LČR na rozcestí
Zdeněk Domes
Hledání cest k přerušení kontinuity je patrně nejvýstižnější zkratkovité označení aktivit zakladatele a nového vrcholového vedení státního podniku Lesy ČR (LČR) od září minulého roku.
Vystoupení nového generálního ředitele LČR na mimořádném sněmu ČAPLH v listopadu 2003 sice slibovalo zachování dosavadního systému podnikání nad lesy ve správě LČR, liberalizaci zpětného odkupu dříví a předložení návrhu paragrafového znění nového systému smluv do konce prvního pololetí roku 2004, ale v současné době se tento veřejný příslib jeví jen jako manévr, jež měl být získán čas. Zatímco podnikatelská sféra přes mnohé pochybnosti akceptovala požadavek na zkrácení výpovědní lhůty u dosavadních smluv na dobu neurčitou, snaží se nové vedení LČR přizpůsobit současný model obhospodařování lesů ve správě LČR té verzi transformace lesního hospodářství (LH) z počátku devadesátých let, která chtěla ponechat zásadní podnikatelské kompetence v rukou managementu státního aparátu a místo privatizace podnikání privatizovat pouze výkon prací.
Efektivnost státního a soukromého podnikání
Stejně jako tehdy se tato koncepce prezentuje na základě tří zdánlivě samozřejmých a pro významnou část laické i odborné veřejnosti přitažlivých premis:
- státní podnikání je spravedlivější než soukromé, protože jeho výnosy nekončí v rukou privilegované skupiny soukromých vlastníků,
- státní podnikání může být stejně efektivní jako soukromé,
- vstup privátní podnikatelské sféry do obhospodařování lesů ve vlastnictví státu připravuje stát o část jeho finančních zdrojů.
Proti těmto představám lze uvést dlouhou řadu dílčích argumentů, např. zásadní rozdíl v podstatě zodpovědnosti za kvalitu podnikatelského rozhodování mezi privátním vlastníkem a manažerskou reprezentací státního vlastnictví. Ovšem nepochybně nejzávažnějším argumentem je zkušenost, že ani v historii, ani v současnosti nelze nalézt příklad dlouhodobé převahy efektivnosti státního podnikání nad podnikáním soukromým. Pragmatickým důsledkem této zkušenosti bylo prohlášení transformace a privatizace státních podniků za nezbytnou podmínku přechodu od centrálně plánované k tržní ekonomice a uznání tržní ekonomiky za nenahraditelný základ demokratického systému.
Principy a zásady transformace LH
Před dvanácti lety, právě v tuto roční dobu, končilo uzavírání první generace smluv na komplexní zakázky. Kompromisy, které vznikaly v průběhu dlouhých a složitých jednání se zástupci mnoha zájmových sfér, do jisté míry vzdálily reálné smluvní vztahy od jejich teoretických východisek, a je proto na místě připomenout jak obecné principy transformace:
- v tržní ekonomice jsou rozhodujícím zdrojem příjmů státního rozpočtu daně související s podnikáním;
- podnikání v režii státu je ze systémových důvodů ekonomicky méně efektivní než podnikání soukromé a nekompatibilní s optimálním fungováním tržního mechanismu;
- privátní, nikoliv státní podnikatelská sféra, je základním segmentem ekonomiky státu.
Tak zásady tehdejší transformace státního lesního hospodářství:
- lesy ve vlastnictví státu, k nimž LČR vykonávají právo hospodaření, jsou určeny k podnikatelskému využívání, které by nemělo být omezováno nad rámec stanovený lesním zákonem a souvisejícími právními normami;
- optimálním posláním LČR není v lesích ve vlastní režii podnikat, ale svěřené lesy spravovat způsobem, zajišťujícím optimální vztah mezi trvale udržitelným rozvojem a podnikatelským využíváním lesů v podmínkách tržní ekonomiky;
- prodej dříví na pni je nástrojem privatizace trhu se surovým dřívím ze zdrojů LČR, protože vytěžené dříví vystupuje vůči zpracovatelům již jako privátní majetek;
- optimální vedení rozhraní mezi státním podnikem LČR a podnikatelskými subjekty v oblasti rozhodovacích a kontrolních procesů řídících pěstební a těžební obhospodařování lesů je podmínkou účinné organizační a personální racionalizace jak u LČR, tak v podnikatelské sféře.
Nové smluvní vztahy a obchodní strategie
Jestliže se zakladatel a vedení LČR v současné době snaží převzít významnou část výroby sortimentů surového dříví a následného obchodu s nimi do své režie, pak objektivně směřují k regresi, ohrožující nestátní vlastníky lesa a nestátní podnikatelské subjekty. Ti budou muset čelit konkurenci státního subjektu, nezatíženého srovnatelnou podnikatelskou a majetkovou zodpovědnosti, ale naopak vybaveného možností krýt eventuální ztrátu svého lesnického hospodaření ze státního rozpočtu, tj. na úkor daňových poplatníků. Tato hrozba není ani zdaleka nereálná, svědčí o tom finanční výsledky nejen slovenských i polských státních lesů, ale i státních lesů všech zemí SRN.
Rozvíjení systému smluvních vztahů mezi LČR a podnikatelskou sférou během uplynulých dvanácti let nebylo jednoduché a objektivně směřovalo k druhé vlně tentokrát dlouhodobých smluv. Ke škodě LČR i podnikatelské sféry je komplex LČR - podnikatelé v LH v současné době destabilizován. Přesto existují důvody k optimistickému přesvědčení, že nová generace smluvních vztahů nakonec nebude deformována současnými tlaky. Je však jisté, že nové smluvní vztahy by neměly být prostou restitucí původních principů transformace ani poměrů před zářím 2002. Měly by reflektovat zejména požadavky na:
- tržní využití všech výstupů z produkčních a mimoprodukčních funkcí lesů, nejen dříví;
- liberalizaci přístupu k dříví z těžby LČR při zachování přiměřeného rozsahu a obsahu komplexní zakázky;
- systémové oslabení tendencí k monopolnímu postavení velkého vlastníka lesa;
- zvýšení smluvní a ekonomické stability podnikatelských subjektů činných v lesním hospodářství a dřevozpracujícím průmyslu, zejména:
- změnou časového rámce komplexní zakázky z doby neurčité na 10 (5) let;
- nahrazením tzv. cenových jednání, podmiňujících praktickou účinnost dlouhodobých smluvních vztahů mezi LČR a podnikatelskými subjekty, objektivním valorizačním cenovým mechanismem;
- nahrazením smluvní povinnosti tzv. zpětného odkupu jinou formou realizace objektivní úlohy LČR na trhu dřívím, lépe vyhovující tržnímu mechanismu;
- systémové zapojení LČR i jejich smluvních partnerů do ekonomiky a lesnické politiky krajů.
Vědomé šíření nepravd
Ve snaze o regresi vývoje, na jehož začátku stála transformace a privatizace socialistických státních lesních podniků, vedení LČR i zakladatel vědomě argumentují nepravdami a porušují principy politické, manažerské a profesní lesnické etiky. Bez námitek akceptovali tvrzení NKÚ o nevýhodnosti prodeje dříví u pně v rámci komplexních zakázek, ačkoliv nesprávnost předložených výpočtů by měla být nápadná i pracovníkovi s jen elementárními znalostmi z účetnictví a kalkulací. Navzdory stanovisku nezávislého znaleckého ústavu těmito nálezy argumentují dosud a snad se ani neobávají otázky, jak mohly LČR při svém tzv. nevýhodném hospodaření s dřívím nashromáždit několikamiliardové finanční zdroje, zatímco za vzor dávané hospodaření státních lesů sousedních zemí končí s výjimkou rakouských ÖBF A.G. závislostí na státních dotacích.
Vědomé šíření nepravd nemůže být z morálního hlediska hodnoceno jinak než jako lhostejnost a neúcta k odborné i občanské veřejnosti a k principům politické, manažerské a profesní etiky. Pragmatické hodnocení si navíc musí položit otázku qui profit, komu a čemu mají nepravdy sloužit. Jednou z nepsaných povinností profesionálů je vyvracet profesní nepravdy, zvláště ty, které mohou deformovat postoje nedostatečně informovaných. Nejen kvůli pravdě samotné, ale i pro nalezení správné odpovědi na ono qui profit.
Adresa autora:
Ing. Zdeněk Domes
Pešinova 151
500 08 Hradec Králové
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.