Mšice na červeném dubu

Jan Havelka, Štěpán Husák, Petr Starý

Exotické druhy dřevin se v průběhu adaptace na nové prostředí  dostávají do širších, či užších vztahů s místními ekosystémy. Dochází buď k potravním adaptacím druhů místní entomofauny, nebo i k zavlečení exotického druhu fytofága, pocházejícího z vlasti introdukované rostliny. Dále se pak uplatňuje celá řada mezidruhových i vnitrodruhových mechanizmů na všech úrovních potravního řetězce, jejichž výslednicí je míra využívání (případně poškozování) introdukovaného druhu dřeviny hmyzem.

Jednou z obecně známých skupin exotických dřevin v naší republice jsou tzv. americké duby, původem ze Severní Ameriky. Z nich jsou nejznámější dub červený (Quercus rubra) a dub bahenní (Q. palustris). Nejhojnější je dub červený, který je běžnou okrasnou dřevinou v řadě parků a arboret, místy vysazovaný i v lesích a dále samovýsevem se šířící v mnoha oblastech státu. Dub červený je v naší oblasti znám již kolem 150 let a běžným dokladem jsou i staré stromy a porosty v mnoha lokalitách.

Mšice na dubu červeném

V roce 2003 a 2004 byl pozorován v řadě oblastí republiky vysoký výskyt mšic na dubu červeném. Nápadné a neobvykle rozsáhlé pokryvy lepkavé medovice na listech, opakovaná přemnožení v rámci jedné sezony a následná problematika spojená navíc i s druhovým určením původce si vyžádaly speciální odbornou pozornost.

Mšice jsou bezesporu jednou ze skupin fytofágního hmyzu, na níž lze demonstrovat řadu vztahů k exotickým dřevinám. Jejich druhová rozmanitost (v ČR je dnes známo kolem 780 druhů), šíře potravní specializace a v neposlední řadě také úroveň biosystematického výzkumu u nás i ve světě dávají dobré předpoklady pro zjištění výskytu nových druhů i jejich interakcí s prostředím v dané oblasti.

Komplexní výzkum zahrnul hlavní oblasti rozšíření a nejrůznější biotopy výskytu dubu červeného i bahenního v ČR. Dub bahenní byl zcela průkazně vůči mšicím inertní, ačkoliv v oblasti původu - Severní Americe - je napadán místními druhy mšic z čeledi zdobnatkovitých. Červený dub je však u nás jeho zřejmým protikladem a zjištěná fauna mšic je poměrně početná a složená z prvků různého původu. Vedle několika druhů mšic, které napadají i druhy dubů evropského původu (dub letní, dub zimní aj.) – Lachnus roboris, Thelaxes dryophila, byl zjištěn jeden klíčový druh odpovědný právě za zjištěná rozsáhlá přemnožení, produkci medovice i za relativní poškození porostů dubu červeného po celém území státu. Jde o druh Myzocallis walshii (Monell), který je severoamerického původu podobně jako červený dub. Tento druh mšice byl zjištěn v Evropě poprvé v roce 1988 ve Francii a následný výzkum prokázal výskyt v řadě dalších států Evropy (např. Belgie, Španělsko, Andorra, Švýcarsko, Itálie, Německo, Maďarsko).

Zpětná analýza materiálu ze mšic na dubech v ČR prokázala výskyt mšice již v roce 1991, takže nápadná přemnožení v letech 2003–4 lze považovat za výsledek jak vysoké expanzní schopnosti mšice, tak za důkaz vysoké a intenzivní adaptace mšice M. walshii na naše přírodní podmínky.

Bionomie mšice Myzocallis walshii

Mšice M. walshii má v našich podmínkách úplný vývojový cyklus. Přezimuje jako vajíčko a po celou sezónu se vyskytuje na červeném dubu. Převážnou část sezóny se mšice rozmnožuje nepohlavně – parthenogeneticky. Samice jsou živorodé. V potomstvu se vyskytují mšice bezkřídlé i okřídlené. Posledně jmenované jsou odpovědné za další šíření jak na vzdálenosti kratší (např. sousedící stromy), tak delší (pasivní přenos v rámci vzdušného planktonu). Pohlavní generace mšice se vyskytují na podzim, kdy bezkřídlé samičky odlézají z listů a kladou vajíčka do štěrbin kůry, ta pak přezimují. Další generace mšic vylíhlá na jaře následujícího roku se shromažďuje kolem rašících pupenů.

Jedinou zjištěnou hostitelskou rostlinu mšice u nás představuje červený dub. Napadení žádného z našich běžných druhů dubu (dub letní, dub zimní aj.) ani jiných u nás zdomácnělých dubů amerického původu (dub bahenní) nebylo zjištěno, ačkoliv v řadě lokalit byly tyto stromy ve zcela bezprostředním sousedství dubů červených. Nestalo se tak ani za vysokých populačních hodnot mšice.

Mšice vytváří početně velmi silné populace, snadno zjistitelné i prostým okem podle silného pokryvu medovice na listech stromů. Poškození hostitelských rostlin je podobné jako v jiných případech – mšice odsávají určité množství šťáv a rostlinu oslabují, pokryv medovice navíc negativně ovlivňuje asimilaci. Výrazné poškození stromů následkem vysokého výskytu mšic však nebylo pozorováno. Případný přenos virových či jiných onemocnění nebyl zjištěn.

Pro orientační praktické určení v terénu platí zřejmě informace, že přemnožení mšic na červeném dubu se týká jen popsané mšice M. walshii. Poněkud zavádějící však může být určitá diferenciace forem mšice, typ kolonií, populační vrcholy i poškození živných rostlin během sezóny od počátku výskytu mšice. Po jaře až do konce června se totiž vyskytuje tzv. jarní forma, která má žlutavé zbarvení, vytváří poměrně husté kolonie pokrývající při vysokých hustotách spodní část listu a je provázena vysokým výskytem medovice na horní straně listů, kam se druhotně nalepují prázdné exuvie (= kůžičky) mšic. Po kratším období (červen–červenec) směsného výskytu však začne až do konce sezóny převládat forma letní. Ta má celkově tmavší odstín, a zejména výrazně tmavší žilkování křídel u okřídlených jedinců. Tvoří menší ostrůvkovité kolonie a produkuje méně medovice; celkové populační hustoty jsou mnohem menší, i když vytvářejí zřejmý druhý populační vrchol během léta v celkovém průběhu sezóny.

Rozšíření a negativní dopad přemnožení

Výskyt mšice jsme prokázali po celém území České republiky. Celkově odpovídá rozšíření hostitelské rostliny (červený dub je rozšířen ostrůvkovitě, i když v některých lesních komplexech je bohatěji zastoupen). Mšice v podstatě následuje červený dub ve všech typech stanovišť. Výrazný je však zatím výskyt vysokých populací v porostech parkového typu a obecně v sídlištních aglomeracích, zatímco porosty či ojedinělé stromy v různých typech lesních porostů vykazují populace početně nesrovnatelně nižší. To však může být dočasný stav a může odpovídat postupu adaptace expandující exotické mšice na nové podmínky. Mšice M. walshii se do Evropy dostala zřejmě náhodně, tedy bez přirozených nepřátel.

Údaje ze Španělska i naše původní údaje z České republiky však prokázaly schopnost druhotné adaptace řady druhů přirozených nepřátel (dravci – slunéčka a pestřenky, parazitické vosičky) na nový druh mšice v ekosystémech. Vysoká populační hustota mšic začátkem léta však svědčí o nízké účinnosti místních afidofágů. V případě velkého přemnožení mšic by však samozřejmě bylo možné použít běžné insekticidy.

Vysoké procento produkované medovice (výkalů mšic) může mít určitý význam jako složka medovicového medu sbíraného včelami.

V lesích zřejmě je zatím význam výskytu mšice na červeném dubu zanedbatelný, avšak silná produkce medovice při přemnožení mšice má nepříjemné dopady v sídlištních aglomeracích (znečišťování ploch pod stromy, parkujících aut atd.) v podobné míře, jako je tomu u mnoha druhů místních mšic např. na lípách, topolech a javorech.

Výzkum byl prováděn v rámci Grantů A6007105, S5007102, Z5007907 a Z50070508 Akademie věd ČR).

Adresa autorů: Ing. J. Havelka, CSc., Dr. P. Starý DrSc.

Entomologický ústav AV ČR

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Dr. Š. Husák, CSc., Botanický ústav AV ČR

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autoři