Tvorba modelových nákladů těžebních prací

Miloslav Michalčík

Současná doba je v LH často poznamenaná nepřiměřeným rozporem mezi skutečně dosahovanou úrovní nákladů drobných dodavatelů těžebních prací a odměnou, kterou za ni obdrží. Obecně je tato situace nazývána fungováním trhu. Odklon od používání výkonových norem je pochopitelný, protože jsou na současnou dobu příliš podrobné a složité. Vyžadují zjišťování mnoha podkladových údajů, navíc některé z nich často jedna z jednajících stran ani nemá k dispozici (např. bonitní stupeň). To však nic nemění na skutečnosti, že faktická (tedy reálná) použitelnost norem se nezměnila, neboť se nezměnila většina technologií, a tím nebyla zpochybněna jejich technická zdůvodněnost. Ta odráží nejen potřebu vyjádřit vyrobené množství měrných jednotek, ale především hlediska technologická, hygienická a ochrany a bezpečnosti práce; tedy prvotní podmínky, které mají zajistit pracovníkovi možnost dlouhodobého výkonu práce bez újmy na jeho zdraví a osobnosti. Mám neodbytný dojem, že tento pohled na normy spotřeby práce se z „trhu práce“ jaksi vytratil.

Další oblast, která postrádá existenci jednoduše zjistitelné, podrobné a přitom technicky odůvodněné výše nákladů na výkony těžební činnosti, je rozpočtování a kalkulace pro cenová jednání mezi vlastníky lesa a dodavateli prací.

S velmi podobným problémem se můžeme setkat při zjišťování aktuálně použitelných nákladových sazeb těžební činnosti jako odpočitatelné položky při výpočtu škod na lesních porostech podle vyhlášky č. 55/99 Sb. v současně platném znění.

Analýzou taxačních dat jsem dospěl k názoru, že existuje relativně schůdná možnost zjištění podkladových dat, a tím konstrukce modelových nákladů na těžbu a soustřeďování dříví. Použitím taxačních dat zjištěných v porostu (věk a průměrná výška) je dána reálná možnost odvození dat souvisejících, nebo z nich jednoznačně vyplývajících, směřujících ke konstrukci dynamicky funkčního modelu těžebních nákladů pro těžbu jednomužnou motorovou pilou (JMP) a transport dříví obvyklými prostředky na lokalitu OM. Jeví se mi tedy nanejvýš účelným pracovat na tvorbě takových podkladů, které poslouží ke snadnému odvozování těžebních nákladů pro vytvoření rovných podmínek pro jednající smluvní strany.

Jak odvodit průměrné těžební náklady?

Podle svých provozních zkušeností jsem považoval za možné odvodit z věku a změřených, stanovených, nebo vypočtených průměrných výšek dřevin (což je zadání vyplývající i z obecně závazných oceňovacích předpisů) za zjištěných vstupních podmínek přijatelně přesné modelové těžební náklady.

Použité podklady

Považoval jsem za důležité použít ke konstrukci modelu takové podklady, které většina subjektů v lesním hospodářství již zná a má k nim důvěru. Proto jsem použil:

Výpočetní vzorec

Základem celého řešení je výpočetní vzorec použitý pro konstrukci taxačních tabulek Ústavu pro hospodářskou úpravu lesa v Brandýse n. Labem, použitý dále i při vypracování „Růstových modelů hlavních dřevin České republiky“ (firmou IFER, 1994), vypracovaný a dodaný firmou TOPOLPRO Brandýs n. Labem.

Normy a normativy

I přes veškeré výhrady, které k hodnotám norem mohou vyvstat (některé jistě oprávněné), lze o nich hovořit jako o doposud jediném dostupném a hlavně technicky zdůvodněném podkladu.

Pro konstrukci modelových nákladů soustřeďování však bylo dále potřeba:

- sjednotit použité stupně průměrné hmotnatosti pro všechny prostředky;

- zajistit odvození průměrné hmotnatosti soustřeďovaného kusu z výchozích dat jednotným způsobem. To se zdařilo použitím postupu, jehož principy byly vypracovány v roce 1998 pro potřeby VÚLHM. Ta předpokládá jednotné soustřeďování krácených surových kmenů;

- sjednotit obsah normočasů za všechny technologie, protože normy jsou značně nesourodé. Sjednocení zajišťuje, aby podíl některých prací (nakulování, přetáčení do směru odvozu, třídění na počet skládek atd.) byl co nejblíže realitě;

- vytipovat reálně použitelné technologie pro jednotlivé fáze soustřeďování. Byly použity technologie těžby JMP, transportu na OM jedním koněm, párem koní, UKT, SLKT, lanovkou a vyvážecím traktorem. Pro technologii U byly použity normy spotřeby času pro UKT s radiem a s jednočlennou osádkou jako nejčastější.

Sazby průměrných nákladů na 1 hod. provozu prostředku

Bez použití sazeb hodinových nákladů prostředků se nelze dobrat k výši nákladů na měrnou jednotku těžebních prací. Na druhé straně jejich použití zajišťuje soustavnou a bezproblémovou aktualizaci výsledků.

Co řešení nabízí?

Původní myšlenkou řešení bylo sestavit pro všechny reálné varianty kombinací věku a výšky každé ze skupin dřevin přímo nákladové sazby, odpovídající jejich vstupním podmínkám. Ve druhé fázi pak byl záměr snížit počet používaných hodnot na provozně přijatelný rozsah. Toho lze dosáhnout agregací podrobných výsledků do větších (statisticky prověřených) polí ohraničených věkem a výškou, aby byly provozně použitelnější, ale aby však jejich vypovídací schopnost nebyla proti podrobným výsledkům nepřípustně snížena. Použití nákladových sazeb se však postupem času projevilo jako natolik statické, že bylo upuštěno od konstrukce nákladových sazeb a model se omezil na konstrukci normativů. Z nich pak lze nákladové sazby za použití algoritmu relativně jednoduše vypočíst.

Podrobné hodnoty norem spotřeby času byly graficky zpracovány. Tabulky jsou konstruovány tak, že výška je vynášena na ose „y“ v intervalu 1 m, věkové hranice na ose „x“ v intervalu 5 let. V dvojrozměrném poli se tak pro všechny kombinace výšek od 5 do 45 m a pro věk od 15 do 150 let zobrazily všechny reálně dosažitelné hodnoty, u nichž lze předpokládat, že je produkováno hroubí. Průběh hodnot mnoha kolegům, kteří měli možnost nahlédnout do “dílny“ v průběhu řešení, významně připomínal dříve používané výnosové tabulky. To mne utvrzovalo v naději, že cesta je snad správná i z hlediska přesvědčivosti.

V průběhu řešení jsem při posouzení výsledků za 13 skupin dřevin (v členění použitém v zákonu o oceňování majetku) narazil na některé odchylky od dosud zavedeného členění. Posoudil jsem příbuznost všech 13 skupin dřevin ze 6 hledisek a zjistil jsem, že některé dřeviny (LP, HB, JR, KS) nejméně jednou z posuzovaných charakteristik neodpovídaly dostatečně přesně modelovým dřevinám. Celá problematika netypických dřevin byla zpracována jako samostatná práce, uveřejněná v časopise FORESTRY v roce 2005. Vznikly tak 3 nové skupiny dřevin – LP, HB a JR – a počet skupin dřevin pro prvotní posouzení hodnot se ustálil na počtu 16 skupin. To vše uvádím proto, že se domnívám, že čím je členění z hlediska vlastností dřevin podrobnější, tím je blíže realitě.

Výsledné podrobné tabulky spotřeby času v závislosti na věku a výšce mají potom všechny podobu patrnou z obr.

Modelové přímé náklady na těžbu dříví JMP

Po zpracování primárních tabulek jsem v druhém kroku vytvořil průměry podrobných hodnot. Protože výšková růstová dynamika se liší jak s věkem, tak (a to velmi podstatně) podle skupin dřevin, bylo nutno hranice plošných bloků hledat pokusně (aproximativně). Vzhledem k závažným odlišnostem mezi skupinami dřevin tak vzniklo celkem 16 tabulek pro každou skupinu deřvin samostatně.

Provozní použitelnost tabulek pro soustřeďování

Stejnou metodou byly vytvořeny výsledné tabulky průměrných hodnot pro soustřeďování dříví. Po řadě neúspěšných pokusů se ve čtvrtém kroku přece jen podařilo najít průměry statisticky spolehlivé. Při porovnání výsledků za skupiny dřevin bylo zjištěno, že pro výkon soustřeďování lze sestavit tabulky primárních výsledků jednotně, tzn. se shodnými mezemi věku a výšky pro všechny technologie a pro všechny skupiny dřevin. Dále je možné vytvořit nově pouze tři skupiny dřevin (sdružené skupiny dřevin SM, BK a BR), které zastupují všech 16 výchozích skupin při shodné struktuře. Tabulky všech technologií tak budou mít věkové a výškové členění uvedené v tab. 1.

Konečnou podobu tabulek pro výkon soustřeďování dříví uvádí tabulka č. 3 (uvedená jen pro názor ve zkrácené podobě). V uvedené struktuře jsou sestaveny tabulky jak pro fázi vyklizování (P-VM), tak pro fázi přibližování (VM-OM), stejně jako pro fázi soustřeďování (P-OM) pro všechny technologie uvedené v kapitole 2.

Postup je třeba ověřit v praxi

Cílem pokusu o konstrukci modelu bylo dát odpověď na otázku: do jaké míry je předpoklad možnosti konstrukce těžebního nákladového modelu pouze ze dvou taxačních veličin oprávněný? To, že se záměr zdařil, je zřetelnou odpovědí. Avšak za jakých rámcových podmínek lze modelovými náklady nahradit relativně složitý výpočet a s jakou přesností, nemůže dát model odpověď bez toho, dokud nebude spolehlivě (tedy v praxi) ověřen měřením. Hodnoty průměrné hmotnatosti stromu zjištěné z věku a výšky jednotlivých skutečně těžených dřevin musí odpovídat hodnotám z výpočetního vzorce. Chovám naději, že se najde subjekt, který by se ověření ujal.

Adresa autora:

Ing. Miloslav Michalčík, Ph.D.

LDF MZLU v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.