Ohrožení horských smrčin Západních Karpat

Jan Liška, František Soukup

Na podzim minulého roku (ve dnech 9.–11. 10. 2006) se uskutečnilo již tradiční „trojstranné setkání“ pracovníků lesnických výzkumných ústavů Česka, Slovenska a Polska, zabývajících se ochranou lesa. Setkání tentokrát proběhlo na území Slovenska a jeho hlavní náplní byla problematika chřadnutí a odumírání („rozpadu“) horských smrkových porostů, zejména v chráněných územích. Jde o velmi závažné téma, a to v celém regionu střední Evropy, přičemž jednou z nejohroženějších středoevropských oblastí jsou právě hornatiny Západních Karpat, kde jsou rychlým rozpadem v současnosti ohroženy stovky, či spíše tisíce hektarů smrčin.

Příčiny chřadnutí horských smrčin

Problematika zhoršování zdravotního stavu horských lesních (smrkových) porostů není zcela novodobou záležitostí, naopak jde o fenomén, který se v určitých periodách hlásí o slovo již nejméně půl století. O jeho příčinách bylo vysloveno velké množství hypotéz, jejichž byť jen stručné shrnutí přesahuje rámec tohoto článku. V posledním období je všeobecně přijímáno především tzv. multikauzální vysvětlení probíhajících procesů, zahrnující kumulativní důsledky imisního impaktu (včetně narušení půdního chemismu), klimatické vlivy (zejména různé povětrnostní extremity), účinky nesprávného lesnického hospodaření (především monokultury a holoseče) a také různé přírodní abiotické a biotické pohromy či kalamity (např. patogenní působení hub nebo přemnožení hmyzu). Je pochopitelné, že jednotlivé nepříznivě působící vlivy nemají stejný místní a časový význam. Dále je důležité, že pokud chceme nepříznivému vývoji zdravotního stavu lesních porostů bránit, je mezi jednotlivými vlivy rovněž značný rozdíl (některé můžeme lesnickými opatřeními více či méně účinně tlumit, proti jiným jsme v podstatě bezmocní).

V podmínkách Západních Karpat je rovněž velmi obtížné stanovit pořadí důležitosti jednotlivých nepříznivě působících vlivů, nicméně se zdá, že celkový stav (vitalita) smrčin je zde příznivější, než v podmínkách sudetských či hercynských pohoří Česka. Je nepochybné, že významnou roli zde stejně jako v minulosti u nás sehrává vysoké stáří velké části smrčin montánního a supramontánního stupně, jež se počínají samovolně rozpadat, resp. obnovovat, a jsou proto mnohem náchylnější i k působení tzv. škodlivých činitelů. A zde se již dostáváme ke „známému scénáři“, jímž je v případě smrkových porostů role podkorního hmyzu v procesu jejich rozpadu.

Výsledkem dvoudenní exkurze po vybraných slovenských pohořích (Vysoké Tatry, Spišská Magura, Muránska planina, Nízké Tatry, Kysucké Beskydy) bylo v podstatě potvrzení známé skutečnosti i z našich podmínek: že totiž rozhodující roli při rozpadu zdejších smrčin představuje takřka ve všech případech podkorní hmyz (působí jako tzv. mortalitní stresor), konkrétně pak masivně přemnožený lýkožrout smrkový (Ips typographus), pomístně i aktivizující se václavka smrková (Armillaria ostoyae). Zhlédnuté ukázky byly v tomto smyslu velmi výmluvné, neboť v řadě navštívených lokalit nebylo v porostech proti kůrovcům zasahováno a postupný nárůst napadení byl v terénu proto jasně patrný. Výrazná akcelerace nárůstu odumřelých ploch v posledním období přitom dobře koresponduje s průběhem povětrnostních podmínek, jež byly pro množení lýkožrouta velmi příznivé.

Ochrana lesa a ochrana přírody

Na tomto místě je nutné se blíže dotknout otázky mající v celé věci velký význam, a to vzájemného vztahu ochrany lesa a ochrany přírody. Horské oblasti Slovenska jsou z velké míry zahrnuty do velkoplošných chráněných území (existuje zde 9 národních parků a 14 chráněných krajinných oblastí), v nichž je hospodaření v lesích - nebo lépe řečeno péče o lesní ekosystémy - ovlivňována zákonem o ochraně přírody („zákon č. 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny“ v platném znění). Podobně jako u nás je i na Slovensku jeho výklad v otázkách zasahování proti přemnoženým živočichům v chráněných územích předmětem sporů mezi lesníky a ochránci přírody. I zde se prosazují názory, že v příslušných stupních územní ochrany je nutno vyloučit jakoukoliv hospodářskou činnost, včetně opatření na ochranu lesa, a to bez ohledu na důsledky. To pak vede ve smrčinách ke známé posloupnosti: poškození lesa abiotickými vlivy (nejčastěji polomem), jeho nezpracování resp. neprovedení včasné asanace, vznik a rozvoj přemnožení podkorního hmyzu (kůrovců) a následné postupné plošné odumírání stromového patra v důsledku rozšiřování napadení. Protože se tento scénář v současnosti na mnoha místech naplňuje, dochází v jeho důsledku k další názorové polarizaci mezi zainteresovanými stranami (analogicky jako u nás v nedávné minulosti, viz kauza NP Šumava). Veřejnost je přitom dezorientovaná a do značné míry i manipulována „objektivními“ informacemi médií, v nichž dostávají prostor především zastánci tzv. ochrany přírodních procesů, přičemž lesnictví a potažmo i lesníci jsou nálepkováni jako nenapravitelní zpátečníci bránící se moderním ekologickým poznatkům a jejich aplikacím. V provozní praxi se tak dále rozšiřuje pocit bezmoci a v jeho důsledku klesá důraz na provádění opatření v ochraně lesa i v místech, kde není hospodaření omezováno zájmy ochrany přírody. Což se projevuje zejména tím, že se méně dbá na prevenci a vlastní opatření se provádějí opožděně (napomáhají tomu často velmi nepříznivé konfigurační podmínky strmých karpatských svahů), a tím pádem nemají přílišný vliv na tlumení gradace. Řečeno lesnickou hantýrkou, pokud se těží kůrovcové dříví, zhusta se „těží za kůrovcem“.

Situace v Polsku a Česku

Z informací kolegů z Polska vyplynulo, že v polské části Západních Karpat je situace rovněž velmi vážná, dle jejich vlastních slov je zde v současnosti již možno rovněž hovořit o vznikající, resp. probíhající kůrovcové kalamitě. Velmi se proto obávají budoucích let, zejména pak tehdy, nedojde-li k radikálnímu obratu v nazírání celého problému ze strany státní správy (dle jejich vlastních slov je potřeba vyhlásit kůrovci „totální válku“), a budou-li navíc povětrnostní podmínky pro vývoj kůrovců příznivé. Také na naší straně Karpat jsou se smrkovými kůrovci v současnosti velké problémy (nejvíce ve Slezsku v oblasti Beskyd), zde však velkou roli sehrává rovněž kalamitní výskyt václavky smrkové (Armillaria ostoyae), která je v posledních desetiletích významným mortalitním faktorem ve smrčinách nižších a středních poloh celé severní Moravy a Slezska.

Poučení z minulosti

Závěrem společného „trojstranného“ setkání bylo konstatováno, že z pohledu hrozby velkoplošného přemnožení kůrovců na smrku je současná situace v Západních Karpatech alarmující. Pokud nedojde k rozhodné změně strategie přístupu k této otázce, je nutno očekávat dramatický nárůst poškození lesa se všemi z toho plynoucími environmentálními riziky. A to i v oblastech turisticky velmi atraktivních, jako jsou např. Vysoké Tatry, kde je hrozba „kůrovcové kalamity“ zvláště aktuální (vzhledem k vysokému stavu kůrovců před větrným polomem z konce roku 2004 a jeho dalším nárůstem prostřednictvím řízeného nezpracování části polomové hmoty podle požadavků ochrany přírody). Přitom je nezbytné, aby ke změně přístupu došlo neprodleně, jinak hrozí reálné nebezpečí, že se situace celkově vymkne kontrole. Shoda panovala rovněž v názoru, že je potřebné na tuto skutečnost odbornou i laickou veřejnost při každé vhodné příležitosti upozorňovat.

Zdá se, že ani v podmínkách Slovenska nebyly (či nemohly být) vzaty do úvahy „novodobé historické zkušenosti“, týkající se devastujícího vlivu kůrovců na středoevropské horské smrčiny (počínaje jejich lvím podílem na „imisním“ rozpadu smrčin severní části Českého masivu v minulých desetiletích a v poslední době pak rozsáhlým přemnožením na hraničních hřebenech Šumavy). Nedojde-li k rychému a radikálnímu přehodnocení stávající koncepce ochrany přírody ve vztahu ke způsobům managementu horských lesů, je velmi pravděpodobné, že rovněž západokarpatské smrčiny (zejména v přísně chráněných zónách VZCHÚ, jež jsou nepochybně méně zasažené imisemi a celkově se nacházejí v příznivějších podmínkách) budou ve velkém rozsahu vystaveny podobnému působení „přírodních sil“ jako smrčiny na hřebenech Šumavy, s dobře odhadnutelným výsledkem. V takovém případě nezbývá, než si přát, aby odborná i laická veřejnost byla včas a pravdivě seznámena se všemi riziky konceptu „nastolování novodobé divočiny“, která takový přístup přináší.

Adresa autorů:

Ing. Jan Liška

Dr. Fratišek Soukup, CSc.

VÚLHM, v.v.i., Jíloviště-Strnady

E-mail: liska@vulhm, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: archiv útvaru ochrany lesa (J. Liška).

LMDA lesnický a myslivecký digitální archiv

Digitální archiv časopisů

Archiv časopisů Lesnická práce od roku 1922 je nyní k nalezení na adrese: lmda.silvarium.cz

Zpracovaná data lze prohlížet v digitální knihovně prohlížeče Kramerius 5, který je standardem národních knihoven. Data budou postupně doplňována s určitým zpožděním oproti aktuálnímu vydání.

Každý návštěvník může zdarma využívat pro vlastní (nekomerční) potřebu data LMDA pro vyhledávání informací obsažených v digitalizovaných titulech.