Ochrana lesa proti kůrovcům v roce 2006 a výhled pro rok 2007

Ladislav Půlpán

Ochrana lesa proti kůrovcům, resp. kalamitnímu lýkožroutu smrkovému a lýkožroutu lesklému s jejich souputníky lýkožroutem menším a lýkožroutem severským, patří zcela nepochybně k nejčastěji diskutovaným tématům v lesnickém hospodaření. Za roky, po které se ochranou lesa zabývám, jsem se setkal s celou škálou názorů na kůrovce samotné, včetně těch extrémních. Na jednom pólu je názor, že kůrovec do lesa patří bez ohledu na množství a není tedy potřeba, či je snad i nežádoucí, mu jakkoli bránit, až po opačný extrém, kdy je každý kůrovcový strom v lese považován za poškození životního prostředí. Není bez zajímavosti, že uvedené postoje jsou zastřešeny jediným ministerstvem, které tak na jedné straně podporuje své instituce a na straně druhé pokutuje vlastníky lesů, kteří se nechali zlákat názorem prvním.

Kůrovci – lesnický evergreen

Pravda, jak to obvykle bývá, není ani na jedné straně extrému. Kůrovci jsou živočišnými druhy, které do přírody patří, ale obvykle se vyskytují v bezeškodném početním stavu, který je označován jako základní stav. V teplých či suchých letech odolnost stromů klesá a v podstatě stejný počet kůrovců dokáže napadnout větší počet stromů. Tento stav je označován jako zvýšený. Ochrana lesa by proto měla zajišťovat redukci početních stavů kůrovců tak, aby oscilovaly mezi základním a zvýšeným stavem. Skutečný problém nastává teprve tehdy, kdy se zvýšený stav dostatečně nepodchytí a přechází do stavu, který působí odumírání porostů na větších plochách, tedy do stavu kalamitního.

Výhodou ochrany lesa proti kůrovcům je fakt, že tito škůdci jsou asi nejlépe probádanými druhy hmyzu (zejména nejnebezpečnější a nejrozšířenější z nich - lýkožrout smrkový) a postupy obrany proti nim byly odzkoušeny generacemi lesníků. Tento fakt je ale současně i největším problémem, protože pro nezkušeného člověka je obtížné vybrat si z množství informací ty, které jsou podstatné, a současně přihlédnout k informacím, které podstatné nejsou. Byl jsem proto například svědkem diskuse na nepodstatná témata „odkorňovat či neodkorňovat pařezy“ nebo „podkládat či nepodkládat lapáky“ a přitom diskutujícím zcela unikaly souvislosti mezi početností obranných opatření, jejich umístěním a následnou úspěšností obrany proti kůrovcům.

Léta byla za základ postupů v ochraně lesa proti kůrovcům brána bývalá norma ON 482711, která byla na svou dobu velmi pokroková. Proto, přestože je již neplatná, byla lesnickým provozem respektována. Zmatek do problematiky však vnesla novela vyhlášky č. 101/1996 Sb. a její základní postupy obrany proti kůrovcům. Je proto dobře, že se podařilo vydat ČSN 481000, která řadu problémů uvádí na pravou míru. Mimo jiné lépe a celistvěji definuje odchytová zařízení a současně upozorňuje na jejich možnou kombinaci. Úspěšnost ochrany lesa totiž podstatnou měrou závisí na schopnosti odborného lesního hospodáře volit optimální variantu obranných opatření, které minimalizují možný rozvoj kůrovců nad zvýšený stav. V přírodních procesech bohužel nejde mluvit o 100 % úspěšnosti, přesto je nutné udělat maximum možného, aby se výsledek tomuto stavu co nejvíce blížil. Základem úspěšnosti je odstranění kůrovcového dříví a jeho asanace či zpracování mimo les s následným dočištěním ohnisek vhodnou volbou odchytových zařízení, jejich počtu a umístění.

Co přinesl rok 2006?

Zima 2005/2006 byla bohatá na sníh, který vydržel relativně dlouho. Přesto v nižších a středních polohách nastaly teploty potřebné pro jarní rojení krátce po 20. dubnu, tedy v obvyklé době rojení. Toto oteplení však netrvalo dlouho a rojení se na počátku května vlivem ochlazení opět zastavilo. Stromy byly dobře saturované vodou, takže kůrovci neměli dobré podmínky pro úspěšné napadání stojících stromů. Vznikl tak dobrý předpoklad účinnosti obranných opatření.

Po ochlazení přišlo krátké oteplení ještě v polovině května, kdy rojení pokračovalo. Teploty však nebyly extrémní, takže vývoj pokračoval průměrnou rychlostí. Na počátku června však přišlo další ochlazení, které trvalo až téměř do konce měsíce. To vývoj kůrovců opět zpomalilo tak, že ještě v polovině června byly larvální chodby na nalezených stojících stromech teprve v počátku. Tento vývoj počasí byl pro prognózy příznivý, na druhou stranu chladné a deštivé počasí zpomalilo barevné změny jehličí, takže vyhledávání muselo probíhat podle závrtů, což je vždy obtížnější a úspěšnost bývá různá.

Teprve na konci června (např. v roce 2003, kdy kůrovec gradoval, to bylo již v první dekádě května) se teploty přehouply přes 30 °C a vydržely až do konce července (s krátkým ochlazením v polovině měsíce). Červenec byl také ve srovnání s předchozími měsíci, které byly srážkově průměrné nebo nadprůměrné, výrazně podprůměrný. Kůrovci však v první polovině měsíce teprve dokončovali první generaci a na horách rojení začínalo. Extrémní teploty také urychlily barevné změny jehličí, které umožnily dohledat stromy napadené v první generaci. Napadení druhé generace však bylo teprve na počátku, proto se barevné změny přes teploty až na výjimky neprojevily.

Na přelomu července a srpna došlo k výraznému ochlazení a celý srpen, s krátkou výjimkou v polovině měsíce, byl chladný a srážkově nadprůměrný. To opět přibrzdilo barevné změny jehličí a zpomalilo vývoj druhé generace, i když ne tak výrazně jako v první polovině roku. Letová aktivita kůrovců byla s ohledem na déšť nesouvislá. Vyhledávání kůrovcových stromů proto bylo ztížené, ale riziko prodlení nižší.

Na počátku září došlo k opětovnému oteplení, které zvýšilo letovou aktivitu kůrovců. Na konci první dekády září došlo k určitému ochlazení, které však opět vystřídalo oteplení. To trvalo až do začátku října a umožnilo tak druhé generaci v některých lokalitách založení třetí generace. V druhé polovině října teploty ještě jednou překročily na některých místech 20 °C, ale to již na vývoj kůrovců nemělo podstatný vliv. Září a říjen však byly srážkově podprůměrné, což oslabilo odolnost stromů. Jak se to projevilo na úspěšnosti kůrovců, uvidíme až v zimních měsících. Lze ale říci, že počet vyhledaných kůrovcových stromů byl v září a říjnu na řadě lokalit vyšší než v předchozích letech.

Prognóza pro rok 2007

Kromě počasí se v letošním roce vyskytl ještě jeden významný predispoziční faktor, a tím byla sněhová kalamita, která byla zejména v oblasti jižních Čech extrémní. Způsob a rychlost zpracování kalamitního dříví spolu s nízkým kalamitním základem v postižené oblasti a průběhem počasí však zajistily, že nedošlo k zásadnímu nárůstu kůrovcového dříví. Prognóza pro rok 2007 je proto v této oblasti, stejně jako v dalších lokalitách postižených kalamitou v menším rozsahu, příznivá. Přesto je potřebné říct, že v příštím roce bude nutné věnovat ochraně lesa proti kůrovcům větší pozornost než v běžných letech.

Zmiňovaný časový posun ve zpracování kůrovcového dříví se totiž projeví i ve výši kalamitního základu, který charakterizuje ohrožení pro rok 2007. Na většině míst republiky proto dojde k mírnému nárůstu ohrožení pro příští rok, až na výjimky lze tento nárůst považovat za běžnou oscilaci s ohledem na klimatické podmínky letošního roku, který bude bez větších problémů zvládnutelný posílením obranných opatření pro jaro 2007. Problematickou oblastí bude především Moravskoslezský kraj, kde podíl kalamitního základu dosahuje cca 40 % objemu těženého dříví v České republice.

Adresa autora:

Ing. Ladislav Půlpán

Lesy České republiky, s. p.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor