Zpracování kalamity na Slovensku

Během uplynulé zimy se nad Evropou přehnaly dvě historicky výjimečně silné větrné bouře. V souvislosti s nimi se začalo diskutovat o prudkém poklesu cen dříví na evropském trhu a jeho nadbytku, situace však nakonec není tak extrémní, jak se očekávalo. 8. a 9. ledna postihla jedna z nich severní Evropu – jižní část Skandinávie a pobaltské státy. Nám podstatně blíže – geograficky, ekonomicky i „pychologicky“ byla ta, která zasáhla v podvečerních hodinách dne 19. listopadu 2004 Slovensko, v největší síle pak severní část země, především území Tatranského národního parku (TANAP). Příčiny a hlavně důsledky orkánu budou pro slovenské lesníky a veřejnost důležitým tématem po několik dalších let či desetiletí. Také naše redakce se vydala v polovině dubna „do terénu“ s cílem zjistit, jaká je situace kolem zpracování dříví, ochrany lesa a zalesnění na postižených územích a jak se na likvidaci kalamity podílejí české firmy. Nutnost rychlého zpracování obrovského množství hmoty totiž znamená také první velkou příležitost pro masivnější uplatnění harvestorových technologií na Slovensku

Lesníci z ČR nám hodně pomohli
Rozhovor s ředitelem Státních lesů TANAP Ing. Peterem Líškou

Nejvíce postiženým územím loňskou větrnou kalamitou na Slovensku byl Tatranský národní park (TANAP). Majoritním správcem lesů TANAP je příspěvková organizace Státní lesy (SL) TANAP (51 % rozlohy NP, společně s městskými lesy kolem 57 % rozlohy). Zbytek obhospodařují nestátní subjekty, urbárské společnosti (urbarialisté jsou osadníci, kteří v minulosti založili nějakou obec, a panovník, aby se o ně nemusel starat, jim přidělil vlastní lesy) a soukromé osoby. Řediteli SL TANAP Ing. Petru Líškovi jsme položili několik otázek zaměřených především na postup při zpracování kalamity, hrozbu kůrovcové kalamity a na spory s ochranou přírody.

Zpracování kalamity a obchodní soutěže

- V médiích se údaje o rozsahu kalamity dost liší, jaký je poslední reálný odhad?

Odhad kalamity na pozemcích v naší správě je 2442 tis. m3. Toto číslo se skládá ze zásob udávaných v LHP, k tomu je připočítaná 20% statistická chyba (neprovádí se zde přímé měření zásob), k zásobě byl pak v daném termínu připočítán přírůstek a odečteny provedené těžby, tj. 2 035 000 m3. Stěžejní je termín „obchodovatelné dříví“, toho je 1424 tis. m3, k tomu můžeme přičíst opět 20 %, a to je nejoptimističtější odhad obchodovatelného dříví.

- A ostatní postižené území v Tatrách?

Celkově za Tatry se mluví o 3 mil. m3.

- Jak probíhá zpracování kalamity?

Hned po 19. listopadu 2004, kdy padla kalamita, jsme si určili priority do začátku zimní turistické sezóny. Na prvním místě bylo dostat život v Tatrách do normálních kolejí. Do Vánoc se pracovalo hlavně na odstraňování padlých stromů z cest, sjezdovek, intravilánů obcí a domů. Poté jsme zpracovali harmonogram zpracování kalamity na lesních pozemcích. Nejdříve jsme museli upřesnit plochu kalamity na území ve správě SL TANAP (obhospodařujeme nejen státní lesy, ale např. i lesy města Kežmarok jako jednoho z největších nestátních vlastníků na území parku) a určit rozsah polomů. Poté jsme se informovali o zkušenostech z nedávných kalamit v zahraničí. Jako ideální způsob zpracování – naším hlavním cílem byla rychlost – nám vyšlo co největší množství kalamitní hmoty prodat nastojato, resp. naležato. To jsme však nemohli realizovat na celém území parku, např. v intravilánech, pronajatých pozemcích od „urbárských“ společností, obcí, dále na pozemcích podmáčených a jinak extrémních, kde není těžba rentabilní, náklady jsou tam vyšší než zisk. Z toho jsme usoudili, že ve vlastní režii bychom měli zpracovat asi 30 % kalamitního dříví a 70 % prodat metodou obchodních celků, kde neprodáváme plochu, ale dříví, které odtamtud vítězné firmy vyvezou. Vyčlenili jsme jich 27.

- Jak jsou obchodní celky velké?

Vyjádřeno odhadem obchodovatelného množství kalamitního dříví od 5 do 107 tis. m3. K tomu ale ještě asi 20–30 % kalamitního dřeva zůstává v porostech. Škody na dříví byly vyčísleny na 1,8 mld. Sk – za sníženou hodnotu sortimentu mechanickým poškozením, a počítá se i se znehodnocením v důsledku zdržení těžeb do druhého roku. Obchodní soutěže se musely konat ve třech kolech. Hlavní problém spočíval v neexistenci legislativně stanovené zonace na území NP. Na začátku jsme tak na celém území neměli udělenou výjimku ze zákona o ochraně přírody a krajiny (v 5., nejvyšším stupni ochrany, kde je zařazeno 70 % území NP). Museli jsme tedy absolvovat celý dlouhý administrativní proces. Problém řešil i vytvořený vládní výbor na obnovu Tater. V současnosti už jsou výjimky uděleny na 90 % našich pozemků. Zobchodovalo se 26 celků, jeden se „udat“ nepodařilo, firmy ho posoudily jako nerentabilní.

- V obchodních soutěžích jste měli nějakou minimální cenou, nebo jste čekali na nabídky firem?

Určili jsme minimální cenu vypočítanou na základě taxačních charakteristik postižených porostů a na základě stupně poškození, který byl vizuálně odhadnut podle poměru zlomů a vývratů. Pečlivě jsme zpracovali technickou dokumentaci, nechyběla ekonomická rozvaha a podmínky ochrany přírody. Vše jsme zveřejnili na našich internetových stránkách. Každý zájemce měl možnost si obchodní celky prohlédnout a naplánovat si logistický postup. Existovala i možnost prohlídky vrtulníkem, ale nikdo ji nevyužil (platit ji museli uchazeči). Poté proběhlo veřejné otevírání obálek za přítomnosti notáře, rozhodujícím kritériem byla cena. S vítězi jsme sepsali konkrétní smlouvy s podmínkami zpracování.

- Můžete porovnat minimální ceny a konečné nabídky firem?

Minimální ceny se pohybovaly od 20 do 550 Sk/ m3, finální nabídky pak od 310 do 855 Sk/ m3. Je to cena dříví, které z celků skutečně odchází. Případné budoucí pohledávky jsme si zabezpečili tím, že bylo nutné složit určitou zálohu hotovostní platbou či bankovní zárukou ve výši 50 % předpokládané celkové částky. Každou „fůru“, která opouští celek, ověřují naši pracovníci.

- Jste schopní to uhlídat?

Museli jsme vybudovat účinný a operativní mechanismus, přijali jsme mnoho nových pracovníků s tím, že je nutné zajistit i kontrolu do vlastních řad z úrovně státní a městské policie a státní správy. Platíme si vlastní soukromou bezpečnostní službu (SBS) se třemi nonstop leteckými hlídkami, aby byl kontrolovaný pohyb všech vozidel na území NP. Tolerance vůči jakýmkoli nesrovnalostem (na odvozních lístcích nebo při vývozu dřeva) je nulová, minimální pochybení ze strany našich zaměstnanců kontrolujících pohyb dřeva znamená ukončení pracovního poměru. Snažili jsme se soustředit výstup z postižených území do jednoho bodu. Tam je strážní budka a průmyslová kamera. V určitém časovém úseku se musí doložit všechny dodací listy. Také justiční policie v Bratislavě dělá namátkové kontroly na výstupech z území.

Doposud byly zjištěny pouze nepodstatné úniky dříví. Zatím máme jen jeden případ, kdy bylo dřevo ilegálně vyváženo na nákladním automobilu. Najímáme si detektivní službu, která je odměňována 25 % z hodnoty, již zachrání. Ta případ dotáhla do úspěšného konce - v současnosti probíhá soudní jednání.

- Jak jste spokojeni s vítězi VŘ? Jaké hlavní problémy se vyskytují? Jak dopadly české firmy?

Jsme spokojeni. Z českých firem nejlépe spolupracuje CE Wood. Větší objem prací má firma Petra Hodonín, Less Bohdaneč a dále více menších firem.

Chtěl bych zdůraznit, že kromě finanční pomoci tu byli právě lidé z Česka první s konkrétní pomocí přímo na území TANAP. Je pro nás trochu hanbou, že hned v první vlně pomoci byl českým pracovníkům Lesů města Praha ukraden traktor. Kromě toho přijelo několik THP, kterým nebylo potřeba nic vysvětlovat a rovnou s námi začali koordinovat práce. Byla to velmi operativní pomoc. Šlo o zaměstnance KRNAP, Lesní společnosti Hradec Králové a dalších. Od nich tu je od začátku kalamity soustavně 5 lidí, kteří se obměňují, my jim poskytujeme stravu, nocleh a naftu. Přijeli také lidé z NP Šumava, Podyjí, Českosaské Švýcarsko a z LZ LČR Židlochovice. Těmto lidem bychom chtěli velmi poděkovat, odvedli kus dobré a spolehlivé práce v době, kdy to bylo nejvíc potřeba.

- Prodej a sortimentace je plně na vítězné firmě?

Ano.

- Zbývá ještě nějaký obchodní celek, který se nepodařilo prodat?

Zbývá sporný celek o rozloze 250 ha na Podbanském, kde ještě není ukončen proces s ochranou přírody, jež chce veškeré dřevo ponechat. Pokud se zpracování odsouhlasí, vytvořili bychom z něj ještě jeden obchodní celek a nabídli ho v soutěži.

- Je tu tedy nějaké území, které zůstane zcela bez zásahu?

My máme trvale a z dřívější doby vylišené původní, přírodě blízké porosty bez zásahu, hlavně v 7. lvs, které jsou určené k ponechání autoregulaci, tam bychom si nedovolili zasáhnout. Leží tam asi 120 000 m3, jež zůstanou ponechány přírodním procesům. Také v některých podmáčených společenstvech zůstane dřevo ležet. Tam jde ale o listnáče, hlavně olši.

- Dávali jste firmám podmínku, dokdy musí dříví na celcích zpracovat, abyste zabránili hmyzí kalamitě?

Ano, jsou stanoveny termíny ukončení prací a také termíny kontrolních dní (podle velikosti celku od jednoho do pěti), kdy se kontroluje průběh prací. Ve smlouvách máme dost rozsáhlou represivní část při neplnění podmínek. Obsahuje pokuty od 1000 do 4,5 mil. Sk. Při odstoupení z celku se uděluje pokuta 1,5–4,5 mil. Sk. Zohledňuje i ztráty na kvalitě dřeva.

- V dosavadním průběhu už nějaký vítěz VŘ odstoupil? Jaký je pak další mechanismus výběru?

Z vlastní vůle dosud neodstoupil žádný vítěz. Naše organizace ve třech případech odstoupila od smlouvy a inkasovala smluvní pokutu za neplnění smluvních podmínek. Šlo ve všech případech o neplnění zabezpečení plateb za dřevo. Následně byly uzavřené smlouvy s dalšími v pořadí ve VŘ.

- Kdy začaly práce na obchodních celcích a jaké jsou termíny ukončení prací?

Ztratili jsme dva měsíce (únor a březen) kvůli vysoké sněhové pokrývce. Provoz se skoro úplně zastavil, snažili jsme se jen vyvážet zásoby, v obchodních celcích i v naší režii. Skluz byl asi 200 tis. m3. Zima nebyla extrémní, ale ty předchozí byly podprůměrné, takže nás překvapila.

Část kalamity, která byla zařazena do obchodních celků, by měla být zpracovaná ještě letos. V extrémních polohách počítáme se zpracováním ještě do poloviny příštího roku (cca 30 %).

Ochrana lesa a zalesňování v postižených oblastech

- V souvislosti s Vámi zmíněnými 120 000 m3 dříví ponechaných v porostech každého asi napadne nebezpečí kůrovcové kalamity. Jak odhadujete vývoj hmyzích populací a riziko kalamity?

Letos nepředpokládáme nijak extrémní nálet do živých stromů, protože atraktivní hmoty je dost na zemi. Ale kalamitní základ je vysoký, protože po dva předchozí roky tu byl zákaz realizace ozdravných a obranných opatření kvůli ochraně přírody. Na území celého NP se nachází 250 tis. m3 nalétnutého dříví. Nejhorší situace je na Tatranské Javorině, jen tam je přes 100 tis. m3. Příští rok proto očekáváme kritické stavy, i kvůli těžebním zbytkům. Ochrana přírody přikazuje min. 30 % hroubí ponechat v porostech a platí zákaz jakéhokoli použití chemie. Jako lesník umím prognózu jednoznačně učinit. Perspektiva lesů, které zůstaly v bezzásahové zóně, je velmi špatná. Mrzí mě, že tam spadá asi 700 ha pralesovitých společenstev, naší největší chlouby, jež se při takovémto přemnožení během pár roků rozpadnou.

- Jaká je pravděpodobnost, že byste mohli získat výjimku na použití chemických prostředků?

Ta možnost je nereálná. Pokud to někdo povolí, bude už nejspíš pozdě.

- Kvůli těžebním zbytkům na zemi hrozí také zvýšené nebezpečí požárů...

V harmonogramu zpracování kalamity je část zpracovaná Lesnickým výzkumným ústavem ve Zvolenu týkající se ochrany lesa a samostatný projekt požární ochrany. Riziko požáru je přímo úměrné rychlosti zpracování. Nové porosty budou prostorově diferencované, abychom podpořili stabilitu a přizpůsobili strukturu přírodě blízkému lesu.

Projekt požární ochrany se soustřeďuje hlavně na vodní zdroje, cestní síť, protipožární prvky v porostech, přemýšlíme i o zapracování těžebního odpadu frézami do půdy, čímž bychom vytvořili protipožární pásy. A samozřejmě k tomu patří i hlídkování a prevence. Nejrizikovější budou tento a příští rok.

Zpracovatelé mají povinnost upravit těžební odpad do kup nebo řad. Za každý m3 vytěženého dřeva mu pak platíme 10 Sk za zpracování odpadu, ať už za štěpkování, nebo vyvážení. Minimalizujeme pálení. Biomasu chceme využít především na energetické účely, zájem firem je velký.

- Zalesňování zvládnete ve svojí režii? V „normálním“ období provádíte všechny práce včetně těžebních ve vlastní režii?

Ano, vše máme ve vlastní režii. Zalesňování hlavními dřevinami zvládneme našimi kapacitami. Možná si necháme externě připravit přípravné dřeviny. Počítáme s tím, že zalesňovat budeme 15–20 roků, samozřejmě s využitím přípravného lesa (olše, bříza, jeřáb).

- Máte vlastní školky?

Máme 42 malých aklimatizačních školek a jedno vysokokapacitní středisko zachování genofondu lesních dřevin i pro ostatní vlastníky lesů v NP.

- Úkolů je mnoho, kolik zaměstnanců jste museli přijmout navíc?

Posunuli jsme kompetence směrem dolů v ochranných obvodech – to jsou jednotky péče o les, alternativa lesních správ. Jejich ústředí jsme posilnili o ekonomy na fakturace a evidenci pohybu dřeva. Na každém lesnickém obvodě je hlavní lesník a podle objemu kalamity pomocní lesníci. Také jsme přijali jednoho nového pracovníka pro ochranu dřeva, který řídí činnost SBS a detektivní služby. Nicméně vedoucí pracovníci zůstali ve stejném počtu, je dobré rozhodovací pravomoci soustřeďovat na jednu osobu, jinak by vznikal chaos. Snažíme se minimalizovat administrativu, každý vedoucí ochranného obvodu je zodpovědný za svá rozhodnutí.

- Jak probíhá zpracování kalamity na majetcích ostatních vlastníků? Nehrozí nalétnutí kůrovců i z těchto majetků?

I tam probíhá intenzivní zpracování, ale my jim do toho nemůžeme nijak zasahovat, to je úlohou státní správy lesů.

Ta musí ohlídat dodržování zákona (povinnost zpracování do půl roku nebo sestavení harmonogramu prací).

- Postupují ostatní vlastníci také cestou výběrových řízení?

Ne. Dříví se prodává na pařezu, ale přímým zadáním. My musíme VŘ dělat, protože jsme státní organizace. Navíc jsme pod velkým tlakem veřejnosti a politiků. Vše musí být naprosto průhledné.

Vztahy s ochranou přírody


- Někteří ochránci přírody prý chtěli ponechat území po kalamitě přírodním procesům. Jak probíhala vzájemná komunikace?

Byly tu názory od krajně extrémních po umírněné, ochranáři prosazovali ponechat zhruba 30 % kalamitní hmoty.

- Pomáhají vám s likvidací lidé ze Správy TANAP? Jaké máte vůbec vztahy s ochranou přírody?

Státní ochrana přírody narozdíl od pravidelné a soustavné pomoci z Česka neposkytla ani jednoho člověka na výpomoc. Nás sem chodí lidé ze Správy TANAP pouze kontrolovat a dělají nám problémy. Stráž přírody nás udává inspekci ŽP, šetření jsme museli věnovat mnoho energie i času a ve všech dosud uzavřených případech se ukázalo, že jsme konali v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny.

- Jaké je vůbec rozdělení kompetencí mezi vámi a Správou TANAP?

Kromě péče o lesy máme ve správě veškerou turistickou infrastrukturu, management divoké zvěře, sportovní zařízení, výzkumnou stanici, ekocentrum, přímo vykonáváme na území NP všechny práce celospolečenského významu ...

Správa TANAP vydává stanoviska a kontroluje. Oni mají v názvu „správa“, ale nespravují nic, protože nemají žádný majetek. Je to nešťastný model, my jsme v NP do roku 1995 měli integrovanou správu lesů a ochranu přírody. V té době se začala prosazovat v ČR, se zaměstnanci KRNAP jsme o tom hodně diskutovali. Vy jste to v r. 1995 zavedli a my ve stejném roce zrušili. Já jsem za předešlého modelu pracoval 9 let a nic lepšího jsem nepoznal. Patřili jsme pod MZe, stejně jako Pieninsky NP. Jen tyto dva NP na Slovensku měly tuto strukturu.

Kdyby někdo zavelel, jsme schopní se okamžitě vrátit k původnímu stavu. Vše je však jen otázkou politické vůle. Většina rozporů v NP s ochranou přírody je způsobena ješitností a touhou po pravomoci rozhodovat.

Děkujeme za rozhovor (duben 2005).


Současný model správy TANAP je nešťastný

 

Bývalého dlouholetého ředitele SL TANAP a současného vedoucího sdružení lesníků a ochránců přírody Tater (OZ LOPTA) Ing. Mikuláše Michelčíka jsme se zeptali v souvislosti s tatranskou kalamitou hlavně na spolupráci a konflikty ochrany přírody a lesnictví, organizaci NP na Slovensku a fungování nevládních organizací.

Organizační uspořádání

- Jaké je organizační členění správy TANAP a liší se od ostatních NP na Slovensku?

V r. 1994 vznikl nový zákon o ochraně přírody a krajiny a vzniklo vakuum mezi MŽP a MZe v tvorbě legislativních norem. Ochrana přírody byla postavena před rozhodnutí: buď okopírovat vývoj v ostatních NP na Slovensku, kde ochrana přírody patřila pod CHKO a lesnictví bylo zvlášť, nebo se držet modelu v TANAP, kde byla od roku 1949 ochrana přírody a LH v jedné organizaci. MŽP SR zvolilo tu horší variantu – oddělilo péči o lesy od vlastní ochrany přírody. Negovat dosavadní vývoj však nedalo, podstatná část pracovníků bývalé Správy TANAP zůstala ve vytvořených Státních lesích TANAP, které vykonávají správu na území NP náležící státu. Část území se odevzdala původním vlastníkům.

Dva roky trvalo, než se vytvořila nová Správa TANAP, ale už ne jako právní subjekt, ale jen jako organizační jednotka slovenské státní ochrany přírody, bez právní subjektivity. Stanoviska vydávají orgány ochrany přírody na úrovni krajského úřadu, nebo ministerstva. Správa TANAP si dodnes hledá svůj prostor, přičemž nevlastní ani nespravuje žádné území v NP. Ústředním orgánem státní správy v NP je v současnosti pro lesní ekosystémy a LH MZe, pro věci životního prostředí MŽP. Dochází tu přirozeně k pnutí, které se vyhrotilo po kalamitě v oblasti postupu v ochraně či pěstování lesa. Předtím se problémy vyřešily v rámci jedné organizace, a když ne, byl tu poradní sbor na úrovni ministerstev a vědeckých institucí, které vydávaly finální rozhodnutí. Při tvorbě zákona o ochraně přírody a krajiny i při současném návrhu nového lesního zákona chybí soulad a komunikace. Nejen podle mého názoru vede jediná cesta k opětovnému spojení do jedné organizace a pokud možno pod jedno ministerstvo. Polský model, kdy celé lesnictví i ochrana přírody spadá pod MŽP, se mi zdá pro střední Evropu nejvhodnější.

- V ostatních NP na Slovensku je organizace jiná?

Pouze TANAP byl vyhlášen zvláštním zákonem. Velkou chybou bylo, že zákon o ochraně přírody a krajiny tento zákon zrušil, protože specifická právní norma není nahraditelná všeobecným předpisem. Ostatní parky nikdy nefungovaly v takovém modelu, vždy existovaly státní lesy pro správu LH a CHKO, která v oblasti praktikovala ochranu přírody. I poté, co se místo CHKO vytvořily správy NP, to zůstalo v tomto postavení. Je to přesně opačně než v ČR, pracoval jsem v poradním sboru ŠUNAP a vím, že tamním dlouhodobým cílem bylo ztotožnit se s modelem TANAP do r. 1994, což se v ČR také stalo.

Nevládní organizace OP

- Na Šumavě je ale také stále mnoho problémů a tamní pracovníci jsou pod velkým tlakem ekologických organizací a veřejnosti...

To je celosvětový problém. Myslím si, že není třeba se na tento tlak z třetího sektoru dívat skepticky, já sám v něm po odchodu do důchodu pracuji. Je třeba se spíše snažit změnit názory třetího sektoru tak, aby se dokázal ztotožnit s odbornými kroky. U nich jde spíše o nadšení, snahu radikálně řešit určitý problém, který lidstvo vytváří, jsou to většinou mladí lidé a je na nás starších, abychom se s nimi dohodli na určitých kompromisech. My ty problémy nevidíme tak výrazné, už jsme si na ně zvykli, to je zase naše chyba. V tom nevidím nic špatného, ale extrémy typu česká Duha či slovenský Vlk (Lesoochranářské seskupení VLK, nevládní ekologická organizace, pozn. red.) nejsou tím správným řešením.

- Proč jste se rozhodl pracovat pro nevládní organizaci?

Právě kvůli extrémním názorům ekologických hnutí a proto, že je velmi těžké ovlivňovat jejich názor z pozice státní instituce. Chtěli jsme vnést do různých řízení a jednání odbornost. Naše sdružení lesníků a ochránců přírody Tater už existuje více než rok a začínáme být respektováni. Na jednání nás zve stát i ekologické organizace.

- A nebýváte nařčeni, že jste pouze prodloužená ruka SL TANAP?

Jistě, ale i kdybychom změnili jejich přemýšlení o jedno procento, stojí to za tu snahu.

- Jak s ostatními sdruženími, např. s již zmíněným VLKem, komunikujete?

V podstatě jen na oficiálních schůzkách a jednáních. S nimi se dá komunikovat o odborných problémech, ale nikoli o závěrech, ty jsou dělány tak, jak je dopředu naplánováno, neexistuje ochota ke kompromisům.

Kalamity a obnova porostů

- Hrozí podle Vás v Tatrách riziko velké kůrovcové kalamity?

V NP je už historie kalamit dlouho evidovaná (cca 130 let). Takhle rozsáhlá tu za dobu evidence ale nebyla. Je zajímavé, že horní hranice kalamity z r. 1915 (1100 m n. m.) je totožná s dnešní hranicí. Návaznost kůrovcové kalamity po větrné (zejména podle zkušeností z kalamity v r. 1941 na Podbanském, která se začala zpracovávat až po válce v letech 1945–46), je nevyhnutelná. Je to dané bionomií škůdce. Jde o to, do jaké míry jsme schopni ubránit stojící porosty. Hodně nám v tom může pomoci počasí. Tento rok ještě masivní nálet nepředpokládáme, protože je dost atraktivní hmoty na zemi. Ale pokud se nepovede zpracovat většinu dříví do dalšího jara (přičemž feromonovým bariérám moc nevěřím, je to pouze doplňující prostředek ke klasické lesnické likvidaci kalamity), mám z dalšího roku obavy, především kvůli těžebnímu odpadu. Hrozí přemnožení hlavně lýkožrouta smrkového, ale i severského a lesklého. Chybou bylo, že jsme při zpracování ztratili první dva měsíce díky žabomyší válce s MŽP o výjimky ze zákazu těžby.

- Jaké bylo procento smrku v postižených porostech?

Záleží na lokalitě. Kolem Štrbského plesa je to až 70 % modřínu. Východněji, kolem Smokovce, už bylo do 50 % borovice. V porostech u Lomnice bylo naopak přes 70 % smrku. Ještě východněji nastupuje jedle, tam hodně stromů zůstalo nepoškozených. Modřínu se kalamita často vyhnula, na kalamitních plochách jsou modříny jediné stromy, které zůstaly stát, pouze ty nejsilnější neodolaly. Borovice v těchto porostech taky padla.

- A buk?

Buk tady není a nikdy nebyl. Dělaly se tu pokusy s výsadbou buku, ale nepřežil. Typologicky zde jde nejčastěji o jeřábové smrčiny.

- Takže do budoucna se počítá opět s obnovou smrkem?

Ano, na podstatné části území, hlavně na plochách starých kalamit, je už dnes přirozené zmlazení smrku a modřínu. V Kežmarských Žlaboch je krásné zmlazení jedle. Takže se není třeba obávat toho, na co poukazují ekologičtí aktivisté – že se tu vytvoří opět pouze čisté smrčiny. I věková diferencovanost je daná již přítomným zmlazením. Také jeřáb se tu zmlazuje dobře, pod ním se pak bude dařit smrku. Co se týče modřínu, myslím, že bude úlohou lesníků spíše tlumit jeho zmlazení. Na plochách, které jsou dnes holé, je geologicky podmíněný rezervoár vody. Zde musíme část zalesnit, aby půda nevysychala, a potom čekat 5–6 let, jak se vyvine přirozené zmlazení.

- Může se čekat tak dlouho? Existuje na Slovensku také dvouletá lhůta na zalesnění?

Ano, existuje, s výjimkou budou problémy. V NP už existují nějaké výjimky na 15 let, ale ty jsou plošně zanedbatelné. Bylo by potřeba dostat 15letou výjimku celoplošně a nechat na citu odborných lesních hospodářů, jak budou zalesňovat. Já bych se tu do nějakých šablonovitých postupů nepouštěl. Nemůžeme však přepokládat, jak bude působit změna mikroklimatu na přirozené zmlazení, zda nebude docházet k vysoušení půdy (v důsledku častých a silných větrů), zda zmlazení nebude hynout vlivem rychlého osvětlení atd.

- Jak vidíte budoucnost Tater?

Příroda je silná. Je pravda, že tady člověk zasáhl do přírody výrazně, a pokud v takovéhle situaci sám nepomůže, může se vývoj zvrhnout, např. v podobě kůrovcové kalamity. Mohlo by tu následně vzniknout až 20 000 ha mrtvého lesa. Celé jižní suťové svahy jsou silně náchylné k napadení kůrovcem a k erozi vymýváním odhalené půdy.

- Je pravda, že padly bez rozdílu všechny porosty bez ohledu na druhové složení a původnost?

Ano, to už dneska uznávají téměř všichni. Např. prof. Saniga udává, že výběrný les odolá rychlosti větru až 100 km/hod. Tady bylo místy až 230 km/hod.

- Jak je možné, že v podstatě nebyly poškozeny domy?

Stalo se to v době, kdy lidé chodili z práce, všude na cestách bylo plno aut. Naštěstí to nebylo v turistické sezóně, to si neumím představit. Přesto zemřel pouze jeden člověk a poškozeno bylo pouze několik domů. Někdo tvrdí, že to byl zázrak. Nevím...

- Jaká byla atmosféra po kalamitě?

Na správě panovalo samozřejmě zděšení. Mnoho lidí v Tatrách mělo problém dostat se z domu nebo do práce. Ale vzchopili se a hodně pracovali, byli solidární a pomáhali si. Je třeba hlavně všechno přežít, pak si člověk uvědomí, jak je malý. Snad to bylo pro nás lidi varování, že proti přírodě nejsme všemocní a začneme si jí víc vážit.

Děkujeme za rozhovor (duben 2005).