Využití podsadeb a meliorace půdy při umělé obnově bukem

Jiří Remeš, Iva Ulbrichová, Vilém Podrázský

Buk je jednou ze základních melioračních a zpevňujících dřevin v rámci lesního hospodářství (LH) ČR. Uvažuje se o výrazném zvýšení jeho podílu na dřevinné skladbě našich lesů; zatímco v přirozených podmínkách zaujímal asi 37,9 % porostní výměry, v současné době se počítá se strategickým zvýšením z aktuálních 6,2 % na 18 %. V posledních letech činí meziroční nárůst 0,1 % porostní plochy (Zprávy o stavu lesa a LH ČR - MZe ČR, 1998-2002). Tento cíl a potřeba jsou zdůvodňovány nutností stabilizace lesů, obnovy jejich biodiverzity a potřebou zvýšení plnění ekologických a environmentálních funkcí lesů na našem území.

Opětovné zavádění buku tak představuje v současné době jeden z hlavních úkolů i problémů našeho lesnictví. V případě přítomnosti buku v mateřském porostu se většinou daří buk přirozeně zmladit, potíže většinou nastávají při nutnosti obnovy umělé. Tento příspěvek se zaměřuje na jeden dílčí specifický aspekt umělé obnovy buku, a to na srovnání růstu mladých porostů buku, respektive výsadeb na holině a v podsadbě. Podsadby se přitom uvažují jako vhodný způsob pro zavádění dané dřeviny do lesních porostů, zejména vzhledem k citlivosti buku na poškození abiotickými faktory holé plochy.

Pokusné plochy

Srovnávané výsadby se nacházejí na Českomoravské vrchovině v blízkosti Žďáru nad Sázavou. Charakteristiky lokality (pracovní označení plochy Babín) jsou následující: nadmořská výška kolem 580 m n. m.; lesní typ 5K8; půdní typ kambizem, tj. hnědá lesní půda. Výsadby buku byly založeny počátkem dubna 1994 v porostu 324 G, na holině a v podsadbě (50 % zástin měřený luxmetrem). Kromě vlivu porostního krytu byl testován i účinek hnojiv:

- mouček bazických hornin karbonátových (vápenec - 1 kg na jamku);

- silikátových (diabas z Choltic u Čáslavi - 2 kg na jamku při výsadbě).

Moučky byly zapracovány do jamky při výsadbě (holina) nebo aplikovány na povrch půdy v okruhu 50 cm bezprostředně po ní (podsadba). V následujících letech byla sledována mortalita a poškození výsadeb a dále roční běžné přírůsty výšky.

Výsledky

Výsledky potvrzují zcela odlišný vývoj výsadeb na holině a v podrostu. Na holině bylo patrné vysoké poškození od prvního roku výsadby (tab. 1). Již v roce 1994 odumřelo 39 % vysazených buků (kontrola - varianta K), resp. 31 % (aplikace vápence - varianta V) a 26 % (aplikace diabasu - varianta D). Větší ztráty byly zaznamenány i v následujícím roce. Bylo nutné značné vylepšování výsadeb. Aplikace mouček bazických hornin přesto výrazně snížila stupeň odumírání sazenic. Také poškození pozdním mrazem a suchem bylo na přihnojených variantách podstatně nižší ve všech letech, kdy bylo ve významné míře zaznamenáno. Naproti tomu v podsadbě byly tyto škody a i mortalita bezvýznamné a prakticky nebyly zaznamenány.

Kromě příznivého ekologického vlivu krytu clonného postavení je patrný i výrazný vliv na výškový růst (tab. 2). Na holé ploše dosáhly výsadby výšky 129 (vápnění) až 228 (diabas) cm, rozdíly byly statisticky významné. Vápnění sice snižovalo intenzitu poškození výsadeb, nicméně zpomalovalo jejich růst. Výška vápněné varianty tak byla v roce 2003 v průměru o 30 cm nižší ve srovnání s kontrolou. Naproti tomu aplikace diabasu zvýšila významně růst kultury.

Výškový přírůst byl na variantě s diabasem od počátku vyšší ve srovnání s kontrolou, vápnění mělo za následek zpočátku zvýšení výškového přírůstu, to však je v posledním období vystřídáno výraznou růstovou depresí (tab. 3). Jako možné vysvětlení se nabízí zvýraznění deficitu dusíku po vápnění. Všechny varianty vykazují nedostatečnou výživu dusíkem (tab. 3), vápnění však může přístupnost dusíku snížit (imobilizací), popřípadě zvýšit jeho ztráty z lesní půdy v důsledku zvýšené mineralizace. Tyto účinky vápnění byly prokázány také v jiných případech u nás i v zahraničí.

V tabulce 4 je doložen stav výživy bukových kultur na jednotlivých variantách na holině. S výjimkou vápníku je prokázán větší, či menší deficit všech makroelementů, aplikace diabasu zvýšila obsah všech živin (kromě fosforu), vápnění kromě obsahu dusíku snížilo i obsah draslíku, pravděpodobně v důsledku antagonizmu kationtů. Vápnění a ještě více aplikace diabasu snížily obsah foliárního fosforu. Ten je na dané lokalitě zřejmě jedním z limitujících prvků a varianty zvyšující nárůst biomasy přispívají ke zvýšení jeho deficitu. Vápnění pak může snížit přístupnost fosforu v méně kyselých podmínkách.

Clonné postavení buku způsobilo prudké zvýšení růstové intenzity v prvních deseti letech od výsadby. Důsledkem je dnes takřka dvojnásobná výška bukové mlaziny ve srovnání s výsadbou na holině, která má dosud charakter kultury, pomístně výrazně nezapojené a velmi diverzifikované z hlediska zápoje a kvality jedinců. Buk tak v mladém věku vykazuje vyšší primární produkci v částečném zástinu, konkrétní výsledky šetření použitelné pro praxi LH však dosud doloženy nebyly. V podmínkách, kdy ostatní produkční faktory nejsou limitovány mateřským porostem (vláha, živiny), lze z hlediska produkce podsadby buku doporučit. Dalším produkčním ziskem, tentokráte kvalitativním, je dosažení výrazně vyšší jakosti bukových jedinců v zápoji - stromky se nevětví, kmínek je průběžný a větvení je také mnohem jemnější. V tomto případě je vliv obou variant s přihnojením prakticky stejný, výškový rozdíl oproti kontrole činí zhruba 40 cm, je tedy relativně i absolutně mnohem nižší ve srovnání s holinou (odráží to i odlišný způsob aplikace). Hnojení má tedy výrazně nižší efekt narozdíl od holiny, kde částečně kompenzuje nevhodné prostředí pro růst a vegetování sazenic buku.

Závěr

Výsledky šetření doložily relativně příznivé vlivy přihnojení, nepříznivé důsledky vápnění na holině a jednoznačnou vhodnost využití podsadeb buku v daných podmínkách.

- Přihnojení bazickými moučkami snižuje poškození buku nepříznivými abiotickými faktory prostředí holiny a snižuje mortalitu výsadeb.

- Účinky vápnění jsou dočasné a v delším období spíše nepříznivé, v daných poměrech narušily dynamiku draslíku a především dusíku.

- Aplikace silikátové bazické moučky byla mnohem účinnější a její účinky příznivější.

- Clonné postavení buku se rozhodně projevilo jako vhodnější z hlediska růstu a kvality výsadeb, ve clonném postavení lze předpokládat i nižší poškození biotickými faktory (hlodavci, buřeň).

- Ve 4.-6. LVS lze tedy při zavádění buku do druhové skladby porostu podsadby jednoznačně doporučit.

- Přihnojení a vápnění hraje výrazně méně významnou roli, jeho přínos se ale může zvýšit na více extrémních stanovištích a půdách.

Pozn.: Příspěvek vznikl jako součást řešení Výzkumného záměru FLE ČZU v Praze MSM 414100006 Lesní hospodářství v ekonomicky a ekologicky limitních podmínkách. Autoři děkují zaměstnancům i vedení majetku Lesy dr. Radslava Kinského za pomoc a umožnění terénních prací.

Adresa autorů:

Ing. Jiří Remeš, PhD.

Ing. Iva Ulbrichová, Ph.D.

Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.-

vedoucí autorského týmu

FLE ČZU v Praze

Kamýcká 129

165 21 Praha 6 - Suchdol

e-mail:Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,