Evropa na globálním trhu dřívím a výrobky ze dřeva

Vladimír Simanov

V dalším ze série článků, přibližujících výsledky studie „European Forest Sector Outlook Study 1960 – 2000 – 2020“, o níž informovala Lesnická práce č. 9/2005 na str. 460–461 a kterou vydala Ekonomická komise pro Evropu Organizace Spojených národů (UNECE – United Nations Economic Commision for Europe), je pozornost zaměřena na pozici Evropy na globálním trhu dřívím a výrobky ze dřeva.

Podíl Evropy na importu i exportu dříví klesl

V průběhu uplynulých 40 let klesl relativní podíl Evropy na světovém importu dříví a výrobků z něj, a to z 56 % v roce 1960 na 45 % v roce 2000. Tempo poklesu se přitom v posledních deseti letech zrychlovalo. Na tomto trendu se podílel zejména výrazný nárůst importu do států s vysokým tempem hospodářského růstu, především do Japonska, Číny a Koreje. Na importu dříví a výrobků z něj do Evropy se nejvýznamněji podílí západní Evropa (ZE), i když po roce 1995 roste i objem importů do východní Evropy (VE), a to v souvislosti s jejím relativně rychlým ekonomickým růstem. V absolutních hodnotách však tyto importy zůstávají hluboko pod úrovní ZE. Importy do VE tak představovaly v roce 2000 cca 4 % z objemu světových ročních importů, a importy do SNS činily ve stejném roce méně než 1 % ročních importů. 

Význam Evropy jako exportéra za uplynulých 40 let rovněž klesl, a to z 54 % v roce 1960 na 50 % v roce 2000, tedy v menší míře než u importů. V hodnotovém vyjádření zůstává Evropa nadále čistým exportérem, a nikdy, ani v období přechodných depresí, podíl Evropy na světových exportech neklesl pod 40 %. Celkový pokles exportů z Evropy je způsoben především poklesem exportů z VE a ze SNS, způsobených transformací ekonomik po roce 1990. Podíl ZE na exportech stále mírně roste a přibližuje se 45 % z celkových světových exportů. Vzhledem k tomu, že se exporty z VE a ze SNS postupně zvyšují (v roce 2000 byl podíl VE na světových exportech

4 % a podíl SNS 2,5 %), lze předpokládat, že se bude i podíl Evropy jako celku na světových exportech v budoucnu zvyšovat.

Trendy v jednotlivých komoditách

Význam mezinárodního obchodu dřívím a výrobky z něj rostl po celé sledované období. V jednotlivých komoditách přitom bylo možné identifikovat následující trendy:

Řezivo bylo v průběhu uplynulých 40 let dováženo v podstatě do všech sub-regionů Evropy. Objemy těchto dovozů byly nejvyšší v letech 1991 až 2000. Na straně druhé, též ze všech sub-regionů Evropy vzrostl v posledním desetiletí i export, a to podstatně více než import. Prakticky po celých 40 let si tak Evropa udržela pozici čistého exportéra řeziva.

Velkoplošné materiály byly importovány všemi sub-regiony (s výjimkou VE v letech 1981 až 1990), a všechny sub-regiony byly současně i exportéry. Ani v posledních letech však úroveň exportů nepřekročila objemy exportů z let 1961 až 1970. V roce 2000 byl export vyšší než import.

Celulóza byla 30 let do regionu importována ve větších objemech, než byla exportována. Až v posledním desetiletí byl export z regionu vyšší než import do regionu, ale jen nepatrně.

Papír a kartón byl vždy exportován ve větším množství, než byl importován.

Pohyby cen v letech 1990–2002

Nesmírně zajímavý byl pohyb cen surového dříví a výrobků ze dřeva od roku 1990 do roku 2002. U surového dříví ještě „chvíli“, tj. cca 1 rok po roce 1990, ceny surového dříví klesaly jako následek přebytku dříví na trhu, který vznikl rozpadem průmyslu zpracování dříví ve VE. Jakmile se průmysl zpracování dříví stabilizoval, nastal nebývalý nárůst cen surového dříví (mezi roky 1991 až 1993, tj. během dvou let, o téměř 30 %), což byla na straně lesníků doba euforie, kdy se domnívali, že „na všechno budou peníze“, a na straně zpracovatelů dříví doba, kdy zejména „pilaři“ cítili nepříznivé otevírání nůžek mezi rychle rostoucími cenami kulatiny a méně rychle rostoucími cenami řeziva. Zatímco „pilaře“ čekal od roku 1994 až do roku 1999 nárůst cen řeziva, lesáci se ve stejném období dočkali propadu cen surového dříví až na 85 % cen z roku 1990. Ani tam se však pokles cen nezastavil, ale naopak pokračoval, a tak v roce 2002 ceny surového dříví nedosahovaly ani 70 % úrovně roku 1990. Naděje lesníků, že by ceny surového dříví mohly jít výrazněji vzhůru, je bohužel malá, protože v tržním systému roste cena jen té komodity, které je nedostatek, a to v případě surového dříví neplatí. Naopak, zásoby dříví v porostech většiny evropských zemí vzrůstají. I „pilaři“ se od roku 1999 dočkali poklesu cen řeziva, ale dá se s jistou dávkou nepřesnosti tvrdit, že pokles cen řeziva od roku 1999 kopíruje pokles cen surového dříví. Na rozdíl od lesníků jim může být útěchou, že v roce 2002 „spadly“ ceny řeziva na úroveň, kde byly v roce 1990, a že pod úrovní roku 1990 se ceny řeziva držely jen v relativně krátkém období let 1990–1992. Cenové pohyby u celulózy jsou na první pohled těžko vysvětlitelné. Nad úroveň roku 1990 se za celou dobu dostaly jen jednou, ale celkový vývoj cen lze spíše charakterizovat jako cyklický propad k úrovni cca 60 % roku 1990. Jedná se tedy o komoditu s největším cenovým poklesem. Tento pokles je o to zajímavější, že se jedná o komoditu, u které poptávka v Evropě převyšuje evropskou produkci. Vysvětlení je možno hledat ve změně pilařských technologií ve VE, kde do roku 1990 převažující technologie pořezu rámovými pilami byly rychle nahrazeny agregátním pořezem, což ve svých důsledcích znamenalo obrovský nárůst dodávek hotových štěpek do celulózek v mimořádně silné globální konkurenci. Obdobné důvody budou za cenovými pohyby papíru, u kterého se jen po cca 2 roky ceny pohybovaly nad úrovní roku 1990, ale celkově lze pohyb cen charakterizovat jako pomalý, poměrně vyrovnaný pokles k úrovni cca 80 % roku 1990. Zevšeobecnit lze, že „nejhůře dopadli“ lesníci a celulózaři. Zatímco u celulózařů však poklesly i ceny vstupů, lesníci utlumují vliv celého poklesu cen surového dříví sami.       

Předpoklad tempa růstu produkce a spotřeby

V celém regionu se předpokládá velmi nerovnoměrný vývoj podle sub-regionů. Ve SNS se předpokládá relativně velký nárůst produkce i spotřeby. S výjimkou velkoplošných materiálů se však předpokládá, že produkce poroste rychleji než místní spotřeba. Část produkce se tedy umístí na export do jiných sub-regionů Evropy, nebo spíše na asijský trh, který je z některých lokalit SNS dopravně přístupnější než trh evropský. Ve VE se počítá rovněž s velmi dynamickým ekonomickým růstem, ale v tomto sub-regionu bude rychlost nárůstu spotřeby předstihovat rychlost nárůstu produkce. Východoevropský trh tak bude vstřebávat přebytky ze SNS i ze ZE. Vzhledem k tomu, že vstupní absolutní velikosti trhu ve SNS a VE z roku 1990 byly v absolutních číslech malé, nedojde, co se týče celé Evropy, k dramatickým změnám. Evropa jako celek si do roku 2020 udrží pozici čistého exportéra u řeziva a velkoplošných materiálů, a stane se malým importérem u papíru.

Jedním z cílů studie bylo odhadnout i objem surového dříví, nutného jako vstupní materiál pro předpokládanou produkci výrobků ze dřeva. Pro převod výrobků ze dřeva na „společného jmenovatele“ – kterým je spotřeba surového dříví na jejich výrobu, se používají nepojmenovaná (bezrozměrná čísla) WRME - wood raw material equivalent. Ta udávají, kolik m3 dříví bez kůry se spotřebuje na 1 technickou jednotku konečného výrobku (např. 1,42 až 2,10 m3 surového dříví na 1 m3 jehličnatého řeziva, nebo 2,16 až 2,60 m3 surového dříví na 1 tunu celulózy vyrobené mechanickým způsobem). Protože velikost převodního čísla závisí na technologii výroby, bylo ve studii použito pro každý stát odlišné, a to podle tamní aktuální technologické úrovně.

Předpokládaná bilance poptávky a spotřeby dříví

Předpokládá se, že relativní tempa růstu budou ve VE asi dvakrát vyšší než v ZE, a že ve SNS bude tempo růstu ještě vyšší. U produkce a spotřeby řeziva se předpokládá dokonce dvakrát vyšší než průměr VE. I tak ale zůstane do roku 2020 ZE největším evropským producentem výrobků ze dřeva ve všech skupinách, a relativní podíl SNS na celkové produkci dřeva a výrobků z něj nepřesáhne 20 % celkové evropské produkce.

V souvislosti s tím, že v řadě zemí, kde byly v nedávné minulosti vysázeny rozsáhlé plantáže rychle rostoucích dřevin, které v následujících 20 letech vstoupí do mýtného věku, se očekává zostření konkurence na světovém trhu. Předpokládá se, že se mezi zeměmi exportujícími dříví objeví i takové, které jsou dosud jeho importéry.

Do roku 2020 se předpokládá další podpora využívání dříví jako obnovitelného zdroje energií. V souvislosti s tím se vytvoří nový rozsáhlý trh dřívím malých dimenzí, což bude stimulovat výchovné zásahy v lesích, ale může to též ovlivnit cenu dříví pro výrobu celulózy a velkoplošných materiálů. Za zmínku stojí, že spotřeba palivového dříví jako sortimentu nejnižší technologické jakosti klesala v Evropě od roku 1960, kdy byla na úrovni cca 200 mil. m3, do roku 1997, kdy byla pouze 75 mil. m3, a od té doby vzrůstá, a v roce 2000 překročila 115 mil. m3. Vzhledem k těžko odhadnutelnému množství nelegálních těžeb, které je u tohoto sortimentu pravděpodobně významné, je třeba považovat tento údaj za podhodnocený. 

Počty zaměstnanců v oboru

Počty pracovníků v lesnictví, zpracování dřeva a výrobě celulózy a papíru za posledních 10 let celkově poklesly při změně jejich struktury. Největší pokles pracovníků nastal v průmyslu celulózy a papíru. Protože největší pokles počtu pracovníků nastal v lesnictví již v předcházejícím období, byl pokles v tomto desetiletí méně výrazný. Prakticky beze změn prošel posledním desetiletím průmysl zpracování dřeva. Celkový počet pracovníků v lesnictví a navazujících zpracovatelských odvětvích klesl v roce 2000 asi na 3,75 mil. osob, což představuje asi 1 % z evropských pracovních sil.

Podíl lesnictví a navazujících zpracovatelských odvětví na HDP se několik let drží na vyrovnané úrovni cca 1,1 %. V absolutní hodnotě je to za celou Evropu mírně přes 80 mld. eur.  

Dosavadní pokles cen surového dříví a nedostatečná výše těžeb v evropských lesích signalizují, že tržby z lesnických činností stále klesají, při nárůstu nákladů na nezbytná lesnická opatření. Přitom možností, jak zvýšit tržby z lesní půdy, či omezit náklady na lesnická opatření jsou omezené. Základní princip evropského lesnictví, kterým je samofinancování, je tak ohrožen. Vzhledem k celospolečenské nezbytnosti udržet nejen produkci dříví jako obnovitelné suroviny, ale především k nutnosti zachování veřejných funkcí lesa, se tento problém stane i problémem politickým.

Adresa autora: Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.

Ústav lesnické a dřevařské techniky

LDF MZLU v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.