽP je sice v nejstručnější formě vyslechlo na mnohých setkáních, snad i přečetlo z písemných podkladů, avšak bez hlubší analýzy a důvodně podepřeného stanoviska k tak závažné záležitosti je v rozhodovacím procesu neakceptovalo a nerespektovalo. Nově vyhlášený režim "nezasahování asi na 30 % území do 5 let" a propojení bývalých prvních zón do větších územních celků s proklamovaným "bezzásahovým" režimem povede s vysokou pravděpodobností v krátké době k namnožení kůrovce na velkém území. Jeho asanace bude pak možná jen za cenu obětování tisíců hektarů dosud živého lesa a vzniku holin v národních parcích i v jejich okolí.

Argumentace zastánců nového přístupu, že je zdůvodněn zprávou mise IUCN ze září 2002 a stanoviskem WWF, neobstojí. Lze také říci, že v tomto případě jde o účelově manipulované informace. To je možné doložit neprojednáním, a tedy ignorováním odborných připomínek k textu zprávy obou delegovaných autorů, která především doporučovala otevřít věcný dialog mezi nositeli různých názorů a varovala před jeho vedením pomocí zkreslených argumentů v mediálních kampaních. Kromě toho nelze závěry mise vydávat za stanovisko organizace IUCN: podle dostupných informací zpráva nebyla schválena Radou, anebo dokonce Generálním shromážděním Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN).

Kauza Šumava se tak stala v pojetí MŽP definitivně věcí politickou, kde odborná argumentace již nemá místo. Proto se s veškerou vážností a odpovědností připojujeme k textu Otevřeného dopisu akademické obce LDF MZLU v Brně z února 2004, adresovaného ministru životního prostředí Liboru Ambrozkovi a vedení Správy NPŠ.

Současně naléhavě žádáme pana ministra Libora Ambrozka, aby byly zveřejněny oficiální informace o aktuálním stavu řešení dílčích problémů, vyplývajících z předcházejících jednání různých poradních grémií MŽP:

- V jakém stavu je vyhodnocení zprávy mise IUCN podle shromážděných připomínek, zpracování stanoviska MŽP a pozvání autorů zprávy ke konzultaci k těmto závěrům podle doporučení Rady NPŠ z dubna 2003?

- V jakém stavu je zpracování studie nezávislých odborníků, jehož zadání MŽP pro vědeckou instituci nebo expertní tým pod egidou AV ČR bylo doporučeno na odborném diskusním odpoledni, organizovaném Ústavem ekologie krajiny AV ČR z pověření předsedkyní AV ČR a ministrem životního prostředí v červnu 2003 v Praze?

- V jakém stavu je dopracování krátkodobé strategie a plánu péče o lesní ekosystémy z hlediska operativních opatření s vyhodnocením variant a rizik jednotlivých opatření zvláště vzhledem k výhledu gradace populací kůrovcovitých ve střední Evropě a k nebezpečí vzniku kůrovcových kalamit v mnoha regionech ČR včetně Šumavy v roce 2004 a v letech následujících?

- V jakém stavu je dopracování strategie dalšího postupu MŽP v oblasti koncepcí a dlouhodobých cílů péče o VZCHÚ zejména ve vztahu k NPŠ, vycházející z analýzy dosavadních expertiz a schváleného Plánu péče NPŠ (Vimperk 2001) s přihlédnutím k doporučením IUCN a k dalším mezinárodním závazkům (např. směrnice Ministerské konference na ochranu lesů pro chráněné a ochranné lesy a ostatní zalesněná území v Evropě - MCPFE, Vídeň 2003)?

Chceme alespoň tímto způsobem upozornit veřejnost na vážné ohrožení lesů Šumavy a zároveň poukázat na zodpovědnost, kterou strůjci nového managementu vzali na svá bedra.

V Praze ke Dni Země 22. dubna 2004

- Společné prohlášení obcí

My, zástupci níže uvedených obcí společně se zástupci SVOL, považujeme za nesporné, že Správa NPŠ v současné době připravuje návrh nového vymezení zón NPŠ. Informace o tom, že tento návrh je zpracován, nám na rozdíl od sdělovacích prostředků nebyla oficiálně poskytnuta. Tento postup Správy NPŠ považujeme za hrubě odporující účelu zákona č. 114/1992 Sb., podle něhož (§1) se ochrana přírody realizuje zásadně za účasti krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků a není v souladu ani s doporučením mise IUCN z roku 2003. Vyzýváme proto ministra životního prostředí, aby zajistil dodržování zákona ze strany Správy NPŠ a zveme jej k návštěvě a přímému jednání.

V Kašperských Horách 9. 7. 2004, účastníci jednání: zástupci obcí Horské Kvildy, Rejštejna, Srní, Modravy, Kašperských Hor, Železné Rudy, Hartmanic a předseda SVOL

- Stanovisko Lesů ČR, s. p. (LČR)

Rozšiřování bezzásahových zón by mohlo znamenat ohrožení pro lesy sousedních vlastníků a správců lesů. LČR proto s obavami sledují stávající úvahy o rozšiřování I. zón NP, tím spíše, že správa NP tyto úvahy s dotčenými vlastníky prozatím neprojednává.

Zóny nižších kategorií by měly sloužit nejen k ochraně I. zón, ale i okolních hospodářských lesů. I v NP Bavorský les je zonace vytvořena tak, že od hranic má NP na svém území vytvořena nejméně 500 metrů široká ochranná území, kde je proti kůrovci trvale zasahováno. Je naprosto nezbytné, aby se neopakovala situace z 90. let, kdy byly bezzásahové zóny vytvořeny i v bezprostřední blízkosti hranic parku.

Zároveň upozorňujeme, že při kalamitním přemnožení v bezzásahových zónách se kůrovec šíří i na vzdálenost výrazně větší než 500 m. Očekáváme proto, že správa NP co nejdříve přistoupí k jednání s vlastníky a správci lesů nejen o novém vymezení zonace, ale i o opatřeních, které správa přijme k ochraně okolních lesů proti kalamitnímu šíření kůrovců. LČR by při šíření kalamitně přemnožených kůrovců z území parku zahájily jednání o úhradě více nákladů spojených s potřebou výrazného zvýšení obranných opatření.

Stanovisko LČR k současné problematice NPŠ pro LP, 15. 7. 2004


Další vyjádření k problematice NPŠ najdete v Aktualitách a Listárně tohoto čísla. Samozřejmě nemůžeme postihnout celou šíři různých prohlášení a názorů, proto odkazujeme na další informační zdroje. S mediálním přehledem problematiky NPŠ se můžete seznámit například na http://www.silvarium.cz/top_tema2; s nesouhlasnými stanovisky k současnému přístupu a koncepci na webových stránkách nově vzniklého občanského sdružení Šumava 21 (http://www.sumava21.cz), s opačnými zase na stránkách Hnutí Duha (http://www.hnutiduha.cz).

Připravil Michal Třeštík