Lesníci a dřevaři musí být partnery

Současná komplikovaná situace v lesnictví - nejasná budoucnost výsledků výběrových řízení LČR, s. p., a větrná kalamita - působí problémy nejen lesníkům a lesnickým firmám, ale také zpracovatelům dřeva. Proto jsme požádali o rozhovor Ivo Klimšu, generálního ředitele společnosti Biocel Paskov, a. s., jedné z největších celulózek v ČR a též prezidenta nově vzniklé Konferedace lesnických a dřevařských svazů. Zeptali jsme se ho na důsledky současných událostí v lesnictví, na trendy na trhu dřívím i na jeho celkový pohled na “lesnicko-dřevařský sektor” u nás.

Co trápí firmy v sektoru papír-celulóza?

- Pokuste se stručně shrnout, co v současnosti nejvíce trápí průmysl papíru a celulózy...

Předně nás trápí dlouhodobá dostupnost základní suroviny, tzn. dřeva. Průmysl papíru a celulózy zpracovává vedle pilařské štěpky zejména vlákninové dříví a tato surovina začíná být z pohledu dostupnosti problémová. Ubývá jí absolutně, a navíc roste konkurence.

Změnila se sortimentace, doba, kdy vlákniny napadalo z celkové těžby více než 30 %, je minulostí. Na druhé straně se významně zvýšila nabídka pilařské štěpky, ale naše technologie dovoluje používat tuto surovinu max. okolo 50 % celkové spotřeby dřevní hmoty. Jako nový fenomén vstupuje na trh energetika a spalování biomasy. Zkušenosti z Rakouska ukazují, jak dokáže poptávka po biomase, spalované v dotovaných energetických zařízeních, změnit podmínky trhu. Úvaha o zpracování biomasy je jistě správná, ale musí jít o materiály, které již nelze použít a zpracovat na výrobky s vyšší přidanou hodnotou.

Změny na trhu se dřívím vedly v poslední době v celé Evropě k dramatickému zvyšování cen, kterému papírenský průmysl čelí jen díky současně silnému trhu buničiny a papíru. V případě očekávaného cyklického poklesu cen našich výrobků však nebudeme schopni současnou úroveň cen dřeva dále kompenzovat.

- Je reálné, že podniky vašeho typu budou někdy moci zpracovávat i jiné dříví než smrk (příp. borovici)?

V naší republice zpracovávají celulózky jen jehličnaté dřeviny. Mondi Štětí smrk a borovici, Biocel Paskov pouze smrk. Naše technologie nedovolují zpracování tvrdého, listnatého dřeva. V tom se lišíme např. od Slovenska, kde na bázi listnáčů vyrábí Bukoza Vranov i Ružomberok.

Také výrobci dřevotřískových produktů dávají přednost jehličnatým dřevinám. U nás je tedy zásadní poptávka po smrku.

- Zajímají vás jako dodavatelé dřevní suroviny také sousední státy? Existuje z vašeho pohledu výraznější konkurence českému dříví, např. Polsko nebo Slovensko?

Celulózka Biocel Paskov je umístěna blízko hranic s těmito zeměmi a když uděláme kružnici kolem továrny, stejný díl jako do České republiky zasahuje do Polska a na Slovensko. Ale to je pouze teorie. Zaprvé se musíme ptát, jestli tam vůbec takové dříví, které zpracováváme, je k dispozici. Třeba v Polsku, v přilehlé oblasti, jsou smrkové porosty ojedinělé. Navíc nakoupit v Polsku je velmi obtížné, přednost mají tuzemští spotřebitelé. Na Slovensku je sice smrkového dříví dost, ale slovenský trh je také vyrovnaný, domácí silné kapacity jsou schopny tyto zdroje zpracovávat. Biocel ze Slovenska dováží, ale stále méně a méně.

Výběrová řízení LČR a kalamita

- Jak se na provozu Vaší společnosti podepsala situace kolem posledních výběrových řízení LČR?

My jsme museli vždy myslet na to, že se v dodávkách naší základní suroviny projevuje velká sezónnost, vždy jsme museli řídit nákup tak, abychom byli předzásobeni na zimní období. Ve střední Evropě bývá vzhledem ke klimatickým podmínkám zcela normální, že v zimních měsících se nemůže těžit naplno. Pokud těžařský průmysl pracoval relativně stabilně, byl tento problém řešitelný a dalo se s ním žít. Před pár lety byly provedeny zásadní změny v LČR, byly narušeny obchodní vztahy mezi LČR a těžařskými společnostmi. Ty se zatím bohužel nepodařilo obnovit a stabilizovat. Stav se nepodařilo vyřešit ani posledním výběrovým řízením, a celý sektor tak prožívá těžkou krizi.

- Znamenalo pro vás období začátku roku, kdy se úplně zastavily práce ve státních lesích, zásadní ohrožení?

Zastavení prací ve státních lesích, na větší polovině lesních ploch v ČR, je zásadním ohrožením. My jsme proti výběrovému řízení na jeden rok a jeho načasování velmi protestovali. Neuspěli jsme a vznikl problém, který jsme předpokládali. Ideální scénář, že výběrové řízení bude ukončeno začátkem ledna a v lesích se začne rychle těžit, byl zcela nereálný. Biocel, stejně jako řada jiných zpracovatelů, reagoval jediným možným způsobem – maximálním předzásobením dřevem za cenu mimořádných nákladů na financování zásob, manipulace apod. a také za cenu rizika ztráty kvality dřevní suroviny. Je potřeba říci, že vedení LČR provedlo řadu opatření, která toto předzásobení vůbec umožnila.

- Mohou tyto opakující se výkyvy v dodávkách ze strany státních lesů způsobit to, že nějak změníte strategii výkupu dříví? Že začnete směřovat svůj zájem jiným směrem?

Nemáme velký výběr. Naše orientace na tuzemský trh je přirozená. LČR obhospodařují zhruba polovinu zalesněného území, takže jsou hlavním hráčem a naším strategickým partnerem. My se jen můžeme a musíme snažit působit na to, aby se situace urychleně stabilizovala, aby vše začalo fungovat normálně.

Optimalizace nákupu dřeva je významnou podmínkou naší konkurenceschopnosti. Trvalo hodně dlouho, než jsme zlepšili logistiku, zkrátili dopravní vzdálenosti a celkově snížili náklady. V posledních letech, za situace trvalých změn a nejistoty, jsme museli na tyto snahy rezignovat, a to nás ohrožuje.

- A co pro vás jako pro zpracovatele dřeva znamená větrná kalamita?

Žádná kalamita nás nemůže těšit. Kalamity velkého rozsahu, jako je ta nedávná větrná, ovlivňují zásadně podmínky hospodaření v lese. Tato kalamita nepostihla území ČR rovnoměrně, její důsledky se projevují převážně na území Čech.

Z tohoto pohledu je naše firma umístěna nevýhodně, excentricky. Dosažitelnost dřeva z kalamity je pro nás náročnější než pro jiné zpracovatele, kteří jsou blíže ke zdroji.

Je smutnou pravdou, že větrná kalamita pomohla náš lesnicko–dřevařský sektor ochránit před vážnými provozními a ekonomickými problémy. Dříví z kalamity již přichází na trh, zpracovatelé mají surovinu a část těžařských firem má zakázky a nemusí propouštět další lidi.

Jsou však také nekalamitní oblasti a tam čekáme na kompetentní rozhodnutí o dalším postupu.

- Jak si myslíte, že se kalamita promítne do cen dříví?

To je těžká otázka. Samozřejmě jako zpracovatel, který má zájem na tom, aby cena dříví byla co nejnižší, musím křičet: „Ano, je tady kalamita, trh je zaplaven dřívím, ceny musí klesat...”  Takový přístup je zcela pochopitelný.

Nutnost urychleného zpracování kalamity přinese na trh velkou nerovnoměrnost. V blízké době můžeme čekat převis nabídky, zpracovatelé budou mít potíže s přejímkou. Tato situace povede logicky k tlaku na snižování cen. Velkým problémem bude ale zvládnutí logistiky, dostatek kapacity železničních vagónů apod. Otázkou je, co se bude dít na trhu v závěru tohoto roku, ve 4. čtvrtletí.

Krach projektu Labe papír

- Co bude podle vás pro české producenty a zpracovatele dříví znamenat výstavba papírny Myllykoski v Plattlingu?

Výstavba papírny firmy Myllykoski byla přesunuta z Opatovic do Plattlingu, ale ten leží tak blízko hranice s ČR, že kružnice okolo nového závodu bude určitě zasahovat hluboko do Čech. Na tom, že vzroste konkurence na trhu se dřívím, se nic zásadního nemění. Příklad tohoto a dalších projektů ukazuje, jak nutné je provést v ČR detailní rozbor těžebních možností a zdrojů dřevní hmoty pro zpracovatelský průmysl v dlouhodobém výhledu. Bez těchto informací není možno dělat seriózní investiční rozhodnutí.

- Jaký důvod měl podle vás investor k přesunu výstavby z původně plánovaných Opatovic?

Nemám zdaleka všechny potřebné informace, ale domnívám se, že o přenesení výstavby rozhodly výhodnější ekonomické parametry projektu ve prospěch německé lokality. Problémy se stavebním řízením a smluvním zajištěním dřevní suroviny samozřejmě existovaly, ale nebyly těmi rozhodujícími. Čistě z pohledu českého papírenského průmyslu je odchod firmy Myllykoski ztrátou, neboť projekt na tak vysoké technické úrovni by nesporně zvýšil jeho prestiž a přinesl by nové příležitosti.

- Biocel Paskov stojí na severní Moravě, továrna Myllykoski bude stát pár desítek kilometrů od šumavského pohraničí, jaký to bude na vás mít vliv? Dalo by se říci, že si v poptávce po dříví budete konkurovat méně, než kdyby stála v Opatovicích v Polabí?

Jestliže budou nakupovat dříví v Čechách, určitě zasáhnou do zájmové oblasti Mondi Štětí a Norské Skog. Jejich zájmová území se tak posunou dále na východ, směrem k nám. Je ale nutno dodat, že papírna Myllykoski bude zpracovávat dřevovinu, ne vlákninu. Jednotlivé sortimenty se však stále více prolínají.

Konfederace lesnických a dřevařských svazů

- Co si myslíte o pojmu „lesnicko-dřevařský komplex”? Má vůbec tento termín nějaké opodstatnění? Jak vnímáte vztah mezi lesnictvím a dřevozpracujícím sektorem?

Myslím, že mluvit o lesnicko-dřevařském komplexu je správné. Je to řetězec na sebe navazujících oborů, které mají řadu společných zájmů a témat k řešení. Spolupráce vlastníků lesa, lesníků a zpracovatelů dřeva je přirozená. Nově založená konfederace lesnických a dřevozpracujících svazů je důkazem takovéto snahy o spolupráci. Konečným cílem je efektivní zpracování domácí suroviny ve výrobky s vysokou přidanou hodnotou.

- Kde vidíte hlavní třecí plochy vztahu lesníků a dřevařů?

Jsou to přirozeně odlišné zájmy jednotlivých článků toho řetězce. Vlastník lesa bude mít vždy zájem zhodnotit dřevní surovinu co nejlépe; zpracovatel bude zase chtít koupit dřevo co nejlevněji, protože sleduje své ekonomické zájmy.

Těžař chce také se dřívím obchodovat, a to často není v zájmu vlastníka lesa apod.

- Kdy, proč a za jakých okolností vznikla Konfederace lesnických a dřevařských svazů a jaké je její poslání?

O potřebě spolupracovat napříč zaměstnavatelskými svazy „lesnicko – dřevařského komplexu“ se mluvilo již hodně dlouho. Konfederace vznikla na konci loňského roku proto, aby prosazovala společné zájmy oborů, které působí v řetězci zpracování dřeva. Jednotlivé články tohoto řetězce mají vedle společných také řadu velmi rozdílných zájmů. Proto musí být cílem řešit zejména společné strategické problémy. Naší ambicí je podílet se na tvorbě státní lesnické politiky, legislativy, působit směrem ke státní správě. Naší společnou strategickou surovinou je dřevo. Chceme se podílet na tvorbě bilance zdrojů a užití dřevní hmoty, na analýze těžebních možností apod. Velkým tématem je koexistence s energetikou, kdy je stále více propagováno a podporováno spalování biomasy.

Důležitým projektem, který vyžaduje podrobný popis, je Bruselem prosazovaná iniciativa „Forest Technology Platform“, která má vést k podpoře inovací a vědeckého výzkumu ve spolupráci s praxí. To jsou jen některá z témat. Konfederace je schopna podílet se v případě potřeby také na řešení operativy. V současné krizové situaci vznikl např. krizový štáb zástupců konfederace a vedení LČR. Takovéto zaměření činnosti by však mělo být výjimečné.

- Vyskytl se názor, že sice vznikla Konfederace lesnických a dřevařských svazů, ale že tam vlastně není jediný lesník, můžete to objasnit?

To je chybná informace. Konfederace dnes sdružuje 6 svazů, sedmý (SVOL) je zatím přidruženým členem. Těmi šesti jsou ČAPLH, SPLH, SDP, SZDP, SPPaC a AČN. Zastoupeni jsou tedy vlastníci, lesníci, těžaři, pilaři, celulózaři a papíráci, nábytkáři. Ve svazech jsou dnes organizovány prakticky všechny významné firmy působící v těchto oborech na území ČR. Počet zaměstnanců členských svazů dosahuje přibližně 50 000, což je 0,98 % celkového počtu zaměstnanců. Odhad celkového počtu zaměstnanců v oboru všech členů dosahuje zhruba 120 000, což představuje 2,5 % celkového počtu zaměstnanců v ČR. Uvedené údaje lze porovnat s podílem obratu členů konfederace na HDP ČR za rok 2005, který dosahuje téměř 7 %.

- Jakou roli hrají v oboru tzv. dřevařské klastry?

Klastry se teprve začínají zakládat, jejich role se ukáže až v příštích letech. Klastry jsou jednou z forem, jak podporovat spolupráci firem navazujících oborů. Jsou vytvářeny na bázi regionů, kde firmy hledají synergické efekty spolupráce a posilují svou konkurenceschopnost. Já osobně mám dobrou zkušenost se založením a počátky činnosti Moravsko-slezského dřevařského klastru.

Děkujeme za rozhovor (15. 2. 2007),

Veronika Lukášová a Jan Příhoda

LMDA lesnický a myslivecký digitální archiv

Digitální archiv časopisů

Archiv časopisů Lesnická práce od roku 1922 je nyní k nalezení na adrese: lmda.silvarium.cz

Zpracovaná data lze prohlížet v digitální knihovně prohlížeče Kramerius 5, který je standardem národních knihoven. Data budou postupně doplňována s určitým zpožděním oproti aktuálnímu vydání.

Každý návštěvník může zdarma využívat pro vlastní (nekomerční) potřebu data LMDA pro vyhledávání informací obsažených v digitalizovaných titulech.