Certifikace lesů FSC - Dobrovolné ocenění dobrého hospodáře

Michal Rezek

LP publikovala v listopadovém čísle článek Ing. Jana Řezáče s názvem „Certifikace FSC dobrovolně, nebo násilím?“ Autor v něm představuje dokument Český standard FSC, cituje z něj a glosuje jeho vybrané pasáže. Byl by to dobrý počátek diskuse, pokud by autor poněkud tendenčně, nepoučeně a laciným způsobem neopakoval některé mýty o certifikaci FSC a nedělal strašáka z přírodě blízkého lesního hospodaření podle Českého standardu FSC. Rád bych proto vysvětlil alespoň některé skutečnosti a pozval lesnickou veřejnost k diskusi nad revidovanou verzí tohoto dokumentu.

Český standard FSC

S certifikačním systémem FSC i s mezinárodní nevládní neziskovou organizací Forest Stewardship Council (FSC) se čtenáři LP seznámili již v LP 1/2003 a 10/2004 a další informace mohou nalézt na internetových stránkách www.czechfsc.cz.

V listopadu 2006 bylo systémem FSC certifikováno 85 miliónů hektarů lesů v 80 zemích světa, evropský podíl činil zhruba 35 miliónů hektarů ve 30 zemích. Na certifikované lesy navazuje více než 5240 certifikovaných dřevozpracujících podniků a obchodníků s certifikáty C-o-C.

Nevládní nezisková organizace FSC ČR, o. s., český zástupce FSC se sídlem v Brně, je jednou ze 40 národních iniciativ FSC. Mezi hlavní aktivity FSC ČR v uplynulých 5 letech patřila tvorba Českého standardu FSC (dále jen „standard“), pro níž sdružení dostalo exkluzivní akreditaci ze strany ústředí FSC International v Bonnu.

Standard byl vytvářen od února r. 2001 do září r. 2005. Na více než dvaceti setkáních na něm pracovala standardizační komise FSC ČR, tvořená všemi členy sdružení. Na základě převažujícího zájmu členů je sdružení rozděleno na ekonomickou, sociální a ekologickou sekci, přičemž stanovy zaručují, že žádná ze sekcí nemůže být přehlasována dvěma dalšími. Pro každý ze 158 indikátorů standardu tedy bylo prakticky nutné najít konsensus všech sekcí. V letech 2002 a 2003 byl standard představen k diskusi široké odborné veřejnosti. V témže roce byl tzv. harmonizován s Německým standardem FSC a připravovanými standardy dalších evropských zemí. V průběhu let 2004 a 2005 byl standard testován v terénu na čtyřech lesních majetcích různých velikostí, typů lesa a majetkových struktur: v Národním parku Krkonoše a ve spolupráci s akreditovanými certifikačními firmami při certifikacích lesních podniků sdružení obecních a soukromých lesů Svitavy, Městských lesů Volary, a. s., a Kinsky dal Borgo, a. s. V témže roce koordinoval Ústav pro výzkum lesních ekosystémů další konzultaci standardu vybranými externími experty, zejména lesnickými praktiky. Třetí verze standardu byla opětovně předvedena k široké národní i mezinárodní diskusi v období březen-květen 2005. Konečná čtvrtá verze standardu byla přijata 5. valnou hromadou FSC ČR dne 29. září 2005 v České Třebové. Standard byl akreditován ze strany FSC Accreditation Services International dne 29. 8. 2006 a tímto dnem vstoupil v platnost. 4 tuzemské certifikované lesnické subjekty mají rok na přechod na zpřesněné certifikační požadavky. Nově certifikované lesnické subjekty, jako jsou Lesy hlavního města Prahy, jsou již certifikovány podle nového standardu. FSC ČR přivítalo rozhodnutí státního podniku Lesů ČR, který se rozhodl pilotně vyzkoušet certifikaci FSC na vybrané lesní správě.

Zavádění standardu je pečlivě sledováno, protože do 5 let od jeho akreditace musí proběhnout jeho revize. Standardizační komise FSC ČR je připravena diskutovat změny indikátorů standardu, které vyplynou z praxe. Tvorba standardu i jeho revize jsou podle pravidel FSC otevřeným, participatorním procesem. Lesní podniky, vlastníci lesů, jejich asociace i jednotliví odborníci jsou zváni k členství v FSC ČR a práci na revizi standardu. Mohou případně využít i statutu pozorovatele, stejně jako již učinila ministerstva zemědělství a životního prostředí a Lesy ČR, s. p.

Dobrovolnost certifikace

Je nutno zde jasně vyvrátit vykonstruovanou domněnku, že FSC ČR, o. s., nebo Ministerstvo životního prostředí ČR usilovalo o vázání dotací z Evropského zemědělského fondu rozvoje venkova na získání certifikátu FSC. Ministerstvo zde pouze použilo jeden indikátor standardu (6.3. XVI.) o ponechávání mrtvého dřeva a odkazovalo se na zdrojový dokument (tedy Český standard FSC). Celá záležitost byla poté pracovníky resortu zemědělství pozměněna (citace celého principu 6 standardu), zbytečně zpolitizována a účelově využita některými lobby proti systému dotací do lesního hospodářství obecně (viz výroky činovníků Asociace soukromého zemědělství a Sdružení podnikatelů v lesním hospodaření při Agrární komoře, pánů Votavy a Baláka v článku na aktuálně.cz dne 18. 9. 2006). Nepravdivé údaje o vázání dotací na vlastnictví certifikátu pak byly několikrát opakovány na stránkách Lesnické práce, a to i samotnou redakcí.

Článek ze serveru aktualne.cz, který Ing. Řezáč citoval jako svůj zdroj, byl ukázkovou manipulací s fakty, když vyvozoval, že na dotace z EU dosáhnou pouze majitelé pralesů (?!). Vzhledem k tomu, že FSC je nástrojem pro odpovědné obhospodařování lesů a nikoliv nástrojem pro hodnocení ochranných režimů chráněných území, je tato argumentace dosti absurdní. Máme snad v Evropě 30 miliónů hektarů pralesů s certifikátem FSC? 

Lesní certifikace jakožto měkký tržní nástroj trvale udržitelného rozvoje je nástrojem dobrovolným. V ČR stát prostřednictvím Národního lesnického programu vyjádřil podporu všem nediskriminačním certifikačním systémům a odpovědné instituce se shodly na potřebě informovat vlastníky lesů o různých typech certifikací, s různými požadavky a různými dopady na hospodaření v lesích a ekonomiku lesních podniků. Konečné rozhodnutí musí zůstat na straně vlastníka lesa.

Realita je jiná. Většina lesních majetků na území ČR získala v regionální certifikaci certifikát PEFC, jehož požadavky na lesní hospodaření nejdou nad rámec platné legislativy. To je jistě legitimní, je to věcí vlastníků, kteří se takto z nějakého důvodu rozhodli. Pro Český systém certifikace lesů, přijatý Radou PEFC, však tzv. vnitřní certifikační audity vykonávají jednotlivé pobočky ÚHUL, tedy příspěvková organizace zřízená Ministerstvem zemědělství ČR. Certifikace je vlastníkovi z velké části sponzorována ze státního rozpočtu a vedle toho si vlastníci mohli přímo zažádat o finanční příspěvek na pořízení certifikace. Přístup státu zde tedy rozhodně není neutrální.

Reakce na poznámky

Ing. Řezáč v textu pokládá certifikaci FSC za iniciativu ekologických organizací a spekuluje o její legitimitě. Ekologické organizace s mnoha miliony sympatizantů jsou vedle sdružení vlastníků lesů a dřevozpracovatelů, odborů a obchodníků ze 70 zemí světa aktivními členy FSC. Bez nich by certifikace FSC nebyla nikdy schopna získat zájem velkých obchodních řetězců a části spotřebitelské veřejnosti a nemohla by se pochlubit dnes již poměrně výraznou přítomností na trhu. Na pultech obchodů najdeme více než 20 000 druhů výrobků ze dřeva, v ČR jde o stovky druhů výrobků.

Podobně v poznámkách k principům 7, 8 a 9 Ing. Řezáč zřejmě vyjadřuje svůj osobní názor na některá známá ekologicky orientovaná občanská sdružení. Podle standardu je na vlastníkovi na několika místech požadováno, aby si vyslechl názory skupin, spolků (a jednotlivců), které mají zájem se k hospodaření v lesích vyjadřovat. Diskusí se totiž často předchází nedorozuměním a zbytečným kontroverzím. Nikdo ho však nenutí se názory občanů a jejich sdružení řídit, měl by ovšem umět zdůvodnit, jak s nimi naložil a proč. Podobně v další poznámce k principu 5 standard po vlastníkovi žádá, aby jednal s malými místními zpracovateli (a nikoliv je ignoroval, jak se bohužel někdy děje). Smyslem je podpora lokální ekonomiky a rozvoj venkova. Nepředpokládá se, že se vždy dohodne na spolupráci s nimi, to by bylo naivní a nereálné.

V textu se objevuje i mýtus o zvýšené ceně certifikovaných výrobků. Cena výrobků s visačkou FSC je (např. na rozdíl od produktů ekologického zemědělství) v naprosté většině případů totožná s konvenčními produkty.

V poznámkách k principu 5 a 6 zřejmě došlo k nepochopení terminologie či ke zjednodušení. Na vysvětlenou: dřevo určené k přirozenému rozpadu není odpadem po těžbě, protože není určeno k těžbě. Palivo není odpad po těžbě, ale součást produkce. Smyslem ponechávání mrtvého dřeva v lese je zachování živin v lesním ekosystému a podpora organismů vázaných na odumřelé a tlející dřevo, důležitých mimo jiné pro ochranu lesa. Bez ponechávání většího množství mrtvého dřeva v lese snižujeme i jeho produkční schopnosti. Jak potvrzují vědecké studie, jde o kritickou záležitost pro budoucnost lesních ekosystémů a zachování jejich funkcí. FSC ČR se po důkladných diskusích rozhodlo tento parametr kvantifikovat s tím, že je pro jeho případnou revizi nutné sledovat praxi při jeho zavádění na lesních majetcích. Tím spíše v situaci, kdy se zvyšuje tlak na využívání zbytků po těžbě a zelené štěpky jako paliva.

O kritizovaném vymezování referenčních ploch, trvale vyjmutých z intenzivního lesního hospodaření s cílem bezzásahovosti, je jistě třeba dále diskutovat (zejména pak jeho společensky akceptovatelnou míru). Pro české lesnictví se jedná o záležitost docela novou. FSC ČR má za to, že u velkých majetků bude výběr požadovaných 2 až 5 % plochy téměř bez ekonomické ztráty, protože vhodné porosty již má (různé ZCHÚ, ochranné lesy apod.).

Vize

V závěru textu autor polemizuje s vizí lesního hospodaření podle Českého standardu FSC a vyjadřuje své pochybnosti o používané terminologii. Standard, jak si v něm lze přečíst, nenahrazuje v žádném případě platnou legislativu. Není mi proto zřejmé, proč by mělo FSC ČR řešit terminologii týkající se kategorizace lesů. Podle současného zákona je jasná; bude-li platit jiný zákon s jinou terminologií, bude opět jasná. Výkladový slovníček si proto hlavně všímá pojmů, jejichž obsah není jasně určen, o něž se v odborných kruzích vede diskuse anebo jsou ve standardech chápány jinak, než je běžné.

Jak je uvedeno ve standardu: „Cílem lesního hospodaření v souladu s Českým standardem FSC jsou přírodě blízké lesní porosty se stanovištně vhodnou druhovou skladbou, věkovou strukturou a prostorovým uspořádáním blížícím se dynamice a struktuře přírodních lesních společenstev. Lesní hospodaření v souladu s Českým standardem FSC má vést k postupnému zlepšování ekologických, ekonomických a sociálních dopadů hospodaření lesního podniku.“ Má vést vlastníka k orientaci na širší škálu dřevin a sortimentů, což, jak nám ukazují příklady domácí i zahraniční (zejména ze Švýcarska, Německa či Slovinska), se středně- a dlouhodobě vyplácí ekologicky stabilnějšími lesy a prosperující ekonomikou lesních podniků. Standard též obsahuje zjednodušení pro vlastníky menších lesů tak, aby nebyli certifikačními požadavky neúměrně zatěžováni a znevýhodňováni oproti větším majetkům.

Zde se možná v úvahách rozcházíme. Zatímco Ing. Řezáč s částí lesnické veřejnosti vnímá lesní certifikaci především jako potvrzení kvality statutu quo českého lesnictví a nástroj pro marketing jeho produktů a poctivě chválí FSC za jeho marketingové aktivity, usiluje FSC na prvním místě o další zlepšení ekologických, hospodářských a sociálních parametrů lesního hospodaření. Za to vlastníkovi nabízí prestižní certifikát a marketingové zvýhodnění na trhu. Český standard FSC, tak jak byl vytvořen, jde v některých požadavcích nad rámec současné legislativy a přináší nová témata (např. podpora lokální ekonomiky, účast veřejnosti na rozhodování či snaha o větší rozmanitost produkce a hospodářskou stabilitu lesních podniků) a je jistě ambiciózním dokumentem a podkladem pro další diskusi. 

Auditoři v systému FSC nepožadují plnou shodu hospodářské praxe se všemi indikátory standardu. Hodnotí se proces, postupné zlepšování parametrů lesního hospodaření. FSC ČR je přesvědčeno, že dobří lesní hospodáři v ČR na certifikát FSC dosáhnou, rozhodnou-li se tak. Neexistuje rozumný důvod, proč bychom v tomto měli zůstat za vývojem v jiných zemích. 

Závěrem bych znovu rád pozval vlastníky lesů a lesní hospodáře k diskusi nad revizí standardu v rámci sdružení FSC ČR.

Hodně úspěchů v novém roce.

Adresa autora:

Mgr. Michal Rezek

Ředitel FSC ČR

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

Pozn. red.: na toto téma můžete diskutovat i v příslušné místnosti v diskusním fóru na www.silvarium.cz.

 
Reakce MŽP na Úvodník, Editorial a článek Certifikace FSC dobrovolně, nebo násilím? v LP 11/2006

Ministerstvo životního prostředí (dále jen „MŽP“) požadovalo v rámci meziresortního připomínkového řízení k návrhu Programu rozvoje venkova a dále v souhlasném stanovisku MŽP k návrhu koncepce „Program rozvoje venkova ČR na období 2007–2013“ v rámci SEA doplnění následující podmínky do Programu rozvoje venkova:

- Doplnit požadavek minimálně pěti stromů na jeden ha lesa, které se ponechají v lese (dle standardu FSC - Forest Stewardship Council).

Tato podmínka byla záměrně zformulována přesně dle formulace, kterou použili zpracovatelé Vyhodnocení koncepce z hlediska vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví podle zákona č. 100/2001 Sb., o posouzení vlivů na životní prostředí, ve znění zákona č. 93/2004 Sb., a to v kapitole 10. - Popis plánovaných opatření k eliminaci, minimalizaci a kompenzaci negativních vlivů zjištěných při provádění koncepce (str. 59–61). V oddílu „Komentář, návrhy změn a doporučení“ je zde u vybraných opatření uvedeno: „Doplnit požadavek minimálně pěti stromů na jeden ha lesa, které se ponechají v lese (dle standardu FSC – Forest Stewardship Council)“.

Ministerstvo zemědělství (dále jen „MZe“) tuto podmínku posléze chybně do Programu rozvoje venkova zapracovalo takto:

„Projekt splňuje požadavky Českého standardu Forest Stewardship Council, a to principu 6 – Vlivu hospodaření v lesích na životní prostředí:

- vlastník lesa o výměře nad 500 ha má vypracovanou směrnici pro vymezení a ponechávání zlomů, pahýlů, vývratů, stromů s dutinami a vybraných vzrostlých stromů k dožití a zetlení v dospívajících a dospělých porostech a tuto směrnici dodržuje. Množství dřeva ponechaného tímto způsobem k zetlení je nejméně 5 stromů na hektar v porostu a průměrně 30 m3 na hektar dospívajících a dospělých porostů na lesním majetku

- vlastník lesa o výměře do 500 ha ponechává v porostech k zetlení nejméně 5 stromů na hektar.“

Z toho vyplývá, že požadavek MŽP byl zapracován ve větší míře, než bylo požadováno. Takovou úpravu MZe udělalo o své vlastní vůli a bez konzultace s MŽP.