Lesnická genetika

Oldřich Hrdlička

V pestré nabídce lesnických seminářů byl na 4. říjen 2005 zařazen celostátní seminář zaměřený na lesnickou genetiku. Uskutečnil se na Lesní správě Plasy za hojné účasti provozních lesníků, zástupců státní správy, a co bylo zvlášť potěšující, nastupující zvídavé mladé generace z lesnické školy ve Žluticích. Pořadateli byli Česká lesnická společnost, Lesy České republiky, s.p. – LS Plasy a KI Plzeň, ÚHÚL Brandýs nad Labem – pobočka Plzeň, VÚLHM – Jíloviště-Strnady, seminář se konal pod odbornou záštitou a s finančním příspěvkem Ministerstva zemědělství ČR, úseku LH.

Po úvodním slovu lesního správce Jana Šticha, který seznámil přítomné s podmínkami, ve kterých hospodaří LS Plasy, následoval blok referátů.

Perspektivy lesnické genetiky

J. Kaňák (VÚLHM, Arboretum Sofronka) hovořil o současném stavu lesnické genetiky u nás a ve světě a jejích perspektivách. Využití lesnické genetiky vidí především v kategorii lesů hospodářských a u lesů nově zakládaných, ať už za účelem „výroby dřevní suroviny“, nebo rekultivací. Upozornil také na problém nedocenění genetické hodnoty osiva. V části referátu, věnované aplikované genetice v lesnictví se zaměřil na šlechtitelské programy a strategie. Podrobněji se věnoval využívání semenných sadů a směřování k semenným sadům druhé generace, ve kterých, stejně jako v testování potomstev, zaostáváme za světem. V další části svého referátu se zabýval  biotechnologiemi (využití genových markerů k selekci, somatická embryogeneze a genové inženýrství). Příspěvek zakončil konstatováním, že většímu rozvoji šlechtitelských programů u nás brání především nedostatek finančních prostředků věnovaných na výzkum.

Genetika a ochrana lesa

I. Vicena se v referátu zaměřil na genetiku a ochranu lesa. U nových předpisů o zacházení s reprodukčním materiálem (zákon č.149/2003 Sb. a vyhláška č.29/2004 Sb.) podpořil důraz kladený na genetický původ reprodukčního materiálu a z pohledu ochrany lesa upozornil na požadavek uplatňovat negativní výběr nejen u sazenic, ale i při dalších pěstebních zásazích. Z genetického hlediska považuje za nedostatečnou současnou přirozenou obnovu, která zajišťuje autochtonní původ semene přizpůsobeného již konkrétním poměrům porostu bez složité evidence. Zmlazení z uznaných porostů mají lepší ochranu pod mateřským porostem, než uměle vysazené kultury na pasekách, kde růst ohrožuje mráz, záření, sněhová krusta nebo střídání teplot. Vysoké stavy zvěře vidí autor jako další negativní faktor, který ohrožuje kultury zakládané z geneticky ověřeného osiva. Nejen genetický původ, ale zejména prostředí má na utváření porostů mimořádně silný vliv. Vnější vlivy vedou k rozdílným morfologickým tvarům – k polymorfismu. Na morfologii stromů působily v minulosti i různé způsoby hospodaření (kácení jakostně nejlepších stromů a ponechání horších, záměrné pěstování sukatých borovic na smůlu). Vliv prostředí na morfologii stromů vybízí lesníky k zamyšlení, jak lze prostředí stromů uměle ovlivnit. Při posuzování ochrany lesa musíme ke genetice přistupovat nikoli staticky, ale dynamicky. Přizpůsobivost novým poměrům trvá u stromu jednu až tři generace a přirozené zmlazení v porostech pod nevhodnými starými stromy nemusí být nevyhovující, neboť nová generace bude zpravidla výrazně lepší a odolnější. Závěrem autor zdůraznil, že lesník není při zajišťování geneticky dobrých, zdravých a odolných porostů jen pasivním divákem. Nemůže se spoléhat na to, že geneticky dobře založené porosty se samy o sobě stanou odolnými.

Genové základny a péče o genofond

Blok referátů zakončil O. Hrdlička příspěvkem o zacházení s genofondem lesních dřevin. Genové základny vznikaly od konce druhé poloviny 20. století, kdy byl hospodářský způsob pasečný s převládající formou holosečnou jednou z hlavních příčin rozvracení porostů. Vykazovaná přirozená obnova v ČSR byla např.v roce 1988 z celkového zalesnění 3,1 %. Genové základny, kromě svého hlavního poslání, kterým je uchování genofondu, byly vnímány i jako záchytný bod, od něhož bylo možné začít s větším prosazováním přirozené obnovy a jemnějších způsobů hospodaření. Dlouho neměly genové základny legislativní oporu a byly pouze registrovány. Kvalitativní změnu v přístupu ke genovým základnám u LČR přinesl nejdříve  aktivní zájem, později upravená legislativa. Dále autor referátu hovořil o významu genetiky v převažující umělé obnově. Při ekonomické náročnosti umělé obnovy je důležité, aby už počátek celého procesu pěstování byl příslibem budoucí vysoké kvality dřevní hmoty. A počátkem pěstování je síje osiva geneticky vhodného původu. Nestane-li se tak, po mnoha letech budeme mít stromy křivé, porosty rozlámané, nestabilní (tento závěr autor doložil příkladem pěstování borovice ze Sibiře na LS Stříbro, které genetickou hodnotu sibiřských borovic neovlivnilo). Dále byly zmíněny současné trendy v zakládání semenných sadů (pozornost je soustředěna na méně zastoupené dřeviny), obhospodařování semenných sadů a testování jejich potomstev. O. Hrdlička zdůraznil, že péče o genofond se nemůže rozvíjet chaoticky, ale musí vycházet z rozboru současného stavu a z cílů, které chceme dosáhnout. Vyžaduje promyšlenou koncepci a v systému řízení článek, který bude zajišťovat její naplnění. Po vzniku LČR byla taková koncepce pro období 1994–1999 zpracována (Novotný a kol), v současné době platí koncepce na roky 2000–2009 (Kotrla a kol.). Za její plnění odpovídají čtyři specialisté na genetiku.

Hospodaření v genové základně dubu zimního

Průvodci odpolední exkurze, zaměřené na hospodaření v genové základně dubu zimního (Čečiny, Doubrava), byli M. Sloup a J. Štich. Předmětem exkurzní trasy byly ukázky hospodaření v porostech genové základny od práce s přirozenou obnovou, první výchovné zásahy, výchovu porostů ve středním věku až po shlédnutí pomníků slávy několika generacím lesníků, kterými jsou porosty dubu zimního fenotypové třídy A. Genová základna tvoří současně rámec demonstračního objektu LČR, je na ní založeno několik pravidelně sledovaných a vyhodnocovaných výzkumných ploch. Součástí trasy byla i ukázka hospodaření v semenném sadu borovice lesní a výběrových stromů lípy malolisté.

Adresa autora:
Ing. Oldřich Hrdlička
Krajský inspektorát LČR Plzeň
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.