Klíčem k úspěchu byly ceny dříví

Jan Mičánek a akciová společnost Less – to jsou jedny z nejskloňovanějších slov v souvislosti s veřejným otevíráním obálek a poté prvními výsledky výběrových řízení LČR na konci roku 2006. Firmy Less&Forest, s. r. o., a Krušnohorské lesy, s. r. o., mohou z celkového počtu všech 278 SÚJ, na které podávaly tyto firmy nabídku, získat dle odhadu společnosti, vyplývajícího z veřejného otevírání nabídek, cca 75 % (vyjádřeno v objemu dříví). Staly se tak objekty vášnivých diskusí a spekulací. Co bylo důvodem tohoto úspěchu a jak hodlá řešit vzniklou situaci, na to se LP ptala ředitele Less, a. s., Ing. J. Mičánka.

- Považujete právě končící výběrová řízení za transparentní?

Jakákoli otázka tohoto typu, položená v současné situaci Mičánkovi, je velmi zatížená výsledky, protože cokoli pozitivního, co o výběrových řízeních řeknu, je veřejností interpretováno jako pravý opak.

Myslím si, že o průhlednosti celého řízení se mohl přesvědčit každý a já si myslím, že průběh VŘ a vlastní vyhodnocení kritizováno není. Pouze úplný blázen by mohl říci, že nebyla transparentní, ale ti, co se jich účastnili, musí uznat, že tahle VŘ byla čistá.

- Jak se vám líbilo nastavení hodnotících kritérií ve VŘ, tzn. 80 % cena, 20 % další ekonomické ukazatele?

Já jsem byl jedním z vehementních zastánců toho, aby VŘ byla založena na jasném principu, který je měřitelný, aby cena hrála co největší roli; ta má být ve vztahu k veřejné státní zakázce nejdůležitější. Nebránil bych se ani tomu, aby byla jediným kritériem, protože všechny ostatní věci lze ošetřit v rámci kvalifikačních předpokladů. Těmi by měla být všechna kritéria, na která lze odpovědět jednoduše: ano/ne. Potom ať rozhodne pouze cena.

- Co vlastně obsahovaly nabídky jednotlivých firem, co přesně bylo předmětem hodnocení a výběru?

Do hodnocení vstupovalo tzv. saldo. Vzorec pro jeho sestavení se skládal z pěti položek, různých co do struktury a do váhy,  4 položky byly z pohledu dodavatele nákladové, jedna výnosová.

První položkou byla pěstební činnost, kterou má daný subjekt vykonat, druhou byl sadební materiál, třetí položkou je těžební činnost, čtvrtou položku tvoří takzvaný “zpětný odkup dříví”, představující 50 %. V těchto VŘ totiž kupují firmy 100 % dřeva, od momentu přechodu vlastnictví dřeva z LČR na dodavatele (ten nastává v okamžiku odvětvení) až na odvozní místo jsou všechny náklady naše, na OM se předpokládá vytřídění a sortimentace s tím, že 50 % dřeva dává vítěz zakázky na trh sám, 50 % prodává Lesům ČR. Pátá položka představuje 100 % dřeva na pni, tzn. po odvětvení. Součet předchozích nákladových položek, odečteno od ceny dřeva na pni, to bylo to výsledné saldo, které do soutěže vstupovalo s 80 % váhy.

- A zbylých 20 %?

10 % váhy měly tzv. performance bondy, speciální bankovní záruky. Posledních 10 % představovaly pokuty za nedodaný kubík, které LČR shora omezily na 20 Kč za m3, takže všechny subjekty až na výjimky daly do soutěže tuto částku. Tato položka tak ve výsledku měla na hodnocení téměř nulový dopad. Myslím si, že i tyto položky mohly být pouze kvalifikačním předpokladem.

- Jaký byl mechanismus bankovních záruk, tzv. performance bondů, co to vlastně je? Jak si vysvětlujete, že vy jste neměli problémy s jejich získáním a jiné firmy ano?

Performance bondy jsou speciální formou bankovní záruky, která platí po celou dobu výkonu zakázky. Pokud smluvní partner LČR nějakou část zakázky neplní, vzniká přímý vztah mezi LČR a bankou, která plní za dotyčný subjekt. Pro LČR je to skvělá forma ochrany a velice silný nástroj. I u jiných státních zakázek je tento prvek běžný, v různých formách a podobách.

Performance bondy byly v rámci celého řízení kontroverzním tématem, některé společnosti měly problém požadovaný objem bankovních záruk získat. Pro některé z nich to byla zásadní překážka účasti v soutěži, obzvláště pro malé firmy. Ale proč, to by byla spíše otázka pro banky.

Proč jsme my neměli se získáním záruk problém? Jsem přesvědčený, že proto, že s bankami spolupracujeme dlouhodobě. V našem oboru je jen málo firem, které v posledních letech investovaly tolik jako my. A samozřejmě neinvestujeme za vlastní peníze, vše jsou úvěry či leasingy. Vztahy s bankami máme často i deset let, mají s námi nějakou zkušenost, a banky jsou podnikatelské subjekty jako každé jiné - jestliže s někým obchodujete dlouhodobě a bez větších problémů (nevzpomínám si, že bychom někdy neplnili nějaký svůj závazek), tomu pak odpovídá chování partnera v podobných nestandardních situacích. Ze strany bank jsme měli velmi dobré odezvy, i když i mezi nimi byly velké rozdíly; některé byly ochotny poskytnout performance bondy v objemu miliard, některé měly problém dát dohromady sto milionů korun. Je to určitě dáno vnitřní politikou konkrétní banky. My jsme zdaleka nevyčerpali celý objem záruk, které jsme měli k dispozici, nakonec jsme si je třídili podle ceny, část jsme vůbec nevyužili. Celkový objem vyčerpaných performance bondů byl asi  3,5 mld. Kč.

- Objevily se spekulace o tom, že vám tyto záruky poskytly banky z různých exotických zemí, je to pravda?

Bez výjimky jsme všechny tyto záruky získali od bank, které mají sídlo v ČR. Netuším, proč se rozšířily tyto zprávy, napadá mě jedině, že ti, kteří měli problém tyto záruky získat, odpovídali tímto způsobem na otázku: „Kde to ten Less sakra vzal?“

- V rozhovoru pro časopis Týden (4. 12. 2006) jste uvedl, že jste bankovní záruky získal bez jakékoli podpory dřevozpracovatelů, co přesně jste tím myslel?

Někteří naši kolegové získali performance bondy díky dohodám se zpracovatelem dřeva, který byl jejich ručitelem vůči bance. My jsme tuhle variantu taky velice důkladně zvažovali a bylo to těžké rozhodování, bylo by to totiž mnohem snazší a levnější. Ale tahle možnost dopředu determinuje závazek dodávat dřevo konkrétnímu dřevozpracovateli. Tím totiž vzniká vazalský vztah: „Když vyhraješ tuhle zakázku, dodáš to dřevo nám.“ V našich nabídkách nebyl tímhle způsobem jištěn jediný kubík.

- Výsledky jste byl prý velice překvapen. Jaká byla vaše očekávání a co bylo důvodem takového úspěchu?

S kolegy jsme v diskusích nad výsledky otevírání obálek dospěli k jasnému názoru: bojovali jsme s virtuálním nepřítelem. Měli jsme z trhu spoustu signálů o tom, že konkurence bude velmi silná a tvrdá. Do poslední chvíle jsme měli např. za to, že Stora Enso se zúčastní VŘ napřímo a s jejími možnostmi a kapacitami by to byl velmi vážný soupeř. Ale došlo k tomu, co nikdo z nás nečekal: konkurence udělala málo pro to, aby jejich nabídka byla skutečně silná. Když se podíváte do střev těch nabídek, všichni se shodneme na tom, že nerozhodovala cena pěstební činnosti, to je záležitost plus mínus vyladěná, ceníky jsou všeobecně známé. Totéž se týká cen sazenic, ty jsou v celé ČR zhruba stejné. Určitě nebyla klíčem ani cena těžební činnosti, tam se to mohlo lišit maximálně o desítky korun na kubík. Rozhodovaly dvě věci: režie firem, kde byly obrovské rozdíly. Vztáhneme-li to k nějaké technické jednotce nebo např. ke koruně obratu, šlo o násobky. Ale klíčovým momentem se staly především ceny dřeva. My jsme to totiž udělali obráceně než většina ostatních. Kolegové objížděli zpracovatele a ptali se: „Kolik nám zaplatíte v příštím roce za dřevo?“ S těmito cenami pak pracovali, odvážnější přidali 10 %. My jsme vytvořili ceník našich cen, kterých jsme se dopočítali na základě analýzy trhu s řezivem u nás a v okolních zemích, a pak jsme se ptali zpracovatelů dřeva: „Když vám dodáme dřevo za tuto cenu, koupíte ho?“ Tyto ceny znamenaly dramatické navýšení (kolem 20 %) oproti cenám III. a IV. kvartálu r. 2006. A drtivá většina zpracovatelů nám dala kladnou odpověď a s těmi klíčovými jsme podepsali smlouvy o smlouvě budoucí. To bylo to rozhodující číslo a každý se o tom může přesvědčit. Jako firma jsme dnes pyšní, že jsme postupovali tímto způsobem. Má to totiž úžasné vedlejší efekty: troufám si tvrdit, že jenom díky nám dostanou totiž vlastníci lesa (a to nejen stát) v příštím roce o 300-400 Kč za m3 dřeva víc, než kdyby tato VŘ neproběhla. Lesy ČR díky tomuto kroku získají příští rok o více než miliardu zisku navíc. A jsem ochoten uzavřít jednu sázku: ceny, které jsme touto cestou nasmlouvali, budou na začátku příštího roku nejnižší na trhu, protože současné události odstartují další pohyb cen směrem nahoru. Je totiž nutno říci, že toto VŘ se odehrává v naprosto speciální situaci. Poptávka po dřevu - nejen kulatém, ale po řezivu i celulóze - je obrovská a obě tyto komodity (celulóza i řezivo) si  vedou skvěle. Velké firmy, které určují situaci na našem trhu, mají velmi dobré zakázky za vynikající ceny.

- Na diskusním fóru, které se konalo 29. 11. v Brně a kde se sešly všechny ve VŘ zainteresované subjekty, jste byli jako firma nařčeni z nereálných, dumpingových cen...

Já si počkám na nabídky členů SPLH v dlouhodobých tendrech, potom je srovnáme s cenami, které jsme do VŘ nabídli teď my, to bude velmi zajímavé srovnání. Už teď se doslýchám, že mnozí z nich chtěli udělat podobné nabídky jako my, ale z různých důvodů jim to nebylo dovoleno.

Dumping je situace, kdy kapitálově silná společnost zneužívá své pozice na trhu k tomu, aby šla do nějaké soutěže s cenami nižšími, než jsou její náklady. To není případ ani jedné z 278 našich nabídek. 

- Mluvil jste o prognóze cen dříví, na základě které jste vytvářeli ceny pro VŘ, kdo vám ji zpracovával?

Nešlo o nic oficiálního, požádal jsem přítele, který se v této problematice pohybuje, o jeho osobní odhad vývoje cen řeziva v příštím roce, ten jsme potom přepočítali do kulatého dřeva a upravili ještě dle běžných cen v Rakousku a Bavorsku ve IV. kvartálu r. 2006. 

- Jaký bude váš postup v realizaci prací? Netajíte se tím, že vlastními silami takový objem zakázek nezvládnete...

Vše záleží na skutečném finálním objemu, ale v případě, že překročí naše kapacity, budeme postupovat tak, jak je obvyklé. Precedentů je velmi mnoho, žádný z vítězů velkých státních zakázek je nerealizuje sám, např. ve stavebnictví se tomu nikdo nediví. Třeba zakázky, které získává Skanska nebo v současnosti tolik diskutovaný Kapsch – na nich se vždy uživí spousta dalších firem. Počítá se s tím, že ti, kteří získali zakázek málo, nabídnou své kapacity těm, kteří vyhráli hodně. Jsme tedy připravení jednat s kolegy a jakmile budeme mít v ruce oficiální výsledky, tak se s mnoha z nich rádi dohodneme na nějaké formě spolupráce tak, aby byla v souladu se zákony a aby to současně bylo pro naše potenciální partnery ekonomicky zajímavé.

- Budete v tom případě bez problémů schopni dostát nabídnutým cenám?

Ano.

- Chystáte se nějak výrazně rozšiřovat výrobní kapacity?

Jsme známí jako firma, která intenzivně investuje do výrobních technologií a budeme v tom pokračovat. Je ale potřeba si uvědomit, že nákup stroje nic neřeší, musíte získat hlavně kvalitní lidi, a to nejen na úrovni provozní, ale především na úrovni řízení společnosti. To považuji za limit našeho rozvoje, i když si myslím, že v porovnání s konkurencí na tom nejsme špatně.

- Co si myslíte o protestech SPLH proti průběhu a výsledkům VŘ, jsou odůvodněné?

Tyto firmy dosáhly stavu, kdy mají podepsané smlouvy se státním podnikem na pět let s tříletou opcí, což je snem každého podnikatele. A my patříme mezi ně. I my máme spoustu zakázek z těchto tendrů a přáli bychom si mít takto ošetřené všechny zakázky, to je přirozené. Jiná věc je, jak ty tendry proběhly. V poslední době slyším i poměrně seriózní kolegy, jak dnes obhajují nikoli tu smlouvu (to bych chápal), ale i způsob, jakým těchto smluv dosáhli. To je potřeba odlišit a nechť to odskáče ten, kdo měl celou věc na svědomí, kdo umožnil, aby zakázky získaly firmy z devátého místa. To byl klientelismus „na plný pecky“.

- Jak se díváte na způsob, kterým se LČR snaží vyřešit současnou situaci, tzn. cestu jednoletých smluv? Souhlasíte s tím, že jednoleté smlouvy jsou nejlepší ze všech špatných možností?

Nikdo to nevítal a já jsem byl ten, kdo opakovaně inicioval vznik dokumentů, které dávaly najevo, že je to špatná cesta. 

Ale ve světle dění posledních týdnů si začínám vážně myslet, že vedení LČR nemělo jinou možnost. Kolem toho zazněla spousta názorů, všichni říkají jen, co je na té které variantě špatného, nikdo ale neříká, co by bývalo bylo dobře. Kde je ta alternativa, kterou LČR měly provést? LČR totiž na začátku přišly s návrhem, jak ošetřit oba typy smluv - jak staré, tak Blahutovy - a my jsme byli jednou z prvních firem, která ho podepsala. Ale bez všeobecného konsenzu, který není dost dobře možný, to nebylo přijatelné. To si měly LČR uvědomit, ztratily tímto vyjednáváním čas.

- Jaké vy vidíte pokračování současné situace, tzn. co bude následovat po skončení jednoletých smluv?

Vyhlášení dlouhodobých tendrů, žádná jiná oficiální varianta neexistuje, samozřejmě za předpokladu, že se nestane nějaká nepředvídatelná událost typu odvolání vedení LČR nebo třetí světové války. To vyhlášení by mělo proběhnout na začátku roku 2007.

Děkuji za rozhovor (11. 12. 2006),

Veronika Lukášová

LMDA lesnický a myslivecký digitální archiv

Digitální archiv časopisů

Archiv časopisů Lesnická práce od roku 1922 je nyní k nalezení na adrese: lmda.silvarium.cz

Zpracovaná data lze prohlížet v digitální knihovně prohlížeče Kramerius 5, který je standardem národních knihoven. Data budou postupně doplňována s určitým zpožděním oproti aktuálnímu vydání.

Každý návštěvník může zdarma využívat pro vlastní (nekomerční) potřebu data LMDA pro vyhledávání informací obsažených v digitalizovaných titulech.