VIII. sněm lesníků ČR - Šumava – zelená střecha Evropy

Přemnožení kůrovcovitých v mnoha regionech střední Evropy po extrémních povětrnostních podmínkách roku 2003 znovu oživilo problém péče o lesní ekosystémy v Národním parku Šumava (NPŠ). Jádrem sporu – při vzájemné shodě o dlouhodobých cílech v poslání těchto velkoplošných chráněných území, spočívajících v uchování a zlepšení jejich přírodního prostředí – jsou rozdílné přístupy k jejich dosažení v prostorovém a časovém vymezení tzv. „zonace území“ z hlediska současného stavu lesních ekosystémů a reálných možností jejich ponechání v tzv. „bezzásahovém režimu“ podle pojetí II. kategorie národních parků Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). Požadavek široké veřejné diskuse o koncepcích ochrany přírody a zásadách managementu ve velkoplošných zvláště chráněných územích proto vyústil do rozhodnutí iniciovat VIII. sněm lesníků ČR, který se konal 26. 5. 2005 v Srní. Pořádala jej Česká lesnická společnost (ČLS), Národní lesnický komitét (NLK) a Česká jednota lesnická (ČJL) pod záštitou MZe.

Bezzásahové zóny – ano, či ne?

Z úvodu sborníku, který vydali pořadatelé VIII. sněmu lesníků (Šumava – zelená střecha Evropy).

V posledních letech je na MŽP propagován nový trend v managementu NPŠ. Byl nastoupen navzdory opakovaným upozorněním ze strany nejen lesnické, ale také přírodovědné odborné a vědecké sféry. Ta poukazovala na to, že „ponechání přírody přírodě“ povede s vysokou pravděpodobností k uhynutí rozsáhlých ploch smrkových lesů nekontrolovaným přemnožením kůrovcovitých. A to nejen na území NPŠ, ale i okolních lesů jak na českém, tak i na německém a rakouském území, což se také stalo. Cílů v oblasti ochrany přírody na Šumavě je však možné dosáhnout snáze a šetrněji postupnými kroky diferencovanými podle stavu a zátěže konkrétních porostů: převážně managementem přírodě blízké a ekologicky oprávněné péče o člověkem pozměněné lesní ekosystémy. Postupným restaurováním jejich původní struktury a přírodních procesů dojde i k postupnému posilování autoregulačních schopností. Po této stabilizaci a oslabení aktuálního i setrvačného působení antropogenních zátěží pak mohou být předmětem ochrany jak ekosystémy v pokud možno zachované a stabilizované struktuře, tak přírodní procesy v nich. Lesnická veřejnost sleduje proces vytváření nové strategie pro NPŠ, který je po přijetí zákona o ochraně přírody č. 114/1952 Sb. plně v kompetenci resortu životního prostředí. Současně uvítala požadavek zahájení široké veřejné diskuse, vyplývající mimo jiné z vyhodnocení mise IUCN na Šumavě v roce 2002 a 2005. Je však znepokojena rozpory mezi závěry a doporučeními dosaženými na různých odborných a poradních fórech a jejich zapracováním do dokumentů předkládaných k další veřejné diskusi. Terminologické nejasnosti v definicích užívaných pojmů – „zonace“, „bezzásahovost“, „přechodové období“, „management“ apod. – např. i v aktuálních materiálech „O Šumavě společně“ skýtají různé možnosti výkladu, a tím jsou i zdrojem nedorozumění a vzájemných sporů jak v odborné, tak i laické veřejnosti. Problematika NPŠ byla na 8. sněmu lesníků ČR nahlížena z mnoha různých úhlů, jak se můžete přesvědčit v následujícím přehledu příspěvků.

Stručný obsah příspěvků

Šumava – výzva přírody lidem

Ing. Alois Pavlíčko, Ph.D., ředitel Správy NP a CHKO Šumava

V příspěvku je popsán vývoj zonace od roku 1991. Na návrhu nové zonace pracovali zaměstnanci NP a řada externistů, byla dokončena v prosinci 2004, ale může ještě doznat změn po jednáních s obcemi. Nově stanovené bezzásahové území by mělo do 5 let zaujímat 30 % rozlohy parku. Cílem je mít malý počet velkoplošných bezzásahových území a pufrační (ochrannou) zónu 500-1000 m širokou, sloužící k eliminaci možných negativních dopadů na hospodářské lesy vně NP. Ing. Pavlíčko poukazuje na to, že bezzásahovost přináší úsporu nákladů za těžbu a náklady na obnovu, šetří ekosystém vlivu těžké techniky při těžbě. Je si vědom rizika vlivu na okolní porosty a jejich funkce. Přerod na jinou strukturu ve využití území je třeba chápat jako nutnost vzhledem k demografickým trendům.

Jádrové zóny, zonace a lýkožrout smrkový

RNDr. Václav Skuhravý, CSc., Entomologický ústav AV

Autor se detailně zabývá specifikací zonace parku. Jádrové zóny soustřeďuje do dvou oblastí: první z nich je dnešní bezzásahové území podél bavorských hranic (tu autor vzhledem k návaznosti na bez. zónu v NP Bavorský les považuje za důležitou), ta se dál dělí na 3 části:

- oblast Luzenského potoka od Březníku ke hranicím a Mokrůvky; 3000 ha;

- Biskupská, Spálená, Silniční, Tabulohorská, Buková slať, Knížecí pláně, Žďárské rašeliniště; 2–3000 ha;

- Rokytská, Údolní, Přední a Zadní mlynářská, Rybárenská, Malá a Velká šárecká slať; 2500 ha.

Z hlediska ohrožení kůrovcem by byla riziková třetí část., Druhá jádrová zóna by ležela v nivě Vltavy (Velká a Malá Niva, rašeliniště Březina, Mrtvý luh, Malý luh, Stožecké louky).

Autor se domnívá, že jádrové zóny by měly být částečně přístupné turistům. Dodává, že spory kolem zonace a lýkožrouta na Šumavě by měly být řešeny odbornou cestou, nikoli v médiích. „Jsem pro divočinu na mnoha místech Šumavy, ale ne za cenu toho, že vše, co je dnes cenné, nechám zničit lýkožroutem smrkovým, a bude se vyvíjet to, co již na Šumavě máme 60 let.“

Příroda a ekonomika

Ing. Ivo Vicena, CSc., lesník a soudní znalec v oboru oceňování lesa

Autor se zabývá vyčíslením škod po žíru kůrovce na Šumavě – a to hodnoty dřeva i ostatních přínosů lesa. Podle zákona č. 151/97 Sb. o oceňování majetku, č. 289/95 Sb. o lesích, vyhlášky č. 640/02 Sb. a vyhlášky o škodách na lesích č. 55/99 Sb. byla škoda na lesních pozemcích vyčíslena na 400 mil. Kč. Je to suma snížení ceny pozemků erozí (odlesněním vrcholových partií), poplatků za trvalé odnětí lesních pozemků, dočasné odnětí produkční fce lesa a změny stanovištních typů. Škody na lesních porostech (jen v I. zóně) jsou vyčísleny na 5 070 mil. Kč (předčasné zničení porostu, snížení přírůstu, zhoršení bonity, prodloužená doba obmýtí...). K tomu je nutno přičíst škody z mimořádných a nákladově náročnějších opatření (asanace sousedních porostů, vyšší počet lapačů, umělé zalesnění, škody na vodních tocích rozkolísaností odtoku, dřevo ponechané k rozkladu v lese..) – cca 110 mil. Kč. Po připočtení částek za ztrátu na mimoprodukčních fcích lesa (několik metod) činí celková škoda 9-10 mld. Kč. Započítána není škoda na úbytku druhové diverzity, kvalitě podzemních vod, genetického potenciálu. Autor zároveň srovnává tyto škody s loňskou vichřicí v Tatrách: „K tomu, aby stejné škody vznikly na Šumavě, jsme nepotřebovali vichřici, ale stačilo k tomu ministerstvo životního prostředí...“

Příčiny přemnožení a obrana proti l. smrkovému – mýty a realita

Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc., VÚLHM Jíloviště-Strnady

Autor předkládá některá fakta o přemnoženích lýkožrouta a jejich okolnostech. Např. první zaznamenaná gradace je z 15. století, kdy se ještě nedalo mluvit o změněných či kulturních lesích. V 19. století už část lesů přeměněna byla, gradace se však soustředily do horských oblastí (Jeseníky, Šumava), kde byl smrk původní. Teprve kalamita v 80. letech 20. stol. zasáhla celý areál smrku až do nížin. Trvalo tedy více než 200 let, než se l. smrkový objevil v nepůvodních porostech. Také není prokázána závislost gradací lýkožrouta na imisemi poškozené porosty. Do 50. let se o imisním poškození mluvit nedalo a gradace ve stejných oblastech probíhaly již předtím. ŠVESTKA (1990) korelaci imisních a kůrovcových kalamit přisuzuje omezenému hospodaření v turisticky atraktivních oblastech a uvádí, že stromy oslabené imisemi jsou pro kůrovce méně atraktivní. Autor se domnívá, že stresované stromy sice mají přirozeně sníženou obranyschopnost, ale že vliv imisí a jejich důsledků je přeceňován. Na konkrétních příkladech dokazuje, že integrovaná ochrana lesa je v případě lýkožrouta smrkového ve většině kritérií aplikována lépe než u většiny jiných škůdců.

Stručný vývoj kůrovcové gradace v letech 1983–2004

Ing. Miloš Juha, Správa NP a CHKO Šumava

Vichřice 1. 8. 1983 měla katastrofální následky (padlo 200 tis. m3, během dalších sedmi let narušením stability dalších 1,5 mil. m3). Hned následující rok započala kůrovcová kalamita. Vyhlášení rezervace Modravské slatě (1989) přineslo omezení obranných zásahů a populace lýkožroutů narůstala. I přes změnu zonace a zmenšení I. zón v r. 1995 se kůrovec šířil a gradace kulminovala v r. 1996. Od tohoto roku se s výjimkou r. 1999 množství napadené hmoty snižovalo. K ukončení kalamity významně přispělo od r. 1999 umožnění asanace v I. zónách, v r. 2002 kalamita skončila. Odumřelé plochy v NP Bavorský les a NPŠ čítají 6500 ha, pokud by byl použit přepočet na prům. zásobu dříví (400 m3/ha), znamená to 2,6 mil. m3.

Environmentální, ekonomické a sociální hledisko v posuzování změn ve využití lesa v krajině a společnosti

Prof. Ing. Luděk Šišák, CSc., FLE ČZU Praha

Autor podává přehled o funkcích lesa. Zdůrazňuje, že ponechání procesů spontánnímu vývoji bude mít destruktivní důsledky, neboť nejde o les přirozený svou druhovou skladbou a strukturou a je pod stálým antropogenním tlakem. Analýza takového působení nebyla do rozhodování příslušných orgánů zahrnuta. Není pochyb o tom, že je vhodné posílit kulturně naučné a přírodoochranné funkce, ale velmi důležitý je výběr lokalit a způsob převodu. Kalkulace ceny mimoprodukčních funkcí lesa podle ŠIŠÁKA (2000) v ČR pro r. 1998 je 16 071 Kč/ha, na území NPŠ je to čtyřikrát více (62 840 Kč/ha)! „Ponechání lesa spontánním procesům v I. zóně NP a intenzifikace kulturně-naučných funkcí lesa včetně přírodoochranných na úkor funkce lesa produkční a vázání uhlíku, při umožnění rekreační návštěvnosti, avšak s vyloučením sběru lesních plodin, znamená společenskou sociálně-ekonomickou újmu na úrovni 505,6 mil. Kč/tis. ha.“ Autor apeluje na to, že původce těchto škod by je měl také uhradit.

Jsou suché lesy v souladu se zákony?

Jiří Štich, Občanské sdružení Šumava 21

Příspěvek rozebírá rozpor mezi skutečností v NPŠ a některými právními normami. Jde o některá tvrzení z Nařízení vlády (NV) ČR č 163/91 (důvod pro zřízení NP, poslání NP, např.: „Hospodářské a jiné využití NP /tedy i experiment bezzásahovosti/ musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů...“). Autor uvádí na pravou míru argument zastánců bezzásahovosti, že v NP se nemá hospodařit. V NV se píše, že v NP se hospodaří podle LHP, přičemž v I. zónách se uplatňují pouze taková těžební a pěstební opatření, která zajišťují samoregulační schopnosti ekosystému. V případě ohrožení lesa škůdci jsou uživatelé lesů povinni učinit opatření k jejich odvrácení a k odstranění následků. Podle zákona 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny musí být veškeré využití NP podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými cíli. Zde autor upozorňuje na to, že je velmi zavádějící podléhat mediálně „proslavenému“ výroku některých úzce specializovaných vědců, že kůrovec je „léčitel lesa“, toto tvrzení postrádá schopnost komplexního náhledu na ekosystém.

Co se týká mezinárodních norem - zařazení do II. kategorie NP IUCN – jednou ze zásad je, aby alespoň 70 % území bylo nedotčeno, nebo jen minimálně dotčeno lidskou činností, což neodpovídá skutečnosti vzhledem k historii Šumavy (sklářství, dřevařský průmysl, pastva, plavební kanály...). Pro uznání je také nutné aplikovat bezzásahový režim.

Turistika na Šumavě v r. 2005

Jan Stráský, Jihočeský krajský úřad

Autor (člen Českého klubu turistů) vyjádřil obavy z narůstající rozlohy území, kam není návštěvníkům Šumavy dovolen vstup (např. kvůli ohrožení pádem souše) a z rušení turistických stezek. Poukazuje na významnost turistiky jako jediného významného zdroje příjmů v případě omezení produkční funkce lesa. Uvádí některé problémové lokality – místa, kde dochází ke sporům mezi turisty, ochránci přírody a lesníky (rozhledna na Boubíně, Lipno) a zdůrazňuje nutnost spolupráce ochránců přírody v případě plánování turistické infrastruktury namísto prvoplánově odmítavého postoje.

Trojmezenský prales – realita nebo mýtus

Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D., FLE ČZU Praha

Toto území je jedno z mála u nás, které se vyvíjí bez výrazných vlivů lidské činnosti, je jedním z nejzachovalejších komplexů horských smrčin. Rezervace zde byla vyhlášená v r. 1993. V r. 2003 však 40 % plochy Trojmezné představoval suchý les (kůrovec) – nové vedení zastavilo asanaci napadených stromů. Probíhá zde výzkum, z něhož např. vyplývá, že mrtvé dřevo (stojící i ležící souše) zde činí 40 % celkové zásoby dřevní hmoty, že až 70 % jedinců zmlazení se nacházelo na tlejícím dřevě; díky tomu rostou stromy v liniích (blíže viz LP 5/2005, str. 20).

Obsah příspěvku Několik lesopolitických a environmentálně-politických otázek k Šumavě Ing. Vladimíra Krečmera, CSc., najdete ve zkráceném znění na str. 16. V některém z dalších čísel LP se k novému návrhu zonace a některým příspěvkům podrobně vrátíme.

Závěrečná diskuse

Mezi účastníky diskuse byli zástupci i odpůrci nového návrhu zonace – zástupci Správy NPŠ, Hnutí Duha, občanského sdružení Šumava 21, SSL, MZe, LČR, FLE ČZU atd. Diskuse je shrnuta v následujících bodech:

-Zástupci Správy NPŠ představili plán rozšíření bezzásahových zón: r. 2005 – 14,48 % rozlohy parku, 2007 – 18,6 %, 2010 – 28,8 %. Oponenti argumentovali tím, že trvá min. 40 let (jiný účastník diskuse hovořil o řádu staletí), než se suchý les obnoví, tudíž nárůst bezzásahových zón je příliš rychlý. Ředitel NPŠ však zdůraznil, že tato data nejsou absolutní, vše se bude řídit podle aktuálního vývoje a situace, která se budu průběžně přehodnocovat.

-Byl vznesen požadavek oficiálního stanoviska NPŠ a ČIŽP – proč v NPŠ naplatí povinnost asanovat každý nalétnutý kůrovcový strom a nejsou za porušování tohoto nařízení lesního zákona udělovány pokuty jako jinde?

-Zástupce Hnutí Duha žádal o konkrétní příklad a vědeckou studii toho, že lesní systém se po likvidaci kůrovcem mění na nelesní, odmítá tvrzení, že v suchém lese zanikají mimoprodukční funkce, tak jak tvrdil prof. Šišák.

-Ing. Krečmer uváděl příklad Českomoravské vysočiny, kde po mniškové kalamitě vznikly rozsáhlé nezalesnitelné mrazové kotliny. Zdůrazňuje, že odlesněním se podmínky stanoviště výrazně mění!

-Mise IUCN v NPŠ trvala velice krátce, je proto nesmyslné činit z její zprávy odpovědné závěry.

-Z několika stran zazněl požadavek na definici bezzásahovosti.

Připravila

Veronika Kmínková

Ilustrační foto: Michal Třeštík


Stanovisko orgánu SSL 1. stupně

Do 30. 5. 1992 vykonával SSL na daném území parku příslušný okresní úřad (OKÚ Klatovy na jeho západní části). Od 1. 6. 1992 výkon SSL přešel na Správu NPŠ. Ještě 26. 5. 1992 se uskutečnilo jedno z mnoha jednání, spojené s místním šetřením na SPR Modravské slatě o aktuální kůrovcové situaci. V lesních porostech byl na tomto území konstatován stav kůrovce ve výši 3644 m3. Současně ČIŽP České Budějovice konstatovala, že na ostatním území Polesí Modrava se provádějí průběžná opatření proti kůrovci ve smyslu platné ON a Instrukce MLVH a nebezpečí šíření kůrovce zde nehrozí. Naopak, hrozící kůrovcová kalamita byla nebezpečím pro porosty nejen na území rezervace, ale i mimo ni. Mohlo by dojít k rozpadu lesních porostů na rozsáhlém území a ke vzniku následných škod. Bylo také doporučeno ministrům ŽP a zemědělství, aby řešili situaci z pohledu hrozící rozsáhlé kůrovcové kalamity.

Od 1. 1. 1996 opět přešel výkon SSL zákonem č. 289/1995 Sb., (lesní zákon) na příslušné Oú. To však již kůrovcem napadené hmota byla v rozsahu několika stovek tisíc kubíků (v NP ŠU bylo v tom roce zpracováno 181 683 m3). Aby bylo možné zvládat bezpečně a účinně realizovat asanaci kůrovce také na nejvíce postižené lesní správě (LS Modrava), vydal orgán SSL podle § 19 LZ omezení vstupu do konkrétních lesních komplexů na dobu 3 měsíců. Toto rozhodnutí muselo být prodlouženo o další 3 měsíce a muselo se k němu přikročit také v dalším roce. S uznáním konstatuji, že se ze strany návštěvníků parku omezení nestřetlo se žádnou kritikou. Tito respektovali poznanou potřebu urychleného zásahu proti kůrovci v postižených lesních porostech. Orgán SSL zaznamenal k vydanému rozhodnutí jen několik nesouvisejících poznámek v tisku, a to perem konkrétního novináře.

Ke konci roku 2004 byl stav kůrovce v lesních porostech v zásahovém území parku opět téměř nulový. Současný stav kůrovce však zaznamenal jednoznačný nárůst kůrovcové hmoty v bezzasáhovém území parku a také v navazujících lesních porostech. Dne 17. 5. 2005 provedl OSSL venkovní šetření na LS Modrava, z něhož vyplynulo následující poznání: výskyt kůrovce v I. zónách je vysoký a projevuje se to jeho rozšiřováním i do okolních II. zón. LS má zpracovanou kalamitu, část však ponechává v porostech pro zachycení rojení jako lapáky. Dále bylo v kritických místech instalováno 250 kusů otrávených trojnožek. Lesnímu personálu nelze nic vytknout k zákonné povinnosti činit účinná opatření proti šíření kůrovce v lesních porostech I. i II. zón parku. Příčinou nekontrolovatelného šíření kůrovce jsou jiná vydaná správní rozhodnutí. Uvedený stav kůrovce, zánik porostních skupin v I. zónách parku a vznik rozsáhlých ploch pro zalesnění jako následek zpracování kůrovce v zásahovém území parku nebyl způsoben porušováním lesního zákona a tedy ani lesním personálem parku. O kvalitě prací lesního personálu svědčí i skutečnost, že kromě údajné krádeže dříví z I. zóny žádná kontrola nezjistila pochybení, a to ani soustavná kontrola z Hnutí Duha. Krizi - a to ne pouze lidskou, ale i krizi přírody jako takové - by v podstatné míře odstranil zákon o národním parku.

Ing. Štefan Kubašák, MěÚ Sušice


Stanovisko ČIŽP k problematice kůrovců v NP Šumava

Na semináři „Šumava – zelená střecha Evropy“ byl vznesen požadavek na stanovisko České inspekce životního prostředí (ČIŽP) k otázce „Proč v NPŠ neplatí povinnost asanovat každý nalétnutý kůrovcový strom a nejsou za porušování tohoto nařízení lesního zákona udělovány pokuty jako jinde?“

Podle ustanovení § 2 zákona č. 282/1991 Sb., o ČIŽP a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů, ČIŽP dozírá na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí právnickými a fyzickými osobami. Základním právním předpisem v této oblasti je zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 90 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, jsou však tento zákon a předpisy vydané k jeho provedení zvláštními předpisy mj. ve vztahu k předpisům o lesích, tj. zejména i k zákonu č. 289/1995 Sb. K dané problematice kůrovců v NP Šumava je tedy nutno prioritně vycházet z § 22 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., podle něhož lze použít ustanovení o zásazích proti škůdcům (tj. zejména podle zákona č. 289/1995 Sb.) v lesích NP jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody, kterým je ve smyslu § 79 odst. 3 písm. o) téhož zákona MŽP. V uvedených souvislostech je třeba brát v úvahu, že podle § 80 odst. 1 zákona č.114/1992 Sb. ČIŽP dozírá, jak jsou orgány veřejné správy vyjma ústředních orgánů, právnickými a fyzickými osobami dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkající se ochrany přírody a krajiny. Tento zákonný rámec musí ČIŽP ve své činnosti důsledně respektovat, mimo jiné i ve vztahu k rozhodnutím MŽP, a to i v aspektu udělování pokut. Odlišné názory některých jiných subjektů na tuto otázku není možné akceptovat. Při dosavadní kontrolní činnosti ČIŽP týkající se problematiky kůrovců v NP Šumava nebyla zjištěna porušení příslušných právních předpisů a rozhodnutí, včetně nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje NP Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany.

Ing. Jan Slanec, ředitel ČIŽP

Hnutí DUHA - ohlédnutí za VIII. sněmem lesníků

Na sněmu bylo předneseno několik zajímavých příspěvků a naopak několik velmi tendenčních. Asi nejvíce mne zklamalo zúžení problematiky na pouhý počet kůrovcem napadených stromů a „škod“, které tím vznikly. Přestože mottem sněmu byla otázka, zda Šumava zůstane zelenou střechou Evropy, o obnově porostů napadených kůrovcem se zmínil jeden jediný přednášející. Jako by tu nikoho nezajímalo, zda k obnově lesů v obou národních parcích dochází, zda holiny jsou zalesněné, či zda pod soušemi lesů ponechaných spontánnímu vývoji vyrůstá dostatek nových stromků. Kdyby někdo opravdu chtěl odpovědět na ústřední otázku sněmu, musel by odpovědět: „Ano, Šumava zůstane zelená, bez ohledu na to, jaký typ managementu zvolíme.“ I v extrémních klimatických podmínkách jsou dnes pouze 4 % holin, které se dosud nepodařilo zalesnit. V porostech, kde se proti kůrovci nezasahovalo, se už nyní přirozené zmlazení (počítány pouze stromky vyšší než 20 cm) nedostavilo pouze na 5 % sledovaných ploch (blíže viz publikace Působení kůrovce: srovnání „asanačního“ a bezzásahového managementu v různých podmínkách na http://hnutiduha.cz/publikace/studie/srovnani.pdf).

Dva přednášející prezentovali své výpočty škod, které působením kůrovce údajně vznikly. Oba založené na tvrzení, že při žíru kůrovce zaniká lesní ekosystém, resp. se mění v nelesní a neplní žádné environmentální funkce. Jeden z autorů dokonce předvedl výpočet škod se zahrnutím vzorce pro trvalé a dočasné odnětí lesních pozemků plnění funkce lesa. Tedy jako by část plochy byla kůrovcem třeba zaasfaltována. Dospěli řádově k několikamiliardovým škodám. Škodu vzniklou vytvořením velkoplošných holin nevyčíslovali; asi tam žádné funkce lesa narušeny nejsou. Dále se účastníci sněmu lesníků dozvěděli, že příkladem trvalého zániku lesa žírem kůrovce je vrchol Luzného (pozn.: na vrcholu Luzného je kamenná suť, kde les nikdy nebyl), že je lepší dřevo z prvních zón parku ukrást, než aby tam zetlelo, že zelení jsou ve skutečnosti rudí a hnědí, že bobři nepatří do přírody...

Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí DUHA

Pozn. red.: Oficiální stanovisko Správy NP a CHKO Šumava k VIII. sněmu lesníků se nám ani po opakovaných výzvách nepodařilo získat.