Postavení malých a středních pilařských provozů v ČR
Petr Pražan, František Příkaský
Malé a střední pilařské provozy zaujímají nejen v ČR, ale i v celé střední Evropě významné místo na trhu kulatiny i řeziva, neboť zpracovávají i méně obvyklé dřeviny, kvality a rozměry na sortimenty řeziva, které nejsou požadovány ve velkých objemech, ale jsou strukturou a kvalitou takové, že vhodně doplňují trh zásobovaný velkými producenty řeziva.
Rozvoj pořezových kapacit v ČR
Po roce 1948 byla kvůli znárodnění průmyslu také pilařská výroba odtržena od vývoje západní Evropy. V ČR dlouhodobě nevznikaly žádné velké pilařské podniky s pořezem nad 200 tis. m3/rok a většina výroby se soustředila na pilách s pořezem 20–50 tis. m3 za rok. První kroky směrem k hromadné výrobě v tomto oboru byly učiněny v 70. letech 20. století (Ždírec, Vrbno pod Pradědem, Volary, Borohrádek), ale o masivním nástupu nových pilařských technologií vůbec nelze hovořit. Převažovala především klasická katrová technologie s velmi nízkým stupněm automatizace. Obdobný vývoj probíhal v 80. letech 20. století a vůbec u nás nelze mluvit o budování pilařských kapacit postupně několika generacemi, jako tomu bylo v západních zemích.
V roce 1991 byly první malé pilařské provozy převedeny do soukromých rukou v malé privatizaci a postupně se začaly rozvíjet. Převážná většina středních pil však zůstala v uskupení bývalých velkých krajově organizovaných centrálně řízených dřevařských podniků. V jejich rámci pak byly tyto provozy formou velké privatizace převedeny do soukromého vlastnictví.
Poté lze také datovat první vstup zahraničního kapitálu do tohoto odvětví v rámci již samostatné ČR. Šlo o investici firmy Schweighofer do pil ve Ždírci, a později v Plané u Mariánských Lázní.
První polovina 90. let 20. století byla poznamenána značným chaosem a také do té doby neznámým fenoménem platební neschopnosti. To samozřejmě přinášelo nemalé problémy nově vzniklým akciovým společnostem v transformaci lesního hospodaření, na jejichž bedrech spočinul obchod se dřívím.
Až po roce 2000 se realizovaly další investice do pilařského zpracování, a to dalším rozvojem zkrachovalé pily v Ptení - firma Javořice, a. s., a v poslední době především největší zahraniční investice do pilnice v Paskově rakouskou firmou Mayr Melnhof.
V období posledních 4 let se velmi výrazně mění hlavně situace ve střední Evropě a v blízkosti našich hranic (Kodersdorf u severní hranice se SRN - firmy Klausner, Retz; blízko Znojma v Rakousku firma Maresch Holz) dochází k novým investicím do kapacit s velkým pořezem. Tento vývoj je zároveň provázen významnou investiční aktivitou společnosti Javořice, a. s., ve Ptení, dalším zvýšením pořezové kapacity ve Ždírci (nyní již nový vlastník - Stora Enso) a novou velmi intenzivní výstavbou pořezové kapacity v Chanovicích (u Horažďovic) německou firmou Haas Fertigbau.
Veškeré tyto aktivity samozřejmě vytvářejí určité pnutí na trhu s jehličnatou kulatinou a jistě také proto některé investice zůstaly pouze v rovině úvah (Protivín, severní Čechy apod.). V době rozvoje velkých kapacit však zároveň dochází k likvidaci mnoha po dlouhá léta zavedených pil různých kapacit (např. Šumperk, Vrbno, Volary, Jirkov, Mar. Lázně, Vrchlabí, Letohrad, Jihlava apod.). Ve stejném období však zároveň vzniká řada především menších a velmi malých pil s celkově nezanedbatelným pořezem.
Současný stav v pořezu jehličnatých sortimentů v ČR
Současný stav existujících pořezových kapacit zabývajících se zpracováním jehličnatých surovin lze více méně kvalifikovaným odhadem rozdělit tak, jak je uvedeno v tabulce 1.
Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že kvalifikovaným odhadem je v ČR pilařsky zpracováno cca 6,5–7 mil. m3 jehličnatého dříví, z toho až 55 % zpracovávají střední a malé pily, a jsou tedy stále zásadním zpracovatelem této suroviny. Velmi malých kapacit s pořezem do 10 tis. m3 za rok je sice velké množství (až 2000 subjektů), avšak zpracují pouze 15 % pořezané suroviny.
Vývoj v okolních pilařsky rozvinutých zemích
Rozložení pořezů na jednotlivé velikosti pilařských kapacit není ani v okolních zemích jednoznačně identické. Každá země procházela z hlediska své polohy jiným vývojem. Velmi specifický je vývoj pořezových kapacit v Rakousku. Sama tato země je bohatá na zdroje a ještě v době existence železné opony dokázaly firmy zabývající se pořezem dovážet velké množství jehličnaté kulatiny z východu a rozvinout trh s řezivem především do Itálie, ale i do zámoří (Arábie, USA, Japonsko). U našich ostatních, pilařsky rozvinutých sousedů tento vývoj probíhal také, avšak nebyl tak markantní.
Okolní pilařsky rozvinuté země byly, na rozdíl od ČR, ušetřeny experimentu znárodnění a opětovných nápravných privatizací. Rozložení pořezu na jednotlivé velikostní kapacity je výrazně rozdílné, jak ukazuje tabulka 2.
Je však potřeba konstatovat, že vývoj v ČR se blíží okolním zemím a v dohledné době lze očekávat rozdělení pořezu jako u rozvinutých, pořezově vyspělých sousedů.
Určitý optimismus pro malé a střední pilnice přináší rozložení pořezů u Švýcarska, kde ničím nenarušený vývoj nezamířil tak jednoznačně k převažujícímu velkokapacitnímu zpracování.
Očekávaný vývoj v rozložení pořezových kapacit v ČR
V oboru zpracování dřevní suroviny u nás sehraje velmi důležitou úlohu situace na trhu s energiemi. Především vysoká cena ropných produktů se promítne do přepravních nákladů a velmi výrazně se sníží výhoda vysoce produktivních pořezových kapacit, neboť nízké pořezové náklady vyvažuje nutnost vynakládat vysoké prostředky jak na přepravu hlavní vstupní suroviny, tak na přepravu svých výstupních produktů. Částečně bude samozřejmě docházet k synergii a vysokému stupni finalizace, ale těmito směry budou postupovat i menší zpracovatelé.
Při pohledu na rozložení pilařských provozů a jehličnatých porostů v ČR již nelze očekávat vznik dalších pilařských kapacit s pořezem více než 500 tis. m3/rok právě z těchto důvodů. Naopak mohou nastat velké pohyby v kapacitách pořezu 20–100 tis. m3/rok s posunem k horní hranici pořezu na úkor menších provozů. U pořezu podniků s pořezem 50–100 tis. m3/rok lze využít regionálních dodávek z menší vzdálenosti a výroba již může být natolik hromadná, aby bylo zajištěno efektivní využití vedlejších produktů, aby mohly být vybudovány sušárny pro sušení ve velké kapacitě za nízkých nákladů a aby i další zpracování umožnilo vyšší sériovost výroby.
Tím však samozřejmě nelze tvrdit, že pilařské kapacity s pořezem 10–50 tis. m3/rok jsou odsouzeny k zániku. Naopak právě místní trh (na ten se velkoproducenti většinou nesoustředí) a velká variabilita jejich výrobního programu jim dává značné šance. Budou však neustále pod velkým mzdovým tlakem svých zaměstnanců, tedy budou muset – stejně jako ti větší a velcí – věnovat velkou pozornost technologické inovaci. Velmi malí zpracovatelé, tak jak ukazují příklady i z okolních zemí, mají své stálé místo na trhu. Budou však stále zanikat a vznikat podle toho, jak se dokáží vyrovnat s poptávkou regionu a jaké si vybudují renomé u odběratelů.
Z pohledu dodavatelů dříví pro pilařské zpracování však tyto kapacity budou jen doplňující z důvodu zanedbatelných odběrů. Naopak malé a střední kapacity s pořezem 10–100 tis. m3/rok budou pro lesníky vždy významné a potřebné nejen jako protiváha diktátu velkopil, ale i jako tvůrci regionálních pracovních míst, kteří budou mj. zdůrazňovat důležitost lesa pro oblastní rozvoj.
Největší problémy malých a středních pil v ČR
Zásadním problémem středních a menších pilařských kapacit je v současné době jejich podkapitalizace. Z toho vyplývá i ztížená možnost postupně investovat do zvyšování produktivity práce, a to především nákupem nových technologií. V ČR totiž byla přerušena kontinuita kumulace kapitálu, která by umožnila postupně nahrazovat pracovní síly strojním zařízením, tak jako tomu bylo u našich západních sousedů.
Dalším problémem je i fakt, že technologie v pilařském průmyslu nelze v mnoha případech ušít na míru potřebám menších a středních pil, neboť v obchodu se strojním zařízením pro tyto pily není tolik peněz, aby v nich docházelo k vývoji ve všech kapacitních segmentech.
V neposlední řadě je problémem i to, že regionálním pilám jsou často v cenách a odběru stanovovány takové obchodní a technické podmínky, že zhodnocení u dodavatelů je ještě větší než u velkopil, a tím dochází k tomu, že malé a střední pily platí často za surovinu více než velkopily. Tím pádem musí - pokud chtějí dále existovat - dosahovat ještě vyššího zhodnocení finální produkce.
Ohrožení malých a středních pilařských podniků státem
V závěru roku 2006 se ukázala velká hrozba pro malé a střední podniky: vliv nedostatečného lobbingu ve směru k politikům a státním orgánům. V ČR je ve státním vlastnictví více než 60 % výměry lesa. Dominantní postavení proto mají LČR, s. p., jakožto správce státního lesa zřízený pro tento účel ministerstvem zemědělství.
Významné změny, započaté v závěru roku 2003 tehdejším ministrem zemědělství Ing. Jaroslavem Palasem, vnesly do lesnictví značný chaos, s jehož řešením se LČR, s. p., a podnikatelské subjekty v lesnictví a dřevařské výrobě potýkají dosud. Ve 4. čtvrtletí roku 2006 obdržela řada členských firem Společenstva dřevozpracujících podniků v ČR (SDP), tradičních odběratelů suroviny z lesů spravovaných LČR, oznámení o ukončení dodávek suroviny z důvodů jejího nedostatku. Tato situace vznikla především proto, že LČR, které začaly z 50 % organizovat samy obchod s dřívím, se začaly orientovat pouze na velké, tzn. strategické odběratele a směrem ke středním a malým kapacitám omezoval podnik dodávky. Tento zásah by byl pro malé a střední kapacity velmi ohrožující a přímo likvidační v těch oblastech, kde LČR spravují více než 70 % regionální rozlohy lesů. Dnes naštěstí můžeme konstatovat, že díky pochopení a iniciativě senátora Jiřího Žáka, stálé komise Senátu pro rozvoj venkova a také významné aktivity dozorčí rady LČR, s. p., se podařilo dosáhnout zařazení také malých a středních podniků mezi strategické odběratele, a firmy tím dostaly šanci k dalšímu rozvoji. Je však potřeba zdůraznit, že dodávky našim firmám jsou realizovány za regionálně tržní ceny. Dále musíme velmi kladně hodnotit operativní přístup LČR, s. p., a HLDS, a. s., v zajišťování dodávek firmám sdruženým v SDP v krizovém období ledna a února 2007.
Co tedy potřebují malé a střední pilařské podniky od státu?
- Zajistit rovnou šanci na trhu se dřívím;
- pověřit LČR, s. p., i sociální úlohou. Toto chápeme ve smyslu dodávek suroviny malým i středním pilám za regionálně tržní ceny, a tím zvýšit jejich jistoty – udržet je v kategorii strategických odběratelů;
- klást důraz na dodávky v těch regionech, kde LČR, s. p., obhospodařuje 70 a více % výměry lesa;
- zvát zástupce Společenstva dřevozpracujících podniků a Svazu zaměstnavatelů dřevařského průmyslu na jednání dozorčí rady LČR, zemědělského výboru Parlamentu ČR a stálé komise Senátu pro rozvoj venkova vždy, když bude na programu tvorba obchodní politiky LČR, s. p., a lesnické politiky státu,
- uklidnit a stabilizovat situaci v lesnictví.
Perspektivy malých a středních pořezových kapacit
Malé a střední podniky mají šanci, pokud si uvědomí, že:
- musí být jiní než velcí producenti;
- musí využívat lokální polohu a malou vzdálenost od zdrojů surovin, ale i od zákazníků a spotřebitelů;
- budou finální produkt co nejvíce zhodnocovat (sušení, hoblování, výroba obalů, konstrukcí apod.);
- musí vyrábět rychle a efektivně atypické rozměry v malých sériích;
- musí mít dobrou platební morálku a dostatek finančních zdrojů;
- pro odběratele budou vytvářet další služby (kompletace zakázek, obchod s dalšími produkty apod.);
- technologickou inovaci musí provádět obezřetně po částech s ohledem na finanční zátěž;
- musí zvyšovat produktivitu práce;
- zhodnotí veškerý odpad prodejem, eventuelně vlastním využitím (kůra, odřezky, piliny apod.);
- budou pružně reagovat na požadavky stavebních firem (krovy, stav. řezivo, podlážky apod.);
- profesní sdružení pilařů musí u politické garnitury neustále zdůrazňovat důležitost malých a středních podniků pro hospodářství ČR.
Adresa autorů:
Ing. Petr Pražan
Ing. František Příkaský
Společenstvo dřevozpracujících podniků v ČR
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.